450 – 360 – 6 150
- Rodičovství
- Kuhnice
- 26.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na vaše podněty jsem se rozhodla napsat pokračování. Všichni víte, že to dobře dopadlo a teď bych Vám ráda přiblížila pocity rádoby silné mamky, péči taťky, který byl, je a bude naše něžná náruč ale i skála, která nás podrží a především chci popsat ne bitvu, ale válku, kterou Madlenka vyhrála se vší parádou.
Přečtěte si první díl deníčku »
Je 14. října ráno a já se konečně stěhuji z JIP na normální pokoj. Už 4 dny jsem mámou a svoji malou holčičku jsem viděla jen na fotce.
Manžel mě podpírá a jdeme společně za malou, která leží o pár desítek metrů vedle, za skleněnými dveřmi v naprosto sterilním prostředí. Po pečlivém umytí rukou, desinfekci a v empírech jdeme k inkubátoru. Všude syčí kyslík, hučí a pípají přístroje. Sestřička mi otřela inkubátor zevnitř, byl cely zamlžený a orosený a pak už jsem konečně přistoupila.
Musela jsem si okamžitě sednout. Hadičky do pusinky i do pupíku, v té nožičce, která byla jako můj prst na ruce zapíchlou jehlu, kterou jí do těla putovala transfuze, žebra jen potažená kůží, všude modré žilky, ještě neproříznutá očička. Polykala jsem slzy. Tak tohle je moje dcera, holčička, miminko… Magdalenka?
Ten den spadla s váhou z porodních 450 g na 360 g, byla na ventilátoru, pupečník napojený na výživu. Doktorka nám řekla, že hrozí krvácení do mozku a infekce, ale zatím jsou odběry moc dobré.
Po týdnu už dostávala mlíčko sondou do žaludku, 2 ml na dávku – no co si budeme povídat, zatím jsem stíhala dodávat 
Týdny plynuly, žádné krvácení, ani infekce, ani nic jiného nenastalo. Doktoři se jen divili. Malá přibrala na 510 g. Jako klasicky jsem přijela a těšila se, jak si malou pohladím. Šokem bylo, když mi sestřička řekla, že konečně můžeme zkusit klokánkování. Brečela jsem hned, jak jsem ji ucítila na své kůži. Hladila jsem ji a užívala si to, jak jen bylo možné.
Na každé návštěvě jsme strávili asi 3 hodiny, někdy více, někdy méně. Častokrát jsem s malou na hrudníku usnula a manžel v křesle vedle mě taky. Bylo to nejvíce vyčerpávající období našeho života, a to fyzicky i psychicky.
Vánoce jsme strávili také u malé, kde taky jinde? Už na oddělení IMP, bez ventilátoru, jen s kyslíkovou podporou.
Přišel leden, ze dne na den se zbavila kyslíku, měla 2 000 g a padlo rozhodnutí – jdu za malou, pár dní si poležíme a pak hurá domů!
Dveře nemocnice opouštíme po 121 dnech, máme 2 240 g a něco kolem 40 cm. Malá neumí brečet, jen sípe, když pláče, ale téměř nepláče.
Týden po propuštění nastává peklo. Malá nechce jíst. Sedím a brečím, vyčerpaná, každé dvě hodiny ve dne v noci odstříkávám mlíčko, pokaždé všechno vysterilizovat. Pokud onemocní, i jen banálně, bude v ohrožení života. Plíce má stále nezralé. Je tak maličká a ještě nechce papat, nemůže už hubnout…
Vše se samo srovnává, chodím ji pozorovat, zda dýchá, když ji převlékám, mám hrozný strach abych jí neublížila.
Každý týden chodíme na kontroly, berou krev, měří, váží, rehabilitace, vojtovka 4× denně, léky do mléka, respirátor na dozrání plic.
Smiřuji se s následky, které jsou vzhledem k situaci banální. Při porodu malou řízli skalpelem do hlavy a později, při sundavání náplasti z pupíku, šla bohužel náplast i s kůží. Takže mažeme pupík i hlavičku, ale jizvy prostě zůstanou.
Na roční prohlídce jsme již bez vojtovky, vidíme, slyšíme, zlobíme…
Ve 14 měsících konečně lezeme.
Na převážení u pediatra si vedle mě sedla maminka s miminkem. „Ten je krásnej, kolik mu je?“
5 měsíců, má 6,5 kilo. Malá bude asi stejně stará, že?“* „Nám je 14 měsíců a máme 6 150 g.“
Hodně lidí na mě kouká, omlouvají se a vidím v jejich pohledu lítost. To je ale zbytečné, jsem na ni hrdá a za nic se nestydím. Je prostě drobínek, ale je to náš drobínek.
Když se ohlédnu zpět, tak jsem si tenkrát říkala, že jsem psychicky silná, protože to beru, jak to je, a nic to se mnou nedělá. Až dnes si přiznávám hodiny pláče, podrážděnost a pocity zoufalství. Manžel je kabrňák, nikdy nedal znát strach, i když ho měl, jak už mi přiznal. I když byl k smrti unavený, nikdy neodmítl jet za malou, trpělivě se mnou v noci vstával každé dvě hodiny jen abych věděla, že na to nejsem sama. Je skvělej táta.
A abych nezapomněla – dneska si poprvé sedla. Pro nás je to hodně velká věc.
Přečtěte si také
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 1587
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 3058
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 1538
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 903
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 880
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 2335
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1702
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 1233
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 991
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 1172
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
smekám a přeji jen zdraví a další dny plné radosti 
Přeji už jen a jen zdraví!! 
, strasny… 
