Co nejdéle doma
- Porod
- Šikula007
- 31.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mým přáním bylo porodit přirozeně v porodnici. Povedlo se. :)
Ahoj maminky! 
Jednoho deštivého dne se mi narodil báječný syn Jiřík, bylo to 27. 6. 2015. A jak to celé probíhalo? To se pokusím v následujících řádcích vylíčit.
Nejdříve se vám však chci představit. Jmenuji se Petra a mám téměř tříměsíšního syna. Bydlíme v malém, ale útulném bytě. S mojí drahou polovičkou jsme pevná „dvojka“ a máme moc pěkný vztah, na kterém oba pracujeme. Role jsme si rozdělili tradičně, muž zajišťuje rodinu a žena se stará o domácnost.
Trošku vás asi překvapím, je mi totiž „pouhých“ devatenáct, přítelovi (snoubenci) je pětadvacet. Akorát jsem dostudovala gymnázium (chci dálkově studovat předškolní pedagogiku). Sama s tím nemám problém, o svého muže a syna se starám, jak nejlépe umím a oba jsou spokojení. Zároveň mě to naplňuje a připadám si nejšťastnější na celém světě.
Často se mě lidi ptají na moje rodiče, ti bydlí v novém domečku kousek od nás a pravidelně se navštěvujeme, jsou na mě hrdí, chlubí se mnou, vědí, že dělám to, co cítím, že je smysl mého života. Moje potenciální tchyně a tchán nás také podporují a jsou s námi spokojení.
A teď už k tomu porodu. Termín jsem měla 23. 6. a už od 38. týdne těhotenství jsem se nemohla dočkat. Už mi to připadalo hrozně dlouhé, i když jsem měla fajn těhotenství, bez komplikací (nebyla jsem napuchlá, tlustá, ufuněná, dokonce jsem si nepřipadala neohrabaná), naopak těhotenství mi krásně vyčistilo pleť a vlasy mi dorostly do mé vysněné délky (v těhotenství rostou 4× rychleji). Také jsem byla natolik natěšená, že jsem se pořád jen usmívala, měla jsem naprostou pohodu, chodila jsem spát v deset večer a vstávala kolem deváté ráno.
Byla jsem rozhodnutá, že budu mít krásný porod a taky jsem se těšila, až budu láskyplně kojit přitulené miminko, které mi bude stoprocentně oddané. Zároveň jsem si uvědomovala, že vlastně vůbec nevím, do čeho jdu a přirozeně jsem se bála. Smířila jsem se s tím, že to bude bolet, ale hlavně jsem byla pevně rozhodnutá, že to zvládnu. (Nastávající maminky, věřte si, každá žena, která je schopná počít, je schopná porodit!).
Dne 26. 6. jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce, která už mě na ten den ani neobjednávala, protože jsem týden chodila na dva prsty otevřená. Doma jsem dělala všechny možné babské rady, jak porod vyvolat, ale nějak to nezafungovalo. Doktorka mi udělala Hamiltonův hmat, který mě překvapivě nebolel.
Celý den jsem chodila jak kačer a večer jsme šli s přítelem do kina. Vrátili jsme se v jedenáct večer a šli spát. To už jsem věděla, že to v noci začne. Ve dvě v noci jsem se probudila mírnou bolestí, ale spala jsem dál. Ve čtyři hodiny jsem se opět probudila, a to už se zaspat nedalo. Vstala jsem a ulevovala jsem si od bolesti na míči.
Protože máme porodnici deset minut od domu, tak jsem si říkala, že budu co nejdéle doma. O půl sedmé se probudil přítel. Chtěla jsem zůstat do devíti doma. Běhala jsem po bytě a ulevovala si křikem (chudáci sousedi!). Mezi kontrakcemi jsem pořád jedla, protože jsem věděla, že v porodnici už mi jíst nedovolí a bála jsem se, abych pak měla dostatek sil na tlačení. Snědla jsem všechno, co jsem doma našla.
V devět mi připadalo, že je ještě brzy (přítel už chtěl dávno vyrazit), a tak jsem si zalezla do vany. Tam se mi líbilo. Měřili jsme kontrakce, byly po méně než dvou minutách. V ten moment se mi vůbec nechtělo vylézt a někam jet, naštěstí mě přítel donutil. Nebyla jsem schopná si zapnout kalhoty. Před porodnicí mi několikrát spadly, ale bylo mi to úplně jedno.
Na příjmu mi řekli, že mají plnou kapacitu!!!, ale že mě prohlídnou, abychom vůbec byli schopní dojet do jiné porodnice. To jsem se zděsila. Porodní asistentce jsem říkala, že už krvácím a ona mi na to řekla, že to můžu i několik dní před porodem (to vím, hlenová zátka mi už dávno odešla), ale tohle bylo mnohem větší množství krve. Zjistila, že jsem otevřená na 9 cm. Tak si mě tam nechali.
Čekali jsme na volný sál. Měla jsem bolesti. Šli jsme na sál. Přítel zapomněl moji tašku do porodnice a svoji peněženku v čekárně, naštěstí jsem měla svoji kabelku, tak jsem mezi kontrakcemi platila „otce u porodu“. Tím příjmem se to celé zastavilo a nějak to nepostupovalo.
Nechtěla jsem žádný zásah do porodu, takže jsem si nenechala píchnout plodovou vodu. Porodní asistentka vždycky přišla a říkala, že jakmile píchnou vodu, že za hoďku bude venku. Tak jsem koukla na tu „jehlu“, kterou to píchají a hned jsem věděla, že to opravdu nechci. Nakonec vytekla, když mě doktor kontroloval (pomohl tomu prstem). Řekli mi, že můžu tlačit.
Malý byl za chvilku venku, narodil se ve 14:25 a vážil 3530 g.
Byl rozkošný! Překvapilo mě, jak hezky mi voněl, byla to ta nejhezčí vůně, jakou jsem kdy cítila (příroda to má chytře zařízený). Na chvíli mi ho dali, pak ho očistili a já mezitím rodila placentu a šili mi nástřih (ten jsem nechtěla, ale nakonec uznávám, že to není žádné drama).
Přinesli mi malého a dvě hodiny jsem ho měla na těle. Okamžitě se přisál. Překvapilo mě, jak intenzivně. Pak mi ho přes veškeré protesty odnesli a říkali, že ho budou mít teď u sebe na pozorování. Přítel mě odvedl do sprchy, kde jsem všechno to jídlo, které jsem doma snědla, vyzvracela. Zároveň ze mě odtékala krev a porodní asistentka chtěla, abych se vyčůrala. V tomto okamžiku jsem si uvědomila, jak báječný člověk stojí vedle mě. Jsem za něho neskutečně vděčná. (Milující partner je jediná „věc“, kterou do porodnice opravdu potřebujete).
Teď budou Jiříkovi tři měsíce a váží sedm kilo, takže ta žravost mu zůstala, ale je krásný!
Takže vy, nastávající maminky, ničeho se nebojte, porod není nic, co by se nedalo. Stejně tak kojení a péče o miminko, všechno je to přirozené a jde to samo.
P. S.: Popisovat porod je hrozně těžký, úplně jsem ho zapomněla.
Přečtěte si také
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 17
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 54
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1457
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1468
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1637
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 874
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3232
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3109
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 2157
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 1128
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Porod zní jako pohádka 
, mě ji PA praskla rukou 
.
Gratuluju ke krásnému porodu, přeji hodně zdraví a ať sse ti daří! (PS: neboj se studovat při mateřské, je to nejlepší období - při dobré organizaci času, a neboj se, že bys ochudila dítě - tatínek je také rodič 
moc gratuluji k chlapeckovi. 
některým ženám voda nepraskne nikdy…dřív se tomu říkalo, že byly děti po porodu „v košilce“ protože se narodili komplet s tím vakem s plodovkou, ale teď už se to nedělá 
riziko povolání 
je to pro ni všechno ještě takové čerstvé 