Bolest stále přetrvává
- Prázdná náruč
- Lendav
- 11.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj první deníček, který popisuje můj příběh o těšení se na miminko, které nakonec cestu do mé náruče nenašlo.
Bylo 27.2.2010, ten den jsem slavila své dvacáté narozeniny a právě tento den mi byl určen, že se vše změní. Měli jsme s přítelem báječný vztah a báječné zaměstnání. Uběhlo 14 dní od mých narozenin a já začala mít jakési náznaky „chřipky“. Následující den ráno jsem si zašla k obvodní doktorce, která mi napsala antibiotika na močový měchýř (zvýšené výsledky z moči).
Čas plynul, ale stále něco jakoby chybělo a ejhle - vždyť mám 3 dny zpoždění. Tou dobou byl přítel na odpolední a já letěla za sousedkou, zda nemá těhotenský test. Následující minuty se doslova vlekly.
Teď už to bylo jen o tom, jak příteli oznámit radostnou zprávu… jelikož jsem brala antikoncepci a nějak mě nenapadlo, že antibiotika její účinky ruší (dodnes se za to stydím). Jeho reakce mě ovšem překvapila, doslova z něj vypadlo, že si to celou dobu myslel a pozoroval to na mně. Následovalo těšení se na miminko. Až do 16.tt.
Vše bylo, jak má být - ranní nevolnosti, železná chuť v ústech, věčný hlad, nateklá prsa dokonce už i z mlezivem. Právě v tomto týdnu mi doktorka udělala tripl testy, na které jsem si měla ovšem 3 týdny počkat. Byly to nervy, co vám budu povídat, a nijak mě ani neuklidňovaly řeči kamarádek, rodiny a přítele, že jsem mladá a zdravá, tak to dopadne dobře. Jenže opak byl pravdou. ![]()
10. 6. 2010 někdo zazvonil, já tím šokem upustila i hrníček s čajem, který jsem si každé ráno dávala. Při vykouknutí z okna mě ovšem čekal další šok - byla tam sestřička od mé gynekoložky. Jestli si můžu jít dolů pro pozvánku na Gennet. Se slzami v očích jsem si brala ten kus papíru, který mi převrátil celý život a její slova „Leni, nic si z toho nedělej, to se občas stává a nakonec to nic není.“ mi vůbec nic neříkaly. Pořád mi jen létalo v hlavě ŠPATNÉ TRIPLETESTY.
Do nemocnice jsem dorazila o dva dny déle, kde jsem s lékařem dopodrobna nakreslila na papír jakýsi rodinný strom. Poté jsem šla na ultrazvuk, kde doktorka, která mě ošetřovala, sklopila zrak a zavrtěla hlavou. Na otázku „Je to hodně špatné?“ mi pouze kývla a odešla.
Přišel ten samý pán, co se mnou dělal ten strom života, a začal mi vše vysvětlovat. „Váš chlapeček má vrozenou vývojovou vadu, tady na ultrazvuku ji vidíte. V bříšku má 0,4 x O,5 cm dírku, z které mu vyčnívají ven střevní kličky. Odebereme ještě plodovou vodu, abysme vyloučily i jiné vady.“
Následovala zdlouhavá vyšetření, mraky slz a šance téměř žádná. 7. 7. 2010 jsem tedy nastoupila do porodnice v Liberci, kde mi udělali poslední ultrazvuk a píchly vyvolávačku. Ten večer malý ještě naposledy a ze všech sil kopal.
10. 7. 2010 ve 02:23 (sobota) byl malý klasickým porodem venku. Byl tak maličký (320 g, 23 cm), ale následující minuty jsem měla nejspíš za trest. Sestra si pro něj přišla doslova s kýblem. A čištění po porodu bylo tak bolestivé, jak snad ani celý porod nebyl.
Do dneška si pokládám otázku, kterou možná najdu díky vám… Mohla za to antibiotika, které jsem brala hned na začátku, a steroidy, které bral přítel?
Nyní se píše rok 2014 a já se svým nynějším a báječným přítelem máme měsíc před svatbou a za sebou už půl roční snažení se o andílka.
Omlouvám se za tak amatérský deník. Když si ho teď pročítám, zní mi hrozně sobecky. ![]()
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 691
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 347
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 699
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 184
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 209
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1489
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3662
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1128
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2957
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1397
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...