Bojím se smrti

Smrt je slovo, které mě strašně děsí, ne ta moje, ale těch, které nejvíce miluji. Černých myšlenek se nemůžu zbavit a strašně mě to ubíjí. Vím, že je to dosti morbidní, ale přesto se z toho musím vypsat. Hrozně moc se bojím smrti, nebojím se toho, že umřu já, i když určitý strach tam je taky, ale mnohem víc mě děsí představa odchodu mých blízkých.

Můj strach vyplývá z toho, že kolem mě pořád někdo umírá a já už nemám sílu trpět a snášet tu bolest, tu bezradnost, tu otupělost a další strach z toho, co bude. V roce 2004 mi zemřela moje prababička, to bylo poprvé, co jsem zažila tu bolest z odchodu někoho milovaného, modlila jsem se a doufala, aby se nikdy nic takového nestalo, i když je v podstatě nemožné, abych něco takového nezažila znovu. Babičce bylo nedožitých 84 let, je to krásný věk, a tak to chodí, starý člověk odejde a přijde mladý. Tenkrát mi bylo 13 let a přesně si vybavuji, jak trpěla. Jak může být život tak strašně moc nespravedlivý a dovolit, aby trpěli andělé, protože moje babička byla anděl. Umírala v bolestech tři měsíce, potřeby vykonávala pod sebe a já vím, jak se cítila, celý život si před námi námi pomalu nedošla na záchod (špatně chodila), aby náhodou někoho neobtěžovala, a teď byla odkázaná na to, aby jí někdo přebalil, pro ni to muselo být strašně moc ponižující. Vzpomínám si, jak vždycky snila o tom, jak mě uvidí na mé svatbě a vždycky říkala: „Michalko, tvojí svatby se ještě dožiju“. Někdo nám jí ale vzal :(

V roce 2009 zemřel můj spolužák Aleš, kluk, vedle kterého jsem vyrostla, kluk, který žil na stejném sídlišti, kluk který k nám chodil koukat na telku. Nebylo mu ani 17 let, utopil se. Je to strašné, potápěl se a byl výborný plavec a utopil se. Přišla jsem o velkého kamaráda kvůli nespravedlivému osudu a lidem, kteří mu mohli pomoci a nepomohli. Je to strašně moc ubíjející, pamatovat si jeho poslední slova, jeho smích, kterým vždycky všechny dostal. Jak je možné, že tenhle člověk dostal křídla takhle mladý? Proč musel zaplatit za svoje hlouposti životem? Proč nedostal příležitost žít, zamilovat se, vystudovat, mít děti, prostě žít? Proč se ten nahoře otáčí zády k lidem, kteří si to nezaslouží?

V roce 2009, 14 dní po Alešovi se oběsil kamarád Libor, z nešťastné lásky. Tolik bolesti v jednom měsíci. Člověk by si na život neměl sahat sám. Jak je možné, že se osmnáctiletý kluk zabije z nešťastné lásky? Jak to ten nahoře může dovolit? Proč neměl Libor nikoho, komu by řekl, jak mu je? Proč mu někdo neřekl, ať to nedělá, že to za to nestojí. Proč ho někdo prostě nezastavil?

Proč mám tolik otázek a odpověď žádnou?

V roce 2009 se zabil kamarád Milan (14 dní před Alešem), oběsil se kvůli dluhům, asi… Nikdo nevěděl, že to udělá, pořad se jen smál, dělal si z tohoto tématu legraci, prostě by to nikoho nenapadlo, až se najednou prostě rozhodl odejít. Proč někomu neřekl jak mu je? Proč nechtěl od nikoho pomoci? Proč ho našli tak pozdě?

V roce 2010 se zabil můj kolega z hospody, kam jsem chodila na brigády, skočil z okna, doma měl manželku a dvě děti. Jak mohl být tak krutý ke své rodině a způsobit jim takovou bolest? Ten stále se vracející pohled táty skákajícího z okna, táty, který je učil číst, který s nimi skotačil ve sněhu. Proč to osud dovolil? Za co potrestal ty děti?

V roce 2011 umřela spolužačka z učňáku, přejelo ji auto, když se vracela domů z diskotéky. Nechápu, za co musela dostat křídla tahle holka, nepila, nekouřila. Ve svých 24 letech se poprvé zamilovala a měla kluka, nestačila pomalu ani poznat, co to je milovat, mohla mít rodinu, místo toho její rodina nesnesitelně trpí, už tenkrát byla anděl a chyběli jí vážně jen ty křídla. Proč se tohle sakra děje?

V roce 2010 mi zemřel můj pes, můj nejlepší přítel. Možná vám to přijde divné, ale já toho psa zbožňovala, udělala bych pro něj cokoli. Ten nahoře si ho vzal k sobě a skoro mě nenechal se s ním rozloučit. Proč mi vzal přítele, který mě poslouchal vždycky, když jsem to potřebovala? Byl moje všechno, byl, jak se říká, jeden z těch nejlepších, co mi život dal. Umřel ve strašných bolestech.

V roce 2010 zemřel můj praděda v 90 letech, žil by ještě dlouho, jenže upadl a zlomil si nohu v krčku. Umíral dva měsíce, přesně jako moje babička. Nemůžu už pomalu ani dýchat, jak mi je. Všechno si zapisoval do kalendářů, kdy jsem se dostala na školu, prostě všechno. Měl (má) 4 vnučky, 4 pravnoučata a teď i prapravnouče, a i kdyby jich měl 10× víc, každému by dal stejně lásky. Proč musel tedy tak trpět? Proč, když má člověk odejít, musí sakra ještě trpět? Vždycky říkal, že je děda popleta :) Zbožňovala jsem ho. Přeci jen mi tady něco nechal. Vlezl mi do snů a řekl, že čekám miminko a opravdu, naše miminko se narodilo jako můj děda popleta 6. 10.

V roce 2011 zemřel manžel mojí šéfové z hospody, kde jsem dělala (dostal infarkt a následně se udusil). Proč musel opustit svojí ženu, se kterou si adoptovali malého krásného chlapečka? Proč mu život nedal šanci napravit chyby, které udělal? Proč mu nedal šanci vidět vyrůst svého syna. Proč?

V roce 2011 se zabila holka, která s námi chodila do jedné školy, holka z jednoho sídliště (vypila louh). Proč se zabila? Proč nešla za svojí nejlepší kamarádkou a neřekla, co ji trápí? Proč tady nechala rodiče, odkázané trpět do konce života? Proč?

Celý tento deníček je o bolesti kolem mě, je o tom, že mám strašný strach zažit znovu tu bolest. Neumím si představit, že by měli odejít moji rodiče, moje mamča, můj taťka, moje ségra. Už ten strach nezvládám. Když ráno jede (skoro)manžel do práce, prosím ho, ať jede opatrně, mám šílený strach, že bychom o něj přišli. Bojím se, že moje dítě jednou bude tak bezradné jako někdo z již zmiňovaných, nepřijde za mnou svěřit se a něco si udělá, nebo že se opije jako Aleš a utopí se. Mám strašný strach o všechny kolem sebe. Nemám strach o sebe (určitý strach asi ano), ale o ty, které tolik miluji. Nezvládnu už další bolest. Je mi 21 a osud mě nechal už tolik trpět.

Myslím, že tím prochází každý člověk, nevím, zda je to dáno povahou, ale já sem strašný cíťa. Vždy, když někdo umře, tak se z toho vyhrabávám hrozně dlouho. Někdo je houževnatý, zvládá to dobře a bere to jako součást života, ale já né. Moje kamarádka, když byla mladší, se s kamarády opila v Praze a přímo před očima jim spadl pod metro kamarád a oni? Utekli! Dnes o tom mluví úplně v pohodě. Ať mi ale netvrdí, že to byl nejlepší přítel, protože to by ho tam nenechala, ani jeho rodiče, aby se nikdy nedozvěděli, proč se to tak stalo :(

Proč je život tak strašně nespravedlivý Proč, proč, proč? Proč na to nemám žádnou odpověď? Proč?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Minki
750
12.2.12 08:34

no protože tam musíme všichni, jen někdo dříve a někdo později :nevim: takový je život a nikdo nemá lektvar nesmrtelnosti. Viděla jsi kolem sebe hodně lidí umírat, ale to umírají kolem každého, jen v určité fázi života si uvědomíme, že už to není to dětství, kdy jsme vše viděli kolem sebe růžově, ale dějí a dít se budou i věci velice smutné.
Můžeš jen žehrat na osud, boha na nemoci, proč během 14 dnů od diagnozy někdo vezme mámu 3 dětem bez možnosti boje bez možnosti léčby - může za to nemoc, může za to lékař, může za to ona, že roky nešla k lékaři, protože si myslela, že je to jen obyčejná bolest hlavy.....to nikdo neví......
Smrt si nevybírá, smrt bere…čas léčí rány, je fajn, že myslíš na ty kolem, které jsi měla ráda a nejsi lhostejná, ale ty tu jsi, aby jsi žila a ne se utápěla přemýšlením PROČ - tak to je i když nespravedlivě - jsme smrtelní :andel:
Drž se :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
klaraja
454
12.2.12 09:19

Myslím, že život kolem tebe není o mnoho krutější, než okolo nás ostatních. Celé je to spíš o tom, jak život v jeho reáliích vnímáme. Smrt je všude mezi námi. Lidé okolo nás umírají. A čím budeme straší, tím to bude častější..je ale třeba také vnímat to, že se kolem třeba někdo uzdravil, zamiloval, šťastně vdal, nebo naopak rozvedl 8) , že se někomu narodilo zdravé krásné miminko (třeba tobě :kytka: )..
Celý život je tak hlavně o jeho vnímání. Zkus se v něm zaměřit na ty pozitivní věci, které ti dělají radost a zkus je třeba násobit. Dělej si radost a v té chvíli si tu radost a štěstí zkus uvědomit. Řekni, jo teď jsem šťastná a je mi dobře.
Podle všeho jsi velmi empatický a emocionálně založený člověk. V těhotenství a ranném mateřství se tvé pocity ještě více umocňují. Zkus svou citlivost nasměrovat do pozitivna. Možná by stačilo tvou empatii vložit do nějakého projektu pro ostatní maminky. Zkus třeba nějaké centrum, kde se maminky scházejí. Z vlastní zkušenosti vím, že sounáležitost, seberealizace a pocit prospěšnosti má velmi pozitivní náboj :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Solaris
4829
12.2.12 09:20

méně sebestřednosti

Jsem na tohle téma trochu citlivá a bohužel jsem se nedonutila se na odpověď vykašlat. Moc jsem nepochopila, v čem je pointa tvého deníčku. Ale silně to na mě působí tak, že tím dlouhým seznamem chceš z ostatních vytřískat reakce typu „jsi statečná a silná a jak je hrozné, co se ti děje“
Nu, je pěkné, že máš starost, ale sotva zažíváš to, co rodina těch, co tu nejsou. Takže tobě se děje zlomek toho, co jim, a stejně jako ty bych teď mohla napsat deníček já o tom, že jedné slečny kamarád se v roce 2009 oběsil, … a jak jsem z toho hotovson. Promiň.
Ano, jsem připravena na reakce jako „každý se tu může vypsat“ a „pokud se ti to nelíbí, tak to nečti“. Přečetla jsem a toto je okno pro příspěvky. Tak tedy přispívám. Nikde nevidím poznámku, že se smí přispívat pouze tak, jak by si autorka přála.

  • načítám...
  • Zmínit
Karku
697
12.2.12 11:07

souhlasím s Peluche..

  • načítám...
  • Zmínit
netkaa
211
12.2.12 13:05

Souhlasim s Peluche. Navic si myslim, ze jsi na to tak zamerena, ze si te to „vyhledava“.. Tim padem mas pocit, ze se toho kolem tebe deje spoustu. Ale vetsina tech udalosti s tebou primo nesouhlasi. Neber na sebe zivot nikoho jineho a netrap se tim. Uvidis, ze zivot bude mnohem veselejsi.. :)

  • načítám...
  • Zmínit
jun
749
12.2.12 14:04

Misicko, myslím, že jsi dost přecitlivělý člověk (trošku jako já :) ) Bohužel smrt je to, s čím se musíme v životě potkat. Pokud ale máš pocit, že je toho na tebe teď nějak moc, doporučila bych ti návštěvu nějakého odborníka. Minimálně vypovídat se ti určitě pomůže. Držím palce :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
misicka38
582
13.2.12 09:52

Ja nechci aby mi někdo říkal přeci že jsem statečná..to že to tady píšu mělo znamenat jen to že sem cíta,to že to co je kolem mě je čím dál častěji a pak mam strašnej strach o lidi kolem sebe…nic víc…nechtěla jsem nic takového slyšet..... :?

  • načítám...
  • Zmínit
misicka38
582
13.2.12 09:57

Všichni ti ktere jsem zminila sem znala dobre,nekoho vic,vsichni pro me neco znamenali a to co prožívaji jejich rodiny si asi neumím představit ale možna ze trochu jo,mam preci taky dite

  • načítám...
  • Zmínit
misicka38
582
13.2.12 10:00

peluche ja jsem ale taky přeci napsala že to určitě zažívají všichni,sem asi cita :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
MacinkaCZ
2899
13.2.12 10:25

Každý má strach o své blízké je to normální když někoho miluješ… mám taky strach o svého muže každý den když sedá za volant… bohužel se s tím musíš naučit žít a většinou se smrt ovlivnit nedá a tak si se svými blízkými užívej života… každý den může být ten poslední. Měj je ráda .. lidi prostě umírají.. je to jedináý věc která je naprostou jistotou pro každého z nás…

  • načítám...
  • Zmínit
Petrajan
1325
13.2.12 10:31

Já se taky hrozně bojím smrti mých blízkých.Normálně to přecházím,ale pak je období,kdy jsem nějak přecitlivělá a strach a tyhle myšlenky zesílí.Vy nemáte občas takové období?Zakladatelko,já tě chápu.Není to sebestřednost,jak někteří píší,jen prostě citlivější období a tys to napsala do deníčku.Kdybysme to brali takhle,tak všichni co píšou deníčky jsou sebestřední,protože píšou o sobě a o svých pocitech :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
marinka5
10488
13.2.12 13:36

Tak já se také smrti hodně bojím…a také né mojí ale smrti někoho blízkého…myslím, že je to přirozené a hlavně u lidí, kteří už nějakou tu zkušenost se smrtí blízkého člověka mají…mě před dvěma lety zemřela maminka a rok a půl na to babička. Maminka zemřela po dlouhé a těžké nemoci a babička náhle, ale né dobrovolně…v tvém deníčku je skoro vždy smrt zapříčiněna z vlastní vůle, tak jediné řešení je takové brát to tak jak je to…vždyť všichni se zabili, že to tak chtěli…možná, že jsem to napsala moc tvrdě, ale i kdyby jsi sebevíc chtěla tak by si oni stejně ten život vzali :nevim: nakonec bych ti chtěla napsat, ač vím, že to neni vůbec jednoduché, aby jsi byla hodně silná a statečná :hug: a určitě se soustřeď na svou rodinu a né na smrt, smrti se stejně nikdo nevyhne a když se tím budeš zabývat už v 21ti, tak si toho „krásného“ života nikdy moc neužiješ ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Mrs.G
1042
13.2.12 13:47

Myšičko, tvůj strach je tvůj největší nepřítel. Pokud se nebudeš snažit oprostit od toho svíravého pocitu, že se něco špatného může zase stát, svůj život prožiješ jenom na půl. A to by byla hrozná škoda. Podívej já jsem taky citlivá, možná asi ne až tak přecitlivělá, ale spíš si myslím, že jsem víc otrkaná životem. Taky už jsem přišla o prarodiče, několik kamarádů a dokonce i o vlastního bráchu, který se taky oběsil kvůli nešťastné lásce a jo, hlavně jeho ztráta bolí zatraceně hodně i po těch letech, ale já jsem pořád tady a žiju. A přesto, že mám přirozený strach o své nejbližší, jako každý jiný, snažím se nemyslet na to, co všechno se může stát, protože to prostě a jednoduše neovlivníš. Podívej možná ti to pomůže tak jako mě…řekni si, že všichni ti tam nahoře, které jsi znala a měla ráda jsou tam teď jako tvojí strážní andělé a hlídají tebe i tvou rodinu, aby se jim nic zlého nestalo. Tohle mě osobně třeba hodně pomáhá se vyrovnat s jejich ztrátou. Tak už se neboj a žij! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
misicka38
582
13.2.12 17:00

Ano takhle to mam,jsou to anděle…Je pravda někdy mam prostě takové období kdy na to myslím často a tak mě to jako svíra a někdy zase vůbec..Je kolem tolik špatného,tolik moc věcí se děje že prostě mě to občas takhle popadne..
Děkuji za vaše názory,ja to prostě musela napsat,bylo už pozdě vedle mě spinkala moje holčička a zase mě to začalo nějak nahlodávat…Vím že líp se čtou ty veselé deníčky,taky je čtu raději..:)

  • načítám...
  • Zmínit
NeonN
26833
13.2.12 22:12

Jako bych to psala já…mám stejné pocity, podobné zážitky. Mám psa, za kterého bych položila život a děsím se chvíle, kdy mu budu muset říct sbohem. Čekám miminko a mám šílený strach, že se něco ještě pokazí. Přítel si udělal řidičák - neměla jsem radost, kdykoli sedne do auta, budu trnout hrůzou. Smrt je všude kolem nás a nic s tím nikdo neuděláme :(

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22283
14.2.12 08:55

Proč je život tak strašně nespravedlivý Proč, proč, proč? Proč na to nemám žádnou odpověď?

Život není nespravedlivý - co Ti dává právo takhle uvažovat? Jak můžeš posuzovat osudy a životy lidí, běh světa, podle toho, co TOBĚ se zdá spravedlivé? 8o 8o Copak jsi vševědoucí? Nic na světě se neděje jen tak, všechno může mít svůj smysl a že my tomu nerozumíme, to je celkem pochopitelné. Člověk je schopný vnímat jen nepatrnou část toho, co se kolem něj děje, i zvířata mají smysly a instinkty vyvinutější než my. Jak si může kdokoli z nás nárokovat právo mluvit o nějaké nespravedlnosti? :roll:

Souhlasím s Peluche. Přestaň se pozorovat a řešit sama sebe - píšeš „je mi 21 a osud mě nechal trpět“… To si snad děláš legraci. Lidé kolem každého z nás umírají, to je běh života. Přečti si pár deníčků tady, třeba si o tom svém „utrpení“ opravíš mínění.

  • načítám...
  • Zmínit
misicka38
582
14.2.12 21:55

Prosím Bohunku aby mé deníčky nekomentovala…tobě se nelíbí vůbec nic…to jsou jen mé pocity,co se do mě sakra navážíš že si dovoluji to a to…co ti dává to právo…Nevím kdo jsi,ale podle tvých reakcí ve spustě diskuzí a deníčku usuzuji že máš nějaký problém sama se sebou…
Já naspala jen své pocity ze strachu a ze smrti…myslíš že je na tom něco špatného,myslíš že je špatné bát se o druhé?Příjde mi že všichni podle tebe dělají vše špatně a ty si ta která to dělá dobře…
Byla jsem přesvědčená že tato stránka je super a baby co sem chodí také,ale pokaždě když čtu nějaké tvé příspěvky tak strácím chut sem chodit :pocitac:
Nemáš asi ráda sama sebe a proto kopeš do všeho a všech kolem sebe.
Já miluju život a bohužel ze strachu o lidi kolem sebe žiju jen na půl,ale ty nežiješ vůbec..je mi tě vlasně líto…
Měla by si zkusit občas udělat místo své zabšklosti někomu radost,někoho pochválit nebo jen dát usměvavého smajlika a hned by ti bylo líp a pokud ne,jsi jen člověk co se vyžívá tím že když je někomu ouvej tak do něj ještě kopne…
Sem citlivější a co?Chod života zcela chápu,jen mě bolí když odejde někdo milovaný,a jestli tebe ne,tak nejsi člověk.."!!!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
misicka38
582
14.2.12 21:58

Jinak o tom utrpení sem myslela že každý člověk pochopí tuto míru utrpení,vím že jsou horší veci,vím že je 100 x horší když nekdo nosí miminko v bříšku a ono se nenarodí..to je utrpení pro mě v mém měřítku ,v tom co jsem zažila..Nad každym deníčkem kdy odejde někomu at mama ,nebo dite tady bulim jak želva..tak mě sakra nesud..
Snažim se pochopit proč si taková,ale nemůžu na nic přijít :nevim:

Příspěvek upraven 14.02.12 v 22:01

  • načítám...
  • Zmínit
Milu86
273
14.2.12 22:58

Zakladatelka se chtěla jen vypovídat z toho, že na ní dolehla ztráta svých blízkých, bylo jí smutno, ale Bohunka si do ní musí kopnout. Vždy když čtu její komentář k deníčku, tak mi přijde, že ona je chytrá, nejchytřejší, s potřebou každého zkritizovat

  • načítám...
  • Zmínit
Petrajan
1325
14.2.12 23:00

Bohunka nepochopila,že je to úvaha,vlastní názor a vypovídání se,co ti momentálně leží v hlavě.Brala bych její příspěvek jako její názor,nerozčilovala se.Její problémy by třeba zase tobě připadaly malicherný.Tak se misicko nerozčiluj,nestojí ti za to :mrgreen:

Příspěvek upraven 14.02.12 v 23:00

  • načítám...
  • Zmínit
misicka38
582
14.2.12 23:34

Dekuji za podporu..:) vim že každý má svoje,ale tato paní at napíšu cokoli mě takto vše komentuje a mě už vážně vadí když člověk vidí pořád jen to špatné jako ona.!! :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
Pce
13873
15.2.12 15:51

Já tě chápu…taky mívám takové pocity, je to nespravedlivé…ti co jsou zlí…zabíjí nebo páchají zlo na dětech,zvířatech…starých lidech…postižených, jsou tu pořád s námi…a ti co by tu měli zůstat nám odcházejí.
Z reakcí někteých přispívatelek si nic nedělej…zřejmě se jim v životě jenom daří.Drž se a měj se pokud možno líp :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Solaris
4829
16.2.12 09:08

uživatelko Pce, na tohle opět nemožno nereagovat - nemohu nalézt logiku v tvrzení, že těm s káravým komentářem se zákonitě musí dařit.

  • načítám...
  • Zmínit
Olivyia
220
18.5.14 00:00

Narazila jsem na tento deníček a nedá mi to nekomentovat. Ptáš se proč se to děje, proč lidi umírají tak jak umírají? Protože to byl jejich osud. A ať se ti to líbí nebo ne, je to tak. Jako chápu, že každá smrt blízkého strašně zasáhne. Ale celý koloběh života není na nás. My si přece neurčujeme jak a kdy se narodíme a jestli se narodíme. To není v moci člověka. A nejvíc žasnu nad touhle větou: Proč se ten nahoře otáčí zády k lidem, kteří si to nezaslouží?
Jak to můžeš vědět? Třeba zrovna to co se stalo bude nakonec pro větší dobro. Třeba ten nahoře má daleko ušlechtilejší plány, kterým my ani nemůžeme rozumět. A já věřím, že život smrtí nekončí. Žijeme tu takový zlomek dějin a všechny těžkosti můžou být pro nás zkouškou a taky ulehčením v životě potom…

  • načítám...
  • Zmínit
sidhe
890
19.5.14 12:42

Smrti se netřeba bát, když človek umře už je mu všechno „jedno“. :srdce: co se týká toho, že vy " přežíváte" nebojte nebude to trvat věčně…nikdo večně nežije a když vám někdo blízký umře prostě uctěte jeho památku krásnýma vzpomínkama na něj a ne sebelítostí, že vás tu nechal :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
berry4
29577
20.5.14 20:11

@misicka38 Bohunka ti napsala věci tak, jak jsou. I mě přijde, že se zaobíráš věcmi, které zbytečně zaměstnávají tvoje myšlenky a srdce.
V životě jsou horší věci. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Mezi nebem a zemí II.

Někdy míň je víc

Mezi nebem a zemí

Deníček? K čemu?

Mám strašný pocit

Bála jsem se, že budu litovat

Zblázním se ze svojí tchyně

Porod úplně jinak než jsem čekala