Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ja mam opacny problem kdyz mluvim tak zase moc nahlas.Zas vyhode tam kde je moc velkej hluk
.
Já bych nejdřív asi skočila na orl, aby mi mrkli na nosní mandli, zda není zvětšená.
jinak já sebe taky slyším dost nahlas, ale často se stane, že mi není slyšet nebo že nevyslovuju dost jasně.
Já mám ještě ten problém, že já jsem ta, co furt říká „cože“, už jsem uvažovala i o naslouchátku
Ale s hlasitostí problém nemám, spíš s rozlišováním jednotlivých slov ![]()
Můj bratr taky děsně huhlá a on si samozřejmě zní jasně, to nelze posoudit na sobě samotné. Myslím, že u něj je problém v tom, že stejně jako já měl kolem 3-5 let chodit na logopedii. Jenže zatímco já tam musela chodit a drtit cvičení, tak u něj to prý byl „projev osobnosti“..
No, zůstalo mu to dodnes a taky ho to docela otravuje. Zajdi si na tu logopedii, tady to asi opravdu těžko někdo posoudí..
Co myslíš tím okolím? Jestli jen chlapy, tak to bych nebrala vážně. Včera jsem se např. ptala chlapa, jestli vykoupe dítě. A on automaticky Cožeeee? a já to už ani nezopakovala, jen chvíli počkala a on si jel dál. „Jo jestli vykoupu dítě? No jo, vykoupu, jdu napustit vodu.“ Takže asi tak, oni ani nejsou hluchý, jen maj dlouhý vedení ![]()
Mmch víš, proč ženská za den vysloví 3× víc slov než chlap? Páč mu musí všechno dvakrát opakovat. ![]()
Asi jako Gina - kdyby šlo jenom o manžela, bylo by to jako u nás. Ten můj se ptá Cože? snad ještě dřív, než otevřu pusu. Začínám se k němu chovat jako k děcku, pokud mu něco říkám a nechci to opakovat, tak ho musím donutit, aby mě vnímal i jinak, než sluchem - ideální je oční kontakt. ![]()
Jinak taky mi říká, že huhňám a není mi rozumět, ale to jsem si na sobě poslední dobou všimla, že spíš mám potíže s vyjadřováním a zakoktávám se - nejspíš jeden z projevů mateřské demence. ![]()
Ale pokud máš ten pocit i u lidí, se kterýma se nesetkáváš denně, tak to asi problém bude. Taky bych začala spíš na ORL.
Ahoj.Já taky huhňala a bylo mi špatně rozumět.Po čase jsem si toho začla všímat i sama.Doktorka mě poslala na ORL a byla jsem na protažení nosních dutin,nic horšího jsem snad v životě nezažila,ale od té doby mám pokoj.Možná jestli to nebudeš mít něco takového ![]()
Anonymní píše:
Nesetkali jste se s něčím podobným? Že někomu nebyly rozumět začátky vět?
Tak s tím jsem se setkala. Můj muž si každý začátek věty jen myslí a místo prvních dvou slabik řekne „H-h“. Takže když vykládá „Táta říkal…“ nebo „Brácha říkal…“, tak vím houby, jelikož z něj leze jen „H-h říkal…“.
On mně údajně rozumí ještě méně (mluvila jsem potichu, na druhou stranu, málo zřetelně, s plnou pusou… i když vím, že to není pravda
), ale o tom si myslím svoje - jsem logopedicky i foniatricky vyšetřená.
Já bych zašla nejdřív tam.
Ahoj, tak já to mám taky tak. Od dětství mi bylo špatně rozumnět, mamka mi vždycky říkala artikuluj a táta mi odpovídal PSSZ. Jeho vliv způsobil, že jsem v pubertě měla strach mluvit a když jsem promluvila, tak bojacně a rozumnět mi nebylo skoro nic. Přemýšlela jsem, jestlli třeba neslyším špatně, nebo naopak až moc dobře, že mám pocit, že mluvím nahlas dostatečně…
Pak jsem se dostala na neurologii s jiným problémem a diagnostikovali tremor- třepali se mi ruce a někdy jsem měla stavy, jako při nízkém tlaku, zhoršené vidění…
Ani už si nepamatuju, jak jsem se toho zbavila nebo jestli vubec, ale od te doby neslýchám to nesnášené COOOO??
Ještě někdy na sobě ten tremor pozoruju, taky se mi hůř mluví, nebo hučí v uších, ale to třeba jen párkrát za rok.. Nepozoruješ na sobě taky víc mých příznaků?
A nemáš problém s nosní mandlí? Ta umí pěkně zastřít hlas. Došla bych si na ORL ![]()
Moje mamka huhňá do telefonu a to bych ji přetrhla!!! To pak mám nalepenej mobil na uchu, napínám svaly na celým těle a stejně nerozumím. ![]()
ALE ona to dělá jen když je otrávená… Čili ani se jí nemusím ptát jak se má - poznám to hned jak zvedne telefon. Jak zahuhňá pozdrav, už vím která bije.
Ahoj, mám problém, který mě posledních pár let hodně trápí. Okolí mi neustále říká, že mi není rozumět, že mluvím potichu nebo huhlám. Pořád se mě někdo ptá: Coooo? A já už si připadám jak magor. Jenže já sama sebe slyším čistě a jasně a i dostatečně nahlas.
Včera zase manžek Cooo? Tak jsem mu to zopakovala a říkám a teď mě slyšíš normálně? A on říká - jo, teď naprosto nahlas a zřetelně. A to jsem se ani nijak nesnažila mluvit nahlas. Tak nevím, jestli je to tím, že mě spíš okolí nevnímá a když začnu mluvit, tak mě nepostřehne. Jestli to není třeba spojitý s nízkým sebevědomím, že když začnu mluvit, tak možná víc nesměle.
Ale zase … i když už s někým mluvím pár minut, tak taky úplně vidím, jak se třeba druhé osobě krří obočí, jak se snaží mi úplně odezírat. Ale já sama sebe slyším dobře. A někdy fakt zahuhlám i potichu a okolí mě slyší až moc dobře.
Vím, že bych teda měla jít na logopedii. Že to takhle nikdo nepoznáte. Ale neznáte někdo nějaká hlasová cvičení? Nebo něco. Nesetkali jste se s něčím podobným? Že někomu nebyly rozumět začátky vět?
Už si fakt připadám jak magor - každý se mě pořád ptá Coooo? Už ani nechci s lidma mluvit.