Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jéje to mě mrzí, že to na tebe takhle sedlo.
Mně pomáhá uzemňování, nohy na zem, vnímat gravitaci. Taky si říkej teď a tady jsem v bezpečí. Teď a tady nikdo žádné záznamy nesdílí. Rodiče navštívím, teď a tady ale nemusím, teď odpočívám ![]()
Jinak ještě můžu doporučit zatíženou deku. Jsou dražší, ale můžeš si jí třeba říct k narozeninám.
Ahojky ja toto mam kazdych 5 minut no proste skoro porad
psycholog my rekl ze me nemuze lecit kdyz mam 3 smeny provoz a trpim kazdy den
nejhorsi je ze ve me to vyvolava pocit nekdo koho miluju a taky my to nejvic vyvolava kdyz jsem v praci a to skoro se az hroutim meno nezvladam makat uz ani rozdychavani my nepomaha
@Anonymní píše:
Ahoj holky.. potrebuju se vypsat..
Tak jsem se vrátila večer z práce, dnes pohodový den, žádný stresy, hoňky, byla i sranda. Přijela jsem později, kolem půl 11, dodelavaly jsme projekt co se musí do konce týdne odevzdat. Ale jinak super den.. bylo to úplně v klidu, už to máme skoro hotový jen jsme tam zůstaly dele abychom doladily detaily. Prijedu domu, najim se, dam sprchu a teď už asi půl hodiny lezim v posteli a mám úplně sevreny hrudník, palpitace, no úzkost, poznám to. K tomu přemýšlení jak jsem vlastně hrozná, protože dost zanedbavam rodiče, který ode mě sice bydlí kousek, ale nebyl teď moc čas, že na všechny kaslu a nikoho nemám. No depka
Léčila jsem se tři roky zpět pro úzkostné depresivní poruchu, brala jsem léky a už to bude rok co jsem bez nich. Od ty doby byl klid, až do teď. A já jsem z toho hrozne vykolejená.. a asi ani nepotřebuji radu, jen vyslechnutí, protože mi fakt není psychicky dobře prave teď a nemám ani komu bych se svěřila.. a taky mě děsí že by se to vše mohlo vrátit.. už nechci chodit k psychiatrovi a brát léky, kor když teď plánují jak se bude sdílet lékový záznam s ostatními lékaři..
Nevíte, zda se budou sdílet jen lékové záznamy, nebo i diagnózy? Jsem vztahový expert, v tomto se nevyznám.
Luděk
@Anonymní píše:
Ahoj holky.. potrebuju se vypsat..
Tak jsem se vrátila večer z práce, dnes pohodový den, žádný stresy, hoňky, byla i sranda. Přijela jsem později, kolem půl 11, dodelavaly jsme projekt co se musí do konce týdne odevzdat. Ale jinak super den.. bylo to úplně v klidu, už to máme skoro hotový jen jsme tam zůstaly dele abychom doladily detaily. Prijedu domu, najim se, dam sprchu a teď už asi půl hodiny lezim v posteli a mám úplně sevreny hrudník, palpitace, no úzkost, poznám to. K tomu přemýšlení jak jsem vlastně hrozná, protože dost zanedbavam rodiče, který ode mě sice bydlí kousek, ale nebyl teď moc čas, že na všechny kaslu a nikoho nemám. No depka
Léčila jsem se tři roky zpět pro úzkostné depresivní poruchu, brala jsem léky a už to bude rok co jsem bez nich. Od ty doby byl klid, až do teď. A já jsem z toho hrozne vykolejená.. a asi ani nepotřebuji radu, jen vyslechnutí, protože mi fakt není psychicky dobře prave teď a nemám ani komu bych se svěřila.. a taky mě děsí že by se to vše mohlo vrátit.. už nechci chodit k psychiatrovi a brát léky, kor když teď plánují jak se bude sdílet lékový záznam s ostatními lékaři..
Kdysi jsem na uzkosti trpela, a zasadni pro dlouhodoby uzdraveni je nepridavat „druhotny strach“ k tomu prvnimu.
Takhle:
Prvotni uzkost je kdyz na tebe prijde ten naval uzkosti co popisujes, to muze byr z cehokoli, i z toho zes mela den pozitivne nabity praci a adrenalinem ze spolecenskych zazitku. Je to proto, ze nervovy system je stale trochu dlouhodobe pretizeny a tedy jakoby „precitlively“.
Kdyz to na tebe prijde, zkus to brat tak jak to je, prodychat to, zkratka to „prijmout“. I proto na uzkosti pomahaji meditace, ze tim stavem clovek „propluje“ a timto se mozek nauci novy zpusob reagovani, ktert nervovy system nepretezuje. Casem to timto zpusobem odezni uplne, clovek se nauci sam sebe regulovat.
Druhotny strach je to, co maji lide tendenci ke stavu uzkosti pridavat: „Proc tohle zase prislo, co mi zase je, co kdyz…(dosad jakekoli negativni myslenky), zase selhavam, obvinuju se…“…timto clovek nervovy system dal vycerpava a dostane se do vetsiho zacarovaneho kruhu.
Kdyz si vsimnes, ze pridavas „druhotny strach“ ke stavu uzkosti, zase to zkus prijmout, proplout tim, nezabyvat se temito myslenkami.
Cokoli co zacina „co kdyz..?“ znamena, ze mozek zkratka lže a straší a neni duvod se bat. Opravdove problemy nezacinaji „co kdyz…“ ale „Aha, prorazila jsem si pneumatiku, musim to vyresit“..=konstatovani.
To, zes po roce mela uzklostny stav, vubec neznamena, ze se ti to vraci, nenech se tim vydesit. Jak to prislo, tak to odezni ![]()
@Jednablbka nejsem zakladatelka, ale moc díky za tenhle příspěvek, ten druhotný strach, to je výborný postřeh, pro mě nová informace, a uvědomuji si, že ten druhotný strach moje stavy opravdu mnohdy velmi zhoršuje. Zkusím s tím pracovat, ještě jednou díky ![]()
@Anonymní píše:
@Jednablbka nejsem zakladatelka, ale moc díky za tenhle příspěvek, ten druhotný strach, to je výborný postřeh, pro mě nová informace, a uvědomuji si, že ten druhotný strach moje stavy opravdu mnohdy velmi zhoršuje. Zkusím s tím pracovat, ještě jednou díky
Neni zac, mne tohle vysvetlil jeden psycholog, a neskutecne mi to tenkrat pomohlo ![]()
Ahoj všem, tady zakladatelka, moc vám dekuju za slova podpory.. dnes už je lépe a pak jsem se ráno trochu styděla za to že jsem sem psala
nemyslet na to je lehké říct, ale mě ty myslenky pak tak šrotují v hlavě, že je nejde zastavit. Řeknu si ze na to přestanu myslet a snazim se přemýšlet nad necim jinym a úplně to vytěsnit, ale po chvilce se pristihnu, jak nevědomky to mám v hlavě zas..
@Anonymní píše:
Ahoj všem, tady zakladatelka, moc vám dekuju za slova podpory.. dnes už je lépe a pak jsem se ráno trochu styděla za to že jsem sem psalanemyslet na to je lehké říct, ale mě ty myslenky pak tak šrotují v hlavě, že je nejde zastavit. Řeknu si ze na to přestanu myslet a snazim se přemýšlet nad necim jinym a úplně to vytěsnit, ale po chvilce se pristihnu, jak nevědomky to mám v hlavě zas..
Od toho tu přece jsme. Zkuste nevytěsňovat, ale nuťte se do toho nad tím, na co myslet nechcete, přemýšlet. Když se snažíte nad něčím nepřemýšlet, tak to moc nepomáhá, zato opačně ano.
Luděk
@Vztahový expert píše:
Od toho tu přece jsme. Zkuste nevytěsňovat, ale nuťte se do toho nad tím, na co myslet nechcete, přemýšlet. Když se snažíte nad něčím nepřemýšlet, tak to moc nepomáhá, zato opačně ano.Luděk
Muzete neradit k tematum o kterych nic nevite?
@Jednablbka píše:Žejo, větší blbost jsem dlouho nečetla.
Muzete neradit k tematum o kterych nic nevite?
@Jednablbka píše:
Muzete neradit k tematum o kterych nic nevite?
Můžu, ale dělat to nechci. Má rada je z odborné publikace od Jána Praška. Stěžujte si u něj, jestli se vám má rada nelíbí.
Luděk
@Liberalissima píše: Žejo, větší blbost jsem dlouho nečetla.
Trolit mladou holku s úzkostí je chucpe.
Vedle akceptace a přiklonění pozornosti je to jeden ze způsobů, jak se těch vtíravých myšlenek zbavit. Je to známá věc, divím se, že já, laik, to znám, kdežto zdejší terapeutičtí experti nikoliv.
Luděk
Ahoj holky.. potrebuju se vypsat..
Tak jsem se vrátila večer z práce, dnes pohodový den, žádný stresy, hoňky, byla i sranda. Přijela jsem později, kolem půl 11, dodelavaly jsme projekt co se musí do konce týdne odevzdat. Ale jinak super den.. bylo to úplně v klidu, už to máme skoro hotový jen jsme tam zůstaly dele abychom doladily detaily. Prijedu domu, najim se, dam sprchu a teď už asi půl hodiny lezim v posteli a mám úplně sevreny hrudník, palpitace, no úzkost, poznám to. K tomu přemýšlení jak jsem vlastně hrozná, protože dost zanedbavam rodiče, který ode mě sice bydlí kousek, ale nebyl teď moc čas, že na všechny kaslu a nikoho nemám. No depka
Léčila jsem se tři roky zpět pro úzkostné depresivní poruchu, brala jsem léky a už to bude rok co jsem bez nich. Od ty doby byl klid, až do teď. A já jsem z toho hrozne vykolejená.. a asi ani nepotřebuji radu, jen vyslechnutí, protože mi fakt není psychicky dobře prave teď a nemám ani komu bych se svěřila.. a taky mě děsí že by se to vše mohlo vrátit.. už nechci chodit k psychiatrovi a brát léky, kor když teď plánují jak se bude sdílet lékový záznam s ostatními lékaři..