3. level
- Těhotenství
- andilek2766
- 26.08.15 načítám...
Toto bude můj druhý deníček, ve kterém se budu snažit shrnout a popsat, jak probíhalo moje těhulkování.
Vstoupila jsem do 3. levelu! Před 10 dny jsem začala posledních (dle termínu) 93 dní, kdy malej bude ještě stále ve mně, coby v „chodícím inkubátoru“. Tímto deníčkem chci shrnout, jak jsem se cítila, jak jsem se postupně učila poznávat pohyby a jak jsem prožívala všechny slasti i strasti tohoto „nejkrásnějšího období“.
To, že jsem těhotná, jsem už pár dní tušila, ale potvrdila jsem si to až těhotenským testem 5. 3. Druhý den jsem můj požehnaný stav měla potvrzený i laboratoří, neboť výsledky z krve potvrdili cca 2. týden těhotenství (hCG 72).
Sama sebe jsem se často ptala, jestli ten „jinej“ stav na sobě poznám. Spousta ženských kolem mě totiž tvrdila, že ony to prostě věděly. Já? Nevím… Spíš bych řekla, že jsem měla tušení, ale snažila jsem se tomu nepřikládat příliš velkou váhu, abych opět nebyla zklamaná. Těch 10 dní, co se nedostavila menstruace a já čekala, než si udělám test, mi prostě bylo divně.
V mém případě bych to přirovnala jako žaludek na vodě, nebo být prostě a jednoduše s kocovinou… Ale dalo se to. Horší byl nástup 7. týdne. Následující 3 týdny byly pro mě opravdu zážitkem. Nebudu si tu stěžovat, protože jsem to nakonec ustála bez jediného blinkání, ale pro mě, která má ze zvracení panickou hrůzu, to byl prostě mazec.
Mé stále ještě nahnědlé obličejové opálení ze zimní dovolené v Malajsii a Thajsku vystřídaly méně atraktivní barvy jako zelená, bílá a šedá. No, zase musím uznat, že změna je život! Neustále jsem cítila, že „teď už to musí přijít“, takže jsem tempem Usaina Bolta běžela k záchodu, ale bez výsledku.
Malej si prostě se mnou parádně zahrával a dával o sobě vědět. Jediné, co mi snad pomáhalo, byla Cola. Zázvorový lízátka na mě spíše působily jako placebo. Když jsem šla po městě a udělalo se mi zle, jednoduše jsem si strčila lízátko do pusy a řekla si: „Přece nemůžeš tady na ulici zvracet, dala sis lízátko a to to musí zastavit!“Naivní, ale účinné!
Po 3 týdnech neustálého handrkování se svým žaludkem mi tyto nevolnosti ustaly. A musím se přiznat, že jsem začala být čím dál nervóznější. Prostě pokud mi bylo špatně, věděla jsem, že „tam“ malej je a mělo by být vše v pořádku, poté mi přišlo zvláštní, že mi vlastně už nic není a začal tak každodenní stres.
Následující týdny do 1. screeningu byly neskutečné. Přišlo mi, že den má 72 hodin a já se modlila za každej den, kterej byl za náma a mně se na metříku začaly přičítat dny těhotenství.
Nadešel den D 1. screenu, na který šel s námi i hrdý tatínek! Po 2 minutách u doktora se zeptal, zda už vidí pohlaví a doktor zcela sebejistě odpověděl, že nám tam „něco čouhá“ a bylo vymalované! Táta odcházel z ordinace načepýřenější než páv královský! Vše dopadlo dobře, brouček se krásně vyvíjel a já začala být konečně klidná…
Od 1. screeningu začaly dny utíkat jak hodiny před státnicema! Tak, jak jsem nikdy dříve nejedla sladké, byla jsem schopna spořádat kvanta všeho možného - zmrzlina, Nesquick s mlékem, čokoláda, dortíky, zákusky, no prostě - UAAAAAAA!
V 15. tt se mi už krásně vypouklo bříško a já si užívala ty chvíle, kdy už ten náš poklad na mně šel vidět! I tehdy jsem ale tak nějak čekala a žila od kontroly ke kontrole, i když vše probíhalo naprosto v pořádku.
Bolesti břicha, které mě trápily na začátku těhu způsobené roztahováním dělohy už nebyly. I když jednou cca v 15. tt jsem dostala velké křeče, kdy jsem na druhý den jela k doktorovi, ten mi ale sdělil, že díky tomu, že mám ze cvičení hodně rozvinuté vnitřní svalstvo, tak jsem prostě citlivější k tomu „roztahování“. Holt náš drobek chce mít haciendu, co by se mačkal v garsonce!
A pak to přišlo… 21. tt - a já ucítila první „ťuknutí“!!! Byla jsem jak smyslů zbavená! Každej večer u TV jsem pořád čekala a vnímala, zda už něco ucítím nebo ne. Všude jsem četla o motýlcích a bublinkách, ale dle mého názoru mi bublala akorát tak střeva. Ale pak to prostě přišlo! Malej na mě zevnitř zaťukal a já se vznášela na růžovém obláčku. Tolik jsem chtěla, aby to cítil i můj, ale bylo ještě příliš brzy. Táta si to užil až cca o 3 týdny později a počastoval našeho drobka jako budoucího velkého „kopálistu“.
V tomto 2. levelu jsme také podstoupili 2. screening a opět vše v naprostém pořádku. Pan doktor mě ještě pochválil, že našemu již 100% potvrzenému chlapečkovi krásně vyvařuju a byl klid. Konečně! Konečně nastal ten čas, kdy jsem věděla, že už vše bude dobré, že vše zvládnem a za pár měsíců budem 3!
Nyní jsem již v poslední fázi - 29. tt. Za poslední měsíc od kontroly mám nahoře 3 kg, takže celkově jsme to tedy zaokrouhlili na +10 kg. Připadám si jako plejtvák obrovský! Těhotenství jsem začínala na 52 kg, bez celulitidy se zadkem pevným jako skála a prsama B, možná menší C. Dnes mám 62 kg, prsa velikosti E, zadek už ani zdaleka nepřipomíná 2 kmínky a moje stehna by mohla sloužit jako hrací pole, pokud by se někdo rozhodl uspořádat turnaj ve „cvrnkání kuliček“. Ale co… Od ledna to zas dáme do pucu a mimča jsou prý nejlepší osobní trenéři, tak tomu teda věřím!
Ať si ale pouze nestěžuju, tak na puse nemám jedinej pupínek, vlasy porostly a tak nějak jsou lesklejší a celkově jsem prý hezčí jak před těhu! Tak tomu budem věřit, ne?
Další pecka, kterou mi můj andílek dal, byla návštěva zubaře! Mám panickou hrůzu ze zubařů, a proto opravdu nechodím pravidelně. Spíš bych řekla, že chodím víc jak nepravidelně (cca 1× za 3 roky - vím, ostuda). Ale za každou návštěvu max. 1 kaz nebo žádnej. Nyní - tramtadadáááá - 5 čerstvých kousků! Pecka! 2 už mám za sebou! S injekcí a s peněženkou lehčí o 2000,– a 6. 10. mě čekají další dva.
Poslední bod, o kterém se zmíním, je moje psychika. Nikdy jsem nebyla šťastnější. Nikdy jsem se více nesmála. Všichni kolem mě mají podezření, že užívám nějaké zakázané látky, neboť celé těhu mám na tváři jeden velkej rohlík od ucha k uchu. Vstoupením do 3. trimestru mě však má „super-truper-nálada-na-rozdávání“ opustila a já měla brečící týden! Rozbrečelo mě absolutně všechno! Připadala jsem si fakt zoufalá, ale už je to pryč a „rohlík“ se zase vrátil.
Abych to shrnula - NIKDY JSEM NEBYLA ŠŤASTNĚJŠÍ, i když mám pár kil navíc! MILUJU SVÉHO BOŽSKÉHO! MILUJI SVÉHO SYNA! MÁM NESKUTEČNĚ ŠTĚSTÍ! ŽIJU SI SVŮJ VLASTNÍ SEN!
Děkuju za to, že jsem, a děkuji za to, že jsou ONI…
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 385
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 322
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 260
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 237
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 189
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 3971
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3139
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 941
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 2513
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 2523
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
zubař mě čeká příští týden a mam z toho panickou hrůzu!! 
taky si užívej, me uz to strasne leti a zitra začínáme 30tt, ale jsem strasne rada ze zatim nic nepopraskalo 
.
, ale rohlíkujeme pořád, až tím rozčilujeme naštvané lidi v mhd i obchodech 
