Cesta těhotenstvím a porodem
- Porod
- Pachuppa
- 17.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V průběhu těhotenství jsem strašně ráda četla deníčky o těhotenství a porodu. Proto jsem se rozhodla napsat deníček i já, co kdyby někoho náhodou zaujal. :)
V červnu 2015 jsem úspěšně ukončila 1. ročník na VŠ. S pocitem uspokojení jsem se těšila na dlouhé období prázdnin a s tím spojeného klidu. Místo toho přišla krize s přítelem, která však trvala naštěstí jen asi měsíc. Krize byla zažehnána a my začali zažívat vztah jako na začátku. Užívali jsme si jeden druhého, jak jen to bylo možné.
Na konci srpna po probuzení se na mě přítel podíval a povídá mi: „Ty jsi těhotná.“
Zasmála jsem se tomu a vstala. Ovšem červík v mozku začal hlodat, přišla nejistota, a tak jsem vyrazila koupit těhotenský test. Papírek jsem dle návodu použila a hned vyšla z koupelny a přítel se hned zvědavě ptal, jak že to teda dopadlo… Podívala jsem se na test, který jsem měla v ruce, ale zatím to bylo jen tak divně rozpité.
„Je to nějaký divný,“ povídám mu, ale mezitím už se začal rýsovat výsledek.
V tu chvíli jsem se rozbrečela. Strašně mě to vylekalo, přestože děti miluji a strašně jsem se těšila, až budu mít jednou své vlastní. Jenomže teď mi bylo 20, dělala jsem školu a ani jsme spolu s přítelem nežili. Šli jsme koupit ještě další test, který dopadl stejně. No a tak jsem naklusala k doktoru, který mě informoval, že čekám miminko a že k oplodnění došlo maximálně před deseti dny.
Teď přišly myšlenky, co budeme dělat. Rozhodli jsme se, že si miminko necháme a přešli jsme ke kroku oznámení rodičům. U přítele byli ze zprávy nadšení, ale u mě už to bylo horší. Táta se mnou nemluvil pořádně možná 2 měsíce.
Na konci září jsem nastoupila do 2. ročníku VŠ a ve všech ohledech jsem fungovala, jako by nedošlo k žádné změně. V říjnu přišla úžasná žádost o ruku a já byla šťastná.
Těhotenství probíhalo celkem normálně, nechutenství, občasné zvracení, které mě párkrát vyhnalo i z přednášek, ale jinak bylo vše v pořádku, žádní poslíčci, tvrdnutí břicha, prostě pohoda. Veškerá vyšetření dopadla na 1 a dle doktora jsme čekali holčičku.
Vzhledem ke škole a neustálému učení jsem těhotenství ani nijak neprožívala. Nikdo na mě nic nepoznal, dokud jsme to na konci prosince oficiálně neoznámili. Učitelé to netušili ještě velkou část letního semestru. 
Od 19. do 23. prosince jsem si poležela v nemocnici kvůli neustálému zvracení, ale další zádrhele nepřišly. V poklidu jsem prošla zkouškovým obdobím a nastoupila do letního semestru a také na praxi. Všechno šlo podle plánu.
Termín jsem měla 14. 5., tedy týden po skončení letního semestru. Předčasný porod nepřicházel v úvahu. Při kontrole ve 30. týdnu doktor zjistil, že se asi spletl, a že malá bude mít nakonec pindíka. Trošku nás to šokovalo, ale radost nás nepřešla. Na konci dubna jsem ještě absolvovala celodenní exkurzi Broumova a potom už začal kolotoč učení. Ještě 13. 5. jsem stihla zkoušku a pak čekala, kdy přijde porod.
16. 5. mě čekala kontrola v porodnici. Verdikt - otevřená těsně pro prst. Rovnou se mě zeptali, zda chci přijít na vyvolání v pátek, nebo až v pondělí, zvolila jsem pátek. Ještě ve středu kontrola, zda se něco změnilo. Žádný pokrok nebyl. Poprosila jsem o Hamiltona, po kterém se mi teda nechodilo nejlíp, ale stejně to bylo k ničemu, takže jsem v pátek 20. 5. v 7 ráno nastoupila na vyvolání.
Po vyšetření stanoveno, že jsem otevřená na 2 prsty, odhad váhy miminka 3300 g a pohlaví nejisté. 
Původním plánem byl zátěžový test s kapačkou oxytocinu, a pokud by se nic nedělo, tak v sobotu zavedení tabletky. Sály byly zrovna obsazené, a tak jsem čekala do půl 11, až se uvolní. Nakonec mi nabídli, že mi dají rovnou tabletku. Souhlasila jsem.
Než se povedlo ji zavést, tak to chvíli trvalo. Po 20 minutách jsem šla na monitor, kde už se rýsovaly pěkné kontrakce, ale já zatím nic necítila. Tenhle stav přetrvával až do půl šesté večer, přestože na monitoru se ukazovaly veliké kontrakce. Potom začaly být kontrakce citelné. Bodavá bolest v podbřišku, ale dalo se to snést. Ovšem otevírání nepostoupilo ani o píď.
Přítel byl se mnou a zkracoval mi dlouhou chvíli. Večer už jsem měla kontrakce co 2-3 minuty, prodýchávala jsem, chodila do sprchy, chodila po pokoji a doufala, že otevírání postoupí, nestalo se. Okolo 23 hodin mi sestřička řekla, že když se neotvírám, tak mi píchne něco na utlumení, abych mohla nabrat síly. Poslala jsem tedy přítele domů a bláhově si myslela, že si odpočinu.
Po injekci se kontrakce vracely po cca 4-5 minutách a já mezi nimi začala usínat, ale o to horší bylo vždy to probuzení. Ve 2 ráno už jsem pěkně skučela bolestí a zavolala na sestru. Ta mě prohlédla, stále na 2 prsty, ale prý když už mě to tak bolí, tak mě pošle na sál…
Na sále pokračovalo moje usínání mezi kontrakcemi. Okolo páté jsem šla do sprchy a ulevovala si na míči, bylo to příjemné. Na šestou jsem povolala přítele, který o mě pečoval. Při každé kontrole byl verdikt stejný, tedy stále na 2 prsty a jelikož kontrakce byly cca po 5 minutách, tak malý rotoval pomalu.
Vlezla jsem si tedy do vany, kde jsem ležela střídavě na levém a pravém boku. Přítel hlídal, abych se neutopila, když jsem usínala. Po vylehávání ve vaně nález postoupil na otevření na 4 cm. Okolo deváté přišla potřeba tlačit.
Snažila jsem se a brzy na to mi píchli vodu a dali kapačku oxytocinu, aby se interval mezi kontrakcemi zkrátil. To se povedlo a já se mezi kontrakcemi už ani nestačila přetočit z jednoho boku na druhý. Tlačila jsem ve stoje, opřená o přítele, jinak se to nedalo (na boku to pro mě bylo vyložené peklo). S pomocí přítele jsem se nakonec přesunula na křeslo.
Tlačila jsem, ale ta bolest mě děsila. Doktorka mi oznámila, že mám pevnou hráz a bude třeba nástřih, s tím jsem počítala, ale s tím, že ho bude dělat na třikrát, teda ne! Nástřih mě bolel pořádně a cukala jsem se, proto to chudák doktorka nezvládla na jeden zátah. Když mi řekla, že už vidí hlavičku, těšila jsem se, že už jsem u konce.
Kontrakci, při které se malý dral na svět, bych přirovnala k vymítání ďábla. Bolestí jsem se v křesle v křeči vzpříčila a docela si i zakřičela. Pak jsem zatlačila ještě jednou a už jsem viděla ten fialový uzlíček. 
Ve 12:50 se narodil Ondrášek s mírami 2930 g a 49 cm. Ihned mi ho položili na hrudník a malý mě okamžitě počůral. Poté nás čekaly 2 hodiny na sále a pak mě převezli na pokoj.
Porod byl dlouhý a bolestivý, nebudu říkat, že ne. Ale už druhý den jsem o něm mluvila s úsměvem, protože ten malý drobek za to stojí. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1575
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 921
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1614
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 668
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 391
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20470
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2876
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2584
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1744
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
držím palce, ať se úspěšně povedou i další ročníky a další děti 
Jsi šikovná, plánuješ školu dodělat? 
. V které porodnici jsi rodila? A je fajn být mladou maminkou. Já bych to teď nejradši vrátila 