A bylo další jaro
- Těhotenství
- Ali88
- 31.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po prosmutněné zimě se blížilo jaro. Jaro, vyšetření a možná řešení, které nám přinese naše miminko. Konečně! Nemohli jsme se dočkat.
Oba jsme čekali jako na smilování na sluníčko i na datum konzultace v Gennetu. A najednou to bylo tu. Po všech těch záchvatech zoufalosti a potocích slz jsme seděli v čekárně. Ani jsem nevěděla, na co myslet. Byla jsem nervózní a přemýšlela o našich třech andílcích. Máme vůbec naději? A co tady sakra děláme? Chci jít domů.
Sotva mě začala popadat panika, že nikdy nebudu maminkou, vstoupila paní doktorka a pozvala nás dál. Při sdělování rodinné anamnézy jsem připadala jako koktavá školačka. Třásly se mi ruce a vůbec jsem se nepoznávala. Paní doktorka nám udělala náběry a už jsme byli venku. Výsledky za měsíc. Ve své zmatenosti jsem si vlastně ani neuvědomovala, co nám vyšetří a co třeba příště. Samozřejmě jsme se s přítelem rozcházeli v názorech – asi na tom nebyl s pozorností při pohovoru o moc lépe 
Jenže mně to nedalo spát. Po příjezdu domů jsem zvedla telefon a zavolala do centra, jestli nám vyšetření trombofilních stavů udělají už teď nebo ne, a prý ne.
Byla jsem zklamaná a druhý den dokvačila do ordinace svého gynekologa, rozhodnutá odejít s žádankou na vyšetření trombofilních stavů. Pan doktor byl moc chápavý a naštěstí se nenechal přemlouvat. Ještě přidal odběry a žádanku na endokrinologii. Obojí jsem absolvovala v následujících několika dnech a obojí vyšlo dobře. Už jsem nevěděla, zda se radovat nebo brečet, že se zatím na nic nepřišlo a do výsledků genetiky pořád zbývalo hodně času.
Naštěstí jsme to zvládli a na psychiatrii neskončil ani jeden z nás (Ale měli jsme na mále. Neustále spekulace a hlavně čekání. Ufff.) To už tu zase sedíme? Docela to uteklo. Blesklo mi hlavou. A najednou jsme seděli v ordinaci a usmíval se na nás moc milý lékař. Výsledky nám krásně vyložil, dodal nám odvahu a odpověděl na všechny moje všetečné otázky. K mému překvapení jsme dostali i výsledky trombofilních stavů – kde byl zakopaný pes – a povolení se začít ihned snažit.
Odcházeli jsme s obavami, ale šťastní. A hlavně s vírou, že všechno bude dobré. Miminko je vlastně už na cestě, jen nás čeká trocha příjemné výroby Jako bonus mě v kapse hřála vizitka s osobním číslem pana doktora. „Volejte kdykoli", řekl. Neuvěřitelné. Po všech zkušenostech s lékaři jsem nevěřila svým uším. To byl začátek ledna… a já ještě nevěděla, že obrečím další negativní test a naplno si užiji další panický pocit beznaděje.
Čas utíkal. Někdy pomaleji, někdy rychleji a 11. 4. jsem užasle zírala na // čárky. Pocity? Není výstižnější slovo než „smíšené“. Jak v takové chvíli uspořádat myšlenky? Radovat se? Bát se? Těžko říct. Nevěřícně jsem test prohlížela a snažila se uklidnit. Ale nešlo to Rozhodla jsem se nebýt ve víru emocí sama a donesla ukázat test příteli. Jen jsme se objali a beze slov se snažili vstřebat tu chvíli. Druhý den jsem se objednala do Gennetu na konzultaci, jak jsme se dohodli s panem doktorem, vyzvednout doporučení na hematologii. Tam jsme ho/ji viděli poprvé. Taková nepatrná tečka. Já se rozklepala a přítel se dmul pýchou. Těhotenství bylo potvrzeno.
Pan doktor nám pogratuloval a znovu nám připomněl, že máme kdykoli volat a hlavně se radovat. Jak nám poradil, tak jsme udělali. Cestou k autu jsem se objednala na hematologii, ke svému lékaři a konečně si trochu oddychla. Přítel mi tiskl ruku a radost z nás konečně vyzařovala tak, jak by v takové době měla.
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 173
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 131
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 146
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 170
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 132
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4208
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2557
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1670
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 921
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1044
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
preji hodne stesticka a zdravi cele rodine 
)
Tak když už ti takové vyšetření dělaji, proč neudělali komplet? 
ved vies 