Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zastala jsem se dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.4.21 23:05
Já bych to řešila stejně. Myslím si, že rodiče,, kamarádky,, by udělali totéž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.21 23:09
Udělala jsi dobře. Já to s dcerou řeším tak, že pokud už má pocit, že to nezvládne vyřešit sama, zakročím. Také má jednoho člověka, který se jí občas snaží znepříjemnit život (jeho rodiče to zdárně ignorují, protože jejich dítě je kontrolováno a ono by nikdy 
), teď už jsem jí řekla, že kdyby něco, už dojde na můj pravej hák (s nadsázkou, i když věř, že dotyčný by si to sakra zasloužil, hned po rodičích).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alena1995
Anonymní
20.4.21 23:18
Velké díky za váš názor. po pravdě jste mě moc uklidnily a pomohly! Děkuju!
- Citovat
- Upravit
20.4.21 23:47
Dobre jste udelala. Za meho mladi se do nasich vztahu s druhymi detmi rodice nemichali. Byla jsem i svedkem hnusne sikany a nikdo z nas deti se sikanovaneho nezastal. Kluk si stezoval doma i v Pionyru 
a reakce rodicu i vedoucich bylo mavnuti rukou, vsak si to decka srovnaji mezi sebou. Dodnes si to pamatuji a mam hnusnou vzpominku.
Jednala jste spravne, udelala bych presne to, co vy… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.21 00:16
@Anonymní píše:
Dobrý večer, prosím o váš názor na situaci.
12cti letá dcera se kamarádí se spolužačkou, která se zpočátku chovala velmi mile, chodila k nám na návštěvy, holky spolu trávily společně volný čas venku na kole apod. Postupně ale přešlo do neustálých výčitek, když dcera okamžitě nereaguje na zaslanou zprávu na mobil, jde ven s jinou kamarádkou, málo nahlas jí pozdraví, na denním pořádku je dotaz proč je dcera naštvaná (i když není důvod) apod. Vede to k tomu, že ač se dcera snažila domluvit, vysvětlovat, pořád je nějaký problém, zřejmě ji kamarádka „pomlouvá“ i u ostatních spolužaček, které se pak chovají podobně. Jsme na malém městě, nejde se nepotkávat, ignorovat. Po tom, co se situace opakovala jsem pokusila s dcery kamarádkou promluvit, vysvětlit jí, že takto to dál nejde, že si nepřeji aby dál dceři zasílala urážlivé sms apod. Musím říct, že jsem ji na závěr důrazně upozornila na to, že pokud se to bude opakovat, budu muset řešit s jejími rodiči. Nemám z toho dobrý pocit, zřejmě jsem do vztahu neměla zasahovat, těžko zde ale vylíčím, jakým způsobem dceru deptá a jak je celá situace nepříjemná…Určitě jsme každý v takové situaci někdy byl - mně chybělo občasné zastání se od rodičů, možná proto neumím „nechat být“
Jak řešíte vy?
Tímto způsobem rozhodně ne. Dcera by mne asi “zahlušila”, kdybych se takovýmhle způsobem vměšovala do jejích vztahů se spolužáky a kamarádkami.
Pokud by mne ona sama výslovně o toto konkrétní řešení požádala – tj. chtěla by, abych s její kamarádkou osobně promluvila – samozřejmě bych to pro ni udělala. Z vlastní iniciativy ale v žádném případě ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.21 00:26
Trosku to pripomina stalking a urcite je dobre, ze o problemu vis a vcas jsi zasahla. Uzavrene dite by z toho mohlo mit velky problem a stat se obeti sikany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.21 00:43
@Anonymní píše:
Dobrý večer, prosím o váš názor na situaci.
12cti letá dcera se kamarádí se spolužačkou, která se zpočátku chovala velmi mile, chodila k nám na návštěvy, holky spolu trávily společně volný čas venku na kole apod. Postupně ale přešlo do neustálých výčitek, když dcera okamžitě nereaguje na zaslanou zprávu na mobil, jde ven s jinou kamarádkou, málo nahlas jí pozdraví, na denním pořádku je dotaz proč je dcera naštvaná (i když není důvod) apod. Vede to k tomu, že ač se dcera snažila domluvit, vysvětlovat, pořád je nějaký problém, zřejmě ji kamarádka „pomlouvá“ i u ostatních spolužaček, které se pak chovají podobně. Jsme na malém městě, nejde se nepotkávat, ignorovat. Po tom, co se situace opakovala jsem pokusila s dcery kamarádkou promluvit, vysvětlit jí, že takto to dál nejde, že si nepřeji aby dál dceři zasílala urážlivé sms apod. Musím říct, že jsem ji na závěr důrazně upozornila na to, že pokud se to bude opakovat, budu muset řešit s jejími rodiči. Nemám z toho dobrý pocit, zřejmě jsem do vztahu neměla zasahovat, těžko zde ale vylíčím, jakým způsobem dceru deptá a jak je celá situace nepříjemná…Určitě jsme každý v takové situaci někdy byl - mně chybělo občasné zastání se od rodičů, možná proto neumím „nechat být“
Jak řešíte vy?
Za sebe bych do toho nešla. Resp. promluvila bych se svým dítětem a navedla jej, jak má situaci řešit. Když se do toho míchají rodiče, je to totiž ještě horší. Mám svou zkušenost a jedno vím dobře, se spolužáky svých dětí nechci řešit konflikty. Sama jsem se zhruba v tomto věku svěřila matce, že má jisté problémy se spolužáky ve škole a ona je zpucovala na ulici, od spolužáka jsem si to pak náležitě vyžrala, ale to jsem už matce neřekla a vyřešila si to pak sama. Děti jsou zlé a když se do toho míchají rodiče, ne vždy to dopadne dobře.
Můj syn má 8 a ve škole cosi řešil se spolužákem, říkal nám to doma, ale jakmile jsme vyslovili s manželem téma, že bychom zašli za učitelkou (z důvodu, abychom se zeptali jaká panuje ve třídě mezi chlapci nálada, zda-li se tam něco děje, že máme pocit, že není něco v pořádku, ne ve smyslu, že bychom šli naprášit to dítě, ono je někdy možné, že děti i trochu přehání), nebo snad i za tím chlapcem (to napadlo manžela, on je takový hrrr, já jsem proti jak jsem výše psala), hned nás syn sám varoval, že to vyřeší sám, že opravdu nechce, abychom někam chodili, jen prostě měl potřebu nám o tom říct. My mu řekli, co si může a co nemůže spolužák dovolit, synkovi to pomohlo a vyřídil si to sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.21 05:39
Já bych cizí děti nevychovávala. Pomohla bych radou svymu dítěti jak vyřešit sama. Každopádně pokud ji chodí urážlivé SMS, měla by ji odpovědět, že na SMS tohoto druhu nebude reagovat vůbec. Oni ty děti jsou teď hrozně vycukany. Dovedu si představit, že ta druhá holčička to prostě nemyslí zle, ale prostě je trochu „závislá“ na té vaší. Když jde dcera ven s někým jiným, znamená to pro ni třeba, že nemá s kým jít, co dělat a v téhle divné době reaguje přemršteně. Může trpět sociální izolací, ze svého pohledu má pocit, že je jí ubližováno a do toho ji přijde „dorazit“ cízí matka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.21 05:51
Tak ono taky zalezi, co je dite za povahu. Jsou deti razne, ktere si se situaci poradi a vyresi vse samy a pak deti uzavrenejsi. Ty si samy proste neporadi, jsou to takove,,slabsi kusy” - myslim rozhodnosti a tak - tim se nechci nikoho dotknout a ty decka si myslim proste pomoc dospelych potrebuji. A hlavne ostatni decka maji na tyto deti jakysi radar, slabsiho brzy odhali a pak se to v kolektivu casto zvrhne v nevim co.
Ale to by mel rodic poznat, nevidim na tom nic spatnyho, ze pomuze svemu diteti, at se jedna o cokoli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.21 06:36
Ne, tohle už je patologické chování a s tím si leckterý dítě neporadí. Ani dospělý. Je úplně v pořádku žes to udelala.
Dohodla ses s dcerou? Ja bych se před tom domluvila. Uz jsem také něco řešila a dopředu jsme se dimluvily
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
21.4.21 06:43
Nejdřív bych se na postupu domluvila s dítětem. Pokud by souhlasili lo, zachovala bych se stejně jako ty.
- Citovat
- Upravit
21.4.21 06:59
Udělala jsi dobře. Pokud je to moc.. Takhle aspoň dcera ví, že se na tebe může kdykoliv obrátit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.21 07:06
Vzdyt je to tve dite. Navic ve veku, kdy se vyviji a jeste se neumi samo branit proti vecem, kterym nerozumi. Je v poradku, ze ho jako mama branis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Dobrý večer, prosím o váš názor na situaci.
12cti letá dcera se kamarádí se spolužačkou, která se zpočátku chovala velmi mile, chodila k nám na návštěvy, holky spolu trávily společně volný čas venku na kole apod. Postupně ale přešlo do neustálých výčitek, když dcera okamžitě nereaguje na zaslanou zprávu na mobil, jde ven s jinou kamarádkou, málo nahlas jí pozdraví, na denním pořádku je dotaz proč je dcera naštvaná (i když není důvod) apod. Vede to k tomu, že ač se dcera snažila domluvit, vysvětlovat, pořád je nějaký problém, zřejmě ji kamarádka „pomlouvá“ i u ostatních spolužaček, které se pak chovají podobně. Jsme na malém městě, nejde se nepotkávat, ignorovat. Po tom, co se situace opakovala jsem pokusila s dcery kamarádkou promluvit, vysvětlit jí, že takto to dál nejde, že si nepřeji aby dál dceři zasílala urážlivé sms apod. Musím říct, že jsem ji na závěr důrazně upozornila na to, že pokud se to bude opakovat, budu muset řešit s jejími rodiči. Nemám z toho dobrý pocit, zřejmě jsem do vztahu neměla zasahovat, těžko zde ale vylíčím, jakým způsobem dceru deptá a jak je celá situace nepříjemná…Určitě jsme každý v takové situaci někdy byl - mně chybělo občasné zastání se od rodičů, možná proto neumím „nechat být“
Jak řešíte vy?