Chci mít život pevně ve svých rukou

Proč jsem se rozhodla nemít děti

Možná i tahle zkušenost mě přivedla k tomu, že jsem se rozhodla nemít děti. Hodně, možná až moc, jsem přemýšlela – jak dítě mít, s kým ho mít, jak neztratit vlastní soběstačnost, jak ho ochránit před vším, co na něj číhá venku. Od geopolitické situace přes klimatické změny až po šikanu za rohem. Po dvou neúspěšných dlouhodobých vztazích jsem si uvědomila, že vlastně nic z toho nemám pod kontrolou. A že těch důvodů, proč děti nemít, je možná víc než těch sobeckých, proč je mít. Protože já chci. Protože zvednu populační křivku. Protože nechci zůstat na stará kolena sama. Protože chci, aby na můj důchod někdo vydělával. Protože se to očekává…

Nenechat se vmanipulovat

Jenže do rozhodnutí mít nebo nemít děti by se žádná žena nikdy neměla nechat vmanipulovat ostatními.

Očekává se, že zdravá žena bude rodit. I lidé v mém okolí to brali jako samozřejmost. Dostávala jsem různé „dobré rady“ – a některé mi naháněly husí kůži. Co na tom, že nemám zázemí – měla bych rodit, ono se to pak nějak usadí. Co na tom, že to s partnerem neklape – hlavně že budu mít dítě, to se pak srovná. Jenže právě to mě utvrzovalo v tom, že takhle teda ne. Radši vůbec.

Za jedním z rozhodnutí nemít děti je potřeba nenechat se vmanipulovat

Nechci nést zodpovědnost, která mi nepřísluší

Obrovská odpovědnost za dalšího člověka. To je to, co s mateřstvím přichází. Občas slyším, že kdyby takhle přemýšlela většina, lidstvo by vymřelo. Možná. Ale možná by se rodilo míň dětí, které by byly šťastnější – a to se podle mě počítá. Protože těch nešťastných je všude po světě víc než dost.

Nejde o svobodu „bez dětí“, ale o svobodu volby

Je pravda, že rozhodnutí nemít děti mi možná neotvírá tolik svobod, jak si někteří myslí. Znám páry, které i s dětmi dělají všechno, co dělaly předtím – jen se nejspíš vyspí míň než já. A pravda je, že ani já si nemůžu jen tak sbalit kufr a odletět na druhý konec světa – mám doma hromadu zvířat. Ale umím si živě představit, o co všechno bych přišla, kdybych měla dítě jen tak, bez plánu, protože já nebo někdo jiný chce. Ztráta soběstačnosti, místa ve společnosti, příjmu – a tím i životního standardu. Závislost na výdělku partnera nebo na příspěvcích od státu. Tohle všechno mi za to prostě nestojí.

Ztráta svobody?

Rada pro ženy, které váhají

Chtěla bych vzkázat každé ženě, která se potýká s podobným rozhodnutím: nebojujte. Je to vaše tělo, vaše rozhodnutí. Nemusíte ho nikomu vysvětlovat ani obhajovat. Mně se strašně ulevilo, když jsem si tohle uvědomila. Přestala jsem přesvědčovat okolí o svých důvodech. Naučila jsem se prostě říct ne. Protože neexistuje moc horších věcí, než se nechat vmanipulovat do celoživotního rozhodnutí, se kterým vnitřně nesouhlasím. Pak trpí žena, dítě i celý vztah.

Muži a tlak na mateřství

Jeden z mých bývalých partnerů mě chtěl připoutat tím, že by mi „dopřál“ děti – jen aby mě na sobě udělal závislou a já mu neutekla. Ani to nebyl jeho nápad, poradil mu to kamarád. Po téhle zkušenosti možná i lépe pochopíte, proč tolik mluvím o samostatnosti a soběstačnosti.

Můj současný partner je skvělý, ale co se dětí týče, je tak trochu na vážkách. Možná by je chtěl, ale nic pro to nedělá. Ví, že mladší už nebudu, a přesto vyčkává. Pro mě je to jasný signál, že není připravený. A kdo není připravený, ten by podle mě neměl zakládat rodinu.