Co nejdéle doma
- Porod
- Šikula007
- 31.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mým přáním bylo porodit přirozeně v porodnici. Povedlo se. :)
Ahoj maminky! 
Jednoho deštivého dne se mi narodil báječný syn Jiřík, bylo to 27. 6. 2015. A jak to celé probíhalo? To se pokusím v následujících řádcích vylíčit.
Nejdříve se vám však chci představit. Jmenuji se Petra a mám téměř tříměsíšního syna. Bydlíme v malém, ale útulném bytě. S mojí drahou polovičkou jsme pevná „dvojka“ a máme moc pěkný vztah, na kterém oba pracujeme. Role jsme si rozdělili tradičně, muž zajišťuje rodinu a žena se stará o domácnost.
Trošku vás asi překvapím, je mi totiž „pouhých“ devatenáct, přítelovi (snoubenci) je pětadvacet. Akorát jsem dostudovala gymnázium (chci dálkově studovat předškolní pedagogiku). Sama s tím nemám problém, o svého muže a syna se starám, jak nejlépe umím a oba jsou spokojení. Zároveň mě to naplňuje a připadám si nejšťastnější na celém světě.
Často se mě lidi ptají na moje rodiče, ti bydlí v novém domečku kousek od nás a pravidelně se navštěvujeme, jsou na mě hrdí, chlubí se mnou, vědí, že dělám to, co cítím, že je smysl mého života. Moje potenciální tchyně a tchán nás také podporují a jsou s námi spokojení.
A teď už k tomu porodu. Termín jsem měla 23. 6. a už od 38. týdne těhotenství jsem se nemohla dočkat. Už mi to připadalo hrozně dlouhé, i když jsem měla fajn těhotenství, bez komplikací (nebyla jsem napuchlá, tlustá, ufuněná, dokonce jsem si nepřipadala neohrabaná), naopak těhotenství mi krásně vyčistilo pleť a vlasy mi dorostly do mé vysněné délky (v těhotenství rostou 4× rychleji). Také jsem byla natolik natěšená, že jsem se pořád jen usmívala, měla jsem naprostou pohodu, chodila jsem spát v deset večer a vstávala kolem deváté ráno.
Byla jsem rozhodnutá, že budu mít krásný porod a taky jsem se těšila, až budu láskyplně kojit přitulené miminko, které mi bude stoprocentně oddané. Zároveň jsem si uvědomovala, že vlastně vůbec nevím, do čeho jdu a přirozeně jsem se bála. Smířila jsem se s tím, že to bude bolet, ale hlavně jsem byla pevně rozhodnutá, že to zvládnu. (Nastávající maminky, věřte si, každá žena, která je schopná počít, je schopná porodit!).
Dne 26. 6. jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce, která už mě na ten den ani neobjednávala, protože jsem týden chodila na dva prsty otevřená. Doma jsem dělala všechny možné babské rady, jak porod vyvolat, ale nějak to nezafungovalo. Doktorka mi udělala Hamiltonův hmat, který mě překvapivě nebolel.
Celý den jsem chodila jak kačer a večer jsme šli s přítelem do kina. Vrátili jsme se v jedenáct večer a šli spát. To už jsem věděla, že to v noci začne. Ve dvě v noci jsem se probudila mírnou bolestí, ale spala jsem dál. Ve čtyři hodiny jsem se opět probudila, a to už se zaspat nedalo. Vstala jsem a ulevovala jsem si od bolesti na míči.
Protože máme porodnici deset minut od domu, tak jsem si říkala, že budu co nejdéle doma. O půl sedmé se probudil přítel. Chtěla jsem zůstat do devíti doma. Běhala jsem po bytě a ulevovala si křikem (chudáci sousedi!). Mezi kontrakcemi jsem pořád jedla, protože jsem věděla, že v porodnici už mi jíst nedovolí a bála jsem se, abych pak měla dostatek sil na tlačení. Snědla jsem všechno, co jsem doma našla.
V devět mi připadalo, že je ještě brzy (přítel už chtěl dávno vyrazit), a tak jsem si zalezla do vany. Tam se mi líbilo. Měřili jsme kontrakce, byly po méně než dvou minutách. V ten moment se mi vůbec nechtělo vylézt a někam jet, naštěstí mě přítel donutil. Nebyla jsem schopná si zapnout kalhoty. Před porodnicí mi několikrát spadly, ale bylo mi to úplně jedno.
Na příjmu mi řekli, že mají plnou kapacitu!!!, ale že mě prohlídnou, abychom vůbec byli schopní dojet do jiné porodnice. To jsem se zděsila. Porodní asistentce jsem říkala, že už krvácím a ona mi na to řekla, že to můžu i několik dní před porodem (to vím, hlenová zátka mi už dávno odešla), ale tohle bylo mnohem větší množství krve. Zjistila, že jsem otevřená na 9 cm. Tak si mě tam nechali.
Čekali jsme na volný sál. Měla jsem bolesti. Šli jsme na sál. Přítel zapomněl moji tašku do porodnice a svoji peněženku v čekárně, naštěstí jsem měla svoji kabelku, tak jsem mezi kontrakcemi platila „otce u porodu“. Tím příjmem se to celé zastavilo a nějak to nepostupovalo.
Nechtěla jsem žádný zásah do porodu, takže jsem si nenechala píchnout plodovou vodu. Porodní asistentka vždycky přišla a říkala, že jakmile píchnou vodu, že za hoďku bude venku. Tak jsem koukla na tu „jehlu“, kterou to píchají a hned jsem věděla, že to opravdu nechci. Nakonec vytekla, když mě doktor kontroloval (pomohl tomu prstem). Řekli mi, že můžu tlačit.
Malý byl za chvilku venku, narodil se ve 14:25 a vážil 3530 g.
Byl rozkošný! Překvapilo mě, jak hezky mi voněl, byla to ta nejhezčí vůně, jakou jsem kdy cítila (příroda to má chytře zařízený). Na chvíli mi ho dali, pak ho očistili a já mezitím rodila placentu a šili mi nástřih (ten jsem nechtěla, ale nakonec uznávám, že to není žádné drama).
Přinesli mi malého a dvě hodiny jsem ho měla na těle. Okamžitě se přisál. Překvapilo mě, jak intenzivně. Pak mi ho přes veškeré protesty odnesli a říkali, že ho budou mít teď u sebe na pozorování. Přítel mě odvedl do sprchy, kde jsem všechno to jídlo, které jsem doma snědla, vyzvracela. Zároveň ze mě odtékala krev a porodní asistentka chtěla, abych se vyčůrala. V tomto okamžiku jsem si uvědomila, jak báječný člověk stojí vedle mě. Jsem za něho neskutečně vděčná. (Milující partner je jediná „věc“, kterou do porodnice opravdu potřebujete).
Teď budou Jiříkovi tři měsíce a váží sedm kilo, takže ta žravost mu zůstala, ale je krásný!
Takže vy, nastávající maminky, ničeho se nebojte, porod není nic, co by se nedalo. Stejně tak kojení a péče o miminko, všechno je to přirozené a jde to samo.
P. S.: Popisovat porod je hrozně těžký, úplně jsem ho zapomněla.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 170
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 105
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 164
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 121
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 121
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2054
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 3749
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 1984
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1199
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1148
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Porod zní jako pohádka 
, mě ji PA praskla rukou 
.
Gratuluju ke krásnému porodu, přeji hodně zdraví a ať sse ti daří! (PS: neboj se studovat při mateřské, je to nejlepší období - při dobré organizaci času, a neboj se, že bys ochudila dítě - tatínek je také rodič 
moc gratuluji k chlapeckovi. 
některým ženám voda nepraskne nikdy…dřív se tomu říkalo, že byly děti po porodu „v košilce“ protože se narodili komplet s tím vakem s plodovkou, ale teď už se to nedělá 
riziko povolání 
je to pro ni všechno ještě takové čerstvé 