A bylo další jaro
- Těhotenství
- Ali88
- 31.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po prosmutněné zimě se blížilo jaro. Jaro, vyšetření a možná řešení, které nám přinese naše miminko. Konečně! Nemohli jsme se dočkat.
Oba jsme čekali jako na smilování na sluníčko i na datum konzultace v Gennetu. A najednou to bylo tu. Po všech těch záchvatech zoufalosti a potocích slz jsme seděli v čekárně. Ani jsem nevěděla, na co myslet. Byla jsem nervózní a přemýšlela o našich třech andílcích. Máme vůbec naději? A co tady sakra děláme? Chci jít domů.
Sotva mě začala popadat panika, že nikdy nebudu maminkou, vstoupila paní doktorka a pozvala nás dál. Při sdělování rodinné anamnézy jsem připadala jako koktavá školačka. Třásly se mi ruce a vůbec jsem se nepoznávala. Paní doktorka nám udělala náběry a už jsme byli venku. Výsledky za měsíc. Ve své zmatenosti jsem si vlastně ani neuvědomovala, co nám vyšetří a co třeba příště. Samozřejmě jsme se s přítelem rozcházeli v názorech – asi na tom nebyl s pozorností při pohovoru o moc lépe 
Jenže mně to nedalo spát. Po příjezdu domů jsem zvedla telefon a zavolala do centra, jestli nám vyšetření trombofilních stavů udělají už teď nebo ne, a prý ne.
Byla jsem zklamaná a druhý den dokvačila do ordinace svého gynekologa, rozhodnutá odejít s žádankou na vyšetření trombofilních stavů. Pan doktor byl moc chápavý a naštěstí se nenechal přemlouvat. Ještě přidal odběry a žádanku na endokrinologii. Obojí jsem absolvovala v následujících několika dnech a obojí vyšlo dobře. Už jsem nevěděla, zda se radovat nebo brečet, že se zatím na nic nepřišlo a do výsledků genetiky pořád zbývalo hodně času.
Naštěstí jsme to zvládli a na psychiatrii neskončil ani jeden z nás (Ale měli jsme na mále. Neustále spekulace a hlavně čekání. Ufff.) To už tu zase sedíme? Docela to uteklo. Blesklo mi hlavou. A najednou jsme seděli v ordinaci a usmíval se na nás moc milý lékař. Výsledky nám krásně vyložil, dodal nám odvahu a odpověděl na všechny moje všetečné otázky. K mému překvapení jsme dostali i výsledky trombofilních stavů – kde byl zakopaný pes – a povolení se začít ihned snažit.
Odcházeli jsme s obavami, ale šťastní. A hlavně s vírou, že všechno bude dobré. Miminko je vlastně už na cestě, jen nás čeká trocha příjemné výroby Jako bonus mě v kapse hřála vizitka s osobním číslem pana doktora. „Volejte kdykoli", řekl. Neuvěřitelné. Po všech zkušenostech s lékaři jsem nevěřila svým uším. To byl začátek ledna… a já ještě nevěděla, že obrečím další negativní test a naplno si užiji další panický pocit beznaděje.
Čas utíkal. Někdy pomaleji, někdy rychleji a 11. 4. jsem užasle zírala na // čárky. Pocity? Není výstižnější slovo než „smíšené“. Jak v takové chvíli uspořádat myšlenky? Radovat se? Bát se? Těžko říct. Nevěřícně jsem test prohlížela a snažila se uklidnit. Ale nešlo to Rozhodla jsem se nebýt ve víru emocí sama a donesla ukázat test příteli. Jen jsme se objali a beze slov se snažili vstřebat tu chvíli. Druhý den jsem se objednala do Gennetu na konzultaci, jak jsme se dohodli s panem doktorem, vyzvednout doporučení na hematologii. Tam jsme ho/ji viděli poprvé. Taková nepatrná tečka. Já se rozklepala a přítel se dmul pýchou. Těhotenství bylo potvrzeno.
Pan doktor nám pogratuloval a znovu nám připomněl, že máme kdykoli volat a hlavně se radovat. Jak nám poradil, tak jsme udělali. Cestou k autu jsem se objednala na hematologii, ke svému lékaři a konečně si trochu oddychla. Přítel mi tiskl ruku a radost z nás konečně vyzařovala tak, jak by v takové době měla.
Přečtěte si také
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 2739
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 616
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 372
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 1243
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 535
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2714
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1379
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2984
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 7223
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 3073
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
preji hodne stesticka a zdravi cele rodine 
)
Tak když už ti takové vyšetření dělaji, proč neudělali komplet? 
ved vies 