Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Alkohol neznám, naštěstí mi nikdy nechutnal. Bulimii i anorexii bohužel ano a moc dobře, i ty stavy. Vydrž holka
Základem bude přijít na skutečnou příčinu toho, proč jsi pořád vystresovaná a vynervovaná. Musíš chtít ty, když nebudeš chtít ty, nikdo jiný ti pomoci nemůže, ač by se snažil sebevíc. Být tlustá neznamená být šťastná, prostě buď si mateřství nebo život nebo cokoliv jiného užívat umíš nebo ne.
Především si myslím, že jsi nikdy neměla přerušit terapii. Vydrž to dnes, hanba by tě přeci musela fackovat, když by jsi se k tomu musela zítra doznat, ne?
Myslím, že bez hospitalizace to nepůjde, co myslíš?
Jinak zná přítel tvou minulost?
Trpím záchvatovitým přejídáním. Nejde mi zvracet, ale v podstatě je to poloviční bulimie.
U mě bude spouštěčem, když jsem sama. Prostě když jsem bydlela u rodičů a nikoho neměla, tak jsem se přežírala. Když jsem si našla přítele, najednou to ustalo. Když jsme se rozešli po dvou letech. Do týdne to bylo zpátky.
Teď mám manžela, děti, ale částečně v tom pořád lítám. Teď je spouštěčem když se mi něco nedaří.
Ale bohužel, i když to vím a vím přesně, proč chci začít žrát, tak stejně kolikrát žeru.
Každopádně bulimie je projev úzkosti. A rozhodně to není jen o úzkosti z toho, že budeš tlustá. Často ženy s poruchou příjmu potravy mají komplikovaný vztah s matkou.
@Trojlístek píše:
Především si myslím, že jsi nikdy neměla přerušit terapii. Vydrž to dnes, hanba by tě přeci musela fackovat, když by jsi se k tomu musela zítra doznat, ne?Myslím, že bez hospitalizace to nepůjde, co myslíš?
Jinak zná přítel tvou minulost?
jo zná.. a jsem z toho ještě víc nervní..sice je celé dny pryč.. ale vi, že teď do toho zase padam.. a řikal mi, že ještli s tím nepřestanu tak se semnou rozejde.. at si to vyřešim jak chci.. a hlavně mi pořád říka jak mi to sluší když jsem ted taková hubena..
kojeni a to, že v podstatě abych nezvracela malo jim.. asi nemam energii a proto se mi nic neche??
maly se v noci hodně budí..
A taky si myslím, že by jsi zítra měla zmínit tvou myšlenku, že chceš být tlustá, ale šťastná, je potřeba aby s tebou tohle někdo prokonzultoval, poněvadž tohle je úplně špatná myšlenka a naprosto mimo.
@Anonymní píše:
Trpím záchvatovitým přejídáním. Nejde mi zvracet, ale v podstatě je to poloviční bulimie.U mě bude spouštěčem, když jsem sama. Prostě když jsem bydlela u rodičů a nikoho neměla, tak jsem se přežírala. Když jsem si našla přítele, najednou to ustalo. Když jsme se rozešli po dvou letech. Do týdne to bylo zpátky.
Teď mám manžela, děti, ale částečně v tom pořád lítám. Teď je spouštěčem když se mi něco nedaří.
Ale bohužel, i když to vím a vím přesně, proč chci začít žrát, tak stejně kolikrát žeru.
Každopádně bulimie je projev úzkosti. A rozhodně to není jen o úzkosti z toho, že budeš tlustá. Často ženy s poruchou příjmu potravy mají komplikovaný vztah s matkou.
jo mi se někdy až začnou třepat ruce a musim něco sníst. a pak asi jak mam scvrkly žaludek tak se mi to vraci a neudržím to musím zvracet!! ![]()
toho se neda asi uplně zbavit…
ztah s matkou mam myslim normalni…
@Trojlístek píše:
A taky si myslím, že by jsi zítra měla zmínit tvou myšlenku, že chceš být tlustá, ale šťastná, je potřeba aby s tebou tohle někdo prokonzultoval, poněvadž tohle je úplně špatná myšlenka a naprosto mimo.
ja jsem to asi blbě napsala, ne že chci byt tlusta.. ale nechci pořád přemýšlet o tom jidle.. klidně bych měla i pár kilo na víc.. hlavně at nejsem pořád tak nervni a vystresovaná ze všeho.. a kdybych si užívala malého..
@Anonymní píše:
jo zná.. a jsem z toho ještě víc nervní..sice je celé dny pryč.. ale vi, že teď do toho zase padam.. a řikal mi, že ještli s tím nepřestanu tak se semnou rozejde.. at si to vyřešim jak chci.. a hlavně mi pořád říka jak mi to sluší když jsem ted taková hubena..
kojeni a to, že v podstatě abych nezvracela malo jim.. asi nemam energii a proto se mi nic neche??
maly se v noci hodně budí..
Tak si troufám napsat, že kdyby tohle psychologovi tvůj přítel řekl, tak mu snad musí z otočky vrazit. Myslím, že jsi navíc v solidní depresi a přítel je teda vůl.
Zbavit se toho dá, ale je to běh na dlouhou trať a co teď nejméně potřebuješ je, aby ti přítel vyhrožoval, že se s tebou rozejde a ať si to uděláš jak chceš SAMA. Sama to nikdy nezvládneš, měl by ti právě teď být oporou. Já bych ho vzala k tomu doktorovi sebou, on by mu měl říct, že by tě měl podpořit a ne tě ještě víc deptat.
Tady anonym záchv. přejídání. A přejídáš se někdy, i když máš partnera doma?
Tohodle se nezbavíš do konce života.. Důležité, že bojuješ. Mám to samé, MA, MB, recidivy a pod. Prostě boj na celý život. Nevzdávej to
Jak to čtu, t ak mě mrzí přístup přítele, on si neuvědomuje, co tím může způsobit
tohle není, že by člověk chtěl, prostě je to v hlavě.
@Anonymní píše:
Tady anonym záchv. přejídání. A přejídáš se někdy, i když máš partnera doma?
ano, je to prostě už silnější než ja..
někdy zvracím i do dřezu aby mě neviděl.. ![]()
@martina.se píše:
Tohodle se nezbavíš do konce života.. Důležité, že bojuješ. Mám to samé, MA, MB, recidivy a pod. Prostě boj na celý život. Nevzdávej toJak to čtu, t ak mě mrzí přístup přítele, on si neuvědomuje, co tím může způsobit
tohle není, že by člověk chtěl, prostě je to v hlavě.
Ahoj holky,
potřebuji si popovídat.. protože jsem do toho zase spadla..:(( trpěla jsem anorexii, která přešla v bulimii.. od 16-24.. pak k te bulimii přišel i alkohol!! takže jsem byla alkoholička i bulimička zároveň.. projedla a propila jsem všechny ušetřené peníze.. ani nevím jak jsem to zvladala v praci..

pak jsem poznala přítele tak jsem se z toho trošku bavila.. zvracela jsem jenom občas, alkohol byl jenom večer.. pak jsem chtěli dítě.. tak jsem se snažila aspoň nepít..
Podařilo se mi otěhotnět.. bohužel ikdyž jsem jako těhotná chodila k psychologovi tak se mi to nepodařilo překonat a jednou denně jsem zvracela, některé dny ne..
pak když se narodil syn tak to bylo lepší neměla jsem čas.. jenže teď už je syn trošku větší a mě se ta potvroa zase vratila.. sním jenom polívku a musím letět na záchod.. ani si nemusím strkat prst do krku zvrací mi to samo..
je to asi 14 dní.. ja mam pořád depky nic mě nebavi.. snažím se starat o syna, přítel je ale pořád v práci..
ted sedím a mam šílenou chut se napít..
Zítra jsem objednana zase k psychologovi, ale mam strach, že se z toho už nikdy nedostanu, že to budu mít pořád v hlavě..
jak ja bych chtěla být tlustá, ale štastná a užívat si mateřství!! pořád jsem jenom vystresovana, vynerovana..