Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ne neni to s poradku. S mym manzelem jsme 8 let vziti a toto by si nikdy nedovolil. A pokud by si to ke me dovolil, tak bych se ho zeptala, co si to dovoluje, jak to se mnou mluvi a aby se toto uz NIKDY nepokousel zopakovat. Copak jsem onuce? NIKDO se mnou takhle nesmi mluvit.
Nevím o co šlo ale pokud s tebou mluví takhle, tak je to celkem fuk atˇšlo o cokoliv ![]()
Partner by se k tobě měl chovat slušně. Vždyť jsi žena. Pokud to neumí, pošli ho do oběhu a najdi si lepšího. ![]()
Šlo o nesmysl. Bavili jsme se o našem dítěti, na koho je podobné, z jeho strany je člověk, kterého nemusím, ale on taky ne, říkal, že vypadá, že bude do něj. Já jen řekla, že určitě nebude a zopakovala jsem to, na to mi to řekl. Když jsem s ním pak chtěla řešit, proč je uražený on, tak mi řekl, že se mnou nic řešit nebude a nebaví se se mnou.
Já mám to stejné, mám doma prostě rapla, on udělá první poslední, ale jakmile mu něco nejde nebo není podle jeho představ, tak na něj vůbec nemluvím a nechám ho vyvztekat. On je jinak hodný, udělá pro nás všechno, takže jsem se tak nějak naučila, kdy na něj raději nemluvit nebo to odnesu nějakou nadávkou
![]()
Tak to já používám celkem běžně a nemyslím to nějak špatně, takže mě by to nevytočilo ![]()
@Anonymní píše: Šlo o nesmysl. Bavili jsme se o našem dítěti, na koho je podobné, z jeho strany je člověk, kterého nemusím, ale on taky ne, říkal, že vypadá, že bude do něj. Já jen řekla, že určitě nebude a zopakovala jsem to, na to mi to řekl. Když jsem s ním pak chtěla řešit, proč je uražený on, tak mi řekl, že se mnou nic řešit nebude a nebaví se se mnou.
Taky se vzteká, když mu něco nejde, nemůže něco najít a zanadává si, ale to není mířené proti mě, tím se nevzrušuju, neříkám, že je to příjemné, taky to na začátku nebylo, ale nemíří to na mě. Spíš mě rozhodilo, že v normální situaci, ne při hádce, nebo čemkoliv a namíří to proti mě. Toto dřív nedělal, celkově to byl úplně jiný člověk.
@Anonymní píše:
Taky se vzteká, když mu něco nejde, nemůže něco najít a zanadává si, ale to není mířené proti mě, tím se nevzrušuju, neříkám, že je to příjemné, taky to na začátku nebylo, ale nemíří to na mě. Spíš mě rozhodilo, že v normální situaci, ne při hádce, nebo čemkoliv a namíří to proti mě. Toto dřív nedělal, celkově to byl úplně jiný člověk.
Může být ve stresu, pak bohužel tak kope kolem sebe
Už to že se tak vzteká, když mu něco nejde. Jak dlouho jste spolu a jak staré máte dítě?
No často se tu objevují odpovědi „a ještě by to chtělo jeho stranu“ protože ono to vůbec nemusí být jednostranné. A to že necítíš změnu v sobě, neznamená, že není. Mě taky dovede vytočit, když partnerka začne řešit nějakou prkotinu pořád dokola i když už byla jednou vyřešena. Nebo ani nepotřebuje řešení. Nebo vytahuje staré věci na nové. Člověk to spolkne jednou, podruhé, podesáté, ale pak už třeba vypění. A pak se divíš, vždyť seš „pořád stejná“ jenže to je právě to, že jsi pořád stejná a to co se stalo není ojedinělé. A ani si to nespojíš.
Takže si prvněj projdi jestli ho nemůžeš štvát nějakými drobnostmi, které jsou sami drobné, ale když je takhle skládáš… kamínek autem přejedeš, maximálně to poskočí, ale když je přidáváš až už postavíš postupně bytelnou zeď, auto se rozbije…
Jenže názor druhé strany právěže nedostanu, kdybych věděla, proč tak zareagoval, jestli to mělo nějaký důvod, nebo mu to jen přišlo v pořádku, jak říká, mohla bych s tím nějak pracovat a nemusela to řešit tady, bohužel názor druhé strany nemám, už bych z toho řvala a potřebuju vědět, jestli jsem hysterická, že mi to vadí, nebo jestli to fakt není v pořádku.
Nechci to tu uvádět moc přesně, jak dlouho spolu jsme, aby nás někdo nepoznal, je nám oboum pod 30, jsme spolu pod 2 roky a dítě máme do půl roku věku. Alespon takto přibližně.
Budu s muzem letos 17 let a v zivote by si toto nedovolil, 2 roky jsou prilis kratka doba, za dalsich 15 Ti bude rikat asi co a jak?
@Anonymní píše:
Jenže názor druhé strany právěže nedostanu, kdybych věděla, proč tak zareagoval, jestli to mělo nějaký důvod, nebo mu to jen přišlo v pořádku, jak říká, mohla bych s tím nějak pracovat a nemusela to řešit tady, bohužel názor druhé strany nemám, už bych z toho řvala a potřebuju vědět, jestli jsem hysterická, že mi to vadí, nebo jestli to fakt není v pořádku.Nechci to tu uvádět moc přesně, jak dlouho spolu jsme, aby nás někdo nepoznal, je nám oboum pod 30, jsme spolu pod 2 roky a dítě máme do půl roku věku. Alespon takto přibližně.
Takže jste spolu dost krátce a už máte dítě. No, už nejste ve fázi zamilovanosti, on už svou samičku neloví, růžové brýle opadly - oběma.
Dovedu si představit situaci, kdy to partner řekne mě a kdy bych to i použila já. Výjimečně, vyhrocena oboustranné situace. Pravidelně jistě ne. Záleží na chování jinak. Jestli se jedná o izolovanou akci, tak mi to jako důvod k rozchodu neprijde
Zdravím, prosím anonymně.
Jak byste reagovaly, kdyby s váma partner začal jednat jinak? Je mi jasné, že za dva roky to nebude jako na začátku, ale kdybste začly s hodným, milým, slušným chlapem a dostaly se k tomu, že vám řekne s klidem větu „aby ses nepos*ala“, kvůli úplně obyčejné věci a ještě se cítil uražený, že vám to vadí, protože jemu to přece přijde v pořádku. Mně to nepřijde v pořádku a jsem na něj naštvaná, ale nevím, jestli to nepřeháním.