A jak to bylo dál? 4

Z cyklu panickyúzkostná&úzkostněpanická. ...potahuje, šluk podrží v plicích a zadívá se do dálky. A já netrpělivě čekám, co bude následovat. Protože má pravdu, jakoby mluvila o mně. Za mě.

A jak to bylo dál? 4

„Tak to spácháme dneska, dokud máš dobrou náladu a odvahu, protože je mi jasný, že jakmile odjedeš domů, ztratíš nervy.“
Juj.„Dneska? Jak to myslíš dneska?“ „Ty jo ty seš blesk!“ Další společnej smích. Aha, ona si nedělá prdel, myslí to vážně. Juj. „A víš co? Tak jo… seru na to. Domluv to. Dám si ještě jednou Aperol, ať to dám. Ale potřebuju si teď hned zapálit.“ Zvedám se od stolu, servírce sdělujem, že si jdeme jen zapálit a prosíme ji o další pití.

Vycházíme ven a vytahujeme cigára. Tereza mi nabízí ze svojí krabičky, beru si od ní lehkou slimku. Oběma nám připaluje a pořád se na mě culí. „Co je?“ „Nic, jen že jsem věděla, že tě to probere. Sleduju tě už pár měsíců. Vždycky sama, vždycky bez výrazu v obličeji. Připomínáš mi mě. Mě před dvouma rokama. Taky jsem si myslela, že se nic nezmění, že to vždycky bude stát za hovno, že na mě nečeká nic lepšího a budu pořád vyděšený malý kuře. Byla jsem nasraná na všechny a všechno a hlavně na sebe. Byla jsem uražená, že mi nikdo nechce pomoct, že se o to ani nepokusí. Nikdo mě nechápal a nechtěl se o mých problémech bavit…“ Potahuje, šluk podrží v plicích a zadívá se do dálky. A já netrpělivě čekám, co bude následovat. Protože má pravdu, jakoby mluvila o mně. Za mě. Vyfukuje kouř, zase se zadívá na mě s tím svým uculením se a pokračuje. „Jenže víš, brzo… no brzo…“ začne se smát a pohrdavě zamlaská. „Celkem pozdě…“ Zase smích. „Jsem zjistila, že mi nikdo nepomůže, ani psychiatr, ani prášečky, ani terapie. Vlastně Jíťa jo, ty víš, že je super… ale víš, jak to myslím…“ Nejistě přikyvuju. „Myslím to tak, že je to na nás a čím dřív si to uvědomíme, tím sakra líp. Pro nás. Když to nešlo nikudy, všechno se sypalo.., začla jsem prostě dělat to, co šlo.. To jediný, co se nesypalo. A ty to kámoško začni dělat taky. Vyser se na to, co se má a co je správný, žij tak, aby to bylo pohodlný tobě a nemusela si ráno vstávat a stylizovat se na třičtvrtě dne do někoho jinýho. Tohleto doopravdy zabíjí duši a to mi můžeš věřit, jsem expert.“ Dívá se na mě a něco v jejím pohledu mi zabrání mít námitky nebo pochybovat. Prostě to přijímám jako prostej fakt. „Ale co se teda bude dít? Zavoláš jim a někam pojedem? Nebo zůstanem tady? Asi se mi začíná dělat blbě…“ Zrychluje se mi tep a tluče mi srdce. „Klid, budem u mě jestli chceš… to není problém. Upravíme se, ty ze sebe svlíkneš tyhle hadry… Nic proti, jsou skvělý, ale skrývaj ti postavu. Vlasy, meeejkaaaap.“ Protahuje a luská prsty. „Ale to se musím s někým fakt hned vyspat?“ Trochu se mi navaluje při pomyšlení na to, co asi dělá chlap s holkou, za kterou si zaplatí.
Ty wole. „To určitě, to nedá poprvý snad nikdo… Ber to jen jako seznamovací soukromej večírek. Jako na střední.“
Ehm, lol. „Prostě pokecáme, popijem, borečci donesou jídlo… Jsou to kuchaři mimochodem. Ale v žádným kebabu. Neboj.“ Zase se chláme a típá nedopalek. Přitahuju si mikinu víc k tělu a jdeme zpátky dovnitř k Aperolu, kterej na nás obě čeká na stole. „Rychle to dopij a já si zatím zavolám jo? A domluvím to. Buď v klidu. Bude to totál nezávazně. Jen se pobavíme a jak tak na tebe koukám, tak zábava je něco, co jsi nedělala asi milion let.“ Bere si mobil a skleničku a odchází.

Juj, má zase pravdu.

Když se vrací, uznale pokývá hlavou, že jsem poslechla a dopila to. Berem si věci a odcházíme. A mě znovu dochází, že jsem možná přesně tohle celou dobu potřebovala, něco novýho, novej vítr do plachet, impuls. Terezu. Cítit zas tu nervozitu, kterou jsem pociťovala v břiše a v hrudi. Cítit se… Já nevím… naživu? Konec konců, ještě jsem nic špatnýho neudělala a ani nevím, jestli udělám.
Venku se mezitím zatáhlo a ochladilo. Ulice byla prázdná a bez ruchu, trochu divný vzhledem k denní době. Bylo pozdní odpoledne. Jak asi vypadáme? Dvě holky, co jdou zavěšený jedna do druhý neznámo kam. Jedna zrzavá a druhá bruneta. Podpatky a tenisky.
Naprosto rozdílný, řekli byste. Ale přece je něco spojuje a je toho celkem dost. Ulicí se v ten moment rozhlíhá smích.
Jedno je jistý už teď. Za poslední půl rok jsem se nenasmála tolik, jako dnes během těch pár hodin s Terezou.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
8882
23.10.20 00:55

Noo, tak honem, 5.dil, už ať je tu! :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1785
23.10.20 09:11

@Jahudka82 přesně! :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
8882
23.10.20 09:51

@PenelopaW Taky ses napnuta jak ksandy přes pivní pupek jo? :lol: :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
21790
23.10.20 13:36

@PenelopaW @Jahudka82 holky děkuju za podporu :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1785
23.10.20 14:03

@Jahudka82 Jsem :mrgreen:. Bulvární čtenář ve mně volá po senzaci, realista se o hrdinku trochu bojí :-).

  • Zmínit
  • Nahlásit
2913
23.10.20 14:32

Tak já doufám, že je to smyšlené, protože ta „kamarádka“ už nemá co ztratit…Zakladatelka deníčku ještě morální „hodnoty“…
Nic proti práci „společnic“,ale na to člověk musí mít psychiku a ne být bez ní…

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.10.20 15:22

@Kralikcek také doufám, že jde o smyšlený děj. Pokud ne, je to hodně zlý.

  • Nahlásit
12
12.11.20 14:08

Už ať je další dííííl

  • Zmínit
  • Nahlásit
21790
12.11.20 14:29

@kailas pátý díl už vyšel :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit