Potřeba vypovídat se
- Snažení
- Petula01
- 21.10.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Cítím v sobě hrozný zmatek. Vlastně ani nevím, co cítím. Jsem si ale jistá, že mi pomůže prostě se z toho vypovídat.
Moje první dva deníčky jsou o otěhotnění v brzkém věku a následném porodu za odměnu. Další roky probíhaly docela bezproblémově. Když byl Matýskovi asi rok a půl, měli jsme ve vztahu docela velkou krizi. Nechci říkat, o co šlo. Půl roku jsme spolu nemluvili. Dlouhých 6 měsíců jsme žili ve 2+1 a řekli jsme si za den asi 3 slova. Peklo. Pak mi stačila jedna návštěva psychologa a hodně rychle jsem prozřela. Od té doby je zase všechno v pohodě, dokonce mnohem lepší.
O něco později jsme byli na večeři. Bavili jsme se a nějak jsme se dostali k tomu, že přítel teď druhé dítě opravdu nechce, že třeba až za 4 roky. Sem tam jsme na toto téma narazili a on to říkal vždycky. Nevím proč, ale vždycky jsem si říkala, že ho nějak zpracuju. Ale tentokrát to bylo definitivní. Obrečela jsem to. Neplánovali jsme ani to první, ale já bych bývala měla další dítě klidně po roce. Co pak budou mít za vztah, když od sebe budou 6, 7 let?
Minulý rok v červenci mi došla antikoncepce. To byly Matýskovi skoro 3 roky. Šla jsem na gyndu pro recept a hele, od včera dovolená. Tak jsem si volala do nemocnice, jestli mi jí můžou napsat, kdybych si tam dojela. Můžou. Přišla jsem domů a začala, „hele miláčku, došly mi prášky, budu si muset zajet vedle do města pro recept, ale vůbec se mi jako nechce, to by bylo lepší je přestat brát.“ Řekla jsem to úplně ve vtipu. A on, ať je teda neberu, že je to stejně sr**ka. Koukala jsem na něj jako opařená. Ještě jsem se teda chvíli ujišťovala, že jsem to pochopila dobře.
Byla jsem nejšťastnější na světě. První šlo i přes antikoncepci, druhé se povede taky hned a děti od sebe budou jen 3,5 roku.
Jenže ono to první měsíc nevyšlo. Hm, zvláštní. Ale co, tak to bude druhý měsíc. Ale zároveň jsem začala uvažovat, co když to nevyjde ani druhý, ani třetí měsíc. Takže jsem o tom četla víc a víc, nakupovala ovulační testy a pořád se pozorovala. Čekání bylo nekonečné, protože jsem měla cyklus cca 46 dní.
V září mi gynekolog ale řekl, že po vynechání antikoncepce je to normální. Máme počkat do konce roku, jestli se to nespraví samo. Haha, do konce roku už budu dávno těhotná, říkala jsem si.
V říjnu jsem nastoupila do práce. Super, teď nebudu mít tolik času na to myslet, bude to hned. Další omyl. Na ovulační testy a počítání bylo pořád času dost a dost.
Během listopadu, 4 měsíce od vysazení, mi začalo docházet, že problém bude v psychice. Prostě se na to moc soustředím a proto to nejde. Přestanu se na to tolik upínat, prostě to přijde, až to přijde. Ha ha. Takhle to vidí rozum. Vysvětlujte tohle ale ženě, pro kterou neexistuje nic jiného, než vidina miminka. A vůbec mi nepomohlo, že už doma jedno dítě mám.
V listopadu mě přítel požádal o roku. Byla jsem šťastná. A další myšlenka byla, že konečně budu mít jiné myšlenky než otěhotnění.
V lednu jsem si vyzvedla na gyndě léky na srovnání cyklu. Jenže mi po nich nebylo vůbec dobře, navíc jsem neměla ovulaci. Tak jsem je vysadila. Každý den jsem se přesvědčovala, že na to přestanu myslet. Přestanu kupovat ovulační testy. Přestanu si každý měsíc dělat těhotenské testy. Přestanu je zkoumat lupou, jestli tam není aspoň nějaký duch… jenže, přesně tohle jsem dělala každý měsíc. I když jsem nechtěla. Jinak to prostě nešlo. Chodila jsem do práce, starala se o malého, do toho se plánovala svatba, dovolená na červen a já stejně měla pořád milion času myslet na miminko.
Den před svatbou jsou si udělala těhotenský test. Negativní. Jak jinak. No nic, tak aspoň budu moct pít a pořádně si to užiju.
Svatbu jsme měli naprosto dokonalou. Proběhla 6. května, všechno kvetlo, teplo bylo akorát, šaty šité na míru byly dokonalé, květiny dokonalé, fotograf dokonalý, prostě všechno se povedlo. Byl to od porodu můj nejšťastnější den v životě. Až jsem ráno po svatbě obrečela, že už je to pryč. A v tu chvíli mi došlo, že musím být ráda za to, co mám.
A stejně jsem si 10 dní na to udělala 3 ovulační testy 
V době kdy jsem přibližně očekávala ovulaci. Negativní. Hm, tak nic, prdím na to. Po svatbě, 11. června jsme se přestěhovali k manželovým rodičům, kde jsme celý rok rekonstruovali patro. A fakt se nám to povedlo. 
Týden na to jsme letěli na dovolenou do Řecka.
Manžela potrápily první 2 dny střevní potíže, ale pak už jsme si to užívali. Matýsek si hrozně užíval, že může být od rána do večera v bazénu nebo v moři, já že se můžu válet a opalovat. Manžel byl z průběhu dovolené znuděný, radši by šlapal po horách. Dva nebo 3 dny před odjezdem na mě padl splín, ani nevím proč. Dala jsem si asi 4 drinky, možná 5 a hned jsem se uvolnila. Jenže pak se mi udělalo špatně. Nemáš chlastat, kozo jedna.
Jenže mě to nepřešlo ani druhý den. Šli jsme na snídani a hned jak jsem ucítila smažená vajíčka, slaninu, tak se mi začalo navalovat. Měla jsem ale hlad, tak jsem to nějak přežila. Pořád jsem myslela, že je to z předchozího alkoholu nebo jsem opožděně dostala od manžela střevní chřipku. V den odjezdu mi ještě nebylo nic moc, ale už to bylo lepší.
V letadle jsem dostala chuť na maso. A to jsem se poprvé trochu zarazila. Abyste rozuměli, nejsem na maso ani trochu. Naopak jsem hodně na sladké. Divím se, že už nemám stopadesát kilo. Nejsem vegetarián. Dám si chleba se šunkou, špekáček, ale třeba k obědu si klidně dám jen omáčku s těstovinami bez masa. A proto mi to bylo docela podezřelé, protože já NIKDY nemám chuť na maso. Naposledy jsem ho ve větší míře jedla ze začátku těhotenství, když jsem čekala Matýska.
Celou cestu jsem byla jak posedlá chutí na maso. Chtěla jsem ideálně hooodně obrovský hambáč. Po X hodinách jsem se dočkala a naprosto mě to uspokojilo. Večer jsme jeli nakoupit, tak jsem vzala i test. Ale nebudu si ho dělat, nebudu si kazit večer, třeba až ráno. No a ráno jsem vstala a šla si ho udělat. Ale už to nebylo takové to nadšení jaký celý uplynulý rok. To jsem si ho udělala a hypnotizovala ho, jestli se náhodou ukáže aspoň ten duch. A tentokrát to bylo takové to, tak si ho udělám, nechám ho tady a za 5 minut se přijdu podívat, jak je tam zase jednom jedna.
No jenže, já jsem ho ještě ani nestihla položit a už tam byly //. Byla jsem v šoku a nemohla jsem tomu uvěřit. Zároveň jsem byla tak naštvaná. Rok se člověk snaží, testuje, počítá, pije různé čaje, kapky, listovku… A pak se na to jednou vykašlete a ono tohle? Moje vysněná holčička. Otěhotněla jsem 3 týdny po svatbě, chvilinku přes stěhováním.
Trochu to zkrátím, protože o tomhle jsem původně vůbec psát nechtěla.
Do 13. týdne to byly nejdelší týdny v mém životě, protože jsem pořád měla pocit, že se zákonitě musí něco podělat. Naštěstí ne. Teď jsem 23 tt a doteď jsem měla úplně opačné těhotenství než s Matýskem. Bylo mi zle, točila se mi hlava, v těch vedrech jsem málem umírala. Díky bohu za klimatizaci v práci. Měla jsem hodně nízký tlak, omdlévala jsem a nevím co ještě. Prostě téměř vše nepříjemné, co může těhotnou potkat. A tak jsem příznaky přisuzovala vymodlené holčičce. V minulých deníčcích jsem popisovala, že jsme celé těhotenství nevěděli co čekáme, ale já si až nezdravě moc přála holčičku. Tentokrát se to opakovalo.
Jenom moje mamka mi pořád tvrdila, ať si nedělám iluze. Prý to bude zase kluk, jelikož mi to vyšlo opakovaně v testu s jehlou a ona věří, že až to třetí bude holka. Jenže my třetí dítě neplánujeme. A tak jsem se na 2. screeningu dozvěděla, že to bude na 80% kluk. Vlastně mě to ani moc nepřekvapilo. Doma jsem pak na různých diskuzích zjistila, že 80% je vlastně úplný prd a že se to může ještě změnit.
Manžel z toho byl naprosto unešený. Do té doby tvrdil, jak je mu jedno, co to bude. Že bude mít radost z obojího. Ale když jsem mu to řekla, tak mě půl hodiny jen objímal, pusinkoval, v očích hvězdičky, jak to bude úžasný. Autodráhy, plno motorek, stanování, všude plno ponožek a já že budu jen chodit, uklízet, vařit a starat se o ně. Jo, díky miláčku.
Den na to jsem šla ještě na kontrolní utz se srdíčkem a tam mi jiný Dr. potvrdil taky kluka. To jsem byla zase v pohodě. Ale cestou k autu mi to začalo docházet. Budu mít dva kluky. Dva. Kluky. Tři chlapi plus já. Nikdy nebudu kupovat panenky, sukýnky, růžový oblečky. Nikdy nebudu mít dceru. Protože manžel k třetímu dítěti nikdy nesvolí. A tak jsem to celou cestu obrečela. Ještě že pršelo a mohla jsem být schovaná pod deštníkem. V autě jsem pak jen seděla a brečela.
Ale brzo mi došlo, jak jsem pitomá. Tak jsem si nafackovala a hodila se do klidu. Byla jsem šťastná. Je to zdravé a vymodlené miminko po roce snažení. Doma jsem si prošla oblečení po Matýskovi. Koukla jsem na fotky a začala jsem se těšit. Už je to 8 dní. Pořád nevím, jestli jsem s tím smířená. Cítím se provinile, že tohle řeším. Hrozně se na něj těším. Vím, že ho budu milovat nejvíc jak to jde. Až se narodí a uvidím ho. Vím, že ho nebudu chtít vyměnit ani za 10 holek. Vím to.
Ale pořád mám krizi, když vidím malou holčičku, nebo všechno to nádherné oblečení v obchodech. Jsem ráda, že bude mít Matýsek bráchu. Určitě si budou rozumět víc než se ségrou. Manžel se strašně těší, hlavně na to, že ze čtyř sourozenců bude jediný co má dva kluky. A já se cítím tak zmatená, že ani nevím, jak to popsat.
Jsem tak ráda, že čekáme zdravé miminko, že alespoň před porodem vím, co to bude a můžu vesele nakupovat. Vlastně se mi už asi začíná líbit představa dvou kluků. Zvlášť jestli ten druhý bude tak úžasný jako Matýsek. Protože Matýsek mi pořád trhá kytičky, chce se mazlit, pusinkovat, denně mi říká, že jsem jeho nejlepší princezna na celém širém světě… Vůbec nevím, po kom to má. Co slovo, to perla.
Tak. A teď mám chuť to celé smazat, protože vůbec nevím, co jsem tím chtěla říct. Každopádně jsem se vykecala, ulevilo se mi a je mi o něco lépe. Možná mi zase o trošku víc došlo, že chlapeček je stejně super jako holčička. Třeba ještě lepší. Hlavně, že bude zdravý.
Přečtěte si také
Milenec mi slíbil nový život. Pak jsem uviděla jeho těhotnou manželku
- Anonymní
- 11.10.26
- 317
Tvrdil, že jeho manželství už dávno skončilo a čeká jen na správnou chvíli, kdy se odstěhuje. Věřila jsem mu a začala plánovat naši společnou budoucnost. Pak jsem na internetu našla fotografie,...
Dceřiny spolužačky chodí do školy jako lehké děvy. Proč jim to rodiče dovolí?
- Anonymní
- 11.10.26
- 286
Ráno před školou je někdy zajímavější podívaná než módní přehlídka. Jen místo modelek postávají před vchodem holky, kterým ještě není ani patnáct. A já si čím dál častěji říkám, jestli jsem jediná,...
Manželka mě šokovala návrhem. Prý má nápad, jak oživit náš milostný život
- Anonymní
- 11.10.26
- 291
S Lídou jsme spolu už nějaký ten pátek. A poslední roky je náš milostný život dost nudný. Před ní bych to neřekl, ale tuším, že to cítí podobně. Ani jeden jsme nějak nedokázali vymyslet, jak ho...
Občas s ním spím jen proto, aby byl doma klid. A začínám z toho mít špatný pocit
- Anonymní
- 11.10.26
- 236
Přiznat si to není zrovna příjemné. Někdy s přítelem spím, i když sama vůbec nemám chuť. Ne proto, že by mě nutil. On na mě netlačí tak, abych nemohla říct ne. Spíš tlačím sama na sebe a mám pocit,...
Máma chce, abych k ní jezdila častěji. Jenže mě pokaždé rozhodí
- Anonymní
- 11.10.26
- 175
Moje máma si poslední dobou stěžuje, že k ní málo jezdím. A já vlastně chápu, že jí to může být líto. Jenže kdykoli se návštěva blíží, začínám mít trochu sevřený žaludek. Vím totiž, jak bude probíhat.
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 689
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1483
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 2335
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 703
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 639
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Já to vidím u syna, že takové to večerní pomazleni a povídání patří mě, na mě se prostě usmívá jinak než na tatínka, ale neříkám že si spolu neblbnou 
to co dělají spolu já nenahradím. Každé zdravé miminko je dárek 
Věřím že jsi už vnitřně uklidněna dvěma chlapečkama a držím palce na krásný zbytek těhotenství a porod 
, já to obrečela-taky bych si za to nejraději nafackovala, zdravé miminko je nejvíce, ale prostě jsem se z toho musela vybrečet. 
My taky čekáme chlapečka u mě je to zas v tom, že další dítě kvůli zdravotnímu stavu asi moct mít nebudu bohužel 
Vždycky se dívám na ty roztomilý věci pro holky v obchoďáku, ale pak se zamyslím jak to vše bylo náročné a jsu ráda, že nám doktoři slibujou krasnýho a HLAVNĚ zdravýho chlapečka potom čím jsem si prošli a neskutečně děkuji bohu, že se to povedlo 
A mimochodem na začátku těhu jsem měla zase blbý pocity, že pokud to nebude kluk, tak přítel bude ochuzen kvuli mně, protože on je uplně zdravý o svýho fotbalistu, takže si asi nevybereš (ne že by mi nikdy dal snad najevo, že by mu to vadilo, ale i tak) v těhu si aspon já soboně všehcno moc beru 
. A co se týče divokosti a upištěnosti, tak jednoznačně kralují 