Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zkusit mít ještě jedno dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.3.19 11:45
@Kaileee píše:
určitě ne, jsi už stará na dítě
Věk je všem buřt. Spíš to zdraví tělesné a podle mě i duševní, chudák její matka (v 60 - 70) spíš by se měla starat o ty malé a o rodiče… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kytkalenka
29.3.19 11:52
Mam 6 leteho a 8 mesicni a je mi cerstve 40. Jsem mnohem vic vyrizena a nekdy toho mam fakt nad hlavu. Po porodu byla moje prvni myslenka jeste na jedno, ale s rostoucimi zuby a vycerpanim z nespani a kojeni me ta myslenka rychle opousti. Paradoxne me pomohl gynekog kdyz mi rekl, ze po druhem CS mam tenkou jizvu na deloze a lepsi uz to nebude a ze by to neriskoval.
- Citovat
- Upravit
29.3.19 11:55
Pokud to finančně dáte, tak bych do toho šla být tebou. Já mám 3 děti a lituji, že jsem nešla i do čtvrtého…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.19 12:30
@Denisa56 píše:
Rozhodnutí je na tobě, ale já bych do toho nešla. Ony děti nebudou pořád jen malé a roztomilé, ale (nepřeju ti to) až přijdou do puberty, možná pak budeš ráda, že tě to čeká jen ve dvojím vydání. Navíc v té době budeš mít co dělat i sama se sebou, budeš v přechodu, to sebou nese taky určité nepříjemnosti. Mně je teď 57, dcery mám dávno dospělé a jsem ráda, že už mám jenom vnučku pro radost. Představa, jak se teď dohaduju s puberťákem o tom, v kolik bude doma z diskotéky, jestli může jet s partou pod širák a koukám na nafouknuté a uražené obličeje, mi nahání husí kůži. To třetí dítko, si fakt rozmysli, budeš mít co dělat i se dvěma. Zatím to možná na sobě nepociťuješ, ale po té padesátce se to začíná postupně měnit, člověk zjišťuje, že už nemá tu páru, co ve třiceti. To je prostě život.
Přesně ten přechod mě napadl taky. Mně pomalu nastupuje klimakterium teď ve 43, do toho 10 -tiletá dcera, která už občas začíná mít pubertální výlevy a když si to hezky sedne na sebe tak mám co dělat abych ji nepřetrhla jak hada. Ono jak se ty hormony proti sobě střetnou tak je to dost náročné. A tohle si spousta matek 40+ neuvědomí, že je samotné čeká tohle občas velmi náročné období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.19 12:43
Sama jsem starší maminka, věk 40 není limit. Nesouhlasím s tvrzením, že po 40 jsou všechny ženy staré na dítě, některé však ano. Já jsem si dítě pořídila ve 100% zdravotní kondici a s podporou mladšího partnera, dále mi rádi pomáhají s hlídáním dvoje prarodiče. Ve tvém případě bych se také přidala k většině, tedy nepořizovat si další dítě. Jako velký důvod vidím tvůj zdravotní stav, ty sama z něj máš obavy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.19 12:43
@Anonymní píše:
Ahoj - omlouvám se, že to napíšu anonymně, bude tu spoustu osobních věci.
Tak - je mi 41, mám dvě děti: 4 a 1,5 roku. jednou jsem potratila a špatně to nesla (mezi dětmi). Druhé těhotenství jsem měla nějaké komplikace (objevily se mi křeč. žíly, velké varixy na vulvě), porod ale proběhl dobře. jsem Rh-, manžel Rh+ - obě děti +, druhé dítě mělo silnou žloutenku a bylo v inkubátoru a svítilo se. Jsem vdaná, manžel je dobrý, ale moc se do péče o děti nezapojuje. Ted teda se 4-letým je schopný být chvíli sám, event. jít na hřiště. Dvě děti ani na 1 hodinu sám nezvládá.
Já sama jsem na RD, dělám přitom práci z domova na cca 10 hodin/týdně.
Do práce se mohu vrátit kdykoliv, je vcelku dobrá, čekají tam na mě.A teď - poslední dobou se zamýšlím, jestli ještě do jednoho dítěte. Příjde mi, o koho se budu starat? Mladší už začíná být samostatnější… Pro: asi bysme to finančně utáhli
Chtěla jsem si to napsat. nevím, jestli v tom třebas není pocit, že mi něco utíká a jsem už stará a už nikdy mít další děti nebudu?
Proti: jsem už starší zase, minulé těhotenství bylo na konci dost náročné, zůstalo mi +10kg po dvou dětech!, celkově jsem zdravotně trochu horší - mám bolesti zad (ploténku), byla bych na to více méně sama, k hlídání máme jen jednu babičku (a hodně daleko), práce by mi asi přece jen utekla, a hlavně - neměla bych se čas věnovat dvěma dětem, které to potřebují (logopedie, cvičení, atd…)
Je to v prvni rade tvoje vec, taky zalezi, co na pripadne treti rika manzel. Ale pro me osobne je velke minus krome veku to, jak snasis tehotenstvi.
A taky ten důvod - o koho se budes starat? Co treba o sve dve male deti, manzela, sebe? Travit cas vic jako rodina, venovat se konickum, co ja vim… 
Kdyz jsem to cetla, tak me napadlo, ze misto ditete by jste si spis mohli poridit psa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.19 13:22
Ahoj, já jsem fanda velkých rodin 
a opravdu to každému přeju. Rozhodnutí je na tobě a manželovi, ale být na tvém místě, tak se asi rozhodnu, že ne…Sama jsem měla zdravotní problémy ve třetím těhotenství, takže pak jsme taky dost rozmýšleli, jestli další nebo ne. Za mě, věk už je dost, děti už máš (kdybych ve 41 neměla žádné, tak bych to asi zkusila) a hlavně jak píšeš manžel nepomáhá, to je dost zásadní pro mě teda… 
Ale docela mě pobavilo, že se nebudeš mít o koho starat 
Veř, že se nastaráš ještě dost! 
My máme děti v rozpětí 19 ti let(nejstarší je 19 a nejmladšímu 2 měsíce a mě je 37, a máme pět plánovaných dětí) …takže jsme si už prošli všemi fázemi dětství až po dospělost. Ono každý věk má svoje starosti, nechci psát, že malé děti malé starosti velké děti velké starosti, není to tak, ale stejně jím musíš věnovat čas a péči, ať jim je pět nebo patnáct 
A neboj, oni jsou roztomilý i ve starším věku , až budeš vyrábět kostýmy na karneval, připravovat oslavy narozenin, dělat přípravy do školy a nebo se rozplývat na školním představení, tak budeš taky v jednom kole a budeš ráda, že jsou „jen“ dva, kor když si na to sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.19 13:25
@Anonymní píše:
Ahoj - omlouvám se, že to napíšu anonymně, bude tu spoustu osobních věci.
Tak - je mi 41, mám dvě děti: 4 a 1,5 roku. jednou jsem potratila a špatně to nesla (mezi dětmi). Druhé těhotenství jsem měla nějaké komplikace (objevily se mi křeč. žíly, velké varixy na vulvě), porod ale proběhl dobře. jsem Rh-, manžel Rh+ - obě děti +, druhé dítě mělo silnou žloutenku a bylo v inkubátoru a svítilo se. Jsem vdaná, manžel je dobrý, ale moc se do péče o děti nezapojuje. Ted teda se 4-letým je schopný být chvíli sám, event. jít na hřiště. Dvě děti ani na 1 hodinu sám nezvládá.
Já sama jsem na RD, dělám přitom práci z domova na cca 10 hodin/týdně.
Do práce se mohu vrátit kdykoliv, je vcelku dobrá, čekají tam na mě.A teď - poslední dobou se zamýšlím, jestli ještě do jednoho dítěte. Příjde mi, o koho se budu starat? Mladší už začíná být samostatnější… Pro: asi bysme to finančně utáhli
Chtěla jsem si to napsat. nevím, jestli v tom třebas není pocit, že mi něco utíká a jsem už stará a už nikdy mít další děti nebudu?
Proti: jsem už starší zase, minulé těhotenství bylo na konci dost náročné, zůstalo mi +10kg po dvou dětech!, celkově jsem zdravotně trochu horší - mám bolesti zad (ploténku), byla bych na to více méně sama, k hlídání máme jen jednu babičku (a hodně daleko), práce by mi asi přece jen utekla, a hlavně - neměla bych se čas věnovat dvěma dětem, které to potřebují (logopedie, cvičení, atd…)
Nee, mě by vůbec nevadilo, že už nemusím o koho starat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.19 13:33
Já bych do toho už nešla. První dvě děti mám brzy po sobě, tatínek je taky nechtěl hlídat ( dokud jsme se nerozešli, pak to najednou šlo 
) a třetí dítě mám po 7 letech od druhého,jsou mu 2 měsíce. Tři po sobě bych nedala ( ani kdybych zůstala s prvním manželem). A to mi letos bude teprve 36, nemám žádné zdravotní problémy, ani v těhotenství jsem neměla. Být na tvém místě, už do dalšího nejdu. Už kvůli možným zdravotním komplikacím a věk zmíním taky, sama cítím že to vliv má, ač u mě minimální, zatím. Starší děti jsou ještě malé, potřebují hodně pozornosti, péče a aktivní a zdravé rodiče pokud možno.
Příspěvek upraven 29.03.19 v 14:36
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.19 13:35
A ohledně starání..taky jsem dítě starší matky,takže počítám s tím,že až nejmladší trochu vyroste,budu se starat o rodiče. Takže výpadek pečovatelských činností asi nebude velký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.19 13:36
@Anonymní píše:
Ahoj - omlouvám se, že to napíšu anonymně, bude tu spoustu osobních věci.
Tak - je mi 41, mám dvě děti: 4 a 1,5 roku. jednou jsem potratila a špatně to nesla (mezi dětmi). Druhé těhotenství jsem měla nějaké komplikace (objevily se mi křeč. žíly, velké varixy na vulvě), porod ale proběhl dobře. jsem Rh-, manžel Rh+ - obě děti +, druhé dítě mělo silnou žloutenku a bylo v inkubátoru a svítilo se. Jsem vdaná, manžel je dobrý, ale moc se do péče o děti nezapojuje. Ted teda se 4-letým je schopný být chvíli sám, event. jít na hřiště. Dvě děti ani na 1 hodinu sám nezvládá.
Já sama jsem na RD, dělám přitom práci z domova na cca 10 hodin/týdně.
Do práce se mohu vrátit kdykoliv, je vcelku dobrá, čekají tam na mě.A teď - poslední dobou se zamýšlím, jestli ještě do jednoho dítěte. Příjde mi, o koho se budu starat? Mladší už začíná být samostatnější… Pro: asi bysme to finančně utáhli
Chtěla jsem si to napsat. nevím, jestli v tom třebas není pocit, že mi něco utíká a jsem už stará a už nikdy mít další děti nebudu?
Proti: jsem už starší zase, minulé těhotenství bylo na konci dost náročné, zůstalo mi +10kg po dvou dětech!, celkově jsem zdravotně trochu horší - mám bolesti zad (ploténku), byla bych na to více méně sama, k hlídání máme jen jednu babičku (a hodně daleko), práce by mi asi přece jen utekla, a hlavně - neměla bych se čas věnovat dvěma dětem, které to potřebují (logopedie, cvičení, atd…)
Za mě už také ne. Za prvé věk, za druhé druhé dítko je ještě prcek, uzivej si ho. a za třetí. Nulová pomoc manžela. To se pak odrazí všude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.19 14:24
Kdybys mela dve starsi deti,do benjaminka bych klidne ve 40 sla.ale ty mas v podstate dve skoromimina.takze ne,dalsi bych si neporidila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.21 15:14
Ještě jedno dítě
Ahoj,
Spíš se chci asi svěřit, ale klidně mi tu napište Vaše názory. S partnerem máme skvělý vztah. On je hodně materiálně založený a chytrá hlavička. Dokáže vydělat peníze, až mu občas říkám, že pracuje moc. Nemyslím to vůbec ve zlém. Podnikame spolu, respektive oba dva podniky jsou na mne. Není v tahu pořád, víceméně dopoledne, pak jen přes letní sezónu jsme oba v práci častěji. Někdy spolu, někdy ne. Vyhovuje nám to. Máme dvě dcery. V létě jim bude 8 a 5 let. Chtěli bychom ještě jedno dítě. Tedy, partner určitě a já jsem pořád nejistá.. Chtěla bych, už jen aby mezi dětmi nebyl velký věkový rozdíl. ALE. Mám chronického streptokoka a měla bych výčitky, že to na miminko přenesu. Bojím se těhotenství, protože první dítě bylo bez problémů a u druhého jsem si vybrala snad všechny příznaky a začala mi předčasně odumirat placenta, i když jsem byla v termínu, musela jsem na vyvolání. Porod byl rychlejší než první, ale pro mne drasticky, co se týkalo bolesti. Pak se bojím, jak budeme zvládat práci, respektive jak ji bude zvládat partner, když já nebudu po ruce. Do toho rozjíždím ještě e-shop. Minulý rok jsem prodělala mimodelozni těhotenství s vnitřním krvácením. Zásah do těla jako svine, přišla jsem o celou jednu stranu. Mám strach z toho že se to bude opakovat a když si na to období vzpomenu, je mi uzko. Mám pořád samé proti, ale nechci otalet. Partner stále říká, že to zvládneme. A já jsem prostě bezradna, protože mě vážně děsí, jak to může ovlivnit budoucnost. Vím, že si musím urovnat v palici, ale jak.
- Citovat
- Upravit
15.4.21 15:22
No já bych to nejdřív probrala s Dr, jak to vidí po te zdravotní stránce, jestli to vidí jako dobry napad. Od toho bych se odpichla. Zbytek už se nějak udělat dá, do firmy kdyžtak vezmete nějakou výpomoc, když se daří… ale hlavně si to uspořádej sama se sebou, ty zas pujdes na mateřskou atd. Ale je dobre, když mas v partnerovi takovou oporu. Plus bych zvazila jak jsou starší děti samostatné, jestli by dalším sourozencem nějak netrpěly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.21 15:54
Já mám dva kluky v podobném věku a také byl hlavně ze strany manžela tlak na další dítko. Že chce tři vím od začátku vztahu. Mně by stačily děti dvě, ale zase mi přišlo nefér měnit něco, na čem jsme se domluvili, ale i tak jsem se k cílenému snažení nedokázala dokopat. Na druhou stranu jsem si ale říkala, za pár let mi bude 30 a čím víc čekáme, tak bude mimčo věkově dál od kluků, tak jsme udělali kompromis. Před 1,5 rokem jsem vysadila prášky, nijak nehlídala ovulaci a při každém sexu se mě manžel ptal, kam chci, aby se udělal. Někdy jsme měli i kondom, někdy přerušovali, někdy jsme to zkusili a jsem teď ve 3. měsíci Manžel, když mi vyšel pozitivní test byl štěstím bez sebe Kdyby dokázal vyskočit do stropu, tak to udělá, já dost v šoku. Teď už to nějak zpracovávám. Manžel mi hodně pomáhá. Děti se těší, takže asi je vše, tak jak má, ikdyž mě osobně by nevadilo otěhotnět ještě o rok déle 
Mám z toho docela strach, ale věřím, že to bude fajn. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
