A bylo další jaro
- Těhotenství
- Ali88
- 31.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po prosmutněné zimě se blížilo jaro. Jaro, vyšetření a možná řešení, které nám přinese naše miminko. Konečně! Nemohli jsme se dočkat.
Oba jsme čekali jako na smilování na sluníčko i na datum konzultace v Gennetu. A najednou to bylo tu. Po všech těch záchvatech zoufalosti a potocích slz jsme seděli v čekárně. Ani jsem nevěděla, na co myslet. Byla jsem nervózní a přemýšlela o našich třech andílcích. Máme vůbec naději? A co tady sakra děláme? Chci jít domů.
Sotva mě začala popadat panika, že nikdy nebudu maminkou, vstoupila paní doktorka a pozvala nás dál. Při sdělování rodinné anamnézy jsem připadala jako koktavá školačka. Třásly se mi ruce a vůbec jsem se nepoznávala. Paní doktorka nám udělala náběry a už jsme byli venku. Výsledky za měsíc. Ve své zmatenosti jsem si vlastně ani neuvědomovala, co nám vyšetří a co třeba příště. Samozřejmě jsme se s přítelem rozcházeli v názorech – asi na tom nebyl s pozorností při pohovoru o moc lépe 
Jenže mně to nedalo spát. Po příjezdu domů jsem zvedla telefon a zavolala do centra, jestli nám vyšetření trombofilních stavů udělají už teď nebo ne, a prý ne.
Byla jsem zklamaná a druhý den dokvačila do ordinace svého gynekologa, rozhodnutá odejít s žádankou na vyšetření trombofilních stavů. Pan doktor byl moc chápavý a naštěstí se nenechal přemlouvat. Ještě přidal odběry a žádanku na endokrinologii. Obojí jsem absolvovala v následujících několika dnech a obojí vyšlo dobře. Už jsem nevěděla, zda se radovat nebo brečet, že se zatím na nic nepřišlo a do výsledků genetiky pořád zbývalo hodně času.
Naštěstí jsme to zvládli a na psychiatrii neskončil ani jeden z nás (Ale měli jsme na mále. Neustále spekulace a hlavně čekání. Ufff.) To už tu zase sedíme? Docela to uteklo. Blesklo mi hlavou. A najednou jsme seděli v ordinaci a usmíval se na nás moc milý lékař. Výsledky nám krásně vyložil, dodal nám odvahu a odpověděl na všechny moje všetečné otázky. K mému překvapení jsme dostali i výsledky trombofilních stavů – kde byl zakopaný pes – a povolení se začít ihned snažit.
Odcházeli jsme s obavami, ale šťastní. A hlavně s vírou, že všechno bude dobré. Miminko je vlastně už na cestě, jen nás čeká trocha příjemné výroby Jako bonus mě v kapse hřála vizitka s osobním číslem pana doktora. „Volejte kdykoli", řekl. Neuvěřitelné. Po všech zkušenostech s lékaři jsem nevěřila svým uším. To byl začátek ledna… a já ještě nevěděla, že obrečím další negativní test a naplno si užiji další panický pocit beznaděje.
Čas utíkal. Někdy pomaleji, někdy rychleji a 11. 4. jsem užasle zírala na // čárky. Pocity? Není výstižnější slovo než „smíšené“. Jak v takové chvíli uspořádat myšlenky? Radovat se? Bát se? Těžko říct. Nevěřícně jsem test prohlížela a snažila se uklidnit. Ale nešlo to Rozhodla jsem se nebýt ve víru emocí sama a donesla ukázat test příteli. Jen jsme se objali a beze slov se snažili vstřebat tu chvíli. Druhý den jsem se objednala do Gennetu na konzultaci, jak jsme se dohodli s panem doktorem, vyzvednout doporučení na hematologii. Tam jsme ho/ji viděli poprvé. Taková nepatrná tečka. Já se rozklepala a přítel se dmul pýchou. Těhotenství bylo potvrzeno.
Pan doktor nám pogratuloval a znovu nám připomněl, že máme kdykoli volat a hlavně se radovat. Jak nám poradil, tak jsme udělali. Cestou k autu jsem se objednala na hematologii, ke svému lékaři a konečně si trochu oddychla. Přítel mi tiskl ruku a radost z nás konečně vyzařovala tak, jak by v takové době měla.
Přečtěte si také
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 1076
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 2165
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 1107
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 630
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 642
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 2184
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1565
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 1143
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 891
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 1038
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
preji hodne stesticka a zdravi cele rodine 
)
Tak když už ti takové vyšetření dělaji, proč neudělali komplet? 
ved vies 