Čekáme dvojčátka
- Těhotenství
- Katysek1
- 13.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj deníček je o tom, jak nebyl průběh mého těhotenství zrovna procházkou růžovým sadem. I když mi v těhotenství nebylo vůbec špatně, nepoznala jsem žádné zvracení, ani pálení žáhy jako spousta maminek.
S manželem, v té době ještě přítelem jsme se v lednu 2012 domluvili, že přestanu užívat antikoncepci a pomalu se začněme snažit o miminko. Nebudeme to nějak přehánět, počítat dny, kdy mám ovulaci, prostě až to přijde, tak to přijde. A tak jsem v lednu vysadila antikoncepci, v únoru jsme si ještě dávali tak nějak pozor a v březnu už jsme začali pracovat na miminku.
Jeden krásný slunný víkend na konci března (25. 3.), kdy byl manžel v práci, jsem seděla na balkoně a četla časopis Betynka. V tu chvíli jsem si řekla, co kdybych si zkusila udělat test. Měla jsem sice ještě 4 dny před očekávanou menstruací, ale zkusila jsem to. Začala se vybarvovat první čárka a hned nato na mě začala vykukovat čárka druhá! Nemohla jsem tomu uvěřit, že by to vyšlo hned napoprvé, když jsme ani nevypočítávali žádné dny. Hned jsem to šla zavolat manželovi a kamarádce. Ani mluvit jsem nemohla, jak jsem byla šťastná a v očích měla slzy. Hned v pondělí jsem se objednala na gyndu na 4. 4. Nemohla jsem se toho data dočkat a zároveň se strašně bála, co se dozvím, jestli bude všechno v pořádku.
Konečně bylo 4. 4. a já jsem po práci jela k doktorovi. Ten mi těhotenství potvrdil, byla jsem v tu dobu v 6. tt a srdíčko zatím nebilo. Objednal mě na kontrolu za dalších 14 dní a dal mi fotečku z prvního ultrazvuku. Za 14 dní jsem jela na kontrolu se strachem, jestli se ukáže už srdíčko, a jaké bylo překvapení, když se objevila srdíčka dvě! Doktor mi oznámil, že čekáme dvojčátka a že budou dvojvaječná. Pak jsme chodili každých 14 dní na kontrolu a vždy si odnesli fotku na památku. Všechny screeningy, cukrovka, vyšetření proběhly v pořádku, jen jedno miminko bylo menší než druhé, a tak nás doktor odeslal na vyšetření do Motola, aby nás prohlédli i tam, jelikož jsem tam chtěla i rodit. Také nám oznámil, že to nejspíše budou holčičky.
V Motole nás vyšetřili a oznámili mi, že dvojčátka jsou jednovaječná a že je jedno menší, protože mají časný TTTS syndrom, kdy jedno dvojčátko bere živiny druhému. Také se doktoru nelíbili zvětšené komory na mozečku u menšího dvojčátka a poslal nás ještě na vyšetření se srdíčky. Objednali nás na pátek 13. Už to datum byl varující.
Nastal pátek 13., pro mě ten nejhorší den (to jsem ještě nevěděla, co mě čeká) a jeli jsme do Motola na vyšetření srdíček. Byl tam moc příjemný pan doktor. Udělal mi ultrazvuk, ale už z jeho výrazu jsem poznala, že se něco děje. Vyšetřoval mě asi tři čtvrtě hodiny a pak mi oznámil, že menší holčička má vážnou vadu srdíčka, že se to tedy dá operovat (několik operací v životě), ale že to ani nemusí přežít. A že v kombinaci s rozšířenými komorami mozku může být vážně postižená, že by bylo možná lepší, ukončit celé těhotenství (byla jsem v 18. tt). Ale že druhá holčička je úplně zdravá. V tu chvíli jsem to už nevydržela a rozbrečela se. Ještěže byl přítel se mnou. Poslali nás domů, ať si vše promyslíme, že máme čas do 24. tt. V tu chvíli jsem věděla, že bych na potrat jít nedokázala. To bych neudělala, i proto, že druhá holčička byla zdravá!
V tu dobu jsme už měli naplánovanou svatbu, vše bylo nachystané, termín jsme nezrušili, ale vzali se pouze v okruhu blízké rodiny. Zrušili jsme i oslavu pro kamarády a vzdálenější příbuzenstvo. Na to nálada nebyla.
Potom jsem chodila každý týden na kontroly do Motola, kontrolovaly průtoky, jak holky rostou, samozřejmě jsem oznámila, že si je nechám. Komory v mozečku se samy zmenšily, takže to bylo úplně v pořádku, jen bylo to srdíčko. Od 30. tt jsem začala chodit na monitory a do rizikové poradny. Monitory byly vždy v pořádku, jen tam holky blbly, utíkaly od sondiček, nechtěly se nechat točit
V poradně mě pořád strašili, že si mě už nechají v nemocnici, až si mě tam opravdu nechali, od 32. tt.na rizikovém oddělení.
Pokračování příště
Přečtěte si také
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3458
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2345
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2427
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1544
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 6417
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 4925
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1946
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 327
Průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 2363
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 995
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...