Čekáme dvojčátka II

Pokračování mého deníčku „Čekáme dvojčátka“. Průběh těhotenství pro mě procházka růžovým sadem rozhodně nebyla.

381822_4517725515460_411158103_n.jpg 381822_4517725515460_411158103_n.jpg
381822_4517725515460_411158103_n.jpg
DSCN1066.JPG
  • 3
DSCN1090.JPG
DSCN1099.JPG
WP_000020.jpg
  • 3

Jak jsem psala na konci minulého deníčku, ve 32. tt mě nakonec hospitalizovali v nemocnici kvůli rizikovému těhotenství, aby mě mohli každý den sledovat a hlavně ozvy miminek a natáčet monitory. 12. 10. 2012 jsem tedy nastoupila do nemocnice. Vidina, že už tam budu až do porodu, nebyla zrovna nejlepší, ale na konci jsem pak ještě byla ráda, že to tak bylo.

Každý den jsem tedy chodila 2× denně na monitory, 3× denně sestřičky poslouchaly ozvy miminek a jednou týdně jsem šla na měření průtoků a na ultrazvuk. Až do 22. 10. bylo vše vždycky v pořádku, jen na monitoru jsem občas měla nějakou kontrakci, ale to prý byly spíše reakce dělohy na pohyby dvojčátek.

23. 10. ráno jsem šla zrovna snídat a přišla za mnou sestřička, ať přijdu na monitor, až se nasnídám. Říkala jsem si, půjdu hned, alespoň to budu mít za sebou a nasnídám se potom v klidu (ještěže jsem to tak udělala a nesnídala jsem). Sestřička jedno miminko nemohla sondičkou vůbec najít. Hledala ho asi tři čtvrtě hodiny, ať jsem vstala, seděla, ležela na bohu, na zádech, prostě ho nenašla. Začínala jsem tušit, že se něco děje. Poslala mě teda na ultrazvuk, že se tam na miminko podívají. Druhá sestřička mě tedy odvedla na ultrazvuk, kde se mě ujal doktor. Začal miminka sledovat. Po dlouhé době řekl sestře, ať zavolá jinou doktorku, aby se na to přišla podívat. A to už jsem měla slzy na krajíčku, věděla jsem, že je něco špatně, jinak už by mi doktor něco řekl.

Doktorka přišla, koukla na monitor ultrazvuku a hned mi oznámila, že bohužel srdíčko jednoho miminka už nebije a že musíme hned na sál, protože do 24 hodin od úmrtí musejí vyndat i to živé, jinak by mohlo zemřít také. Byl to pro mě strašný šok. Slzy už jsem neudržela a hned jsem se rozbrečela.

Odvedli mě zpátky na pokoj na rizikové těhotenství, kde jsem se sbalila, zavolala v breku manžela, kterého jsem asi pěkně vyděsila (ten jel samozřejmě hned za mnou), dali mi antibiotika a kapačku, aby mě začali zavodňovat. Dali mi punčošky, jejich košilku a už během deseti minut jsme jeli na sál, kde už na mě čekali. Ani jsem nevěděla, co podepisuji za papíry, jen jsem řekla, že nechci uspat úplně, že chci spinální anestezii, abych alespoň věděla, co se děje.

Na sále jsem ležela na operačním stole, celá jsem se klepala, bála jsem se, že mi ani nenapíchnou páteř. Nakonec to nějak dokázali :) Vycévkovali mě a během chvilky už tělo nebylo moje :) Cítila jen takový tahání a škubání celého těla, a pak jsem uslyšela pláč. To bylo to nejkrásnější, hlavně jsem věděla, že druhá holčička žije! Anetka se narodila 23. 10. 2012 v 10:45 hodin s váhou 2020 g ve 34+2 tt. Protože byla hodně malinká, hned ji nesli na vyšetření a do teplíčka. Byla zdravá a dýchala sama. Ani v inkubátoru nebyla, jen ve vyhřívané postýlce.

Nelinku vytáhli v 10:46 a více podrobností jsem vědět nechtěla :( Potom mě zašili. Celá operace trvala od 10:30 do 11:05. Očistili mě a na chodbě už na mě čekal manžel. Vezli mě ale na JIPku, takže jsme se rychle rozloučili a manžel šel za naším sluníčkem. Na JIPce jsem ležela asi dvě hodiny, a pak za mnou přišel dětský lékař, aby mi oznámil, že je Anetka v pořádku a že se jí daří dobře. Ale kámen úrazu nastal, když mi začal povídat, že je potřeba zařídit pohřeb pro Nelinku! Tohle mi říct 2 hodiny po porodu? Proč s tím nešel za manželem? Nebo nepočkal na později? No nedostal ze mě nic, hned jsem se samozřejmě rozbrečela, začaly mi pípat všechny přístroje, takže přiběhly sestry a doktora naštěstí poslali pryč. Ten už se pak neukázal, protože jsem to volala manželovi, tak se té věci ujal a vše zařídil.

Na JIPce jsem zůstala ještě do rána, kdy jsem musela vstát a jít do sprchy. První vstávání po operaci pro mě bylo tedy rána! Nikdy jsem na žádné operaci nebyla, takže jsem netušila, jaké to bude. Ale nakonec jsem to zvládla. Co bych taky neudělala pro to, abych mohla jít na normální pokoj a na dětskou JIRP navštívit Anetku :) Odpoledne už mě převezli na normální pokoj, ale zase na rizikové těhotenství, protože šestinedělí měli celé obsazené. Ležela jsem tam ještě dalších 5 dní a Anetku chodila navštěvovat na JIRP a pak na JIP. Po propuštění domu jsem za Anetkou jezdila každý den a vozila jí mlíčko.

Potom Anetku přendali na intermediál, a tam už jsem mohla být konečně s ní. Byla jsem tam s ní 4 dny. Sžívaly jsme se tam spolu a pak nás pustily domů. Přijel si pro nás tatínek a odvezl si nás.

Teď už je z Anetky veliká holka :) Jsou jí 2 a půl měsíce, má 53 cm a 4200 g. Vše dohání a je to naše sluníčko. Teď můžu říct, že jsem ráda, že jsem v nemocnici byla. Kdybych byla doma, možná by se ani nezjistilo, že Nelince nebije srdíčko a mohlo by se stát ještě něco horšího :(

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
rusovlaska.e
1967
7.1.13 05:08

Posílám tobě a holčičce mnoho radosti :hug: :) a andilkovi :andel: do nebíčka pohlazeni.
:kytka: :kytka: :kytka:
Jste šikovné holky

  • načítám...
  • Zmínit
Králičice
17045
7.1.13 07:40

Gratuluji k bojovnici :hug: A je mi líto, čím sis musela projít..

  • načítám...
  • Zmínit
lucka83
46226
7.1.13 09:22

Je mi lito cim si musela projit :hug:,posilam hodne sil :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Andrella
258
7.1.13 09:30

Boze, to si nedokazu ani predstavit, musite byt strasne silna osubka :hug: hlavne at jste vsichni uz jen zdravi a at se dari :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
MaMiNkA72
2193
7.1.13 09:55

Je mi to líto a tečou mi slzy jak hrachy. Dávej na sebe i malou pozor a at vám dělá jen samou radost :hug:.Za Nelinku zapálím aspon svíčku :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Martina139
1404
7.1.13 10:38

Tečou mi slzy. Jsi neskutečně silná ženská. Mám jedenáctiměsíční dvojčátka Nellinku a Natálku a nedovedu si představit, že bych o jednu z nich přišla. Muselo to být pro tebe hrozně těžké, ale Anetka je tady pro vás. A Nelinka vás bude pořád z nebíčka hlídat :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
7.1.13 11:28

:hug: :hug: :hug: přeju hodně hodně sil!!! :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ginac
6323
7.1.13 11:29

Je mi to moc líto :hug: Také mám dvojčátka které jsem rodila ve 34+2tt. Martínek měl pár dní problémy s dýcháním, měla jsem o něj hrozný strach. Musí to být těžké, ale naštěstí máte Anetku. Posílám hodně sil a přeji krásný a spokojený život celé rodině. :kytka: :kytka: :kytka:

Příspěvek upraven 07.01.13 v 11:30

  • načítám...
  • Zmínit
IkaT
6020
7.1.13 11:48

Je mo to moc líto :-( gratuluju ke krásné a zdravé holčičce a doufám že vám radost zdvojnásobí za malou Nelinku :-( Přeji celé rodině jen to nejlepší :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Sandonoriko
911
7.1.13 12:13

Preju hodne sil a velkou radost z Anetky, urcite vsichni tri vse brzy prekonate! Zivot ma nekdy dost zvraceny smysl pro humor..

  • načítám...
  • Zmínit
Skytafka
4164
7.1.13 12:41

Je mi moc líto, jak to s Nelinkou nakonec dopadlo, ale pevně věřím, že na svou sestřičku Anetku z nebíčka kouká a ochraňuje ji :) Jsi statečná :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
petulle
339
7.1.13 13:08

Je mi to moc líto co se přihodilo, hlavně že máš Anetku a tak ti přeji ať vám dělá jen samou radost :hug: :hug:. Také jsem já něco podobného zažila, byla jsem přijatá na rizikové oddělení 5.5.2011 (T. P. 26.6) a večer na monitoru kontrakce, já nic necítila, pak ultrazvuk… zjištěné špatné průtoky, pak jsem byla napojená na monitoru a 6.5. kolem půl druhé ráno přilítla sestra že jdu okamžitě na sekci, kdybych nebyla v nemocnici tak moje zlatíčko tady už s námi není. Také jsem si říkala díky bohu že jsem tam byla, jinak nevím jak by to skončilo, ani na to nechci myslet. Tak ať krásně rostete :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Nicanica
7.1.13 14:35

Katýsku, je mi to moc líto, čím sis prošla, ty i Anetka jste velké bojovnice a Nelinka vás obě seshora určitě hlídá… Mám doma roční dvojčata, také jsme si prošli bojem o život u obou dětí a i když to dopadlo dobře, dodnes mě budí v noci hrozné sny… Opravdu tě obdivuji, jsi úžasná, jak to zvládáš a Anetka v tobě bude mít tu nejlepší maminku na světě :-)
V Motole na rizikovém, na dětské JIP a na intermediálu to znám jako své boty, prožila jsem tam před rokem několik měsíců a pak jsme se jen přestěhovali do sousedního pavilonu na pediatrickou kliniku…takže mě z tvého příspěvku úplně mrazí, jak mi to vše připomíná, jsi opravdu moc statečná. Naše dvojčata jsou z IVF, podařil se až třetí pokus po sedmi letech snažení, těhotenství naštěstí proběhlo dobře, ale od 32. týdne jsem ho také strávila na rizikovém oddělení. Matýsek a Viktorka se narodili v Motole sekcí v 36. týdnu, Matyáš přestal po porodu dýchat, převezli ho JIP, kde mu pak přestalo být srdíčko a museli ho resuscitovat. Strávil týden na umělé plicní ventilaci, pak JSP a intermediál atd., však to znáš. Domů nás pustili po měsíci, den poté přišla k nám domů na první kontrolu dětská doktorka. Zkontrolovala Viktorku, řekla, že je to krásná zdravá holčička a když jí dala zpět do postýlky, aby zkontrolovala Matýska, všimla jsem si, že je Viki úplně modrá, jen tak z ničeho nic přestala dýchat. Volali jsme záchranku, ale Viktorka nešla vůbec nahodit, doteď vidím, jak jí dr. pokládá před sanitkou na chodník a volá „ztrácíme jí!“ I v sanitce to chvílemi vypadalo, že ji do nemocnice už nedovezeme, jak se vyjádřila později dr., Viktorka prý už byla jednou nohou na druhém břehu… V nemocnici jsme strávili 14 dní a prošli snad všechna oddělení, co tam mají (neurologie, kardio, plicní atd.). Den poté, co nás propustili, jsme šli dokončit tu vstupní prohlídku k dětské doktorce a když jsme rozbalili Matýskovi plenku, byla plná krve. Takže okamžitě zpět do Motola s diagnózou krvácení do střev, báli se nejhoršího, nekrotizace střev, na kterou prý takoví mrňouskové mohou i zemřít. Dva týdny nesměl Matýsek nic jíst, dostával jen kapačky, celé noci jen plakal hlady a kapačky si trhal z hlavičky, Viktorka tam několikrát v noci přestala dýchat a spustila alarm, prostě psycho.. Když nás konečně po třech týdnech pustili domů, šli jsme za pár dní na kontrolní odběry krve a hned odpoledne urgentní telefon z nemocnice, že má Matýsek takovou anemii, že musí jít vnitřní krvácení, takže okamžitě zpátky. Krvácení to naštěstí nebylo, tak dostal transfuzi a skončili jsme na hematologicko-onkologickém oddělení. Nakonec se z toho všeho Matýsek i Viktorka relativně dostali, i když nás sledují snad na každém oddělení, které v Motole pro děti mají a když nás někdo z dětských dr. potká na chodbě, tak se vyděsí, co se zase stalo…
Moc tobě, Anetce a celé rodince přeju krásný a pohodový život a hodně štěstí, které vám Nelinka bude shora určitě posílat, to špatné jste si už vybrali, teď už to bude jen krásné, uvidíš :-) Držím moc palce a posílám hodně síly…

  • Upravit
MINKA22
5934
7.1.13 14:47

DRŽTE SE HOLKY JA SI TO NEDOVEDU PŘEDSTAVIT PŘIJIT O JEDNO ASI BYCH UMŘELA :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Katysek1
1178
7.1.13 14:57

@nicanica Obdivuju tě, musíš být hrozně silná ženská! Prožila jsi toho spoustu, to si nedokážu představit :( Když jsem to četla, uplně jsem měla husinu… Jinak anemii máme taky, zatím to léčíme jen kapičkama, tak uvidíme, jestli se to zlepší. Teď ještě objevila doktorka malou pupeční kýlu…No snad se ze všeho taky dostaneme. Jsou to bojovníci ty děti. Posílám vám spoustu zdravíčka a štěstíčka!

  • načítám...
  • Zmínit
Alik.htm
1132
7.1.13 15:50

Krásný deníček!!! Skoro se mi chtělo brečet :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Babulka123
3142
7.1.13 17:49
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
monifix
2638
7.1.13 19:45

:,( :hug: je mi to moc lito!!! Anetka ti to vse urcite vynahradi a Nelinka ji bude z nebicka opatrovat. Preju jen to dobre!

  • načítám...
  • Zmínit
Filipkova maminka
16
7.1.13 20:27

Achych achych, že ty miminka a taky maminky někdy musí projít takovým šílenstvím, to je hrůza :,(. Jak psala Nicanica, to špatné jste a jsme si už vybrali, tak snad už to bude jen krásné, úžasné… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Bobulka26
9506
7.1.13 20:38

Katysku, nejen jedna slza mi ukápla! Ale máš u sebe Anetku, to je velký štěstí!
K té kýle-našemu malému se taky objevila okolo 2měsíců. Je to prý častý problém nedonošených dětí. Doktor nás přesvědčoval, že nemáme přelepovat, že se to ztratí 1 dítěti z 50 a je to zbytečný trápení. Pak jsem potkala známou, ta hladila malýmu bříško a všimla si, že má kýlu a poradila, ať přelepujeme, že jejímu chlapečkovi to pomohlo a kýla zmizela. Měla jsem z toho nervy-už jsem mluvila i s doktorem z Motola o možné operaci. No a nakonec (nejspíš díky přelepování) kýla zmizela a teď má malej pupík jako každý jiný mimčo. :palec: Přidávám fotku.

17_6_2012.JPG
  • načítám...
  • Zmínit
xpisk03
7.1.13 21:14

Nicanica teda vy ste si toho prošly, přeju už jen samé zdravé dětičky :hug:
@Katysek1 četla jsem oba deníčky a nedokážu si představit, že bych jedno ze dvojčátek neměla(dvojčátka nemám, ani jsem nečekala, ale děsí mne jen ta představa, že nosim 8 měsíců děti 2 a zbyde mi jen 1) máš můj velký obdiv, ať už vás nic netrápí :hug:

  • Upravit
Maruška81
791
7.1.13 21:30

Ahoj je mi to moc líto čím jsi si musela projít to moje starosti jsou o proti tomu procházka růžovím sadem. Přeji ti mnoho síly a aby jste byly holky zdraví

  • načítám...
  • Zmínit
Sopttíček
3327
7.1.13 21:41

:hug: Přeji hodně sil a malé Anetce hodně zdraví a štěstí do života :srdce:

Nedovedu si to představit, že bych o jednoho přišla. Musíš být hodně silná, máš můj obdiv a respekt, že jsi to zvládla :potlesk: :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
arcitap
3293
7.1.13 22:54

Juuj, velmi by som plakala keby mi oznamili uz skoro pred porodom ze jedno dietatko zomrelo;( to je fakt vemi smutne. mne zmizli dvojicky v 14tt obe naraz tazkvane missing embrio behom 5 dni a bola som velmi smutna;( nastastie teraz opat cakame babatko:) drzim vam palceky :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Lenka-K-85
3481
8.1.13 11:41

Posílám moc síly aby jsi to zvládla, Motol a její oddělení JIRP a JIP znám jak své boty, strávila jsem tam tři měsíce a 14dní na návštěvách u mé holčičky.
Anetka je veliká bojovnice, držím palečky at už je jen dobře :hug:

@Bobulka26 Měli jsme taky takovou kýlu, v Motole doporučili přelepování tejpama, naše bývalá dětská dr. řekla, že jí to nezmizí at to nedělám. Neposlechla jsem, dál přelepovala jak mě to v Motole naučili a dnes má Klárka nádhernej pupík a po kýle ani památky ;)

  • načítám...
  • Zmínit
irca11
6064
9.1.13 21:41

gratuluj

Gratuluji k Anetce, musela si to mít těžké ty i tvá rodina, hlavně že to malá zvládla ted vám bude dělat jen radost je moc krásná hlavně ty vlásky…
Také jsem čekala dvojčátka a jedno miminko zemřelo bohužel v polovině těhotenstvi v bříšku a narodila se dvojčátko Adélka byla ještě menší jak Anetka také předčasně, a také šikovná všechno dohnala, ted už je to doslova macík zdravá holčička.
Nejdůležitější je to zdraví a že jste to ty i malá zvládly.
Moc hezky si to napsala. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Čekáme dvojčátka