Barevné vztahy

Vztah s cizincem. Pro někoho celkem běžná záležitost, pro jiného něco nenormálního až neakceptovatelného. Může láska mezi lidmi z různých zemí opravdu fungovat? A jak jsou na tom třeba rasově smíšené páry? Proč jsou někteří lidé proti smíšeným vztahům a manželstvím? Je vážně pravda, že tráva není nikde zelenější?

Před více než dvěma a půl lety jsem odjela do Asie za studiem, za poznáním, za životními zkušenostmi. Byla to vlastně moje první velká cesta mimo Evropu a především mimo komfortní zónu, kterou jsem si v České republice zvládla za pětadvacet let života vytvořit.

Moje očekávání byla velká, doufala jsem v úžasné cestovatelské zážitky, nová přátelství, doufala jsem, že zase o trochu víc poznám sama sebe. Tohle všechno se mi v průběhu týdnů a měsíců více či méně povedlo, troufám si říct, že jsem našla většinu věcí, po kterých mé srdce toužilo a ještě k tomu navíc mi osud přihrál do cesty člověka, o jakém bych se dříve asi neodvažovala ani snít.

Se všemi jeho klady i chybami, s tím, že mě dokáže rozesmát a vytočit prakticky ve stejném okamžiku, s tím, že jsem k žádnému muži nikdy necítila tolik lásky a vděčnosti za každý společný moment.

V minulosti by mě asi jen těžko napadlo, že se zamiluji do člověka z opačné strany světa, že s ním začnu žít a že mě požádá o ruku tím nejromantičtějším způsobem, u kterého budu ronit slzy nejen já, ale i naši společní přátelé a rodiny na dvou kontinentech. Nenapadlo by mě to ani ve snu. Jsme přeci oba z jiného státu, jsme jiné rasy, nesdílíme spolu kulturu, řeč ani náboženství. Něco takového by přeci logicky nemělo fungovat…

Jenže ono to funguje a to i přes počáteční drobná nedorozumění a konflikty způsobené mimo jiné komunikací přes třetí jazyk. Já doufám a věřím, že to tak bude fungovat i v budoucnu, až bude po svatbě, až přijdou děti… Věřím tomu, protože na našem vztahu oba od samého počátku usilovně pracujeme a hodláme v tom pokračovat.

Vlastně jsem měla štěstí, jelikož jsem si podle názoru mého okolí vybrala toho „správného“ cizince. Obecně mám pocit, že Asiaté z východní části Asie jsou v Evropě poměrně dobře přijímaní, a tudíž jsem, až na pár výjimek, nikdy nemusela náš vztah příliš obhajovat, nebo za něj dokonce bojovat.

Rodina a přátelé mého muže mě také přijali s otevřenou myslí a náručí, někteří dokonce až s neskrývaným nadšením. V tomhle ohledu si za celou dobu trvání našeho vztahu opravdu nemám na co stěžovat, ale i těch několik zlých komentářů, které jsem v průběhu času byla nucena vyslechnout, mě donutilo k zamyšlení.

Během života v zahraničí jsem poznala spoustu nových lidí z nejrůznějších zemí, mnoho z nich žije ve smíšeném vztahu nebo manželství, někteří mají děti, někteří se už stihli rozvést. Vesměs všichni žijí stejně, jako kdyby měli po svém boku partnera z jejich rodné země. Až na to, že mají více než jeden domov, jejich děti vypadají trochu jinak a mluví minimálně dvěma jazyky.

O takových lidech a jejich vztazích se bohužel nepíše, nepřečtete si o nich knihu a nikdo o nich nenatočí film. Nejsou zajímaví. Mnohem zajímavější je totiž vybrat jeden nepovedený smíšený vztah nebo manželství z deseti (sta? tisíce?), udělat z něj exemplární případ a ten následně prezentovat jako univerzální pravdu.

Všichni nejspíš víme, jak těžké je někdy udržet „běžný“ vztah a nezbláznit se z toho, o to horší je pak situace, kdy se člověk musí neustále obhajovat před svým okolím, přáteli, nebo dokonce rodinou. Před lidmi, kteří těm výše zmíněným univerzálním pravdám na sto procent věří a které i přesto nechcete nebo nemůžete vymazat ze svého života.

Velmi často slýchám názory, že žena, která má vztah s cizincem (nedej bože, pokud je ten ještě jiné rasy) je buď zoufalá, jelikož by doma žádného pořádného chlapa nenašla, nebo prostě potřebuje mít něco speciálního. Nejsem úplně schopna rozluštit definici termínu „pořádný chlap“, ale s druhým uvedeným argumentem celkem souhlasím. Myslím, že většina lidí hledá ve svém partnerovi něco speciálního, ať už to pro toho daného člověka znamená cokoliv.

Někdo má štěstí a najde to v Pepovi z vedlejší vesnice, na dalšího čeká ten ideální protějšek ve „vesnici“ vzdálené deset tisíc kilometrů. Žádný z takových vztahů podle mě není lepší, nebo horší. Jsou prostě jen jiné… a někdy vlastně ani to ne. Každý vztah by totiž měl být založen na lásce, toleranci a důvěře, bez ohledu na to, jakou má váš partner barvu kůže a k jakému se modlí bohu.

Mnoho lidí argumentuje problémy, které MUSÍ nutně vzniknout poté, co na sebe ve vztahu narazí dvě odlišné kultury. Ale co to vlastně ta kultura je? Před odjezdem do své nové domoviny jsem čerpala informace z naučné literatury, novinových článků a nejrůznějších rozhovorů, ze kterých jsem se mimo jiné dozvěděla, že zde není zvykem projevovat si na veřejnosti náklonnost, objímat se, nebo dokonce líbat.

Jinde bylo zase uvedeno, že místní společnost je velmi tolerantní k nevěře, která je zde mnohem běžnější než třeba u nás. Velká škoda, že jsem již nebyla schopna tyto konkrétní žurnalistické skvosty dohledat, velmi ráda bych se jejich autorů zeptala, zda tu již opravdu někdy byli, popřípadě jestli cestu sem aspoň plánují. Tím chci říct, že před samotným příjezdem sem, jsem byla vybavena obrovskou zásobou teoretických poznatků. Většina z nich se mi zhroutila jako domeček z karet hned během prvního týdne. Kdybych jim bezmezně věřila a trvala na nich, pravděpodobně bych teď neměla před svatbou.

A proč tohle vlastně všechno píšu, když jsem sama přiznala, že se mě nikdy žádná přehnaná reakce na náš vztah netýkala? Asi proto, že mám přátele, kteří tolik štěstí neměli. Několik mých kamarádek a známých se zamilovalo „špatně“. Našly si Afričana, nebo muslima, někdy dokonce v jedné osobě. A přestože ony ví, jaký je jejich vztah, ví jaký je jejich muž, musí neustále svoji volbu omlouvat a vyvracet svému okolí ty dobře zažité univerzální pravdy a stereotypy.

Jedna má blízká přítelkyně se dokonce bojí vzít partnera do své rodné země… Má strach z reakcí. A to je něco, co by se podle mě nemělo stávat nikomu.

Na závěr bych chtěla dodat, že bych nerada působila jako naivní pubescentka s růžovými brýlemi, která si není vědoma možných rizik, která vztah s cizincem (navíc na opačné straně světa) může přinést. Jsem si jich vědoma. Bohužel mi ale připadá, že jim spousta lidí přikládá několikanásobně větší důležitost, až narostou do obludných rozměrů a straší i tam, kde to není nutné. A s tím nesouhlasím.

Život daleko od domova v různorodé společnosti mě naučil jednu úžasnou věc. Nedávám lidem nálepky (nebo se o to aspoň většinou snažím). Přestala jsem lidi okolo rozlišovat na bílé, černé a žluté, muslimy, křesťany a buddhisty. Momentálně mi ty nálepky zbyly už jen dvě – jedna pro ty, se kterými je mi dobře, druhá pro ty, se kterými není.

Ať už jste vaši lásku našli za polem, nebo za oceánem… buďte šťastní. Na ničem jiném totiž vlastně ani nezáleží.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jessikka
12651
19.3.17 07:36

Chtěla jsem si přečíst pěkný deníček o něčem, co tu ještě nebylo, nějaký příběh, jak jste se seznámili, nějakou vtipnou historku plynoucí z rozdílnosti kultur, ale čtu jen obhajobu vztahu, který podle deníčku obhajovat nemusíš. Škoda, mělo to potenciál, takhle to je o ničem.

  • načítám...
  • Zmínit
Doe_Jane
19.3.17 07:48

Teda to je škoda, tak pěkně to začalo, docela pěkně píšeš… a ke konci jsem četla už jen abych věděla jak to dopadne, no nedopadlo to nijak, kromě toho, že vlastně nemáme být rasisté…

edit adminem: rasismus

Být tebou tak, když už teda musíš svůj vztah obhajovat, tak obhájím jen váš konkrétní případ, protože jak začneš tvrdit, že nemáme dělat rozdíly a bla bla bla tak si každý zvlášť v dnešní době vybaví to co já :nevim:

  • Upravit
Susenkaa
123
19.3.17 07:49

@jessikka bohuzel musim souhlasit, taky jsem se navnadila :) Kazdopadne ja uz dvanact let ziju s cizincem (stejna rasa a vyznani) a musim rict, ze uz bych znova do toho nesla, ale je to jenom spatnou kompatibilitou vzorku. Kazdopadne, to je na jine povidani, treba napisu denicek :))))

  • načítám...
  • Zmínit
Nairol
9073
19.3.17 07:52

Taky jsem čekala víc.
Tohle je jen shrnutí několika autorčiných myšlenek, úvah a obhajoba životního rozhodnutí. Žádný příběh nic. Škoda.

  • načítám...
  • Zmínit
Doe_Jane
19.3.17 07:52

Jinak autorko, koukám na tvůj blog a fakt vám to spolu moc sluší :)

  • Upravit
solip
867
19.3.17 07:53

Napises prosim i druhou cast denicku o tom, jak jste se seznamili, jak te pozadal o ruku nebo jak se denodenne dorozumivate? Nekdy prece musi dojit i k tomu, ze presne neporozumite jeden druhemu a urcite mas i ohledne toho vtipnou historku.. Libilo by se mi precist si konkretni pribeh.

Jak pises, o tech spatnych zkusenostech je psano hodne, o tech dobrych pramalo. Podle me je v techto vztazich nejhorsi to, ze kdyz se rozpadnou, dostanou se deti treba tisice kilometru daleko od rodicu.. Nedejboze se s matkou nebo otcem nemuzou po rozvodu vidat vubec. Jenze to se samozrejme muze stat i v typicky ceskem manzelstvi, takze kdybychom se vsichni ridili jen strachem, nevdavala/nezenil by se nikdo.

  • načítám...
  • Zmínit
Liz
2064
19.3.17 08:17

Super deníček :) Když jsem žila v Londýně, tak jsme měli téměř všechny známé ve smíšených vztazích. Vůbec mě ani nikomu jinému na tom nepřipadalo nic zvláštního. Bylo to tím, že bydleli v multikulturním městě. Několik vztahů ztroskotalo na tom, že se nakonec nemohli dohodnout, kde budou bydlet. Jestli máte toto jasně daný, tak mi připadá, že žádný rozdíl v národnosti není tak zásadní ;) Hodně štěstí :kytka:

Příspěvek upraven 19.03.17 v 08:18

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 08:27

@jessikka Rozhodně to neměla být obhajoba žádného vztahu a už vůbec ne toho mého. :mrgreen: Pojala jsem to spíše jako úvahu nad podobnými vztahy obecně. Nemělo to tedy být ani vyprávění o tom, jak jsme se seznámili (úplně neoriginálně na diskotéce jako každý druhý), ani výčet vtipných historek plynoucích z rozdílnosti kultur (nějaké vtipné historky samozřejmě máme, ale jestli plynou z toho, že je muž cizinec, nebo z toho, že je to prostě chlap, to už si jaksi netroufám odhadnout :lol: ). O tom to právě je, lidé automaticky očekávají, že smíšený vztah musí být zákonitě něčím jiný, zvláštní, divný atd. Mým cílem bylo ukázat, že ne. :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
solip
867
19.3.17 08:30

@Susenkaa napis denicek :)

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 08:37

@Doe_Jane Jak už jsme psala níže, měla to být úvaha, takže to ani nijak „dopadnout“ nemohlo. :mrgreen: Já právě nemám potřebu obhajovat zrovna náš vztah, bylo to myšleno skutečně co nejobecněji s tím, že zrovna můj konkrétní vztah mi měl posloužit jako příklad.
Jinak dneska už se budu fakt dívat úplně stejně na ženicha z USA i z nějaké muslimské země. Po těch zkušenostech tady už jo. I když uznávám, že když třeba kamarádka přemýšlela o stěhování do Afriky za partnerem, tak jsem jí to rozmlouvala, ne kvůli němu, ale kvůli té zemi jako takové. Jak jsem teď vlastně součástí minority, tak na vlastní kůži zažívám, jak je to strašně nepříjemné, když člověka někdo soudí jenom podle vzhledu atd. A to musím říct, že místní mají „bílé cizince“ fakt rádi. Ale taky se mi stalo, že jedna babička na trhu začala do muže hustit, aby si mě hlavně nebral, protože s Američankou mu to nemůže nikdy vyjít a celá jeho rodina bude nešťastná. :roll: Že nejsem Američanka a že si mě stejně vezme si vysvětlit nakonec stejně nenechala. :mrgreen: Víceméně je to blbost, ale představa, že bych něco takového musela řešit častěji… proto mám ten náhled už lehce jiný.

Jinak blog? Myslíš FB stránku? Blog jako takový jsem nepsala už… no hodně dlouho. :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Doe_Jane
19.3.17 08:38

@LiliSun jj myslím FB :)

  • Upravit
LiliSun
151
19.3.17 08:40

@solip Seznámení nebylo nijak netradiční, ale o žádosti o ruku bych napsat mohla. Ta byla speciální. :mrgreen: Děkuju za tip, určitě se o to pokusím. :andel:
Taky si myslím, že rizika jsou v každém vztahu. Ta vzdálenost je samozřejmě největší problém, takže je mi jasné, že pokud bychom měli děti a náhodou se rozvedli, budu muset pravděpodobně stejně zůstat tady. Ale na druhou stranu nad takovými možnostmi moc nechci přemýšlet…

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 08:43

@Liz Mockrát děkuju! :srdce: Vypadá to, že máme v tomhle víceméně podobné zkušenosti, tady je to taky taková smíchaná džungle. :mrgreen: A za mě je to super. Zatím chceme určitě žít tu, partner by to v Čechách asi nedal, si myslím. Ne že by to u nás bylo horší, to vůbec, ale přeci jen některé věci jsou dost jiné…

  • načítám...
  • Zmínit
Pandulka
19.3.17 08:45

Já se tedy taky těšila na nějaký hezký konkrétní příběh :) Sama jsem vlastně ještě s čechem nikdy nechodila. Žádný mě za celý život dostatečně nezaujal. Chodila jsem zatím jen s balkánci a teď mám taky jednoho. Mají úplně jiný přístup k ženám a k rodině, než je u čechů běžné :srdce:

  • Upravit
LiliSun
151
19.3.17 08:46

@Doe_Jane Vzpomínám si, že jsem ho tu kdysi uváděla, ale to už je teda dávno, ani pořádně nevím, kde. :lol: A mockrát děkuju za pochvalu, i když do párů z titulek časopisů máme ještě hodně daleko (teda chlap samozřejmě, já už se tomu blížím. :lol: )

  • načítám...
  • Zmínit
Doe_Jane
19.3.17 09:08

@LiliSun jj našla jsem ho v diskuzi, takže jsem koukala i na tu žádost o ruku :srdce:

  • Upravit
hanka.br.
30408
19.3.17 09:29

@LiliSun „Ta vzdálenost je samozřejmě největší problém, takže je mi jasné, že pokud bychom měli děti a náhodou se rozvedli, budu muset pravděpodobně stejně zůstat tady. Ale na druhou stranu nad takovými možnostmi moc nechci přemýšlet…“

A to je právě ten kámen úrazu a skutečnost, nad kterou bys naopak hodně přemýšlet měla. Ono v zamilovanosti jsou všechny vztahy super a taky se o nich nejlíp v superlativech píše. Když přijdou skutečné problémy, ve vztahu jsou děti, pak odchod z takového mezinárodního vztahu je vždycky pro někoho katastrofa - a muž, který je ve své zemi doma, to obvykle není. Ale nemá smysl ti tohle říkat a brzdit tvé nadšení. Člověk k životu kromě lásky potřebuje i zázemí, přátele, širší rodinu, troufám si říct i svůj domov, nemluvě o naplňujícím zaměstnání a tyhle hodnoty dlouhodobě zamilovanost nahradit nemůže.

Příspěvek upraven 19.03.17 v 09:41

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 10:00

@hanka.br. Tak ale kdo říká, že tu nemám zázemí a domov? :nevim: My už spolu poměrně dlouho žijeme, skutečné problémy už jsme taky měli tu čest řešit, takže jsem si jistá, že pro takového chlapa se mi „zariskovat“ rozhodně vyplatí. Jestli se to dá riskem tedy vůbec nazvat. :think:
Co se zaměstnání týče, tak v tomto ohledu se budu mít pravděpodobně vždycky lépe tady no…

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 10:46

@Doe_Jane Tu žádost má u mě schovanou, byla jsem z toho emocionálně rozložena ještě asi měsíc po. :lol: :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30408
19.3.17 12:35

@LiliSun Myslím, že posoudit správnost svého rozhodnutí nebo tvrdit, že váš vztah není v ničem jiný po tak krátké zkrátka nelze. Na začátku jsou obvykle všechny vztahy zalité sluncem, zvlášť pokud jsou bez dětí. Ty negativní reakce na vztahy s cizinci mají zřejmě své opodstatnění. Někde se ty špatné zkušenosti vzaly a můžu tě ujistit, že ve fázi, ve které jste teď vy, to fakt nebylo. Takže bych na nějaké hodnocení kvality vašeho vztahu ještě pár let počkala.

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 12:46

@hanka.br. Tak mně se hlavně moc líbí, že z jednoho článku dokážeš posoudit, v jaké jsme zrovna my dva fázi. :lol: Ono většinou ty negativní reakce pocházejí navíc od lidí, kteří vztah s cizincem nikdy neměli. :think: Já si myslím, že po dvou a půl letech společného bydlení už svůj vztah celkem hodnotit můžu. :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30408
19.3.17 13:07

@LiliSun No tak pokud jsi před dvěma a půl lety sotva odjela do Asie, nepředpokládám, že rovnou z letiště ses nastěhovala k cizímu člověku, takže ty údaje trochu překrucuješ, ale to je jedno. Jste spolu prostě krátce, takže na to, v jaké jste fázi, opravdu věšteckou kouli nepotřebuji. Bylo by fakt na pováženou, kdyby už teď jsi to cítila jinak. Osobní zkušenosti díky Bohu nemám, ale zkušenosti mé blízké přítelkyně, která se v cizině rozvedla a svým dětem pak obětovala celý svůj život, protože se nesměla s nimi vrátit domů. Kdyby byla jediná, ale takhle to prostě chodí, protože to ženské na začátku vztahu neřeší a ani na to nechtějí myslet stejně jako ty.

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 13:20

@hanka.br. :mrgreen: Přijela jsem v září 2014, poznali jsme se o tři týdny později a ano, poměrně brzy nato jsem se k němu stěhovala. Takže spolu bydlíme 2 roky a 4 měsíce. Pardon o dva měsíce jsem se sekla. :mrgreen: Jinak tvé přítelkyně je mi líto, ovšem stejně si myslím, že ti to nedává právo hodnotit vztah dvou dospělých lidí, které neznáš a nic o nich nevíš. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
elibro
19.3.17 14:03

@LiliSun je mi sympatická tvoje otevřenost vůči jakkoli smíšeným párům. Jsem přesvědčená, že ve vztahu se potkávají hlavně člověk a člověk. A snadno v Josefovi odvedle můžu odhalit časem grázla, jako v Alim z Emirátů pana Dokonalého. A naopak. Kultura, víra, zkušenosti, všechno je to důležité, ale všechno jde skrz filtr osobnosti. Potud s tebou souhlasím.
Na druhou stranu si ale taky myslím, že opravdu je po 2,5 letech trochu brzo na dalekosáhlé soudy o tom, jak ses ty osobně trefila anebo ne. Ano, už máte spolu jistě dost za sebou, ale takhle dlouhý vztah je prostě pořád ještě krátký a do značné míry opravdu stejný na kterémkoli místě světa. Držím ti palce, ať je tvůj instinkt správný a volba dobrá. Ale moc by mě zajímalo, bez ironie, co bys psala za pět, deset let. Jaké to bude, řešit daleko a ve smíšeném páru děti? Školy? Otázku, kde založit rodinu? Až přijde skutečná krize, až budete svázáni, jak budete „jinakost“ své situace vnímat potom? A vůbec netvrdím, že to dopadne špatně a s Pepou by to bylo lepší. Jen si myslím, že potom už určité jinakosti vyplynou, i když je klidně zvládnete s grácií. Mám dojem, že to je tak nějak víc to, o čem mluvila Hanka.br, než že by se navážela do tvého vztahu. Ale to může být jen můj dojem;)

  • Upravit
LiliSun
151
19.3.17 14:50

@elibro Na té první části se určitě shodneme. :)
Co se té druhé týká - my máme většinu věcí tak nějak předběžně vyřešených. Příští měsíc budeme mít úřední svatbu, obřad jako takový bude v listopadu. Děti plánujeme cca za dva roky, příteli bude letos 30, mně 28, ráda bych první do těch 31 stihla, když to bude možné. Žijeme na Taiwanu, kde má přítel velmi dobrou práci, tudíž dítě/děti se narodí tady, budou tu chodit do školy…
Až přijde skutečná krize? Já nevím, tak ji asi budeme muset vyřešit. Tak jako každé jiné manželství nebo partnerství. Proto jsme se přeci rozhodli vzít se, abychom mohli podobným věcem čelit spolu. Můj muž je opravdu hodně rodinný typ, což mi třeba v mých předchozích vztazích v ČR chybělo. To je taky jeden z důvodů, proč jsem si ho vybrala…

Příspěvek upraven 19.03.17 v 14:52

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31721
19.3.17 15:07

@LiliSun Tak mně se hlavně moc líbí, že z jednoho článku dokážeš posoudit, v jaké jsme zrovna my dva fázi.
Sama jsi napsala, že svatbu za sebou nemáte a děti taky ne. V Asii nebydlíš ani 3 roky. To není rozhodně odsuzování, jen mluvíš o tom, jak nemáš růžové brýle a zároveň víš přesně, že většina smíšených vztahů je úplně stejných jako běžný vztah a to jste spolu opravdu hodně krátce.

A já ti to neberu. Někdy je si člověk tak nějak „jistý“ a pokud jsi šťastná, tak směle do toho. Ale nemůžeš očekávat, že tě někdo bude brát vážně, když budeš do světa vytrubovat, jak máš skálopevný vztah a jak všechno jsou jen neopodstatněné předsudky, když jsi se ještě ani nepřiblížila do stádia, kde začínají skutečné „problémy“.

Oceňuji, že jsi přehodnotila svůj postoj a snažíš se nerozlišovat mezi lidmi, nesoudit podle obálky. Pro mě osobně to znamená víc než si pravděpodobně v tuto chvíli dovedeš představit. Ale nežeň to do opačného extrému. Smíšené vztahy jsou až na výjimky skutečně komplikovanější, vyžadují mnohem více kompromisů, trpělivosti, snahy porozumět tomu druhému.

Jde to a může to být krásné, ale nemůžeš tvrdit, že je to bez práce a že v tom není rozdíl, tím spíš z pozice, ve které teď jsi…

Příspěvek upraven 19.03.17 v 15:08

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 17:20

@Nimie V tomhle se asi neshodneme no. Pro mě rozhodně dva a půl roku ve společné domácnosti neznamená hodně krátce, ale samozřejmě chápu, že někomu to tak připadat může. Upřímně za tím, že většina smíšených vztahů je ve své podstatě stejných jako vztahy běžné si prostě stojím, těch lidí je okolo mě opravdu hodně.
Abych byla upřímná (a teď to nemyslím nijak zle), trochu mi vadí tvůj předpoklad, že jsem se ještě nedostala do stadia, kde začínají skutečné problémy. To ty víš prosím jak? Protože ještě nemáme děti? Jiné problémy ve vztahu nebo obecně člověk neřeší? Já jsem se přestěhovala na druhý konec světa bez znalosti jazyka a s jedním kufrem. Myslím si, že ty „problémy“, které se mnou musel přítel řešit, už jen díky tomu, že jsem cizinka, si asi většina lidí ani nedokáže představit.
Jinak tuším, že jsem nikde nepsala, že smíšené vztahy jsou bez práce. Jen jsem napsala, že z mého pohledu a z pohledu mých přátel, je takový vztah ve své podstatě stejný, jako vztah s člověkem ze stejné země.
A prosím nehodnoť mou pozici, skutečně si nemyslím, že jsi k tomu více kompetentní než já sama. Nic ve zlém.
Netuším, jestli je tvůj manžel nebo přítel taky cizinec, nebo jestli máš své informace „pouze“ z doslechu, ale prostě v některých věcech nesouhlasím no. Moje zkušenosti jsou asi jiné než tvoje. :nevim:

Příspěvek upraven 19.03.17 v 17:35

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30408
19.3.17 17:58

@LiliSun Pokud je to tak, že po necelých třech letech vztahu máte za sebou vážné krize a problémy, jak tvrdíš, je to na pováženou. To bývají vztahy ještě obvykle v pohodě. Jinak děkuji za užití slova kompatibilní v tomto kontextu, pobavilo mě.

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31721
19.3.17 17:59

@LiliSun V tomhle se asi neshodneme no. Pro mě rozhodně dva a půl roku ve společné domácnosti neznamená hodně krátce, ale samozřejmě chápu, že někomu to tak připadat může. Upřímně za tím, že většina smíšených vztahů je ve své podstatě stejných jako vztahy běžné si prostě stojím, těch lidí je okolo mě opravdu hodně.
Ano, o tom to je. Pro tebe je to hodně, ale takový čas je málo i na klasický vztah, natož na to, abys mohla posoudit jeho skutečnou dlouhodobou náročnost.

Abych byla upřímná (a teď to nemyslím nijak zle), trochu mi vadí tvůj předpoklad, že jsem se ještě nedostala do stadia, kde začínají skutečné problémy. To ty víš prosím jak? Protože ještě nemáme děti? Jiné problémy ve vztahu nebo obecně člověk neřeší? Já jsem se přestěhovala na druhý konec světa bez znalosti jazyka a s jedním kufrem.
Co jsi reálně v tom vztahu už řešila? Svoji nejste, děti nemáte (jakkoliv se ti to může nelíbit, jedním z největších zdrojů potíží ve smíšených párech jsou právě děti), za 2,5 roku nevím co jste mohli stihnout řešit tak strašně náročného. Tvůj pobyt tam? Tvé zaměstnání? Urážíš se naprosto zbytečně.

Myslím si, že ty „problémy“, které se mnou musel přítel řešit, už jen díky tomu, že jsem cizinka, si asi většina lidí ani nedokáže představit.
Mě o tom poučovat opravdu nemusíš, zkušenost máme více než bohatou ;)

Jinak tuším, že jsem nikde nepsala, že smíšené vztahy jsou bez práce. Jen jsem napsala, že z mého pohledu a z pohledu mých přátel, je takový vztah ve své podstatě stejný, jako vztah s člověkem ze stejné země.

A prosím nehodnoť mou pozici, skutečně si nemyslím, že jsi k tomu více kompatibilní než já sama. Nic ve zlém.
Já jí ale nehodnotím. Jen konstatuju, že nejsi v pozici, kdy bys mohla takhle sebevědomě oponovat. Tvoje zkušenosti jsou zcela evidentně jiné, ale je tomu tak mimo jiné protože jsou krátkodobé. Ale to poznáš až s tím člověkem budeš 10, 15 let, až budeš v dané zemi nucena zahodit své kořeny nebo je obhajovat, až se tvé děti setkají s šikanou, až budete pořádat pravidelnější společné akce s rodičemi z obou stran… ;) a zrovna v Taiwanu se toho po příchodu dětí změní opravdu dost.

Netuším, jestli je tvůj manžel nebo přítel taky cizinec, nebo jestli máš své informace „pouze“ z doslechu, ale prostě v některých věcech nesouhlasím no. Moje zkušenosti jsou asi jiné než tvoje. :nevim:
To je přesně ono, ty netušíš. Já tě nesoudím, nekomentuju jak to máš, jestli jste šťastní nebo nešťastní, takže se na to přestaň vymlouvat. Posuzuju jen tvé závěry, které po takové době prostě nestojí na pevných základech a tvoje podání akorát utvrzuje v tom, že si možná nějaké věci uvědomuješ, ale zatím jsi rozhodně nemohla řešit nic podstatnějšího. A nebo jsi tak zaslepená, že to nevidíš.

Ona to totiž není špatná věc, ale faktem je, že to prostě funguje jinak, o dost jinak. Pár kamarádů to tak u tebe možná má - pak se nabízí otázka kolik z těch kamarádů se nachází přinejmenším v 10 letém vztahu. Já se s tím peru celý život, situace, které popisuješ, které se ti stali jako „minoritě“ jsou sice smutné, ale oproti tomu, co tě čeká, je to naprosté nic. A než se začneš vztekat, jak můžu vědět, co tě čeká… pokud s tím člověkem, chceš žít dál svůj život, tak na té cestě je spousta věcí, které ti tvůj život změní a pokaždé jinak.

Ještě jednou, ničím z výše zmíněného netvrdím, že to nejde. Vím moc dobře, že to jde. Jen si to fakt představuješ jako Hurvínek válku. Rozdíl to je i když nežiješ v jiné zemi, i když druhý člověk je národnostně blíž než jsou třeba Taiwanci. V tuhle chvíli si evidentně opravdu neumíš ani trochu představit jak velký je to střet, protože bys takhle nemluvila. A věř mi, že překážky se překonávají mnohem hůř, když předstíráš, že neexistují ;)

  • načítám...
  • Zmínit
fančule
158
19.3.17 18:14

@Nimie velmi dobre a objektivne napsano :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31721
19.3.17 18:14

@hanka.br. tak ony ty krizové situace nemusí vycházet z nesouladu mezi nima dvěma, ale může to být nástrahami okolního světa :) ale samozřejmě ano, pokud už teď překonávali krizi mezi nima dvěma, tak je to důvod k zamyšlení. Pro Evropana hlavně obecně bývá relativně složité pochopit mentalitu Asiatů. Jak náročné to potom bude, když urputně tvrdí, že žádný rozdíl neexistuje :nevim:

Zajímalo by mě co bude dělat, až manžel donutí děcko od první třídy sedět do pozdní noci a šrotit se, aby byl nejlepší ve třídě ve všech předmětech. Jak bude řešit svou vlastní víru? Jak bude řešit víru dětí. Zdravotnictví - co bude dělat, když bude ona nebo manžel nebo děti nemocní a bude se řešit jakým způsobem se jim má pomoct. Jak moc se shodnou na politických názorech. Je skutečně připravená do konce života zůstat cizinkou a nikdy nezapadnout?

Tohle všechno se dá překonat a žít šťastný a třeba i lepší život než kdyby žila tady. Třeba je to pro ní to pravé. Ale nepomůže si, když bude předstírat, že je to vlastně úplně to samé jako kdyby si tady nabalila čecha. Tím jenom ukazuje jak málo zatím svého partnera zná a jak málo zná jeho zemi.

Příspěvek upraven 19.03.17 v 18:18

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30408
19.3.17 18:28

@Nimie Napsala jsi to moc hezky, evidentně máš zcela konkrétní zkušenosti a znalosti. Zakladatelka je zamilovaná, zaslepená a to ji do jisté míry omlouvá, i když na svůj věk by mohla reagovat i rozumněji, než jako umanuté děcko. Její deníček tohoto druhu není první ani poslední - takový ten typ: Jsem ve třetím měsíci a nechápu, co je na mateřství náročného, já to zvládám výborně. Nechci to zlehčovat, to není legrace. V mezinárodních manželstvích víc než kde jinde musí jeden hodně ustoupit a spousty věcí s vzdát. Opustit rodiče, rodinu, přátele - to vše začne hodně chybět až ve chvíli, kdy už mnohdy není cesta zpět. Nemluvě o rozchodech, tím spíš, když žena žije v zemi muže, který je rodinný typ, a porodí mu tam děti…To je pak zlatej Pepa z vedlejší vsi.

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 18:30

@hanka.br. Opravila jsem to ještě než jsi stačila svůj komentář přidat. Nějaká doba bez češtiny se bohužel občas projeví. Ale pokud tě to pobavilo, tak jsem jedině ráda. Aspoň něco. :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31721
19.3.17 18:35

@hanka.br. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 18:55

@Nimie Moje poslední reakce. Pak už toho asi necháme. Můj muž není praktikující, na náboženství se shodneme i co se týče dětí - budou si moci vybrat, přítel se sám nechal pokřtít někdy před 16 narozeninami, dřív se to v „jeho“ církvi ani nedělá. Já nejsem klasický křesťan, ale ideu boha svým vlastním způsobem mám. Přítel do kostela chodí tak jednou ročně, nenutí tam chodit mě, vím, že nebude nutit ani naše děti.
Vzhledem k tomu, že sám nebyl premiant a jeho rodiče jsou víceméně normální, nebude nutit pravděpodobně ani naše děti, aby se šrotily do noci. Oba moc nemusíme místní systém školství, který každopádně ale pořád není tak striktní jako v Koreji nebo Japonsku. S tím zdravotnictvím upřímně nechápu… přítel je ale vystudovaný zdravotní „bratr“, tak v tom asi taky problém nebude. Zdravotnictví je tu navíc na velmi dobré úrovni. Takže i když podle tebe svého chlapa vlastně neznám, tohle jsme si teda už vyjasnit stihli. :mrgreen:
To že byly nějaké problémy, hned neznamená, že jsme měli krizi proboha. :lol: (Mimochodem kdybychom ji měli, tak je to podle některých špatně, když nebyla, je to taky špatně, protože jsme spolu nic nezažili. :mrgreen: :mrgreen: )
No nic, mějte se moc hezky a přeji trochu optimismu do života. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
EscapistV
603
19.3.17 19:02

Trochu se bojím reagovat, abych tu nedostala sodu. :mrgreen: Žiju už dlouho v Londýně, s manželem jsme spolu 4 roky a kousek, máme roční holčičku. Manžel je Brit. V našem okolí je docela hodně smíšených párů, kde je jeden partner z UK a druhý odjinud, Evropan i dál. Londýn je hodně multikulturní město, a poznat a zamilovat si můžete prakticky kohokoliv. Největší problémy plynoucí z rozdílnosti, které tak pozoruji, jsou dvojího rázu, komunikační a kulturní. U těch komunikačních problémů samozřejmě záleží, jakým jazykem mluví - znala jsem pár, kde spolu komunikovali anglicky, ale ani pro jednoho z nich to nebyl první jazyk. Tak se samozřejmě dá fungovat na každodenní bázi, ale budovat si tak intimitu je hodně, hodně těžký.
Já umím anglicky (řekla bych) hodně dobře, a stejně muž kolikrát použije slovíčko, které neznám, nějakej slang. Myslím, že aby takový vztah klapal dlouhodobě, je nutné umět mluvit tak dobře, aby se člověk dokázal přesně vyjádřit, a třeba i vtipkovat V našem manželství je smysl pro humor základ, kdybych neuměla mluvit dost dobře na to, abychom se spolu smáli, asi by nám brzo došly témata konverzace.
Kulturní rozdíly samozřejmě závisí na tom, jak moc jsme globalizovaní. Tady v Londýně je celkem snadný narazit na člověka s hodně podobným životním stylem. A já osobně ani kulturní rozdíly moc hodnotit nemůžu, Skotsko, potažmo UK nefunguje zas tak moc odlišně, pořád jde o evropskou zemi. Jsou tu ale samozřejmě drobné rozdíly ve způsobu myšlení, odlišné postoje, jiná míra toho, co je ve společnosti očekávané nebo přípustné. Proto mi hodně pomohlo, že v UK žiju od sedmnácti a než jsem manžela poznala, chodila jsem s pár Brity a měla poměrně podrobnou představu o tom, co od jejich mentality čekat.
Samozřejmě je ale pravda, že je daleko jednodušší překousnout rozdíly a přizpůsobit se jim pokud žiju v bezdětném vztahu, protože je to přece můj milovaný muž/žena, a pro něj podstoupím ledacos. Pak je tu ale najednou naše dítě, potomek, kterému mám něco předat a k něčemu ho vést, a o tom se rozhoduje sakra složitě. Naše dcera byla plánované dítě (a nějakou dobu se nám nedařilo počít), a před i během těhotenství jsme s mužem hodně debatovali o tom, jak a v čem ji budeme vychovávat. Máme „výhodu“ v tom, že žijeme víceméně podobným způsobem a máme stejnou životní filozofii a stejné (tj. žádné) náboženské založení, ale i tak vyvstává tisíc drobností, na které neustále narážíme (i když jsou to spíš „blbiny“ typu kdo bude u nás nosit dárky a jaké tradice si zavedeme). Už jenom proto jsem dneska a denně vděčná za muže, který si uvědomuje důležitost komunikace a aktivně se mnou tyhle věci řeší - a hlavně není vztahovačný. Vytváříme si svůj vlastní rodinný mišmaš tradic a zvyků, a je to i celkem zábava. :D
Pro mě bylo mít s ním dítě naprosto jednoznačné rozhodnutí, ale pokud bych měla větší vazby k ČR, asi bych si to hodně rozmýšlela. Do UK jsem vypadla v 17 a i teď vím, že pokud by se nedejbože něco s naším vztahem stalo, zůstanu tady a nepovezu dítě x tisíc kilometrů jinam. Péči o děti bych pak řešila stejně, jako kdekoliv jinde.

Samozřejmě si myslím, že o vztazích mezi cizinci nejdou vytvářet univerzální pravdy - vztah je vždycky o dvou lidech a ne o dvou kulturách. Čím jsou ale ty kultury odlišnější, tím větší míra tolerance, porozumění a komunikace je potřeba. Vyřešit se dá všechno, ale musí být oboustranná stoprocentní aktivní snaha o to vytvářet kompromisy, které budou té individuální situaci vyhovovat. No a samozřejmě vzájemný respekt k tomu člověku a jeho kultuře. Nějakou dobu jsme tu bydleli v baráku s párem kde ona byla Polka. Partner ji neskutečně miloval, ale Polsko vnímal jako špinavou východní zemi uklízeček a panbíčkářů, a cokoliv s čím přišla, že se to tak u nich dělá nebo vnímá, smetl ze stolu jako vidláckou trapárnu. Tak jak pak asi mohli skončit, že. :mrgreen:

Omlouvám se za délku, tohle téma je mi srdcové. :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
LiliSun
151
19.3.17 19:21

„@EscapistV“ :palec: Moc děkuji za tak vyčerpávající komentář! Je super přečíst si o osobních zkušenostech někoho, kdo takhle žije už dlouhodobě. Zdravím do Londýna. :)

Příspěvek upraven 19.03.17 v 19:24

  • načítám...
  • Zmínit
welovefashion
7228
19.3.17 20:08

Tak mě to taky nedá nereagovat, osobní zkušenost mám, žijeme tedy v čr, ale přítel je cizinec, z dost odlišné kultury, ale oba jsme dost globálně smýšlející lidé, takže problémy s kulturní odlišností příliš nepociťuji, spíš jak tu někdo zmiňoval u nás nastaly problémy komunikační, že jsme jeden druhého špatně pochopili (mluvíme spolu anglicky a ani pro jednoho to není mateřský jazyk), vždy jsme si, ale vše vysvětlili a myslím, že komunikační problémy mohou nastat i s Pepou od vedle, prostě se špatně pochopíte a problém je na světě :-)

Autorka má možná ještě málo zkušeností, ale i přesto s ní musím souhlasit v tom, co tímto deníčkem chtěla říci a to že hysterie okolo smíšených párů je naprosto zbytečná, že vztah je prostě o dvou lidech a opravdu nezáleží odkud jsou. On i ten Pepa by Vám mohl sebrat děti a odstěhovat se s nima na druhý konec republiky, nebo Vám omezovat jinak styk s nimi… ale to je prostě to, co si lidé neuvědomují a proto na smíšené páry koukají divně…

Ono i v té výchově dětí se ani české páry občas neshodnou, každý jsme z jiné rodiny a každá rodina má odlišné zvyky, někdo upřednostňije školu, někdo sport, jiný třeba zase hru na hudební nástroj a mohla bych pokračovat…

Důležitá v každém vztahu je tolerance, láska a komunikace, ať už jste češi, evropani, asiati nebo afričani :-)

  • načítám...
  • Zmínit
EscapistV
603
19.3.17 20:27

@welovefashion souhlas, hlavně s poslední větou. :) Snažit se, pracovat na vztahu a být tolerantní a respektující je potřeba v každém vztahu. Myslím, že bych z české strany slyšela vyhrocenější reakce, kdybych si vzala muslima, kolem toho je teď šílená hysterie… takhle jsem slyšela akorát tak že mám nos nahoru a čeští chlapi mi nejsou dost dobří. :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.3.17 21:56

Zijeme nekolik let v Australii, smisenych manzelstvi mam kolem sebe vic nez dost…moje to sice neni, ale musim potvrdit, co tady je v komentarich - kulturni/nabozenske atd rozdily prinaseji do vztahu dalsi rozmer, je potreba s tim pocitat a pracovat…na druhe strane, zaruka neni nikdy, ja si vzala v zasade „Pepika od vedle“ (nebo nevim, jestli se cesko-slovenske manzelstvi taky pocita jako smisene :D ) a taky resime, kde a jak budeme zit…to si nekdy stejne nevyberes :D
Jinak zakladatelce preji, at ji to vyjde, to je asi tak vsechno, co se k tomu da rict…takhle tesne pred svatbou je na oblacku asi kazda nevesta, tak at to vydrzi :)

  • Upravit
Ella9
148
19.3.17 23:43

Moc se mi líbily Tvé předchozí deníčky a jsem ráda za tento další. Pokud se rozhodnes napsat i tom, co jsi prožívala mezi druhým a třetím denickem, uděláš mi radost. :) A k otázce manželství s cizincem - naprosto souhlasím, že není třeba lidí nějak skatulkovat podle barvy pleti, náboženství apod., podstatné je jen jedno - jestli je to dobrý člověk nebo ne… Tak hodně štěstí v manželství. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31721
20.3.17 00:17

@LiliSun absolutně nic z toho co jsem ti psala jsi nepochopila. Akorát obhajuješ cosi, co sis vykonstruovala jako jakýsi problém. To je opravdu dospělá umoudřelá reakce :potlesk: ale mysli si co chceš, jsi teprve na začátku, jistá míra naivity ti budiž prominuta. Jen je smutné, že ti to opravdu nedochází.

P. S.: Pokud závěr z mých cca 20 letých zkušeností považuješ za nedostatek optimismu, tak jsi asi ještě naivnější než jsem si myslela. Můj život opravdu nebyl, není a pravděpodobně ani nebude o tom, že se do mého nastávajícího manžela jednou za čas opře nějaká cizí nepodstatná paní s tím, že si mě nemá brát. Ty překážky jsou daleko daleko horší. Takže ne, to opravdu není nedostatek optimismu, jen suché konstatování faktu - je to složitější a je to znát při každé krizovější situaci.

Ale já jsem co se tohoto týče skutečně optimista. Věřím ve smíšené páry, vím moc dobře, že to může fungovat skvěle, akorát se dnes a denně setkávám s velkým množstvím lidí včetně sebe, kteří řeší jisté drobné i větší nesrovnalosti, které přirozeně vychází z rodinného prostředí. Je to znát i na lidech, kteří zde vyrostli a tedy by se daly považovat za Čechy, jenže oni nejsou, protože jakkoliv se mohou snažit, ty rozdíly tam budou, jen je otázkou zda vyplynou po roce, po 5 nebo po 10 letech.

Je skvělé, že se shodnete, je skvělé, že vycházíte s tchýní, že se ti tam líbí apod., to je úžasný start. Ale jsi na začátku a tvé obecné soudy jsou opravdu hodně mimo, ač chápu, jak to původně bylo myšleno. Rozumím tvé motivaci a oceňuji tvé nadšení, ale těma reakcema na některé komentáře jsi to úplně zazdila.

Příspěvek upraven 20.03.17 v 00:42

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31721
20.3.17 00:20

@welovefashion hyserie je zbytečná, ale řešit to tím, že to přeženu do opačného extrému a budu zaslepeně tvrdit, že je to úplně to samé, není tak úplně v pořádku… ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31721
20.3.17 00:20

@LiliSun Je super přečíst si o osobních zkušenostech někoho, kdo takhle žije už dlouhodobě. Ty to ale chceš slyšet jen když se ti to hodí, jak jsi právě úspěšně potvrdila ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31721
20.3.17 00:22

@EscapistV :potlesk: :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31721
20.3.17 00:48

@LiliSun to je přesně, jak tu někdo zmiňoval… je to jako kdyby ženská ve třetím měsíci těhotenství se snažila všem vysvětlit, že jsou úplně mimo, že na tom mateřství přece nic není a je to strašná pohoda. Ano, z jejího pohledu je to pohoda, stejně jako z pohledu jejích kamarádek, které jsou ve 2., 4. a 7. měsíci, ale neuvědomuje si, že ta skutečná zkouška teprve přijde, stejně jako u tebe.

Příspěvek upraven 20.03.17 v 00:48

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
20.3.17 09:30

No, moje Mamka si kdysi vzala Angolana dlouhodobě podnikajiciho v Portugalsku, čili by clovek rekl, ze tou Evropou,,nacichne". Vzali se, měli dva syny, s kterýma mama posléze zůstala sama. Protoze v Africe je bezne, ze dětem se věnuje primárně žena, takze se nikterak neomezoval. Takze věz, ze národnostní propast opravdu muze byt hluboká, kdyz se jedna o vlastence, pro kterého je národní kolorit mantra.
Ale nemusí, žijeme ve 21.stoleti, možnosti jsou neomezene a svoje rozhodnuti nikomu omlouvat nemusis. A uz vubec ne nam :) Hodne štěstí :kytka:

Příspěvek upraven 20.03.17 v 09:30

  • načítám...
  • Zmínit
welovefashion
7228
20.3.17 10:17

@Nimie ne samozřejmě není to to samé, pro mě třeba 100× lepší než průměrný čech, ale každý to máme nastavené jinak a nemělo by to být o národnosti, ale o tom jak si ty lidé sednou, i kdyby to byl třeba rom nebo arab :-)

Já vždy posuzuju člověka jako jednotlivce, podle toho jak se chová a generalizování jako Arabové jsou takový a Asiaté zase makový mi fakt přijde jako dost omezené vnímání světa…

  • načítám...
  • Zmínit
Nairol
9073
20.3.17 11:28

Take si myslim, ze se az prilisi divas na budoucnosti pres ruzove bryle. Verim, ze ted je to krasne a ani si nedovedes predstavit, ze by to nekdy mohlo byt jinak.
Ale I tenhle denicek ukazuje, ze vnitrne se svym rozhodnutim zit tak daleko od domova, asi tak uplne srovnana nejsi a nevedomky se snazis presvedcit sama sebe, ze je to tak spravne.

S ubihajicimi roky se totiz zacnou vic a vic dostavat napovrch kulturni rozdily a hlavne to, ty jsi musela obetovat vsechno, zatimco tvuj muz temer nic.

Ale I presto vsechno, co jsem tu napsala, ti preji, abych se ja mylila a ty abys nikdy nelitovala, abyste meli krasny spolecny zivot a byli stastni. :)

Příspěvek upraven 20.03.17 v 11:29

  • načítám...
  • Zmínit
Russet
53518
20.3.17 13:41

@Nimie
Ja se taky ošívala, když mi tvrdili, chození nic není, počkej na společné bydlení, pak děti, to teprve poznáš. A měli pravdu. Jinak zakladatelce fandím, je na začátku a prostě musí být optimistická.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Žádost o ruku aneb „Já tě fakt zabiju!“

Klikatá cesta z hor až na konec světa – druhá část

Klikatá cesta z hor až na konec světa – první část