Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prosím no anonym
Ano, i já si tak připadám. Mám 10 měsíční holčičku a zrovna ji uspavam. Nechce spát, nechce jíst, nechce nic, takže tady odepisuji na tohle téma a zatím brečí v postýlce. Nedokážu ji zklidnit a po chvíli mě ten její křik začne fakt vytáčet. Raději musím odejít. Někdy jsem i trochu zvýšila hlas, když po hodině nespala a ječela a já zakřičela aby už spala. Nejvíc je mi ji líto, když má třeba růstový spurt, zuby, nebo prostě blbý den a já taky. Jsem na ni protivná… Vždy jsem si přála mít děti a strašně ráda jsem s nimi trávila čas a starala se o ně. Ale teď jsem někdy fakt na provaz. Malá je hodně akční, takže musí se neustále rozptylovat. Moc mě to mrzí, stejně jako tebe ![]()
Za chvilku bude teplo, budete hode venku, na zahradě, na hristi. Deti se vyblbnou, doma bude měne bordelu.
Co si treba zaplatit dovazku obedu aby jsi nemusela varit a uklidit nechat az na chvilku kdy se muž vrátí z práce a postara se o deti.
Mate rezim?
Příspěvek upraven 16.04.21 v 19:49
Nemám. Kolik je mladší? Píšeš, že máš batole a kojíš… Musíš se vyspat, aby si mohla dobře fungovat. Co manžel, pomáhá? Co jit na pár hodin do práce?
Rekla bych, ze nejsi zla matka, ale vyhorela matka. Mas perfekcionisticke predstavy a to te vysava. Mam totiz to same😁. Kazdopadne myslim, ze pomuze zit dal trochu svuj zivot-nekam jet sama nebo s kamaradkou, venovat se konickum a nebyt jen v modu matka. Zkousim to ted taky
Práce nepřichází do úvahy, nemám hlídání a malá je fakt malá… manžel pomáhá, to jo…
A ten manzel se stara o deti? Vezme si je obe, aby jsi mela chvili klid? Babicka pohlida? Ja jsem si taky neumela predstavit, jak bude pece o deti narocna. Jestli je mladsimu pres rok, tak bych se vykaslala na kojeni a treba bude lip spat. Je spatna doba, ale pravidelne bych se navstevovala s mamkou a s babickou, jestli uz je naockovana. Snazila bych se sehnat kamaradku s podobne starymi detmi v blizkosti bydliste, jestli nemas.
Prestan kojit.. dost matek se na me ted sesype, ale neustaly tehotenstvi a kojeni je proste pro telo a psychiku zahul.. prestan kojit a uvidis jak se Ti ulevi, mala bude v noci i lip spat a az se poradne vyspis tak to taky bude o necem jinem.
Ja sem zla matka a krava kazdej treti den
deti mam 3 ve velkem vekovem rozmezi a proste nam tu hrabe vsem.
Chce to vazne oddych, najit si cas pro sebe-nerika se nadarmo “spokojena matka=spokojene dite”
@Leenvecka píše:
Prestan kojit.. dost matek se na me ted sesype, ale neustaly tehotenstvi a kojeni je proste pro telo a psychiku zahul.. prestan kojit a uvidis jak se Ti ulevi, mala bude v noci i lip spat a az se poradne vyspis tak to taky bude o necem jinem.
Souhlasím ![]()
Nemam. Nechcu aby mi utekl chlapm delam vse pro to, abych se porad mela na co tesit
Takze misto komfortního kojeni, ktere je vzdy k dispozici bude kupovat drahe mleko, lahvičky, a místo toho aby v noci jen stahla tričko a v polospanku nakojila bude v noci vstávat, dělat um a vyvaret lahvicky
sorry ale to je rada teda.
Mam za sebou UM u dcery a kojení u syna a kojení je mnohem pohodlnejsi.
Určitě nejsi zla, jsi jen vyhořela a pretazena… taky bych poradila přestat kojit, nevím Teda, jak staré je dítě, ale píšeš batole, takže už určitě má jinou stravu, kojení je jen doplnek, který už nepotřebuje. A tobě se dost uleví. Bez těch hormonů, s kafickem, možností lupnout si ibalgin atp… je na světě proste líp. A to jsem zastánce kojení, ale proste všeho s mírou. Pak aspoň občas dej obě děti manželovi. Nebo aspoň jedno, to náročnější. Večer si dej vanu a vino, pivo, čaj, zonku…cokoliv, co mas rada. A vyhlizej jaro, se sluncem bude lip, budete moct být víc venku, bude světlo, teplo, paráda. Vydrz.
Měla jsem to úplně stejně a částečně pořád mám. Žiju v cizině, rodinu mám tak po telefonu. Manžel pomáhá, ale převážně jsem s dětmi stejně byla sama. Navíc teď je tak blbá doba, že člověk ani nikam nemůže vyrazit, aby se odreagoval. A do lesa fakt nee, tam to na mě padá ještě víc. Taky si někdy připadám, že jen nadávám
jenže já fakt celý den nedělám nic jiného, než připravuji jídlo, řeším jejich ječení a požadavky a uklízím po nich spoušť, do toho se snažím udržovat alespoň základní pořádek. Obzvlášť starší syn je chuťovka, kvůli každé blbině piští a vzteká se, když po něm něco chci, začne ječet a odmlouvat. Už jsem z toho unavená. O věci si neumí říct normálně, prostě začne ječet, když něco chce a je mu úplně jedno, že stejně dostane vynadáno
někdy bych nejraději utekla pryč ![]()
Je mi něco přes třicet, mám dvě batolata a nepoznávám se. Vždycky jsem si děti přála, byl to můj sen mít jich co nejvíc, po spontánním potratu jsem se pomalu sesypala. Teď se mi všechno splnilo, mám dvě nádherné děti, ale nedokážu si je užít, jsem ně ně zlá. Mladší kojím, několikrát za noc, vlastně jsem kojící/těhotná poslední čtyři roky. Vstávám na. raná, pak celý den prudím, nedokážu vymyslet smysluplnou zábavu, protože pořád jen něco uklízím a někoho zachraňuju.
Přestěhovali jsme se, nikoho tady pořádně neznám, manželovu rodinu jsme neviděli rok, já sourozence nemám, jen maminku a babičku. Každý den je stejný, začíná mi být jedno, jaký je rok nebo století.
Manžel i máma by chtěli, abych byla veselá a radostná, ale místo toho jsem jen odporná a všechno zkazím. Děti si mě budou pamatovat jako zamračenou krávu. Máte to někdo taky tak?