Malý zázrak

Strasti s otěhotněním, těhotenstvím a to nejhorší nakonec – porod.

*

Měli jsme po svatbě, a tak nastal čas na debatování o založení rodiny. Rozhodnutí padlo rychle, oba jsme si moc přáli miminko.

Krásný čas, to snažení :-). S každým měsícem, kdy se nedostavila menstruace a já si udělala test, na kterém se ukázala jen jedna čárka, jsem byla zoufalejší a nervóznější.
Následovalo vyšetření v Gennetu, kde mi diagnostikovali PCOS (syndrom polycystických vaječníků – anovulační cykly). Manžel měl spermiogram, že by mohl plodit pohledem. Měsíc po první návštěvě už jsme jeli na první pokus IUI. Zadařilo se hned napoprvé a já se začala těšit, jak budu chodit s pupkem na procházky.

Ráno, 28. den od početí, jsem se vzbudila a bylo mi tak zle, že jsem sotva došla na záchod. Jojo, ranní nevolnosti, zítra bude líp. Nebylo. Ani po měsíci nebylo líp. Po dvou měsících jsem každé ráno seděla na gauči, prosila žaludek, ať přijme aspoň ten suchý rohlík nebo colu. U nohou jsem měla kýbl a brečela jsem zoufalstvím. Měla jsem hrozný hlad, bolel mě žaludek a nesnesla jsem ani sousto naprosto ničeho. Nevařila jsem, jen jsem viděla maso a běžela jsem…

Na začátku 4. měsíce jsem už zvracela 13× denně a na váze měla o 6 kilo méně. Jednoho rána, kdy jsem se ani nedokázala zvednout, mě manžel i přes protesty odvezl do nemocnice. Miminko bylo v pořádku a já se hned po první kapačce cítila lépe. Po čtyřech dnech jsem šla domů. Za týden jsem šla na kontrolu, kde mi doktor oznámil, že mám zvýšený tlak. Bylo mi to divné, vždy jsem měla naopak nízký. Vzhledem ke zvracení a nálezu s tlakem jsem byla odeslána do rizikovky.

Pokud jsem si myslela, že už to snad, panebože, musí přestat, vše se začalo zhoršovat. Přidala se bolest zad a neskutečné migrény. Jednoho rána jsem se vzbudila a bylo mi lépe, tak jsem poprosila manžela, jestli nepojedeme do obchodu, že potřebujeme nakoupit a já se konečně někam dostanu.

Celá natěšená, pyšná na už viditelné břicho jsem se nosila mezi regály… Opravdu blaho! A pak si jen pamatuji dav lidí, kteří na mě zírají a manžela – skláněl se nade mnou, v očích vystrašený výraz a na uchu telefon: „…ano, je těhotná, ve 20.týdnu, najednou omdlela, ale už se probírá…“

V sanitě mi naměřili 200/110, bylo mi hrozně, ale horko mě polilo ve chvíli, kdy se mě sanitářka zeptala, jestli cítím miminko. Vůbec jsem si neuvědomila, že by se naší princezně mohlo něco stát. V nemocnici udělali spoustu testů, ležela jsem tam 3 dny, celou dobu tlak kolem 160/100. Nicméně mi bylo řečeno, že to není ani na prášky, protože prý mám syndrom bílého pláště. V tu chvíli jsem si jen pomyslela „Aha, takže v tom krámě jsem viděla asi řezníka…“

Doktorům jsem uvěřila, malá byla v pořádku, tak proč to řešit, že? Za dva dny už jsem seděla opět na příjmu. Nemohla jsem spát jaké jsem měla bolesti zad, k tomu oteklé nohy a srdce mi bušilo jako o závod, k tomu všemu stále to urputné zvracení. Na ultrazvuku mi bylo řečeno, že malá vypadá o týden menší, ale že to dožene… Lehla jsem si na dva dny na kapačky a zase šla domů s diagnózou „Někdo má to těhotenství holt protrpený…“*

V pátek mě pustili a v pondělí ráno jsem měla tak oteklý obličej, že jsem sotva viděla. Za tři dny jsem přibrala 5 kilo vody. Prý jen vyšší tlak a troška bílkoviny v moči… Nicméně za mnou přišla nejmenovaná paní doktorka, která mi řekla, že už si se mnou nevědí rady, a proto mám jet za týden v pondělí do Ústí nad Labem do rizikové poradny.

Týden jsem přetrpěla a jela do Ústí. Hned na ultrazvuku jsem poznala, že je něco špatně. Doktorka měla semknuté rty a zeptala se mě, zda jsem nepostřehla, že by mi odtékala plodová voda. Řekla jsem, že ne, a zeptala se, co se děje. Hleděla do monitoru a spustila: „Nemáte skoro žádnou plodovou vodu, malá je tam rozpláclá jak žabka a je o 4 týdny menší.“

Cože? Jak je to možný? Před týdnem mi řekli, že je vše v pořádku! Ortel byl jasný, byla jsem v 24.tt a poležím si do porodu. Ještě ten večer jsem dostala prášky na tlak, a to rovnou 10 denně! a taky jsem začala hodně zvracet. Hned ráno, ve 4 hodiny, mi vzali krev. V 5 přišla sestra a řekla mi, ať nejím a nepiju. Nic jiného, jen toto a odešla. Bylo mi jasné, že se jim něco nelíbí. V 5:20 přišlo asi 5 doktorů, řekli mi, že mám v moči hodně bílkoviny a tlak je hrozný, že určitě nevydržím do termínu, ale dneska nejspíš porod nebude. Každé zvracení jsem musela hlásit sestře. Když jsem zvonila pošesté během 30 minut, opět mi vzali krev. V 6:30 se rozrazily dveře do pokoje. Tolik doktorů pohromadě jsem neviděla ani v televizi. Namačkali se do pokoje, bylo jich asi 30… bez přehánění. Jedna ze sester stála vzadu u zdi a brečela. Udělalo se mi hrozně zle, sevřel se mi žaludek a sáhla jsem po misce na zvracení, ale zatím jsem se držela. Přistoupil ke mně starší doktor a spustil: „Je mi to moc líto, selhávají vám játra a ledviny a tlak letí nahoru, budeme nuceni ukončit těhotenství.“

Zmohla jsem se na ubohou otázku „Jako dneska?“ Řekl „Ano, hned.“ V tu chvíli už u mě seděl doktor s přenosným ultrazvukem a řekl mi: „Je mi to líto, ale já mimčo neslyším.“ Začala jsem brečet a zvracet. Ještě se mě zeptal, zda rozumím, co mi říkají, že se musím připravit na nejhorší, malá má odhad na 300 g a ještě ke všemu jsem ve 24. týdnu…

Vše jsem tupě odkývala, klepala jsem se, brečela a zvracela. Všichni odešli, zůstaly jen sestry. Jedna mi začala házet věci do tašky, druhá mi podávala telefon a dávala instrukce, ať zavolám manžela, ale ať mu jen rychle sdělím, ať okamžitě přijede. Další sestra mi obvazovala nohy a jiná zas zaváděla cévku. V tom všem jsem vytočila manžela. Zvedl to hned, i když byl v práci. Řekla jsem rozklepaným hlasem „Sedni do auta a pojeď!“ Zeptal se, co se děje, ale to už mi vytrhly mobil a hodily do tašky. Před sálem přišel doktor a řekl mi, že mě bohužel nemůžou uspat, protože bych se už nevzbudila. Jako vážně? Opravdu musím tu hrůzu vnímat?

Na sále už jsem byla nervově úplně vyřízená. Dostala jsem kapačku nevím s čím, ale byla jsem jak praštěná. „Musíme rychle sepsat porodopis.“ Mluvila jsem jak sjetá, častokrát mi ani nerozuměli, takže netuším, jak to nakonec sepsali.

Nastal čas píchat epidurál. Úkol zněl lehnout si na bok a stočit se do klubíčka. Ha! To bříško už docela překáželo. S asistencí jsem to zvládla. „Zavedu vám do zad epidurál a pojedu po páteři dolů, budete to cítit ale nesmí to bolet a nesmíte se hýbat.“ Vážně? Třásla jsem se jako blázen. Ucítila jsem vpich, tlak a pak mnou projela šílená, pichlavá bolest od boku až do lýtka. Začala jsem křičet, že to bolí. Vytáhla to ven a oznámila mi, že to zkusíme znova. V tu chvíli jsem se proklínala. Už jsem to chtěla mít za sebou, strašně jsem si přála, aby mě uspali, aby to už všechno skončilo. Bolelo to i napodruhé, ale se slzama na tváři jsem zatnula zuby. Po nekonečně dlouhé době, kdy se čekalo na nástup účinku, jsem uslyšela ženský hlas: „Paní doktorko, už máme hotovo, můžeme začít.“

Cítila jsem jen dotyky. Začala jsem znova zvracet, když mě řezali. Potom jsem jen ležela a najednou příšerný pocit, jak kdyby mi tahali vnitřnosti. Zavzlykala jsem a během vteřiny uslyšela velice slabé jakoby zabečení. Doktorka, co mi seděla u hlavy se usmála a řekla: „Je to moc krásná holčička, gratuluji, ale teď už vás přispíme.“

Jedu na posteli, otvírají se dveře a za nimi sedí na židli manžel. Okamžitě se zvednul a přiběhl ke mě. Brečel. „Zlato je moc krásná, ukázali mi fotku. Žije…“

Pak jsem se vzbudila až na Jip. Manžela za mnou pustili na minutu. Ukázal mi fotku od doktora a hned ho vyhodili. Později přišla doktorka, která malou rodila. Sedla si ke mně na židli a spustila: „Malá je v pořádku, má 450 g a 18 cm, ale určitě sama chápete, že nemůžeme nic slíbit. Párkrát se sama nadechla, ale nestihli jsme vám dát kortikoidy na dozrání plic, takže je na ventilátoru. Je extrémně nevyvinutá a bude rozhodovat každá hodina.“

Kvůli mému tlaku jsem se za malou dostala z JIPu až 4. den, s manželem. Panebože, nebyla ani vidět. Měla ruku jako já malíček. Samá hadička. Brečela jsem, hrozně. Hrozilo hrozně moc věcí. Krvácení do mozku, infekce… Den za dnem utíkal, brala jsem svých 12 prášků na tlak, každé dvě hodiny se snažila o kapku mléka a každý den dojížděla 150 km za naší holčičkou. Manžel mi byl obrovskou oporou.

Po 121 dnech jsme si ji hrdě nesli domů. Bez jediné komplikace! A to trvá dodnes. Na roce má 6 kg a 68 cm, leze po celém bytě a volá „Mama, mama!“

Magdalenka chtěla žít. A my ji provedeme životem s láskou, péčí a hrdostí.
A jestli chceme druhé? Uvidíme :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
42
17.12.18 00:58

Moc krásný deníček. Hodně štěsti do dalšího života - celé rodině. Jen škoda, že jsi k deníčku nepřidala fotku malé.

  • Nahlásit
  • Zmínit
353
17.12.18 01:13

Co na to říct?snad jen-děsivé 8o jsem velmi ráda za šťastný konec a přeji Vám i Magdalence mnoho zdraví a štěstí,věřím,že vše špatné jste si již vybraly :hug: A příčina? Podle popisu mi to sedí na help syndrom,prokázal se nakonec?Vím totiž,o čem je řeč,sama jsem jej prodělala a při čtení deníčku se mi vše opět živě vybavilo :,( my s dcerkou měli to"štěstí„,že se tak stalo až ve 39tt…dcerka byla úplně v pořádku,vybrala jsem si to za to já,za nás za obě,ale děkovala jsem za to“tomu nahoře",že mi nechalo to mé mrňátko(už je jí 10let :palec: )bez následků a já(ať to vypadalo z počátku hodně nahnutě)jsem se z toho v celku rychle vyhrabala,protože motivace miminka byla obrovský tahoun :srdce: Stále se chystám k sepsání deníčku,ale jsem ráda,že je to už schováno hluboko v podvědomí a nejsem asi dost silná na to,vytahovat detaily a špatné zážitky,které celý porod a konec těhotenství provázely,ač to dobře dopadlo :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
29158
17.12.18 02:03

Silný příběh. Přeju vše dobre. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3732
17.12.18 06:02

Uff, brecim jak zelva. Jsem rada, ze vse melo dobry konec.

  • Nahlásit
  • Zmínit
376
17.12.18 07:02

@vaks
Zdravím, byla to preeklampsie. Fotku jsem přidat chtěla, ale v zápalu psaní jsem to uplně vypustila. :zed: tak napravuji :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.12.18 07:11

Od zacatku tveho pribehu se mi sviral zaludek a strasne busilo srdce! Bala jsem se ho docist do konce,ale pak se mi ulevilo, kdyz jsem docetla, ze to ma stastny konec a ze je vase holcicka v poradku. Moc drzim palce do dalsich let :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1487
17.12.18 07:36

Bulim, opravdu silný příběh, obzvlášť teď v těhotenství, kdy jsem v zajetí hormonů. :lol: Jsem moc ráda, že to dobře všechno dopadlo a malá zabojovala! :srdce: :hug: Přeju vám hodně zdraví a radosti s vaší dcerkou do dalších let :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
639
17.12.18 07:58

Panebože, při čtení mi běhal mráz po zádech…když jsem se podívala vedle sebe na pravítko a viděla kolik je těch 18 cm 8o hrůza…a vy jste měli obrovské štěstí! Přeji už jen zdraví a nikdy žádné komplikace! Malá má moc krásné oči :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4049
17.12.18 08:04

Máš krásnou holčičku, odměna za šílené těhotenství.
Játra a ledviny jsou v už pořádku?

  • Nahlásit
  • Zmínit
48557
17.12.18 08:13

Teda ani sem nedychala a v dobry konec ani nedoufala..jak to ze dr nenasel pred porodem srdce?? 8o ..Jeste ze to dobre dopadlo :srdce: :srdce: .

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
17.12.18 08:17

Ježiš, já to obulela! Hodně štěstí i nadále! :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Kristův syn
17.12.18 08:33

Cože? Tohle je zázrak moderní medicíny. Z půl kila mouky vypiplat zdravé dítě? Tož gratuluji. Do druhýho bych už fakt nešel. Sorry jako.

  • Nahlásit
33
17.12.18 08:35

Tak jsem si pobrečela.Magdalenka je moc krásná a hlavně silná holčička,která má velkou touhu žít :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
376
17.12.18 09:01

@dalmatinka 123
Prý kvůli tomu, jak měla málo vody :think: nezkoumala jsem to, a teď by mě to tedy taky zajímalo 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
376
17.12.18 09:04

@Demi bohužel, musím chodit na hematologii, po porodu jsem měla problémy se štítnou žlázou, ale už jsem po operaci a játra taky špatné. Jediné co se mi srovnalo, je tlak. Ten mám už zase nízký. Ale žiji normálně a takovou daň za zdravé dítě beru ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
17.12.18 09:26

@Kuhnice Raději anonymně. Mě naštěstí preeklampsie potkala až úplně na konci. Neumím si představit, co jsi prožila, protože já na tom nebyla zdaleka tak zle, ale kvůli tlaku mi bylo strašně. U nás vše dopadlo bez komplikací a miminko se narodilo v termínu. Brala jsem asi 6 prášků na tlak. A paradoxně se kolaps kvůli tlaku dostavil až pár dní po porodu. U mě se vše vrátilo k normálu. Ale upřímně se také bojím dalšího těhotenství, protože co když to přijde mnohem dříve…

Tvá dcerka je nádherná! Máte obě můj obdiv, jak jste to zvládly! Ať je vše už jen dobré! :kytka:

  • Nahlásit
2451
17.12.18 09:34

Přeji Vám do života mnoho zdraví a štěstí. Máte doma velkou bojovnici a i vy jako rodiče jste moc silní :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4049
17.12.18 09:36

@Kuhnice Tak to ti moc přeju, aby nový rok přinesl více zdraví, a ta játra ať se stabilizují. Ty to asi hodně odnesly. Ještě že je malá v pořádku. Šťastný nový rok a už jen vše dobré :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4034
17.12.18 09:37

@Kuhnice To je spíš velký malý zázrak. Příběh je jak z hororu, ale konec je krásný a holčička je nádherná. Mrzí mě, že nejsi úplně fit, snad to bude časem o něco lepší.
Nechceš sepsat deník o dceři po porodu, jak šel den za dnem, než jste si ji odvezli domů? :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1431
17.12.18 09:37

Do pr… já tu strašně brečím :,( Gratuluju!!! Magdalence do života už jen to nejlepší! :srdce: teda já jsem hned po ránu odrovnaná…

  • Nahlásit
  • Zmínit
758
17.12.18 09:49

Snad nejdojemnejsi denicek,který jsem kdy četla :,( jsem ráda že to skvěle dopadlo :srdce: bulim jak zelva :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
376
17.12.18 09:52

@Martina D.
Ahoj, děkuji za nápad :) ani jsem netušila, že to někoho bude zajímat. Určitě to zkusím :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
47
17.12.18 09:54

Uf silný příběh. Jste moc stateční. Magdalence i vám kupu štěstí a zdraví

  • Nahlásit
  • Zmínit
6509
17.12.18 09:57

Ufff…klobou dolu, jsi hodne silna :hug: preju tobe, manzelovi i vasi male uz jen same dobre a krasne veci v zivote :kytka: a taky pripadne dalsi tehotenstvi, aby bylo jen pohodove :andel:

Příspěvek upraven 17.12.18 v 09:57

  • Nahlásit
  • Zmínit
42
17.12.18 09:58

Děkuji za fotečky, malá je krásná

  • Nahlásit
  • Zmínit
1871
17.12.18 10:03

Mala je nadherna a ja smekam pred Vami obema, muselo to byt uplne silene, nedokazu si to predstavit. Preji uz jen vse dobre :srdce: :andel: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4034
17.12.18 10:31

@Kuhnice Určitě to bude zajímat spoustu lidí, já si takový deník hrozně ráda přečtu, dobrých konců není nikdy dost. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
749
17.12.18 10:54

Kruci…to bylo napínavý :think: 8o ale nahoře nebylo „prázdná náruč“, tak jsem dávala naději, že vše dopadne jakžtakž dobře. No protrpěla sis dost…co ženské tělo vydrží pro ten nový život. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8350
17.12.18 11:11

No teda, tak tohle neni maly, ale poradne velky zazrak - ze to zvladlo takhle malinke miminko, na same hranici, kdy se jeste deti zachranujou, to je neuveritelny :potlesk: :palec: Mala je fakt bojovnice a ma krasne jmeno, gratuluju moc!

  • Nahlásit
  • Zmínit
8350
17.12.18 11:17

@Kuhnice To s tou preekl. me napadlo hned, kamaradka kvuli tomu rodila o 2 mesice driv a taky si uzili - sonda do zaludku, reflux apod., ale toto…jeste jsem asi neslysela, ze by prezilo mimco, narozene tak brzy…no ale je nadherna! :srdce: :mavam: Tak hlavne at hezky roste a je zdrava, a ty taky, deti nas potrebujou zdrave…

  • Nahlásit
  • Zmínit
4937
17.12.18 11:33

Tedy to se mělo jmenovat Velký zázrak! :lol: :potlesk: :potlesk: Měli jste opravdu velké štěstí v neštěstí. Myslím, že to nemuselo být tak brzy, kdyby se některý z doktorů tvým problémům více věnoval a nebagatelizoval je. Tak poučení pro příště. Tady to naštěstí dopadlo dobře. Tak gratulace ke zdravé dcerce, opravdu to není samozřejmost, ale to ty sama určitě víš, jistě jsi v nemocnici potkala lecjaký jiný příběh. Já rovněž a bohužel jsem si ho i odnesla domů.. :,( Hodně štěstí do dalšího života :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
48557
17.12.18 11:43

@Kuhnice jak zde někdo psal nemít další je nesmysl..máme v rodině dítě narozené v 25tt a řekla bych podobný průběh (klukovi je dnes už 25:) takže to bylo už daaaaavno (nenarozené a v v ČR)což větší zázrak že to tak dopadlo..a další dvě těhotenství už byli normálně v termínu:). :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3868
17.12.18 11:49

Bože, deníček mě regulérně rozplakal. Jsem tak ráda, že vše dobře dopadlo! Magdalence přeju hodně zdraví a štěstí do budoucna :srdce:

Příspěvek upraven 17.12.18 v 11:54

  • Nahlásit
  • Zmínit
4
17.12.18 12:52

Moc krasny a dojemny denicek. Jsem stastna ze to dobre dopadlo :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7599
17.12.18 13:00

Paneboze, tak tohle me dostalo, brecim a jsem stastna za vas, ze je vase holcicka takova bojivnice a vy taky :hug: uzasne! Preji spoustu stesti :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7030
17.12.18 13:11

Celou dobu jsem se bála dalších řádků..ale naštěstí to dobře dopadlo :palec: :kytka:
Gratuluji k dcerce, jste obě bojovnice :*

  • Nahlásit
  • Zmínit
376
17.12.18 13:16

Moc vám všem děkuju :*
Všechno to trápení za to stálo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1050
17.12.18 13:54

Jen tak mě něco nerozbrečí. Ale tento deníček mně dostal. To je velmi silný příběh o tom,že zázraky se dějí… Přeji hodně štěstí a zdraví té malé ,krásné a velmi statečné princezně. Hodně štěstí a zdraví i tobě. Prožijte ty nejkrásnější vánoční svátky a hodně štěstí celé rodině. Jste stateční a přeji vám v životě už jen vše dobré. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1468
17.12.18 14:43

Denníček som prečítala na jeden nádych. Mal by sa volať Veľký zázrak :srdce: Prajem dcérke všetko dobré do života.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2230
17.12.18 15:12

Ježišmarjá, sedim tady v práci před důležitým meetingem a řvu jak želva, bylo to napínavý a fakt jsem si byla jistá, že jsem nahoře u kategorií přehlídla „prázdná náruč“. Nádhera, ať vám přeje štěstí dál :srdce: A je krásná :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1935
17.12.18 15:50

Gratuluji Magdalence i jejím rodičům, že takto dokonale obstáli v životním souboji a zvítězili. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1794
17.12.18 16:22

uff, brečím. Jsi silná žena :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
638
17.12.18 17:20
:hug: :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
187
17.12.18 21:23

Nadherny denicek! V pulce jsem prestala cist a musela jsem se ujistit, ze v nazvu denicku je „zazrak“ a ze opravdu nespada do sekce „prazdna naruc“.
Magdalenka je moc krasne jmeno a je velmi silna, kdyz to vsechno zvladla. Preji ji a cele Vasi rodine uz jen to nejlepsi a hlavne pevne zdravi!!!!!
Jo a take by me zajimalo pokracovani :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
562
17.12.18 21:38

Krásný deníček, holčička je krásná :kytka: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18637
17.12.18 21:39

Magdalenka je nádherná. Příběh je to velmi silný, nezmuzu se na víc než poprani hodně zdraví a štěstí do života.

  • Nahlásit
  • Zmínit
662
17.12.18 22:05

Moc moc gratuluji, že to dobře dopadlo :kytka: napínavé od začátku do konce. Při čtení jsem měla husí kůži a i slzička ukápla.

  • Nahlásit
  • Zmínit
236
17.12.18 22:33

Maličká je nádherná, takový malý zázrak mediciny. :srdce: Je úžasné, že ji zachránili, měla jsem za to, že zachraňují až miminka od půl kila.. Rozplakalo mě to, když jsem to četla, v těhotenství jsem se tolik bála, neumím si ani představit, jak ses musela cítit, když ti řekli, že se jde rodit. Tak ať už je jenom lépe. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4279
18.12.18 00:09

Moc na dennicky nereagujem. ale vas pribeh ma fakt dostal. Som si trochu pred spanim poplakala. Prajem Magdalenke uz menej dramaticky zivot ;-) A vam nech sa zlepsi zdravotny stav. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3632
19.12.18 21:27

Dobrý večer, nechápu že v dnešní době, kdy se o preeklamsii ví i její priznaky a vše, nevěděli co s vámi je a posílali od čerta k dablu, ale naštěstí vše dopadlo dobře. I když ty nervy a zoufalství si ani nedovedu představit… Váš příběh jsem četla na jeden nádech a doufala, že to nakonec dopadne dobře. Moc gratuluji ke krásné holčičce. Určitě si to nejhorší už vybrala a vy sní a bude už jen dobře. :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele