3. level
Toto bude můj druhý deníček, ve kterém se budu snažit shrnout a popsat, jak probíhalo moje těhulkování.
Vstoupila jsem do 3. levelu! Před 10 dny jsem začala posledních (dle termínu) 93 dní, kdy malej bude ještě stále ve mně, coby v „chodícím inkubátoru“. Tímto deníčkem chci shrnout, jak jsem se cítila, jak jsem se postupně učila poznávat pohyby a jak jsem prožívala všechny slasti i strasti tohoto „nejkrásnějšího období“.
To, že jsem těhotná, jsem už pár dní tušila, ale potvrdila jsem si to až těhotenským testem 5. 3. Druhý den jsem můj požehnaný stav měla potvrzený i laboratoří, neboť výsledky z krve potvrdili cca 2. týden těhotenství (hCG 72).
Sama sebe jsem se často ptala, jestli ten „jinej“ stav na sobě poznám. Spousta ženských kolem mě totiž tvrdila, že ony to prostě věděly. Já? Nevím… Spíš bych řekla, že jsem měla tušení, ale snažila jsem se tomu nepřikládat příliš velkou váhu, abych opět nebyla zklamaná. Těch 10 dní, co se nedostavila menstruace a já čekala, než si udělám test, mi prostě bylo divně.
V mém případě bych to přirovnala jako žaludek na vodě, nebo být prostě a jednoduše s kocovinou… Ale dalo se to. Horší byl nástup 7. týdne. Následující 3 týdny byly pro mě opravdu zážitkem. Nebudu si tu stěžovat, protože jsem to nakonec ustála bez jediného blinkání, ale pro mě, která má ze zvracení panickou hrůzu, to byl prostě mazec.
Mé stále ještě nahnědlé obličejové opálení ze zimní dovolené v Malajsii a Thajsku vystřídaly méně atraktivní barvy jako zelená, bílá a šedá. No, zase musím uznat, že změna je život! Neustále jsem cítila, že „teď už to musí přijít“, takže jsem tempem Usaina Bolta běžela k záchodu, ale bez výsledku.
Malej si prostě se mnou parádně zahrával a dával o sobě vědět. Jediné, co mi snad pomáhalo, byla Cola. Zázvorový lízátka na mě spíše působily jako placebo. Když jsem šla po městě a udělalo se mi zle, jednoduše jsem si strčila lízátko do pusy a řekla si: „Přece nemůžeš tady na ulici zvracet, dala sis lízátko a to to musí zastavit!“Naivní, ale účinné!
Po 3 týdnech neustálého handrkování se svým žaludkem mi tyto nevolnosti ustaly. A musím se přiznat, že jsem začala být čím dál nervóznější. Prostě pokud mi bylo špatně, věděla jsem, že „tam“ malej je a mělo by být vše v pořádku, poté mi přišlo zvláštní, že mi vlastně už nic není a začal tak každodenní stres.
Následující týdny do 1. screeningu byly neskutečné. Přišlo mi, že den má 72 hodin a já se modlila za každej den, kterej byl za náma a mně se na metříku začaly přičítat dny těhotenství.
Nadešel den D 1. screenu, na který šel s námi i hrdý tatínek! Po 2 minutách u doktora se zeptal, zda už vidí pohlaví a doktor zcela sebejistě odpověděl, že nám tam „něco čouhá“ a bylo vymalované! Táta odcházel z ordinace načepýřenější než páv královský! Vše dopadlo dobře, brouček se krásně vyvíjel a já začala být konečně klidná…
Od 1. screeningu začaly dny utíkat jak hodiny před státnicema! Tak, jak jsem nikdy dříve nejedla sladké, byla jsem schopna spořádat kvanta všeho možného - zmrzlina, Nesquick s mlékem, čokoláda, dortíky, zákusky, no prostě - UAAAAAAA!
V 15. tt se mi už krásně vypouklo bříško a já si užívala ty chvíle, kdy už ten náš poklad na mně šel vidět! I tehdy jsem ale tak nějak čekala a žila od kontroly ke kontrole, i když vše probíhalo naprosto v pořádku.
Bolesti břicha, které mě trápily na začátku těhu způsobené roztahováním dělohy už nebyly. I když jednou cca v 15. tt jsem dostala velké křeče, kdy jsem na druhý den jela k doktorovi, ten mi ale sdělil, že díky tomu, že mám ze cvičení hodně rozvinuté vnitřní svalstvo, tak jsem prostě citlivější k tomu „roztahování“. Holt náš drobek chce mít haciendu, co by se mačkal v garsonce!
A pak to přišlo… 21. tt - a já ucítila první „ťuknutí“!!! Byla jsem jak smyslů zbavená! Každej večer u TV jsem pořád čekala a vnímala, zda už něco ucítím nebo ne. Všude jsem četla o motýlcích a bublinkách, ale dle mého názoru mi bublala akorát tak střeva. Ale pak to prostě přišlo! Malej na mě zevnitř zaťukal a já se vznášela na růžovém obláčku. Tolik jsem chtěla, aby to cítil i můj, ale bylo ještě příliš brzy. Táta si to užil až cca o 3 týdny později a počastoval našeho drobka jako budoucího velkého „kopálistu“.
V tomto 2. levelu jsme také podstoupili 2. screening a opět vše v naprostém pořádku. Pan doktor mě ještě pochválil, že našemu již 100% potvrzenému chlapečkovi krásně vyvařuju a byl klid. Konečně! Konečně nastal ten čas, kdy jsem věděla, že už vše bude dobré, že vše zvládnem a za pár měsíců budem 3!
Nyní jsem již v poslední fázi - 29. tt. Za poslední měsíc od kontroly mám nahoře 3 kg, takže celkově jsme to tedy zaokrouhlili na +10 kg. Připadám si jako plejtvák obrovský! Těhotenství jsem začínala na 52 kg, bez celulitidy se zadkem pevným jako skála a prsama B, možná menší C. Dnes mám 62 kg, prsa velikosti E, zadek už ani zdaleka nepřipomíná 2 kmínky a moje stehna by mohla sloužit jako hrací pole, pokud by se někdo rozhodl uspořádat turnaj ve „cvrnkání kuliček“. Ale co… Od ledna to zas dáme do pucu a mimča jsou prý nejlepší osobní trenéři, tak tomu teda věřím!
Ať si ale pouze nestěžuju, tak na puse nemám jedinej pupínek, vlasy porostly a tak nějak jsou lesklejší a celkově jsem prý hezčí jak před těhu! Tak tomu budem věřit, ne?
Další pecka, kterou mi můj andílek dal, byla návštěva zubaře! Mám panickou hrůzu ze zubařů, a proto opravdu nechodím pravidelně. Spíš bych řekla, že chodím víc jak nepravidelně (cca 1× za 3 roky - vím, ostuda). Ale za každou návštěvu max. 1 kaz nebo žádnej. Nyní - tramtadadáááá - 5 čerstvých kousků! Pecka! 2 už mám za sebou! S injekcí a s peněženkou lehčí o 2000,– a 6. 10. mě čekají další dva.
Poslední bod, o kterém se zmíním, je moje psychika. Nikdy jsem nebyla šťastnější. Nikdy jsem se více nesmála. Všichni kolem mě mají podezření, že užívám nějaké zakázané látky, neboť celé těhu mám na tváři jeden velkej rohlík od ucha k uchu. Vstoupením do 3. trimestru mě však má „super-truper-nálada-na-rozdávání“ opustila a já měla brečící týden! Rozbrečelo mě absolutně všechno! Připadala jsem si fakt zoufalá, ale už je to pryč a „rohlík“ se zase vrátil.
Abych to shrnula - NIKDY JSEM NEBYLA ŠŤASTNĚJŠÍ, i když mám pár kil navíc! MILUJU SVÉHO BOŽSKÉHO! MILUJI SVÉHO SYNA! MÁM NESKUTEČNĚ ŠTĚSTÍ! ŽIJU SI SVŮJ VLASTNÍ SEN!
Děkuju za to, že jsem, a děkuji za to, že jsou ONI…
Přečtěte si také
Děti chtěly pořád něco kupovat. Jedno pravidlo nás zbavilo většiny proseb
- Anonymní
- 26.09.26
- 1371
„Mami, já to potřebuju.“ Věta, kterou jsem za poslední roky slyšela tolikrát, že už přesně vím, že ve většině případů následuje něco, co dítě ještě před pěti minutami vůbec neznalo. Dlouho jsem si...
Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Pak mě kontaktovala jeho manželka
- Anonymní
- 26.09.26
- 968
Už jsem si skoro začínala říkat, že jsem konečně měla štěstí. Po několika vztazích, které nikam nevedly, jsem potkala muže, se kterým mi bylo dobře. Byl pozorný, zajímal se o mě, pamatoval si...
První měsíc školy je za námi. A já už přesně vím, co jsme letos podcenili
- Anonymní
- 26.09.26
- 840
Nějak pevně doufám, že to, co zažívám doma teď já, prožívají v nějaké menší obměně i ostatní matky. Upřímně prázdniny byly náročné a na školní rok jsem se těšila jako na smilování, jenže kde je ten...
Chtěla jsem rodičům říct o hypotéce a novém autě. Místo radosti přišel výslech
- Anonymní
- 26.09.26
- 3265
Nedávno jsme s manželem podepsali hypotéku. Nebyla to žádná malá věc. Dlouho jsme vybírali dům, počítali peníze a přemýšleli, jestli do toho opravdu jít. Nakonec jsme se rozhodli, že ano.
Syn měl před každou návštěvou lékaře hysterický záchvat. Až tohle zabralo
- Anonymní
- 26.09.26
- 464
Vždycky, když jsem svému sedmiletému synovi Nicolasovi oznámila, že půjdeme k lékaři, okamžitě zbledl. Odmalička má z doktorů panický strach. Je to bohužel spojené s jednou nepříjemnou zkušeností,...
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 1205
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 2832
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 3327
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 3819
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 4319
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...
zubař mě čeká příští týden a mam z toho panickou hrůzu!! 
taky si užívej, me uz to strasne leti a zitra začínáme 30tt, ale jsem strasne rada ze zatim nic nepopraskalo 
.
, ale rohlíkujeme pořád, až tím rozčilujeme naštvané lidi v mhd i obchodech 
