450 – 360 – 6 150

Rodičovství

Na vaše podněty jsem se rozhodla napsat pokračování. Všichni víte, že to dobře dopadlo a teď bych Vám ráda přiblížila pocity rádoby silné mamky, péči taťky, který byl, je a bude naše něžná náruč ale i skála, která nás podrží a především chci popsat ne bitvu, ale válku, kterou Madlenka vyhrála se vší parádou.

Přečtěte si první díl deníčku »

Je 14. října ráno a já se konečně stěhuji z JIP na normální pokoj. Už 4 dny jsem mámou a svoji malou holčičku jsem viděla jen na fotce.

Manžel mě podpírá a jdeme společně za malou, která leží o pár desítek metrů vedle, za skleněnými dveřmi v naprosto sterilním prostředí. Po pečlivém umytí rukou, desinfekci a v empírech jdeme k inkubátoru. Všude syčí kyslík, hučí a pípají přístroje. Sestřička mi otřela inkubátor zevnitř, byl cely zamlžený a orosený a pak už jsem konečně přistoupila.

Musela jsem si okamžitě sednout. Hadičky do pusinky i do pupíku, v té nožičce, která byla jako můj prst na ruce zapíchlou jehlu, kterou jí do těla putovala transfuze, žebra jen potažená kůží, všude modré žilky, ještě neproříznutá očička. Polykala jsem slzy. Tak tohle je moje dcera, holčička, miminko… Magdalenka?

Ten den spadla s váhou z porodních 450 g na 360 g, byla na ventilátoru, pupečník napojený na výživu. Doktorka nám řekla, že hrozí krvácení do mozku a infekce, ale zatím jsou odběry moc dobré.

Po týdnu už dostávala mlíčko sondou do žaludku, 2 ml na dávku – no co si budeme povídat, zatím jsem stíhala dodávat :)

Týdny plynuly, žádné krvácení, ani infekce, ani nic jiného nenastalo. Doktoři se jen divili. Malá přibrala na 510 g. Jako klasicky jsem přijela a těšila se, jak si malou pohladím. Šokem bylo, když mi sestřička řekla, že konečně můžeme zkusit klokánkování. Brečela jsem hned, jak jsem ji ucítila na své kůži. Hladila jsem ji a užívala si to, jak jen bylo možné.

Na každé návštěvě jsme strávili asi 3 hodiny, někdy více, někdy méně. Častokrát jsem s malou na hrudníku usnula a manžel v křesle vedle mě taky. Bylo to nejvíce vyčerpávající období našeho života, a to fyzicky i psychicky.

Vánoce jsme strávili také u malé, kde taky jinde? Už na oddělení IMP, bez ventilátoru, jen s kyslíkovou podporou.
Přišel leden, ze dne na den se zbavila kyslíku, měla 2 000 g a padlo rozhodnutí – jdu za malou, pár dní si poležíme a pak hurá domů!

Dveře nemocnice opouštíme po 121 dnech, máme 2 240 g a něco kolem 40 cm. Malá neumí brečet, jen sípe, když pláče, ale téměř nepláče.

Týden po propuštění nastává peklo. Malá nechce jíst. Sedím a brečím, vyčerpaná, každé dvě hodiny ve dne v noci odstříkávám mlíčko, pokaždé všechno vysterilizovat. Pokud onemocní, i jen banálně, bude v ohrožení života. Plíce má stále nezralé. Je tak maličká a ještě nechce papat, nemůže už hubnout…

Vše se samo srovnává, chodím ji pozorovat, zda dýchá, když ji převlékám, mám hrozný strach abych jí neublížila.

Každý týden chodíme na kontroly, berou krev, měří, váží, rehabilitace, vojtovka 4× denně, léky do mléka, respirátor na dozrání plic.

Smiřuji se s následky, které jsou vzhledem k situaci banální. Při porodu malou řízli skalpelem do hlavy a později, při sundavání náplasti z pupíku, šla bohužel náplast i s kůží. Takže mažeme pupík i hlavičku, ale jizvy prostě zůstanou.

Na roční prohlídce jsme již bez vojtovky, vidíme, slyšíme, zlobíme… :-))

Ve 14 měsících konečně lezeme.
Na převážení u pediatra si vedle mě sedla maminka s miminkem. „Ten je krásnej, kolik mu je?“
5 měsíců, má 6,5 kilo. Malá bude asi stejně stará, že?“* „Nám je 14 měsíců a máme 6 150 g.“
Hodně lidí na mě kouká, omlouvají se a vidím v jejich pohledu lítost. To je ale zbytečné, jsem na ni hrdá a za nic se nestydím. Je prostě drobínek, ale je to náš drobínek.

Když se ohlédnu zpět, tak jsem si tenkrát říkala, že jsem psychicky silná, protože to beru, jak to je, a nic to se mnou nedělá. Až dnes si přiznávám hodiny pláče, podrážděnost a pocity zoufalství. Manžel je kabrňák, nikdy nedal znát strach, i když ho měl, jak už mi přiznal. I když byl k smrti unavený, nikdy neodmítl jet za malou, trpělivě se mnou v noci vstával každé dvě hodiny jen abych věděla, že na to nejsem sama. Je skvělej táta.
A abych nezapomněla – dneska si poprvé sedla. Pro nás je to hodně velká věc. :)

Váš příspěvek
Cuddy
Neúnavná pisatelka 16358 příspěvků 26.12.18 04:46

Madlenka je velký kabrnak! To se nedá číst bez slz.

Králičice
Extra třída :D 13422 příspěvků 26.12.18 07:33

Madlenka je bojovnice. Já mam dcerušku z 26+0 (760g, min.650g) a už má 6 let.. Kortikoidy se taky tenkrát nestihly.
Moje dcerka to zvládla bez následků, ale byl to boj a ještě možná bude, ale když jsme odcházely z nemocnice, hrozila ji slepota(nakonec nemá ani brýle :-) ) a já si říkala - no a co. Hlavně že žije.
A víš co? Z celého srdce Ti přeji, ať si jednou řekneš, že to byl špatný sen ;)

Nedonošená mimonka jsou zázrak života.

Příspěvek upraven 26.12.18 v 07:33

kruel
Kecalka 460 příspěvků 26.12.18 07:54

Kásný deníček, jste všichni bojovníci :kytka: smekám a přeji jen zdraví a další dny plné radosti :kytka:
EDIT: špatně se mi tam někdo označil :lol: :oops: ;)

Příspěvek upraven 26.12.18 v 07:55

Pety2
Závislačka 2686 příspěvků 26.12.18 08:45

Já nevím ani co napsat!!! Malá je neskutečná, ale opravdu neskutečná bojovnice! Všichni jste v mých očích velcí hrdinové. Moc Magdalence přeji již jen prosluněné dny a strašně moc zdravíčka, to je prostě nejdůležitější, mám sevřený žaludek a slzy v očích :srdce: :srdce: :srdce:

Medičkaa
Kecalka 335 příspěvků 26.12.18 09:12

Obvykle deníčky nekomentuju, ale na tohle se nedá nereagovat. Jste všichni úžasní bojovníci! Madlenka je moc statečná a může být ráda protože má skvělé rodiče. Držím pěsti ať vám dál dělá jen radost :srdce: :kytka:

saphire
Kelišová 7006 příspěvků 26.12.18 10:17

Jste úžasní všichni tři :* Přeji už jen a jen zdraví!! :kytka: :srdce:

Ba412
Zasloužilá kecalka 547 příspěvků 26.12.18 11:28

Drzim palce male Magdalence a hlavne preju vsem zdravi!!! To ostatni si totiz koupime.
A to ze si sedla ve 14 mesicich je vlastne v poradku, narodila se o vice nez 3 mesice drive a pak bojovala v inkubatoru, takze je ji vlastne realne tak 10 mesicu. No a moje donosene a pri porodu velke deti si taky samy sedly v 10-11 mesicich!

Kukacka123
Závislačka 3404 příspěvků 26.12.18 11:47

:hug: :hug: :hug: uzasny denicek! At se Madlence i vam rodicum v zivote jen dari :kytka: (uplne jsem mela husinu, kdyz jsem si predatavila, jak musela byt malinkata a jeste ji rizli do hlavicky 8o , strasny… :hug: )…jste strasne silni :andel:

Denina01
Zasloužilá kecalka 520 příspěvků 26.12.18 12:38

Tak to je síla. Malá je fakt úžasná :srdce: narodila se tak maličká a slaboučká…a zabojovala :hug: když si vezmu, že naše ani ne čtyřměsíční má 6.5 kg 8o mazec, silný příběh, vážně :kytka:

belladonna
Závislačka 3053 příspěvků 26.12.18 13:59

Krásný deníček. Jen jsem zavzpomínala na naše klokankovani, první jsem taky probrecela, plno emoci celý půlrok. Ale byl to se synem vyšší týden a měl přes kilo, takže jste to měli náročnější. :srdce: :kytka:

panikockova
Závislačka 3534 příspěvků 26.12.18 14:25
:srdce:
Lainaire8
Závislačka 2860 příspěvků 26.12.18 14:27

Miluju šťastný konce :hug: jen tak dál :srdce:

Uživatel je onlineludmilaadamkova
Závislačka 2611 příspěvků 26.12.18 16:46
:srdce:
Kuhnice
Kecalka 338 příspěvků 26.12.18 16:55

Moc všem děkuju za reakce. Pokud to náhodou četl někdo, kdo bojuje s miminkem na oddělení neonatologie, tak doufám, že mu to dodá sílu, a víru v dobrý konec :srdce:

Míšek89
Kelišová 5551 příspěvků 26.12.18 17:21

Nádherný příběh :srdce: přeji Magdalence hodně štěstí a zdraví :srdce: :hug:

alilauter
Kecalka 431 příspěvků 1 inzerát 26.12.18 21:11

Jste všichni moc stateční. Ta váha je neskutečna, co už dneska medicina zvládne. Já si oproti vám vezla obříka 3,5 kila a stejně se mi zdál maličký. Hodně zdravi a štěstí

Lenča74
Kelišová 7196 příspěvků 26.12.18 22:41

Musela jsem si přečíst hned i první deníček. Opravdu silný příběh

Příspěvek upraven 26.12.18 v 23:02

Martina D.
Ukecaná baba ;) 2482 příspěvků 1 inzerát 27.12.18 10:31

@Kuhnice To je krása, jak byla malá úplně bez komplikací. :srdce: Je hrozně moc šikovná a všechno dožene. Kolik je jí dnes? A kolik váží a měří? Drobnější asi zůstane, ale to u holek nevadí.

Kuhnice
Kecalka 338 příspěvků 27.12.18 17:26

@Martina D.
Zdravím, dnes je jí 14 měsíců, ale původně měla slavit rok až 27.1.2019, máme 6200g a 69cm. Je hubeňourek, ale šikulka :-)) :srdce:

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Malý zázrak