Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Anonymní píše: Více
Bohužel nevíme, k čemu došlo a co tedy narušilo tvoji důvěru…to se pak těžko radí. Každopádně vztah je o kompromisu takže bych partnerovi sdělila jak to se svatbou vidíš a proberte to. Mít velkou svatbu jen proto, že to chce on je trochu sobecké….
Celý příběh ani není potřeba číst nebo si poskládat racionální důvody, proč byste se měli vzít, to všechno může jít stranou, to je úplně jedno.
Pokud ty se vdávat nechceš, pak to nedělej. Naprosto jednoduché. Píšu to tady v poslední době všem pořád dokola, ale jako je to tvůj život a ty máš právo dělat si, co chceš, co si přeješ, splnit si svá vlastní přání! - Nikoliv přání ostatních!!!
Nikdo tě přece nemůže nutit k něčemu, co nechceš. Pokud tě má partner rád/miluje tě, pak to pochopí a bude plně respektovat tvá rozhodnutí. Občas se to tu řeší v nějakých diskuzích - pokud nějaký partner nerespektuje má přání a potřeby, nezáleží mu na nich - no tyjo, pak to není správný partner a nebude to logicky ani správný manžel! Takové věci jsou spíše zabijáci vztahu, jak tu někdo psal, jsou to poslední hřebíčky do rakve kvalitnímu, šťastnému a spokojenému vztahu ![]()
No, ja bych rozklicovala hlavni vec - nechce se to svatby, nebo do manzelstvi? Pokud opravdu do svatby, pro duvody, ktere uvadis (cena, divadlo atd), nejde s partnerem domluvit nejaky kompromis? My taky sli z opacnych polu - mala vs. obri svatba - a potkali jsme se nekde uprostred ![]()
Pokud se ti nechce do manzelstvi, tak to je pak jina…a otazka je, zda je vubec fer zustavat ve vztahu ![]()
Jinak ja castecne absolvovala obe veci - svatbu jsme odlozili, protoze to vypadalo, ze se rozejdeme - a pak jsme resili kompromis prubehu. Zatim (vetsinou) nelituji
, i kdyz jsme spolu 20 let a jako obcas me nastvat umi
![]()
Ale to je na vesteckou kouli no…
Kamaradka se tahle vdala s pochybnostmi a do roka byli u rozvodoveho soudu…
Příspěvek upraven 20.06.24 v 12:55
Je chyba, ze s partnerem nemluvis o svych pochybnostech, pocitech…uz ses jednou spalila, tak nechapu tvoje chovani, jestli cekas na zazraky nebo ze bude partner mit vesteckou kouli a uhadne, na co myslis?!
Chapu tvou nechut k predrazene komedii ala svatba, takze patnetovo chovani a workholismus ti vlastne hraje do karet: domluv oddani na urade, rezervuj stul pro svedky na obed a to vse oznam zavcas patnerovi.
Hotovo, slus, odmitne-li, tak se dle toho dal zaridis anebo nebudes mit duvod dal cokoli resit, to uz je tvuj boj.
@ZinaJudita1 píše: Více
A co jeho přání a potřeba se oženit? Ta je podřadná? Kdyby to byla opačná situace, tzn. by se do svatby nehrnul pro změnu on, tak by tady zase bylo nenávistných názorů. Zatímco když se na svatbě už domluvili a ona chce vycouvat, tak je to ok. Chlapi holt můžou za všechno ![]()
Příspěvek upraven 20.06.24 v 12:57
To co jsi tady napsala, řekni partnerovi a najdete nějaký kompromis. Např. svatba jen se svědky a později jen nějaká větší grilovačka.
S pochybami se nevdávej vůbec, a jinak si myslím, že ho za manžela opravdu nechceš
Promluvte si o pochybách i o svatbě jestli musí být velká.
Nešla bych do manželství s něčím nevyřešeným. My se brali po šesti letech, synovi bylo 11 měsíců. Fakt jsem nechtěla velkou svatbu, nemám ráda zbytečné divadlo. Brali jsme ve v Panenském Týnci v nedostavěném chrámu, bylo nás asi 8. Mělo to kouzlo, na úřad jsme nechtěli oba. Je to teda už pár let, ale dnes by to vyšlo možná stejně, protože bych místo zlatých prstýnků koupila ocel, ale vše vyšlo asi na 10 tisíc. Vzpomínky dodnes pěkné a té energii tam věřím.
Já to chápu tak, že se nechce spíš do toho obřadu a všech těch věcí kolem svatby. Ani ta cena není inspirující, i když věřím, že se dá dostat třeba na 50. Asi by bylo dobré dát na pocity nevěsty, když ona si nepřeje velkou svatbu.
Máš úplnou pravdu, že dělat velkou svatbu, když už jsi jednou vdaná byla, nemá smysl. Jsou to opravdu jen vyhozené peníze. To ostatní si musíš promyslet sama, jaká pro a proti svatba má. ![]()
@medvidka Tak a to je velmi, velmi zajímavá poznámka. Ano, heleď, máš na jednu stranu pravdu, ale - na druhou stranu tohle si ti dva lidé mají vyjasnit hned na začátku vztahu, když spolu jenom „chodí“. Během chození by se ti dva lidé měli poznat a navzájem si říct, jaké mají představy o životě. — No a pokud se ty představy významně neslučují, pak by se ti lidé možná měli rozejít a neměli by spolu vůbec vytvořit vztah.
Já jsem už na začátku seznamování řekla svému příteli, že bych se jednou chtěla vdát a mít tolik a tolik dětí. — Takže on to od začátku věděl a měl možnost se rozhodnout, jestli to chce také tak či nikoliv. Rozhodl se, že ano a dneska žijeme ve spokojeném manželství.
Takže samozřejmě, pokud někdo na začátku vyjádřil nějaké přání a najednou to jeho protějšek nerespektuje, pak je to docela nefér, ať už je to muž nebo žena. Pokud člověk změní názor během vztahu, tak by opět měl jít stejnou cestou - říct to tomu partnerovi a ten by se měl rozhodnout, jestli to bere nebo ne.
Protože přece jenom - nutit toho člověka nemůžeš, to nedopadne dobře, to je taky dost špatně. Musí to jít cestou přímé a upřímné komunikace. Ne žít jenom v kompromisech, jak možná někteří namítnou.
Ale dopředu by měl každý vědět, do čeho jde, aby neztrácel čas s někým, s kým to nemá cenu.
Neplýtvat časem, protože život je krátký - a pokud se chce pán tak moc ženit, tak by si holt měl najít ženu, která se také chce vdávat a neměl by nutit vdávat se ženu, která se vdávat nechce. ![]()
@ZinaJudita1 @medvidka V tom máte holky pravdu, to mi nějak uniklo. Oni vlastně byli ve vztahu, kde se oboustranně počítalo se svatbou, která se díky jiným okolnostem oddalovala. Teď nadešel čas a zakladatelka začíná pochybovat. Argument peníze chápu, tak by se dalo domluvit na nějakém kompromisu, že by to nebyla pompézní svatba, ale něco menšího, ale za mě problém vidím v tom, že se stalo něco, co zakladatelka nakousla, co mělo vliv na důvěru vůči partnerovi. A samozřejmě nevíme, jak je to závažné, ale pokud je, tak tam vidím prostor k oprávněnému ústupu, ale určitě by ten důvod měl partner vědět.
@Fee-bee já se v tom právě nechci už babrat, stalo se něco, partner si nasypal popel na hlavu, šli jsme dál. Jen to prostě mám pořád v hlavě. Ale nechci mu to omlacovat stále o čumák. Jen prostě jsem ho viděla v jiném světle najednou a….
Ahoj,
ztratila jsem chuť se vdát. Jsme s partnerem 6 let, máme roční dítě. Hypotéka i dům jsou obou napůl. Před 2 lety mě požádal o ruku, já souhlasila. Měli jsme mít svatbu ten následující rok, odložili jsme to kvůli zdravotním problémům, pak kvůli těhotenství, pak kvůli kojení… no a teď začala o tom diskuze, že by se svatba udělala ten další rok. No. Zaprvé se mi nechce do toho dávat 200+ tis., partner chce svatbu tradiční a velkou. Já už vdaná jednou byla, měla jsem první svatbu velkou a smysl v tom nespatřuji. Mám puberťáka z prvního manželství. Ten se taky ptá, kdy už se jako vezmem. Prostě jsem na vážkách. Taky bohužel došlo k narušení důvěry v partnera (asi jako nic dramatického, ale přece jen… červík hlodá). O tom asi psát úplně nechci. Partner je jinak skvělý, hodný, stará se. Je hodně pracovně vytížený, takže i zařizování bylo by na mě. Prostě kdyby asi šlo o svatbu na úřadě, jen se svědky, bez všech cirátů, tak bych do toho (s lehkými pochybami!) asi šla. Ale celej ten cirkus se mi absolvovat moc nechce no… za x set tisíc v dnešní době, kdy je vše drahé atd…. Partner o mých pochybách nic netuší. Nechci, aby si to přebral tak, že ho už nechci za manžela a jen se vymlouvám… (je trochu ješita) Je tu někdo, kdo na tom byl podobně, svatbu udělal a nelitoval?