Cesta těhotenstvím a porodem
- Porod
- Pachuppa
- 17.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V průběhu těhotenství jsem strašně ráda četla deníčky o těhotenství a porodu. Proto jsem se rozhodla napsat deníček i já, co kdyby někoho náhodou zaujal. :)
V červnu 2015 jsem úspěšně ukončila 1. ročník na VŠ. S pocitem uspokojení jsem se těšila na dlouhé období prázdnin a s tím spojeného klidu. Místo toho přišla krize s přítelem, která však trvala naštěstí jen asi měsíc. Krize byla zažehnána a my začali zažívat vztah jako na začátku. Užívali jsme si jeden druhého, jak jen to bylo možné.
Na konci srpna po probuzení se na mě přítel podíval a povídá mi: „Ty jsi těhotná.“
Zasmála jsem se tomu a vstala. Ovšem červík v mozku začal hlodat, přišla nejistota, a tak jsem vyrazila koupit těhotenský test. Papírek jsem dle návodu použila a hned vyšla z koupelny a přítel se hned zvědavě ptal, jak že to teda dopadlo… Podívala jsem se na test, který jsem měla v ruce, ale zatím to bylo jen tak divně rozpité.
„Je to nějaký divný,“ povídám mu, ale mezitím už se začal rýsovat výsledek.
V tu chvíli jsem se rozbrečela. Strašně mě to vylekalo, přestože děti miluji a strašně jsem se těšila, až budu mít jednou své vlastní. Jenomže teď mi bylo 20, dělala jsem školu a ani jsme spolu s přítelem nežili. Šli jsme koupit ještě další test, který dopadl stejně. No a tak jsem naklusala k doktoru, který mě informoval, že čekám miminko a že k oplodnění došlo maximálně před deseti dny.
Teď přišly myšlenky, co budeme dělat. Rozhodli jsme se, že si miminko necháme a přešli jsme ke kroku oznámení rodičům. U přítele byli ze zprávy nadšení, ale u mě už to bylo horší. Táta se mnou nemluvil pořádně možná 2 měsíce.
Na konci září jsem nastoupila do 2. ročníku VŠ a ve všech ohledech jsem fungovala, jako by nedošlo k žádné změně. V říjnu přišla úžasná žádost o ruku a já byla šťastná.
Těhotenství probíhalo celkem normálně, nechutenství, občasné zvracení, které mě párkrát vyhnalo i z přednášek, ale jinak bylo vše v pořádku, žádní poslíčci, tvrdnutí břicha, prostě pohoda. Veškerá vyšetření dopadla na 1 a dle doktora jsme čekali holčičku.
Vzhledem ke škole a neustálému učení jsem těhotenství ani nijak neprožívala. Nikdo na mě nic nepoznal, dokud jsme to na konci prosince oficiálně neoznámili. Učitelé to netušili ještě velkou část letního semestru. 
Od 19. do 23. prosince jsem si poležela v nemocnici kvůli neustálému zvracení, ale další zádrhele nepřišly. V poklidu jsem prošla zkouškovým obdobím a nastoupila do letního semestru a také na praxi. Všechno šlo podle plánu.
Termín jsem měla 14. 5., tedy týden po skončení letního semestru. Předčasný porod nepřicházel v úvahu. Při kontrole ve 30. týdnu doktor zjistil, že se asi spletl, a že malá bude mít nakonec pindíka. Trošku nás to šokovalo, ale radost nás nepřešla. Na konci dubna jsem ještě absolvovala celodenní exkurzi Broumova a potom už začal kolotoč učení. Ještě 13. 5. jsem stihla zkoušku a pak čekala, kdy přijde porod.
16. 5. mě čekala kontrola v porodnici. Verdikt - otevřená těsně pro prst. Rovnou se mě zeptali, zda chci přijít na vyvolání v pátek, nebo až v pondělí, zvolila jsem pátek. Ještě ve středu kontrola, zda se něco změnilo. Žádný pokrok nebyl. Poprosila jsem o Hamiltona, po kterém se mi teda nechodilo nejlíp, ale stejně to bylo k ničemu, takže jsem v pátek 20. 5. v 7 ráno nastoupila na vyvolání.
Po vyšetření stanoveno, že jsem otevřená na 2 prsty, odhad váhy miminka 3300 g a pohlaví nejisté. 
Původním plánem byl zátěžový test s kapačkou oxytocinu, a pokud by se nic nedělo, tak v sobotu zavedení tabletky. Sály byly zrovna obsazené, a tak jsem čekala do půl 11, až se uvolní. Nakonec mi nabídli, že mi dají rovnou tabletku. Souhlasila jsem.
Než se povedlo ji zavést, tak to chvíli trvalo. Po 20 minutách jsem šla na monitor, kde už se rýsovaly pěkné kontrakce, ale já zatím nic necítila. Tenhle stav přetrvával až do půl šesté večer, přestože na monitoru se ukazovaly veliké kontrakce. Potom začaly být kontrakce citelné. Bodavá bolest v podbřišku, ale dalo se to snést. Ovšem otevírání nepostoupilo ani o píď.
Přítel byl se mnou a zkracoval mi dlouhou chvíli. Večer už jsem měla kontrakce co 2-3 minuty, prodýchávala jsem, chodila do sprchy, chodila po pokoji a doufala, že otevírání postoupí, nestalo se. Okolo 23 hodin mi sestřička řekla, že když se neotvírám, tak mi píchne něco na utlumení, abych mohla nabrat síly. Poslala jsem tedy přítele domů a bláhově si myslela, že si odpočinu.
Po injekci se kontrakce vracely po cca 4-5 minutách a já mezi nimi začala usínat, ale o to horší bylo vždy to probuzení. Ve 2 ráno už jsem pěkně skučela bolestí a zavolala na sestru. Ta mě prohlédla, stále na 2 prsty, ale prý když už mě to tak bolí, tak mě pošle na sál…
Na sále pokračovalo moje usínání mezi kontrakcemi. Okolo páté jsem šla do sprchy a ulevovala si na míči, bylo to příjemné. Na šestou jsem povolala přítele, který o mě pečoval. Při každé kontrole byl verdikt stejný, tedy stále na 2 prsty a jelikož kontrakce byly cca po 5 minutách, tak malý rotoval pomalu.
Vlezla jsem si tedy do vany, kde jsem ležela střídavě na levém a pravém boku. Přítel hlídal, abych se neutopila, když jsem usínala. Po vylehávání ve vaně nález postoupil na otevření na 4 cm. Okolo deváté přišla potřeba tlačit.
Snažila jsem se a brzy na to mi píchli vodu a dali kapačku oxytocinu, aby se interval mezi kontrakcemi zkrátil. To se povedlo a já se mezi kontrakcemi už ani nestačila přetočit z jednoho boku na druhý. Tlačila jsem ve stoje, opřená o přítele, jinak se to nedalo (na boku to pro mě bylo vyložené peklo). S pomocí přítele jsem se nakonec přesunula na křeslo.
Tlačila jsem, ale ta bolest mě děsila. Doktorka mi oznámila, že mám pevnou hráz a bude třeba nástřih, s tím jsem počítala, ale s tím, že ho bude dělat na třikrát, teda ne! Nástřih mě bolel pořádně a cukala jsem se, proto to chudák doktorka nezvládla na jeden zátah. Když mi řekla, že už vidí hlavičku, těšila jsem se, že už jsem u konce.
Kontrakci, při které se malý dral na svět, bych přirovnala k vymítání ďábla. Bolestí jsem se v křesle v křeči vzpříčila a docela si i zakřičela. Pak jsem zatlačila ještě jednou a už jsem viděla ten fialový uzlíček. 
Ve 12:50 se narodil Ondrášek s mírami 2930 g a 49 cm. Ihned mi ho položili na hrudník a malý mě okamžitě počůral. Poté nás čekaly 2 hodiny na sále a pak mě převezli na pokoj.
Porod byl dlouhý a bolestivý, nebudu říkat, že ne. Ale už druhý den jsem o něm mluvila s úsměvem, protože ten malý drobek za to stojí. 
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 110
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 121
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 253
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 99
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 220
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 3074
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 2208
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1087
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 5653
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 720
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
držím palce, ať se úspěšně povedou i další ročníky a další děti 
Jsi šikovná, plánuješ školu dodělat? 
. V které porodnici jsi rodila? A je fajn být mladou maminkou. Já bych to teď nejradši vrátila 