Cesta ke štěstí
- Snažení
- pikolik77
- 19.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj život byl dost zvláštní. Bylo mi už třicet, žádný trvalý vztah, starost jen o to jít do práce, po práci na pivo, a tak pořád dokola.
Byl jsem zajištěný díky rodičům a měl pěkný třípokojový byt, který byl pro jednoho tak velký, že jsem do obývacího pokoje chodil tak jednou v týdnu a do ložnice vůbec. Pobýval jsem jenom v dětském pokoji a kuchyni. Jedinou společnost mi dělal pes, slepice a králíci. Při mých večerech u vína jsem si stýskal, jak by bylo hezké mít nějakou holku, ale nebyl o mě moc zájem pro mé popíjení.
Jednoho dne u nás v práci nastalo vzrůšo. Jedna kolegyně, velice tichá a od pohledu smutná dívka vyhodila po 17 letech z domu svého přítele a byl jsem požádán, abych této dívce pomohl. Tak jsem ji přinesl pepřový sprej, ale nebyl potřebný, protože se dotyčný neukázal. Večer po službě jsem šel za onou dívkou, že ji trochu potěším a povzbudím, tak ji povídám, že já mít takovou hodnou holku, tak bych ji na rukou nosil. Už ani nevím, kdo koho dřív začal líbat, což nebyl můj úmysl, tak jsem raději odešel domů a tam o všem přemýšlel. Mám si s ní něco začínat? Vždyť má dítě. To jo, upečou si dítě a já ho budu cizímu živit a vychovávat. Ale je hodná a hezká. Můj typ. V hlavě mi z toho pěkně hučelo.
Viděli jsme se druhý den. Pozval jsem ji na kafe a pak vyprovázel domů. Měla s sebou svého syna. Povídala, že neví, jak dál. Ten její si přišel domů, vrazil jí facku, odvezl lednici a pračku do zastavárny, kluka s sebou musí mít odpoledne v práci, protože školka v 16 hodin zavírá a děda, jediný žijící příbuzný, hlídat nechce. Tak ji povídám, že to spolu nějak zvládneme. Na to ona, že ne, že mi nemůže zkazit život a začala povídat, co se špatně poslouchá. Jak nemůže mít děti, protože nemá vejcovody, kluk se naštěstí povedl na první pokus umělým oplodněním, ale že určitě budu chtít vlastní dítě a že by nemohla žít s pocitem, že mi to dítě nemůže dát. Vážil jsem si toho, že mi to řekla hned na začátku vztahu a odvětil, že když šlo jedno dítě, tak musí jít i druhé.
No a začali jsme spolu chodit. Dá-li se to teda tak nazvat, protože děláme na směny, oba jak denní, tak noční, do toho čtyřleté dítě a děda moc hlídat nechtěl. Po dvou měsících jsem své lásce navrhl, ať pustí svůj městský byt a nastěhuje se ke mně. Cítil jsem, že se bojí, co když nám to nedopadne, kam by šla, ale nakonec souhlasila. Nastal ještě problém říci to mé matce, ale ta to nakonec celkem vzala. A tak nastalo stěhování. Bohužel nemám řidičák na auto, ale naštěstí vypomohl kamarád. Ze svého bytu si vzala jen televizi a oblečení, nábytek a ostatní věci si odnesli sousedé, což byli většinou nezaměstnaní Romové. Tak rychle vyklizený byt jsem ještě neviděl. Romové se radovali, jaké krásné věci si mohou odnést a mi měli radost, že to odnesou a můžeme městu předat prázdný byt.
A tak začal náš společný život a mně nastaly starosti, jaké jsem neznal. Kluka vodit do školky, vařit a tak všelijak. S paní jsme se kolikrát viděli jen letmo, při střídání v práci. Navíc kluk nic nejedl, jenom čočkovou polévku a trávení hodin u jídla bylo šílené. Ale měl mě rád, o vlastním otci mluvil zvláštně, až mě to zaráželo. Oslovoval ho křestním jménem a mě tati. Povídal, jak maminku mlátil a nadával jí, jak byl pořád v hospodě. Náš život byl hezký. Já do hospody nechodím, ale popíjím si doma. Mé paní to nevadilo. Byli jsme všichni spokojení.
Asi po půl roce jsem navrhl, že bych se rád pokusil o dítě. Má paní s radostí souhlasila a dohodli jsme se, že do toho půjdeme. Navíc je paní o tři roky starší, tak bude lepší na nic nečekat. Začali jsme shánět informace o umělém oplodnění na internetu a zjistili, že Sanus je i nedaleko našeho bydliště. Tak jsme zavolali a byli pozváni na pohovor. Příjemná paní doktorka s námi vedla dlouhý pohovor, vše vysvětlila a sepsaly se potřebné papíry. Protože má paní měla kluka počatého uměle, tak by prý neměl být problém, ale ještě vzali mě na spermiogram, kde též vyšlo vše dobře.
Pojišťovna hradí pouze tři pokusy, jeden byl již vyčerpaný z předchozího vztahu, tak nám zbyly dva. Pak nastalo píchání injekcí na tvorbu vajíček a po nějaké době byly paní odebrány vajíčka, mě sperma a pak modlení, ať to ve zkumavce hezky sílí. A bylo to celkem dobré, 7 kousků použitelných. Pak bylo ještě po nějaké době nutno píchnout přesně ve 21 hodin mé paní do zadečku injekci, což byl celkem problém, protože u nás ve městě žádná pohotovost není, já auto nemám, tak se jelo 10 km na skútru. On to byl docela problém, protože kluk měl 5 let, musel být sám doma, navíc byl listopad a docela zima. Ale i to jsme zvládli.
Po nějaké době zavedli doktoři mé paní dvě embrya a čekalo se na zázrak. Ale ten se nekonal. No co, máme zamražena další, tak snad příští pokus dopadne lépe. Psychika je v tomto případě hodně důležitá, tak jsme to vzali bez nervů. Po nějaké době, když si tělo odpočinulo, šla žena na druhý pokus. Po návratu jsem ji uložil s nohama nahoru a opečovával ji jako v bavlnce. Po pár dnech jsme udělali těhotenský test a světe, div se, ony tam byly dvě čárky. No to bylo radosti. Já jsem myslel, že se zblázním, tak natěšený jsem byl.
Žena stále ležela a my se modlili, ať se ten drobeček drží. Oba jsme si přály holčičku a měli plány. Ale po několika týdnech má paní začala špinit a ubylo na náladě. Vzájemně jsme se povzbuzovali, že to nemusí být ztracené. Ale paní špinila víc a víc bylo po všem. Poté paní musela do krajské nemocnice na vyčištění. Navíc nám v Sanusu sdělili, že poslední zmražené embrya jsou slabé a nemá cenu je zavádět. A byl na dlouhou dobu konec, tělo si muselo před dalším pokusem odpočinout. Tak jsme to čekání vyplnili plánovaním a zařizováním svatby a ten rok docela utekl.
Měsíc po svatbě jsme zase narukovali do Sanusu. Opět obvyklé rituály a ve finále čtyři embrya. Dvě hned do ženy a dvě zmrazit. A zase to čekání s nohama nahoru a zase těch 10 km na skútru. Pak chvíle vzrušení, když si paní šla dělat těhotenský test. A na něm nic. Negativní. Už jsem propadal panice a běžel koupit další. Nic platné, zázrak se nekoná. To není možné. Už máme jen poslední dvě zmražená embrya a další pokusy bych musel platit. Rozbrečel jsem se. Už jsem opravdu neměl sílu. To nebudu mít potomka? Co tu po mě zbude, až umřu? Proč? Kluk se ženě narodil na první pokus, ještě ho má s takovým hajzlem, který se o kluka nezajímá, nenavštíví ho, a o alimentech ani nemluvím. Jo to je ten svět, ta spravedlnost. V hlavě jsem měl jen černé myšlenky. Ale co, patří mi to. Žena mě varovala, že nemůže mít děti.
Jednoho dne jsem si koupil dvě lahve strašně drahého vína a uložil je do dřevěné krabice, na kterou jsem napsal „brána ke štěstí“. Dovnitř krabice jsem napsal následující text: „Pokud se chytne miminko – vypiju levou lahev, pokud se narodí miminko, vypiji i pravou lahev, pokud krabice obsahuje obě lahve, můj život byl nešťastný a vypijte je po mé smrti“. Tuto krabici jsem dal do obýváku a žena se ptala, co to znamená. Řekl jsem, že je to mé tajemství, které jí sdělím buď po narození dítěte, nebo se to dozví po mé smrti. Brzy na to šla žena na poslední pokus. Pak zase ležet a jen se modlit. Opravdu modlit a doufat, že to dáme. Žádné myšlenky ať to je holčička, ale jen prostě ať to vyjde.
To ráno si šla žena udělat těhotenský test. Položila těhotenský proužek v kuchyni na stůl, koukali jsme na něj a drželi se za ruce. Pak jsem se rozbrečel a sesunul se k nohám své ženy. Objal jsem je a řekl jen, děkuji, lásko. Ano, na testu dvě čárky, test dopadl dobře. Běžel jsem pro lahev Fernetu, a ačkoliv bylo 7 hodin, tak jsem ji celou vypil a mluvil do bříška – drž se broučku, ty to dokážeš. Pak večer ještě víno a za devět měsíců druhou lahev vína z brány ke štěstí. A je nám úplně jedno, že je to kluk a ne holčička, prostě je to náš miláček a moje všechno. Děkuji Bohu, že ho mám, není nic krásnějšího, než mít dítě.
A co říci na konec? Jsem strašně rád, že tato životní etapa je už minulostí. Bylo to hrozné období a těm, kteří se o miminko pokoušejí, strašně držím palce a moc jim ten malý uzlíček přeji.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21789
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
tak ať jste šťastní i nadále 
hodně štěstí dál do budoucna 
