Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem zlá matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.6.21 09:58
@jednoslunicko píše:
Když se ohlédnu zpět, co bych na MD udělala jinak, tak bych určitě našetřila nějakou kačku, abych měla aspoň jednou týdně hlídání ( nazávislé na někom z rodiny) a měla aspoň jedno odpoledne pro sebe. Každý potřebuje vypnout, odpočinout, být jinde. Tím spíš mamka, která se stará 24/7
Já jsem měla ted hlídání ve smyslu, pohlídám, když jdeš k doktorovi + jednou týdně povozím, díkybohu dost. Plus jsem se teda nerozpakovala nechávat i mimino s mužem, přežili oba.
Od dvou let jsem dávala dceru na den do soukromé školky, protože jsem částečně pracovala. Rozhodně je to pro psychiku lepší, že 24/7 s dítětem. Nebo třema… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 09:59
A určitě očekává, že večer bdueš upravená, uklizeno,. a něco bude.. To bych se nedivila, to měla kamarádka, sotva nohama pletla a chlap vysmáty přišel od kamaráda a už by něco chtěl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:01
V tvé situaci bych nechtěla být, mám ráda klid a pohodu, proto mám jedno dítě. Takto, jak jedeš ty, bych nevydržela ani náhodou. Děti jsou i tvého partnera, tak ho více zapoj do péče o ně. Dej mu děti a udělej si občas i čas sama pro sebe. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:02
@Anonymní píše:
@Le_lenaz Manžel má kombinovaný home office. Když pracuje z domu, vyžaduje klid. Po práci zase dělá na baráku, ale má i své koníčky, sport, setkání s kamarády, což chápu, že potřebuje pro odreagování, ale já nic takového nemám, ba dokonce nemám čas ani na základní péči o sebe, takže mě to také trochu prudí a někdy se kvůli jeho koníčkům chytneme. Naposledy v pondělí, kdy jsem si už asi po 4. zrušila doktora kvůli jeho zábavě. Zase na druhou stranu mi kolikrát pohlídá miminko, abych ho nemusela brát na fyzio s batoletem. Takže ne, že by vůbec nepomohl
Aha, zase jedno děvče, co na sobě nechá dříví štípat a vedle sebe má sebestředného vola, který bude celý život puberťákem. Nereju, byla jsem stejná.
Příspěvek upraven 17.06.21 v 10:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:02
@Anonymní píše:
Naposledy v pondělí, kdy jsem si už asi po 4. zrušila doktora kvůli jeho zábavě. Zase na druhou stranu mi kolikrát pohlídá miminko, abych ho nemusela brát na fyzio s batoletem.
koníček je důležitější než tvůj doktor? Mimino je jenom tvoje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:03
Ohrané, ale je to tak - děláš si to sama, že to manželovi tolerujes a že jsi šla do 3.ditete, když víš jaký je 
do toho starý barák, koníčky, setkání s přáteli a vše jen ON. Že ti pohlídá milostivě jedno dítě ze tří, když jde jen o doktora a jinak asi vůbec tak to není co chválit 
a že ví, že máš už odloženého doktora po několikáté a stejně ti děti nepohlida kvůli své zábavě, tak to je pěkný sobec a buran
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:05
@Bábrdl píše:
Já jsem měla ted hlídání ve smyslu, pohlídám, když jdeš k doktorovi + jednou týdně povozím, díkybohu dost. Plus jsem se teda nerozpakovala nechávat i mimino s mužem, přežili oba.Od dvou let jsem dávala dceru na den do soukromé školky, protože jsem částečně pracovala. Rozhodně je to pro psychiku lepší, že 24/7 s dítětem. Nebo třema…
Já jsem měla houno. Tchýně v baráku, ale v životě nevzala děcko na procházku nebo později třeba na zmrzku. Chlap - něco podobného, co má zakladatelka ( a já stejně blbá). Aspoň mamka - sice 200 km, ale ta si klidně pro děti přijela, vlakem odvezla třeba na týden. A nebo jsme jeli k ní a tam jsem měla pohodu. Táhnout sama to prostě nejde - chtělo by se mi napsat, že dnes bych to řešila jinak - ale jak, když s mužem ani s tchýní nešlo hnout. Vůbec v ničem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:07
@Anonymní píše:
Ahoj, přičítám tuto diskuzi, jelikož jsem také zlá matka. Vždycky se zapřisáhnu, že se příště ovládnu, ale nedaří se mi to.Mám 3 děti, první 2 jsem odchovala jako relativně zdravá a spokojená máma. Zlom nastal po narození nejmladší dcery a následně po přestěhování na starší barák, k čemuž mě přemluvil manžel s tím, že se tím splní jeho životní sen. Výsledek je takový, že vůbec nic nestíháme, musíme šetřit každou korunu, u mě se rozjely chronické nemoci, které nemám čas řešit a hádáme se kvůli tomu každý den. A vše se přenáší na děti. Já se od 5 ráno do 23-24 nezastavím. Běhám kolem mimina a batolete, denně musím vařit kvůli jejich extra potravinovým nesnášenlivostem. Mimino kojím, v noci tak co hodinu. Teď rostou zuby, takže je u prsa pořád.
Jsem vyčerpaná, unavená, všechno mě bolí, často brečím, nezajímá mě nic, jen přežívám.
No a já vždycky tak 3× řeknu mile, co po něm chci, po 4. už zařvu a po 5. už ječím jak saň a občas dostane i na zadek
Batole má období vzdoru a to hodně výživné. Navíc s ním chodím na fyzio a doma musíme cvičit, což je opět řev a stres. No a prvňák dělá naschvály, neuklízí po sobě, schválně rozsypává věci, bouchá sourozence, neobleče se sám, u všeho musí mít asistenta (mě), který ho kope, aby něco dělal, jinak nedělá prostě nic. Do školy chodíme pozdě, protože si mladý pán sám ani neobuje boty. Prostě stojí v předsíni a kouká, jestli mu třeba na nohy neskočí samyÚkoly jsou kapitola sama pro sebe (To je nuda, to nebudu dělat. No a co, že mám 5, mě to nezajímá. No a co, že mám zakázaný tablet, klidně budu koukat do stropu.) Nemám na něj žádné páky. Když ho prosím po dobrém, že potřebuji, aby se o sebe trochu staral sám, protože jinak nic nestíháme, nezabírá to. Tresty nezabírají. Přirozené dopady jeho chování jsou mu fuk…
Pak mě to vždycky mrzí, protože brečí.Vždycky si pak slíbíme, že se k sobě už budeme chovat hezky, ale netrvá to ani den a situace se opakuje - zlobení, neplnění povinností, odmlouvání, naschvály a můj výbuch.
Máte to někdo podobně? Hrozně bych chtěla být lepší mámou. Nechci dětem kazit dětství.
Anonymni, obcas to takto podobne mam. S tim obrovskym rozdilem, ze partner je partner a ne co se vychovy tyce koule na noze. Takze si často sedneme a zamyslime se, jak to delat jinak. Take se v tom casto placam, asi hlavne proto, ze vychovne vzorce, ktere jsme dostali v detstvi, jsou dnes odsuzovany. Takze poletuji mezi kricet/nekřičet, trestat/netrestat, chvalit/nechvalit, motivovat/nemotivovat. Vzdyt dnes uz clovek ani nevi, zda může to sve dite pochvalit, zda mu tim nezadelava na psychicka traumata do budoucna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:08
@jednoslunicko možná by nebylo zlé, kdyby si našla nějakou kamarádku.. I kdyby tam přišla třeba s dětmi zase se odraguje, starší si pohrají s druhými dětmi, vyčerpaní se, nebudou doma tak zlobit, ona vypustí páru… pokecá s někým,
To udělá taky hodně.. Já takto jednu domu byla sama, kluk byl hodně nemocný a bylo to šílené.. Pak jsem se dala do řeši z bytovky jednou stačí maminkou, a hodně mi to pomohlo, jak psychicky, tak jak píšu.. taky řekla, běž dodělej si já děti pohlídám at..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:10
@Mgree píše:
V tvé situaci bych nechtěla být, mám ráda klid a pohodu, proto mám jedno dítě. Takto, jak jedeš ty, bych nevydržela ani náhodou. Děti jsou i tvého partnera, tak ho více zapoj do péče o ně. Dej mu děti a udělej si občas i čas sama pro sebe.
Přesně. Podle mě tři děti jsou užý extrémní sport. To se hodí pro ženské, které jsou mámy tělem i duší, milují péči o děti (a znám takové), s prvním na mateřské se nudily, ještě hlídali děti sousedů, pak vlastní mimčo a teprve s třetím to dostalo grády. Nebo pak zajištěné ženské, co jim řve mateřský budík a můžou si dovolit hooooodně pomoci (taky znám takové).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:11
@Anonymní píše:
Manžel má kombinovaný home office. Když pracuje z domu, vyžaduje klid. Po práci zase dělá na baráku, ale má i své koníčky, sport, setkání s kamarády, což chápu, že potřebuje pro odreagování, ale já nic takového nemám, ba dokonce nemám čas ani na základní péči o sebe, takže mě to také trochu prudí a někdy se kvůli jeho koníčkům chytneme. Naposledy v pondělí, kdy jsem si už asi po 4. zrušila doktora kvůli jeho zábavě. Zase na druhou stranu mi kolikrát pohlídá miminko, abych ho nemusela brát na fyzio s batoletem. Takže ne, že by vůbec nepomohl
Ze začátku jsem Tě chtěla politovat, ale po tomhle upřesnění ani omylem.
Pokud partnerovi toleruješ chování, jaké popisuješ a ještě jsi vděčná za to, že udělá něco, co by mělo být naprosto samozřejmé, tak je celá ta situace minimálně z padesáti procent Tvoje vina… a doplácejí na to v konečném důsledku děti, které domácí atmosféru a vynervovanou, urvanou matku samozřejmě vidí a vnímají.
Pořídili jste si tři děti a dům, tak se přece musíte otáčet oba - ne že jeden bude mít svoje koníčky a druhý všechno „na hrbu“ a ještě se bude muset doprošovat o pomoc. A pokud to manžel nedělá automaticky a přirozeně, tak je prostě na Tobě, aby sis dupla a nenechala si takový přístup líbit… protože jak si ta pravidla doma nastavíš, takové je máš. Jak manželovi dovolíš, aby se k Tobě choval, tak to bude dělat (opakovaně rušit svého lékaře kvůli jeho zábavě, to snad nemyslíš vážně to si sama sebe a svého zdraví tak málo vážíš, že si tohle necháš líbit??)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.21 10:12
@Bábrdl píše:
Přesně. Podle mě tři děti jsou užý extrémní sport. To se hodí pro ženské, které jsou mámy tělem i duší, milují péči o děti (a znám takové), s prvním na mateřské se nudily, ještě hlídali děti sousedů, pak vlastní mimčo a teprve s třetím to dostalo grády. Nebo pak zajištěné ženské, co jim řve mateřský budík a můžou si dovolit hooooodně pomoci (taky znám takové).
Mám to stejně. Neuměla jsem si představit mít jedno dítě v kočárku a druhé táhnout na smyka v podpaží. Jedno jsem si odchovala, druhé jsme chtěli cca za 5 let, no bylo z toho 7 a taky dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alena1995
17.6.21 10:13
Když to tak čtu, tak nejsi vůbec zla matka, ale vyčerpaná žena…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.6.21 10:17
@Anonymní píše:
@Le_lenaz Manžel má kombinovaný home office. Když pracuje z domu, vyžaduje klid. Po práci zase dělá na baráku, ale má i své koníčky, sport, setkání s kamarády, což chápu, že potřebuje pro odreagování, ale já nic takového nemám, ba dokonce nemám čas ani na základní péči o sebe, takže mě to také trochu prudí a někdy se kvůli jeho koníčkům chytneme. Naposledy v pondělí, kdy jsem si už asi po 4. zrušila doktora kvůli jeho zábavě. Zase na druhou stranu mi kolikrát pohlídá miminko, abych ho nemusela brát na fyzio s batoletem. Takže ne, že by vůbec nepomohl
Ty rusiš doktora kvůli tomu, aby manžel se šel bavit? Upřímně, mám manžela plné zuby, ale toto by mi nikdy neudělal, kor, když mu to řeknu včas. Dávám mu do kalendáře časy, kdy nutné potřebuji, aby byl doma s dětmi, to stejné děla on.
Jinak zla nejsi, jen unavená a vyhořela. Já to tak měla v necelých 3 letech staršího dítka a roce mladšího. Pak jsem raději nastoupila do práce na částečný úvazek a děti šly do školky a jesli a to i přes to, že můj plat šel jen na školku a jesle.
Přeji ti, ať se dáš brzy dokupy. 
- Citovat
- Upravit
17.6.21 10:23
@Anonymní píše:
Ahoj, přičítám tuto diskuzi, jelikož jsem také zlá matka. Vždycky se zapřisáhnu, že se příště ovládnu, ale nedaří se mi to.Mám 3 děti, první 2 jsem odchovala jako relativně zdravá a spokojená máma. Zlom nastal po narození nejmladší dcery a následně po přestěhování na starší barák, k čemuž mě přemluvil manžel s tím, že se tím splní jeho životní sen. Výsledek je takový, že vůbec nic nestíháme, musíme šetřit každou korunu, u mě se rozjely chronické nemoci, které nemám čas řešit a hádáme se kvůli tomu každý den. A vše se přenáší na děti. Já se od 5 ráno do 23-24 nezastavím. Běhám kolem mimina a batolete, denně musím vařit kvůli jejich extra potravinovým nesnášenlivostem. Mimino kojím, v noci tak co hodinu. Teď rostou zuby, takže je u prsa pořád.
Jsem vyčerpaná, unavená, všechno mě bolí, často brečím, nezajímá mě nic, jen přežívám.
No a já vždycky tak 3× řeknu mile, co po něm chci, po 4. už zařvu a po 5. už ječím jak saň a občas dostane i na zadek
Batole má období vzdoru a to hodně výživné. Navíc s ním chodím na fyzio a doma musíme cvičit, což je opět řev a stres. No a prvňák dělá naschvály, neuklízí po sobě, schválně rozsypává věci, bouchá sourozence, neobleče se sám, u všeho musí mít asistenta (mě), který ho kope, aby něco dělal, jinak nedělá prostě nic. Do školy chodíme pozdě, protože si mladý pán sám ani neobuje boty. Prostě stojí v předsíni a kouká, jestli mu třeba na nohy neskočí samy
Pak mě to vždycky mrzí, protože brečí.
Máte to někdo podobně? Hrozně bych chtěla být lepší mámou. Nechci dětem kazit dětství.
Tady jde i videt, ze nejstarsi zarli.. nevim, jestli byl dobry napad si hned takto porizovat za sebou deti.. pokud na starsiho nemas cas, coz jde videt, ze nemas, tak se ti takto “odmenuje” 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
