Cesta ke štěstí
- Snažení
- pikolik77
- 19.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj život byl dost zvláštní. Bylo mi už třicet, žádný trvalý vztah, starost jen o to jít do práce, po práci na pivo, a tak pořád dokola.
Byl jsem zajištěný díky rodičům a měl pěkný třípokojový byt, který byl pro jednoho tak velký, že jsem do obývacího pokoje chodil tak jednou v týdnu a do ložnice vůbec. Pobýval jsem jenom v dětském pokoji a kuchyni. Jedinou společnost mi dělal pes, slepice a králíci. Při mých večerech u vína jsem si stýskal, jak by bylo hezké mít nějakou holku, ale nebyl o mě moc zájem pro mé popíjení.
Jednoho dne u nás v práci nastalo vzrůšo. Jedna kolegyně, velice tichá a od pohledu smutná dívka vyhodila po 17 letech z domu svého přítele a byl jsem požádán, abych této dívce pomohl. Tak jsem ji přinesl pepřový sprej, ale nebyl potřebný, protože se dotyčný neukázal. Večer po službě jsem šel za onou dívkou, že ji trochu potěším a povzbudím, tak ji povídám, že já mít takovou hodnou holku, tak bych ji na rukou nosil. Už ani nevím, kdo koho dřív začal líbat, což nebyl můj úmysl, tak jsem raději odešel domů a tam o všem přemýšlel. Mám si s ní něco začínat? Vždyť má dítě. To jo, upečou si dítě a já ho budu cizímu živit a vychovávat. Ale je hodná a hezká. Můj typ. V hlavě mi z toho pěkně hučelo.
Viděli jsme se druhý den. Pozval jsem ji na kafe a pak vyprovázel domů. Měla s sebou svého syna. Povídala, že neví, jak dál. Ten její si přišel domů, vrazil jí facku, odvezl lednici a pračku do zastavárny, kluka s sebou musí mít odpoledne v práci, protože školka v 16 hodin zavírá a děda, jediný žijící příbuzný, hlídat nechce. Tak ji povídám, že to spolu nějak zvládneme. Na to ona, že ne, že mi nemůže zkazit život a začala povídat, co se špatně poslouchá. Jak nemůže mít děti, protože nemá vejcovody, kluk se naštěstí povedl na první pokus umělým oplodněním, ale že určitě budu chtít vlastní dítě a že by nemohla žít s pocitem, že mi to dítě nemůže dát. Vážil jsem si toho, že mi to řekla hned na začátku vztahu a odvětil, že když šlo jedno dítě, tak musí jít i druhé.
No a začali jsme spolu chodit. Dá-li se to teda tak nazvat, protože děláme na směny, oba jak denní, tak noční, do toho čtyřleté dítě a děda moc hlídat nechtěl. Po dvou měsících jsem své lásce navrhl, ať pustí svůj městský byt a nastěhuje se ke mně. Cítil jsem, že se bojí, co když nám to nedopadne, kam by šla, ale nakonec souhlasila. Nastal ještě problém říci to mé matce, ale ta to nakonec celkem vzala. A tak nastalo stěhování. Bohužel nemám řidičák na auto, ale naštěstí vypomohl kamarád. Ze svého bytu si vzala jen televizi a oblečení, nábytek a ostatní věci si odnesli sousedé, což byli většinou nezaměstnaní Romové. Tak rychle vyklizený byt jsem ještě neviděl. Romové se radovali, jaké krásné věci si mohou odnést a mi měli radost, že to odnesou a můžeme městu předat prázdný byt.
A tak začal náš společný život a mně nastaly starosti, jaké jsem neznal. Kluka vodit do školky, vařit a tak všelijak. S paní jsme se kolikrát viděli jen letmo, při střídání v práci. Navíc kluk nic nejedl, jenom čočkovou polévku a trávení hodin u jídla bylo šílené. Ale měl mě rád, o vlastním otci mluvil zvláštně, až mě to zaráželo. Oslovoval ho křestním jménem a mě tati. Povídal, jak maminku mlátil a nadával jí, jak byl pořád v hospodě. Náš život byl hezký. Já do hospody nechodím, ale popíjím si doma. Mé paní to nevadilo. Byli jsme všichni spokojení.
Asi po půl roce jsem navrhl, že bych se rád pokusil o dítě. Má paní s radostí souhlasila a dohodli jsme se, že do toho půjdeme. Navíc je paní o tři roky starší, tak bude lepší na nic nečekat. Začali jsme shánět informace o umělém oplodnění na internetu a zjistili, že Sanus je i nedaleko našeho bydliště. Tak jsme zavolali a byli pozváni na pohovor. Příjemná paní doktorka s námi vedla dlouhý pohovor, vše vysvětlila a sepsaly se potřebné papíry. Protože má paní měla kluka počatého uměle, tak by prý neměl být problém, ale ještě vzali mě na spermiogram, kde též vyšlo vše dobře.
Pojišťovna hradí pouze tři pokusy, jeden byl již vyčerpaný z předchozího vztahu, tak nám zbyly dva. Pak nastalo píchání injekcí na tvorbu vajíček a po nějaké době byly paní odebrány vajíčka, mě sperma a pak modlení, ať to ve zkumavce hezky sílí. A bylo to celkem dobré, 7 kousků použitelných. Pak bylo ještě po nějaké době nutno píchnout přesně ve 21 hodin mé paní do zadečku injekci, což byl celkem problém, protože u nás ve městě žádná pohotovost není, já auto nemám, tak se jelo 10 km na skútru. On to byl docela problém, protože kluk měl 5 let, musel být sám doma, navíc byl listopad a docela zima. Ale i to jsme zvládli.
Po nějaké době zavedli doktoři mé paní dvě embrya a čekalo se na zázrak. Ale ten se nekonal. No co, máme zamražena další, tak snad příští pokus dopadne lépe. Psychika je v tomto případě hodně důležitá, tak jsme to vzali bez nervů. Po nějaké době, když si tělo odpočinulo, šla žena na druhý pokus. Po návratu jsem ji uložil s nohama nahoru a opečovával ji jako v bavlnce. Po pár dnech jsme udělali těhotenský test a světe, div se, ony tam byly dvě čárky. No to bylo radosti. Já jsem myslel, že se zblázním, tak natěšený jsem byl.
Žena stále ležela a my se modlili, ať se ten drobeček drží. Oba jsme si přály holčičku a měli plány. Ale po několika týdnech má paní začala špinit a ubylo na náladě. Vzájemně jsme se povzbuzovali, že to nemusí být ztracené. Ale paní špinila víc a víc bylo po všem. Poté paní musela do krajské nemocnice na vyčištění. Navíc nám v Sanusu sdělili, že poslední zmražené embrya jsou slabé a nemá cenu je zavádět. A byl na dlouhou dobu konec, tělo si muselo před dalším pokusem odpočinout. Tak jsme to čekání vyplnili plánovaním a zařizováním svatby a ten rok docela utekl.
Měsíc po svatbě jsme zase narukovali do Sanusu. Opět obvyklé rituály a ve finále čtyři embrya. Dvě hned do ženy a dvě zmrazit. A zase to čekání s nohama nahoru a zase těch 10 km na skútru. Pak chvíle vzrušení, když si paní šla dělat těhotenský test. A na něm nic. Negativní. Už jsem propadal panice a běžel koupit další. Nic platné, zázrak se nekoná. To není možné. Už máme jen poslední dvě zmražená embrya a další pokusy bych musel platit. Rozbrečel jsem se. Už jsem opravdu neměl sílu. To nebudu mít potomka? Co tu po mě zbude, až umřu? Proč? Kluk se ženě narodil na první pokus, ještě ho má s takovým hajzlem, který se o kluka nezajímá, nenavštíví ho, a o alimentech ani nemluvím. Jo to je ten svět, ta spravedlnost. V hlavě jsem měl jen černé myšlenky. Ale co, patří mi to. Žena mě varovala, že nemůže mít děti.
Jednoho dne jsem si koupil dvě lahve strašně drahého vína a uložil je do dřevěné krabice, na kterou jsem napsal „brána ke štěstí“. Dovnitř krabice jsem napsal následující text: „Pokud se chytne miminko – vypiju levou lahev, pokud se narodí miminko, vypiji i pravou lahev, pokud krabice obsahuje obě lahve, můj život byl nešťastný a vypijte je po mé smrti“. Tuto krabici jsem dal do obýváku a žena se ptala, co to znamená. Řekl jsem, že je to mé tajemství, které jí sdělím buď po narození dítěte, nebo se to dozví po mé smrti. Brzy na to šla žena na poslední pokus. Pak zase ležet a jen se modlit. Opravdu modlit a doufat, že to dáme. Žádné myšlenky ať to je holčička, ale jen prostě ať to vyjde.
To ráno si šla žena udělat těhotenský test. Položila těhotenský proužek v kuchyni na stůl, koukali jsme na něj a drželi se za ruce. Pak jsem se rozbrečel a sesunul se k nohám své ženy. Objal jsem je a řekl jen, děkuji, lásko. Ano, na testu dvě čárky, test dopadl dobře. Běžel jsem pro lahev Fernetu, a ačkoliv bylo 7 hodin, tak jsem ji celou vypil a mluvil do bříška – drž se broučku, ty to dokážeš. Pak večer ještě víno a za devět měsíců druhou lahev vína z brány ke štěstí. A je nám úplně jedno, že je to kluk a ne holčička, prostě je to náš miláček a moje všechno. Děkuji Bohu, že ho mám, není nic krásnějšího, než mít dítě.
A co říci na konec? Jsem strašně rád, že tato životní etapa je už minulostí. Bylo to hrozné období a těm, kteří se o miminko pokoušejí, strašně držím palce a moc jim ten malý uzlíček přeji.
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 843
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 464
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 366
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 482
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 340
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4492
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2788
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1803
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 1008
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1207
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
tak ať jste šťastní i nadále 
hodně štěstí dál do budoucna 
