Potřeba vypovídat se

Cítím v sobě hrozný zmatek. Vlastně ani nevím, co cítím. Jsem si ale jistá, že mi pomůže prostě se z toho vypovídat.

Moje první dva deníčky jsou o otěhotnění v brzkém věku a následném porodu za odměnu. Další roky probíhaly docela bezproblémově. Když byl Matýskovi asi rok a půl, měli jsme ve vztahu docela velkou krizi. Nechci říkat, o co šlo. Půl roku jsme spolu nemluvili. Dlouhých 6 měsíců jsme žili ve 2+1 a řekli jsme si za den asi 3 slova. Peklo. Pak mi stačila jedna návštěva psychologa a hodně rychle jsem prozřela. Od té doby je zase všechno v pohodě, dokonce mnohem lepší.

O něco později jsme byli na večeři. Bavili jsme se a nějak jsme se dostali k tomu, že přítel teď druhé dítě opravdu nechce, že třeba až za 4 roky. Sem tam jsme na toto téma narazili a on to říkal vždycky. Nevím proč, ale vždycky jsem si říkala, že ho nějak zpracuju. Ale tentokrát to bylo definitivní. Obrečela jsem to. Neplánovali jsme ani to první, ale já bych bývala měla další dítě klidně po roce. Co pak budou mít za vztah, když od sebe budou 6, 7 let?

Minulý rok v červenci mi došla antikoncepce. To byly Matýskovi skoro 3 roky. Šla jsem na gyndu pro recept a hele, od včera dovolená. Tak jsem si volala do nemocnice, jestli mi jí můžou napsat, kdybych si tam dojela. Můžou. Přišla jsem domů a začala, „hele miláčku, došly mi prášky, budu si muset zajet vedle do města pro recept, ale vůbec se mi jako nechce, to by bylo lepší je přestat brát.“ Řekla jsem to úplně ve vtipu. A on, ať je teda neberu, že je to stejně sr**ka. Koukala jsem na něj jako opařená. Ještě jsem se teda chvíli ujišťovala, že jsem to pochopila dobře.

Byla jsem nejšťastnější na světě. První šlo i přes antikoncepci, druhé se povede taky hned a děti od sebe budou jen 3,5 roku.
Jenže ono to první měsíc nevyšlo. Hm, zvláštní. Ale co, tak to bude druhý měsíc. Ale zároveň jsem začala uvažovat, co když to nevyjde ani druhý, ani třetí měsíc. Takže jsem o tom četla víc a víc, nakupovala ovulační testy a pořád se pozorovala. Čekání bylo nekonečné, protože jsem měla cyklus cca 46 dní.

V září mi gynekolog ale řekl, že po vynechání antikoncepce je to normální. Máme počkat do konce roku, jestli se to nespraví samo. Haha, do konce roku už budu dávno těhotná, říkala jsem si.

V říjnu jsem nastoupila do práce. Super, teď nebudu mít tolik času na to myslet, bude to hned. Další omyl. Na ovulační testy a počítání bylo pořád času dost a dost.

Během listopadu, 4 měsíce od vysazení, mi začalo docházet, že problém bude v psychice. Prostě se na to moc soustředím a proto to nejde. Přestanu se na to tolik upínat, prostě to přijde, až to přijde. Ha ha. Takhle to vidí rozum. Vysvětlujte tohle ale ženě, pro kterou neexistuje nic jiného, než vidina miminka. A vůbec mi nepomohlo, že už doma jedno dítě mám.

V listopadu mě přítel požádal o roku. Byla jsem šťastná. A další myšlenka byla, že konečně budu mít jiné myšlenky než otěhotnění.

V lednu jsem si vyzvedla na gyndě léky na srovnání cyklu. Jenže mi po nich nebylo vůbec dobře, navíc jsem neměla ovulaci. Tak jsem je vysadila. Každý den jsem se přesvědčovala, že na to přestanu myslet. Přestanu kupovat ovulační testy. Přestanu si každý měsíc dělat těhotenské testy. Přestanu je zkoumat lupou, jestli tam není aspoň nějaký duch… jenže, přesně tohle jsem dělala každý měsíc. I když jsem nechtěla. Jinak to prostě nešlo. Chodila jsem do práce, starala se o malého, do toho se plánovala svatba, dovolená na červen a já stejně měla pořád milion času myslet na miminko.

Den před svatbou jsou si udělala těhotenský test. Negativní. Jak jinak. No nic, tak aspoň budu moct pít a pořádně si to užiju.
Svatbu jsme měli naprosto dokonalou. Proběhla 6. května, všechno kvetlo, teplo bylo akorát, šaty šité na míru byly dokonalé, květiny dokonalé, fotograf dokonalý, prostě všechno se povedlo. Byl to od porodu můj nejšťastnější den v životě. Až jsem ráno po svatbě obrečela, že už je to pryč. A v tu chvíli mi došlo, že musím být ráda za to, co mám.

A stejně jsem si 10 dní na to udělala 3 ovulační testy :-D V době kdy jsem přibližně očekávala ovulaci. Negativní. Hm, tak nic, prdím na to. Po svatbě, 11. června jsme se přestěhovali k manželovým rodičům, kde jsme celý rok rekonstruovali patro. A fakt se nám to povedlo. :-) Týden na to jsme letěli na dovolenou do Řecka.

Manžela potrápily první 2 dny střevní potíže, ale pak už jsme si to užívali. Matýsek si hrozně užíval, že může být od rána do večera v bazénu nebo v moři, já že se můžu válet a opalovat. Manžel byl z průběhu dovolené znuděný, radši by šlapal po horách. :-D Dva nebo 3 dny před odjezdem na mě padl splín, ani nevím proč. Dala jsem si asi 4 drinky, možná 5 a hned jsem se uvolnila. Jenže pak se mi udělalo špatně. Nemáš chlastat, kozo jedna.

Jenže mě to nepřešlo ani druhý den. Šli jsme na snídani a hned jak jsem ucítila smažená vajíčka, slaninu, tak se mi začalo navalovat. Měla jsem ale hlad, tak jsem to nějak přežila. Pořád jsem myslela, že je to z předchozího alkoholu nebo jsem opožděně dostala od manžela střevní chřipku. V den odjezdu mi ještě nebylo nic moc, ale už to bylo lepší.

V letadle jsem dostala chuť na maso. A to jsem se poprvé trochu zarazila. Abyste rozuměli, nejsem na maso ani trochu. Naopak jsem hodně na sladké. Divím se, že už nemám stopadesát kilo. Nejsem vegetarián. Dám si chleba se šunkou, špekáček, ale třeba k obědu si klidně dám jen omáčku s těstovinami bez masa. A proto mi to bylo docela podezřelé, protože já NIKDY nemám chuť na maso. Naposledy jsem ho ve větší míře jedla ze začátku těhotenství, když jsem čekala Matýska.

Celou cestu jsem byla jak posedlá chutí na maso. Chtěla jsem ideálně hooodně obrovský hambáč. Po X hodinách jsem se dočkala a naprosto mě to uspokojilo. Večer jsme jeli nakoupit, tak jsem vzala i test. Ale nebudu si ho dělat, nebudu si kazit večer, třeba až ráno. No a ráno jsem vstala a šla si ho udělat. Ale už to nebylo takové to nadšení jaký celý uplynulý rok. To jsem si ho udělala a hypnotizovala ho, jestli se náhodou ukáže aspoň ten duch. A tentokrát to bylo takové to, tak si ho udělám, nechám ho tady a za 5 minut se přijdu podívat, jak je tam zase jednom jedna.

No jenže, já jsem ho ještě ani nestihla položit a už tam byly //. Byla jsem v šoku a nemohla jsem tomu uvěřit. Zároveň jsem byla tak naštvaná. Rok se člověk snaží, testuje, počítá, pije různé čaje, kapky, listovku… A pak se na to jednou vykašlete a ono tohle? Moje vysněná holčička. Otěhotněla jsem 3 týdny po svatbě, chvilinku přes stěhováním.

Trochu to zkrátím, protože o tomhle jsem původně vůbec psát nechtěla.

Do 13. týdne to byly nejdelší týdny v mém životě, protože jsem pořád měla pocit, že se zákonitě musí něco podělat. Naštěstí ne. Teď jsem 23 tt a doteď jsem měla úplně opačné těhotenství než s Matýskem. Bylo mi zle, točila se mi hlava, v těch vedrech jsem málem umírala. Díky bohu za klimatizaci v práci. Měla jsem hodně nízký tlak, omdlévala jsem a nevím co ještě. Prostě téměř vše nepříjemné, co může těhotnou potkat. A tak jsem příznaky přisuzovala vymodlené holčičce. V minulých deníčcích jsem popisovala, že jsme celé těhotenství nevěděli co čekáme, ale já si až nezdravě moc přála holčičku. Tentokrát se to opakovalo.

Jenom moje mamka mi pořád tvrdila, ať si nedělám iluze. Prý to bude zase kluk, jelikož mi to vyšlo opakovaně v testu s jehlou a ona věří, že až to třetí bude holka. Jenže my třetí dítě neplánujeme. A tak jsem se na 2. screeningu dozvěděla, že to bude na 80% kluk. Vlastně mě to ani moc nepřekvapilo. Doma jsem pak na různých diskuzích zjistila, že 80% je vlastně úplný prd a že se to může ještě změnit.

Manžel z toho byl naprosto unešený. Do té doby tvrdil, jak je mu jedno, co to bude. Že bude mít radost z obojího. Ale když jsem mu to řekla, tak mě půl hodiny jen objímal, pusinkoval, v očích hvězdičky, jak to bude úžasný. Autodráhy, plno motorek, stanování, všude plno ponožek a já že budu jen chodit, uklízet, vařit a starat se o ně. Jo, díky miláčku. :-D

Den na to jsem šla ještě na kontrolní utz se srdíčkem a tam mi jiný Dr. potvrdil taky kluka. To jsem byla zase v pohodě. Ale cestou k autu mi to začalo docházet. Budu mít dva kluky. Dva. Kluky. Tři chlapi plus já. Nikdy nebudu kupovat panenky, sukýnky, růžový oblečky. Nikdy nebudu mít dceru. Protože manžel k třetímu dítěti nikdy nesvolí. A tak jsem to celou cestu obrečela. Ještě že pršelo a mohla jsem být schovaná pod deštníkem. V autě jsem pak jen seděla a brečela.

Ale brzo mi došlo, jak jsem pitomá. Tak jsem si nafackovala a hodila se do klidu. Byla jsem šťastná. Je to zdravé a vymodlené miminko po roce snažení. Doma jsem si prošla oblečení po Matýskovi. Koukla jsem na fotky a začala jsem se těšit. Už je to 8 dní. Pořád nevím, jestli jsem s tím smířená. Cítím se provinile, že tohle řeším. Hrozně se na něj těším. Vím, že ho budu milovat nejvíc jak to jde. Až se narodí a uvidím ho. Vím, že ho nebudu chtít vyměnit ani za 10 holek. Vím to.

Ale pořád mám krizi, když vidím malou holčičku, nebo všechno to nádherné oblečení v obchodech. Jsem ráda, že bude mít Matýsek bráchu. Určitě si budou rozumět víc než se ségrou. Manžel se strašně těší, hlavně na to, že ze čtyř sourozenců bude jediný co má dva kluky. :-D A já se cítím tak zmatená, že ani nevím, jak to popsat.

Jsem tak ráda, že čekáme zdravé miminko, že alespoň před porodem vím, co to bude a můžu vesele nakupovat. Vlastně se mi už asi začíná líbit představa dvou kluků. Zvlášť jestli ten druhý bude tak úžasný jako Matýsek. Protože Matýsek mi pořád trhá kytičky, chce se mazlit, pusinkovat, denně mi říká, že jsem jeho nejlepší princezna na celém širém světě… Vůbec nevím, po kom to má. Co slovo, to perla.

Tak. A teď mám chuť to celé smazat, protože vůbec nevím, co jsem tím chtěla říct. Každopádně jsem se vykecala, ulevilo se mi a je mi o něco lépe. Možná mi zase o trošku víc došlo, že chlapeček je stejně super jako holčička. Třeba ještě lepší. :-) Hlavně, že bude zdravý.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4639
21.10.17 10:18

Kluci jsou mamánci :P Já to vidím u syna, že takové to večerní pomazleni a povídání patří mě, na mě se prostě usmívá jinak než na tatínka, ale neříkám že si spolu neblbnou :lol: to co dělají spolu já nenahradím. Každé zdravé miminko je dárek :hug: Věřím že jsi už vnitřně uklidněna dvěma chlapečkama a držím palce na krásný zbytek těhotenství a porod :hug:. Já sama jsem ve 20 tt a teď čekám holčičku, všichni mi ji přáli, i mě se líbí ty věcičky, ale stejně jsem si jediná myslela že to bude kluk, a on opravdu není :lol:. Až mi bylo líto, když jsem přebírala ty úžasné klučičí věci :D. Myslím že maminky milují své děti bez ohledu na pohlaví úplně stejně. Jsou TK naše poklady. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.10.17 11:16

Chápu, my jsme chtěli chlapečka a máme malou princeznu. Nechtěla jsem vědět, co čekáme-manžel ano, tak jsme si to dali říct. Manžel to vzal v pohodě, malou už v bříšku si užíval :srdce:, já to obrečela-taky bych si za to nejraději nafackovala, zdravé miminko je nejvíce, ale prostě jsem se z toho musela vybrečet. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
216
21.10.17 11:19

Upřímně chápu ;) My taky čekáme chlapečka u mě je to zas v tom, že další dítě kvůli zdravotnímu stavu asi moct mít nebudu bohužel :nevim: Vždycky se dívám na ty roztomilý věci pro holky v obchoďáku, ale pak se zamyslím jak to vše bylo náročné a jsu ráda, že nám doktoři slibujou krasnýho a HLAVNĚ zdravýho chlapečka potom čím jsem si prošli a neskutečně děkuji bohu, že se to povedlo :srdce: Myslím si, že je to normální stejně jako většina chlapů chce mít doma malýho fotbalistu my vždycky budeme chtít princeznu, tak to prostě je :mrgreen: A mimochodem na začátku těhu jsem měla zase blbý pocity, že pokud to nebude kluk, tak přítel bude ochuzen kvuli mně, protože on je uplně zdravý o svýho fotbalistu, takže si asi nevybereš (ne že by mi nikdy dal snad najevo, že by mu to vadilo, ale i tak) v těhu si aspon já soboně všehcno moc beru :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
395
21.10.17 12:40

Jestli tě to uklidní - mám známou, toužila po holčičce 2× chlapeček a ona byla psychicky na sesypání. Po pár letech výměna partnera (s tím původním to už těžce nefungovalo), nový chtěl své dítě a zase kluk. Po 5i letech přesvědčení, že tedy naposledy to zkusí a dvojčata - holka a kluk.
Tak neházej flintu do žita, aktuální počet dětí ještě nemusí být konečný :mrgreen:

PS: Buď ráda, že maličký je zdravý. Mámy, které mají nemocné či postižené dítě, ví, co mám na mysli. Člověk pak hodně rychle přehodnocuje priority, když mu život uštědří facku. Zdravé dítě je opravdu zázrak a obrovský dar a pohlaví je to poslední, co pak ty maminky řeší.

Příspěvek upraven 21.10.17 v 12:41

  • Nahlásit
  • Zmínit
25099
21.10.17 12:48

Já ty pocity znám, měla jsem to stejně, samozřejmě jsem oba kluky milovala nade vše, no a kdyz bylo mladšímu 10m brecela a hroutila jsem se nad testem s //. Nenechala jsem si říct pohlaví, pres půlku těhotenství jsem probrecela, jak to jen zvládnu. Narodila se mi holka. Ted má dva roky a vzhledove i povahove je to přesně taková holčička, po které jsem celý život toužila, takze nehazej flintu do žita, zivot je nevyzpytatelný :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.10.17 12:55

Náhodou, být máma v chlapským klanu musí být super. Už tři lidi ti budou říkat, že jsi nejhezčí na světě, a to už něco znamená :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
825
21.10.17 13:32

Jee taky jsem obrecela druhého kluka a pyšna na to nejsem. U nás je tedy ve hře třetí pokus no ale když bude třetí kluk? :mrgreen:
Holčičku si preju odjakživa. Tak zase aspoň něco je na tom světe spravedlivý…
Aby nedošlo k mylce svoje dva chlapečky samozřejme moc moc miluju..jen ta holčička mi pořád schazi :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1465
21.10.17 13:52

Moje segra ma tri kluky. Je naprosto uzasna a milujici matka, ale kdyz zjistila, ze i do tretice je to chlap, obrecela to :))) alemhned v zapeti jsme s evrhli na vybirani jmena :)))

  • Nahlásit
  • Zmínit
743
21.10.17 14:30

Ahoj, zelam ti hlavne vela zdravia a lasky. Taktiez ti prajem, aby na ten dennicek nenarazila maminka, ktora nema zdrave dieta alebo ta, ktora ho mat nemoze.

Rozumiem tymto patetickym myslienkam, tiez som chcela chlapca a zarazilo ma, ze som mala dievca, ale nevymenila by som ju za milion chlapcov. A nenarodila sa uplne zdrava, takze viem o com hovorim. Pokora a zdravie, vsetko dobre!

  • Nahlásit
  • Zmínit
139
21.10.17 17:10

Já mám taky dva syny, takže 3 chlapi v chalupě ???? já ale po holčičce nijak netoužila. a je fakt, že si asi víc vyhrajou než holka s klukem. hlavně ať je zdravý????

  • Nahlásit
  • Zmínit
2565
21.10.17 17:35

Taky jsem vždy chtěla holku a mám dva kluky.ted jak jsou větší už to vůbec neřeším. jsou to dvě úžasné bytosti, je jedno jaké má to dítě pohlaví. navic si oba kluci krásné vyhrají. tezko by si starší syn takhle vyhrál s holkou. navic manžel má na všechny mužské práce dva nadšene malé asistenty :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
11595
21.10.17 19:04

Co blbnes, tak to vyjde treba napotreti, ne?

  • Nahlásit
  • Zmínit
sao
1603
21.10.17 22:38

Hele, já mám 4 kluky a když se zasním nad tím, jak bych té holčičce, kdybych ji měla, kupovala šatičky, panenky atd., jak by se manžel stal šťastným tatínkem malé princezny… taky je mi to líto… ale pak za mnou přijde nejmladší dvouletý syn, hodí na mě ten jeho šibalský úsměv a chce se mazlit, a hned vím, že jeho bych tedy za žádnou holčičku nevyměnila :srdce: Nikdy. O holčičce jenom sním, ale svoje děti, které již mám, miluji, a to je ten zásadní rozdíl. Jsem spokojená se svým životem s 5 chlapy a pokoušet se o tu holku už nebudeme, i když manžel by nebyl proti, ale já se na to už necítím a současný stav mi víc než bohatě stačí :mrgreen: Takže myslím, že ti pouzí 3 chlapi v chalupě ještě nejsou taková tragédie :-D A uvidíš, třeba se zadaří ještě potřetí a třeba to ta holčička bude, ještě není všem dnům konec :lol: Užívej si svoji rodinku :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12713
22.10.17 08:20

Dobrý den,

děkujeme za krásný a upřímný deníček! :)

Hodně štěstí Vám i celé rodince! :kytka:
adminka Eliška

  • Nahlásit
  • Zmínit
21477
22.10.17 19:41

@sao hezky napsáno! Je vidět, že to máš v hlavě srovnané a jsi dobrá máma :potlesk:
Taky zakladatelce rozumím :hug: Já tedy mám dcery i syny, jsem za to moc ráda. Ale věř, že někdy mě naše holčičky právě těmi svými šatičkami a mašliškami a botičkami dost vytáčí. Za prvé proto, že se neustále dohadujeme, co si (ne)vezmou na sebe, za další proto, že se často bouřivě poměřují, která má co hezčí než ta druhá 8). A co se týče divokosti a upištěnosti, tak jednoznačně kralují :lol:
V tomhe jsou kluci zlatí - jsou obvykle pragmatičtí, oblečou si, co jim nachystáš a neřeší, že brácha má (pode nich) hezčí triko :lol:
Zakladatelko, má životní zkušenost je, že člověk plánuje a Pán Bůh se směje. Pokud tu holku máš mít, tak si k tobě cestu najde. Pokud ne, nevadí. Člověk může být štastný i s bandou kluků :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3395
22.10.17 19:49

Jako bych se slyšela přesně před rokem. Do porodu mě to nepřešlo, měli jsme problém i se jménem. To, co nastalo po porodu, když jsem HO po porodu uviděla, se nedá popsat. V tu chvíli jsem věděla, že ho miluji a že se budu celý život o něj bát. Mám doma dva kluky, jsou od sebe o šest let a je mezi nimi obrovská láska. A když se spolu doma prohánějí s autíčky a smějí se u toho… :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35223
23.10.17 15:37

Mam tři kluky :hug:
Pocity na velkém UZ si pamatuji.
Do porodu v pohodě. A teď, jsem ráda, že se nemusím učit ty princezny a kupovat nějaký duhový koně. Štrasovou korunku ze svatby jsem darovala neteři a na učesání si občas půjčím dceru nějaké kamarádky :-)
Jediné blbé je ta obava ze vztahů s budoucími snachami, když vidím, jak je tchyně nenáviděná osoba. Ale spíš asi budu ráda, když si najdou jakékoli manželky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
35223
23.10.17 15:39

pojďme společně jmenovat výhody samých synů:

já začnu

  1. Když jde rodina do bazénu, otec jde se všemi dětmi pánskou šatnou, matka v klidu sama dámskou.
  • Nahlásit
  • Zmínit
21477
24.10.17 18:19

@Pudloslava Kdž máš děti jednoho pohlaví, máš to jednodušší s obečením, hračkama, pokojíčkem a celkově.

Příspěvek upraven 24.10.17 v 18:19

  • Nahlásit
  • Zmínit
860
24.10.17 21:49

@MartinaIrena Třetí určitě neplánujeme :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
860
24.10.17 21:50

@mopy Však já vím, i jsem to psala, že zdraví miminka je nejdůležitější. Ale zároveň nevidím nic špatného na tom, přát si konkrétní pohlaví :nevim: :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
860
24.10.17 21:57

Už je to zase pár dní, co jsem deníček napsala a už jsem ve fázi, že už tu holčičku asi ani nechci :D V pátek jdu na 4D utz a kamarádka mi pořád říká, že mi ještě třeba může říct holčičku, ať si ještě počkám. A když to řekla, tak jsem si uvědomila, že už bych to vlastně ani nechtěla.
Těším se, jak si kluci budou rozumět, těší mě jak je manžel nadšený. A už to vnímám třeba i tak, že až budou starší, tak za výchovu bude víc zodpovědný manžel. Myslím tím, že je naučí spoustu praktických věcí do života, které by ho ženská nenaučila.
Občas je na víkend pošlu pod stan a sama si užiju víkend sama :mrgreen:
A jestli to bude takové zlatíčko jako Matýsek, tak si budu připadat fakt jako královna :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11595
25.10.17 10:00

@Petula01 No vidis, jak se situace zklidnila. Uz sis to srovnala v hlave a je lip.Ono nic neni tak horke, jak se uvari

  • Nahlásit
  • Zmínit
elot
29.10.17 19:01

@Petula01 je z toho cítit, že jsi fajnová ženská, kluci se budou mít. :lol:

  • Nahlásit
3201
2.11.17 10:12

Mě všichni říkali, že to bude holka i na prvnim UTZ to tak vypadalo… no a pak tam vykouknul lulík. :-D Oba s manželem jsme chtěli holčičku, ale nakonec jsme moc šťastní za kluka. Je s nima míň práce. :-D Ale ve finále na pohlaví vážně nesejde, hlavně zdravíčko. <3

  • Nahlásit
  • Zmínit
1047
10.12.17 21:17

Já to chápu, je to hrozný taky se stydím za sebe. Máme doma holčičku a teď jsem podruhé těhotná, třetí rozhodně nechcem. A v 13.tydnu mi řekli, že holčička, pan doktor je pry kapacita tak není asi moc šance na mejlku. Moc jsem si přála kluka a manžel ještě víc, vůbec se s tím nedokážu smířit. Ale snažím se alespoň to malé uklidnovala že to není tak že ho nechci, já vím že jsem za to malé strašně šťastná vždyť přišlo skoro zadarmo, ale prostě nějak to nejde smazat to zklamání, hlavně když vidím ty krásné modré věcičky a celkově brácha a ségra a především protože do teď mám celé těhotenství stejně jako vy úplně jiné. Navíc celá rodina má i manželovi jsou sourozenci smíšený žádné dvě holky pořádně v rodine nemáme a zrovna já mám být výjimka?:-( myslím si že na tom není nic špatného každý má svůj sen. Je to jako byste buď vyhrála milion nebo milion a nedrahy bonus k tomu… Touha se nedá vymazat ale my všichni co jsme měli touhu která se nesplnila, stejně nakonec zjistíme že to miminko milujeme ať už je to holka nebo kluk. :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit