Co se se mnou děje?

Ahoj všem maminkám, tatínkům a samosebou i nemaminkám a netatínkům :) . Tenhle přísvěk možná bude trochu podivný, ale spoléhám na to, že se najdou lidi, kteří mi rádi pomohou ...

Ahoj všem maminkám, tatínkům a samosebou i nemaminkám a netatínkům :-) . Tenhle přísvěk možná bude trochu podivný, ale spoléhám na to, že se najdou lidi, kteří mi rádi pomohou …

Tak stručně od začátku: bude to pomalu rok, přesně 13.6., kdy jsme si s mým přítelem řekli (po dlouhém kamarádství, ale na nějak velkém), že bychom se mohli políbit :). Stalo se to na naší každoroční dovolené ve Vizovicích na festivalu. zažili jsme tam spolu snad nejkrásnější 4 dny. Do té doby jsem netušila, jak může být láska silná a nádherná. K tomu se po měsíci společného chození a věčného mazlení přidalo i společné bydlení. Taky jsme se párkrát pohádali, ale s jistotou můžu říct, že se milujeme pořád víc (pokud to ještě jde)…bydlíme v rodinném domě i s mýma rodičema, kteří si Toma zamilovali takřka hned. Jak rok plynul, začala jsem toužit po více než žití na hromádce v jednoum pokoji, ale z různých rodinných důvodů to není tak jednoduché. Táta si taky rád vypije a tak mi po čase začalo vadit to, jakým způsobem do nás „rýpe“ … jednou, že jsem ztloustla, pak, že doma nic nedělám, navřím pro Toma, neumyju nádobí…no asi každý si to zažil :-( jenže ony se ty urážky stupňují. Navíc jsme si s Tomem vyprávěli o svatbě, já po ní neskutečně toužím, potřebuji a zároveň i trichu sobecky chci, protože vím, že je to ON, se kterým chci být! Jenže Tom se k tomu staví jinak, máme čas, ještě nechce. Už jsem mu i řekla, že svatba pro mě naznamená to, že chci mít co nejdříve děti (což je pravda)…pak jsem si našla práci na callcentru. Všechno bylo fajn, tátovy urážky a ponížování před kýmkoliv jsem snášela, s Tomem je mi opravdu skvěle, máma je má nej kámoška a práce mě taky bavila…

Je tomu ale asi týden, když jsem po tátových tradičních opileckých kecech o tom jak jsem strašná nevydržela a sesypala se, k tomu se přidali problémy v práci a v pondělí už jsem šla k doktorovi, který mě poslal na psychyatrii )na vyšetření). K tomu jsem si uvědomila, že na svém Tomovi neskutečně moc vysím a že by mu to mohlo časem vadit. I když ON tvrdí, že je tu vždy pro mě. A taky jsme si uvědomila, jak neskutečně moc vysím na té „spropadené“ svatbě. Skončila jsem tedy na nemocenské s nervami, jsem bez nálady, probrečím i celé hodiny…a ani nevíte jak strašně bych zase chtěla být v pohodě a bavit se a hlavně neotravovat okolí svou depresí :-(

A tak pokud někdo z Vás prožil něco podobného, prosím o radu a případnou pomoc, jak se se vším vyrovnat a mít zase tu skvělou náladu a být ta holka která se ráda byví a neposedí doma…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lilith
2
25.6.09 20:56

Dodatečně se omlouvám za gramatiku… :-) psala jsem rychle.

  • načítám...
  • Zmínit
Jandulka
691
25.6.09 22:45

Lilith, pokud to není nutné, tak bych asi s rodiči nebydlela - i za cenu toho, že si budete platit nějaký pronájem. To co píšeš o svém otci, o jeho lásce k alkoholu a jak do tebe rýpe, vypovídá o tom, že na tvých problémech bude mít určitý podíl. Tím, že spolu nebudete pod jednou střechou, tohle odbouráš.

Ad přítel - nepíšeš kolik Ti je a kolik jemu, ale rok mi nepřipadá zas tak dlouhá doba na to, abyste se museli brát - možná to přítel tak nějak vnímá. A čím víc bys v tomto ohledu tlačila na pilu, tím víc by se mu do toho nechtělo - na to bych si dala fakt pozor, chlapa tohle dokáže pěkně odradit. Pokud se máte rádi, tak ke svatbě určitě časem dospějete. Jasně, že pokud byste spolu byli třeba 3,4 roky, tak by manévrování ke svatbě bylo na místě :-), ale po roce je to fakt brzo (pokud teda nemáte kolem 30tky a netikají ti biologické hodiny, což podle článku nevypadá).

Asi bych se snažila soustředit se na jiné věci než na Váš vztah, tzn. najít si nějaké koníčky, podnikat něco jen s kámoškama atd., aby ses toho pocitu závislosti trochu zbavila.

Nevím, jestli jsem poradila, ale i tak přeju všechno dobré.
JANDULKA

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
26.6.09 09:49

Ahoj,  

já si také myslím, že by bylo možná vhodnější poohlédnout se po samostatném bydlení, zvlášť v takové situaci. Pokud tady hraje ještě nějakou roli i alkohol, tak tím spíš, protože kdo ví, jak by se časem všechny problémy, které popisuješ, stupňovaly. Soužití 2 generací vyžaduje velkou dávku trpělivosti a tolerance, ovšem z obou stran, ne že ty budeš ta tolerantní a ostatní se po tobě budou vozit.  

Pokud jde o tu svatbu, tak v tomto ohledu tě zcela chápu. Která holka by nechtěla časem stvrdit svůj vztah manželstvím? Já tedy neznám žádnou takovou, a někdy mě šokuje, jak ta nebo ona prohlašuje, že se vdávat nikdy nechce, protože jí život na hromádce vyhovuje, a pak se ukáže, jak opak byl pravdou. Obvykle proto, že ženit se nechtěl její přítel, a ona se snažila před okolím zachovat zdání bezproblémového vztahu…
Ty jsi alespoň upřímná vůči sobě, i svému příteli. Podle mě, když přijdou děti, tak vždycky je lepší mít dítě s manželem, než-li mít dítě s přítelem…  

Ale myslím si, že bude určitě lepší zachovat si určitou dávku trpělivosti, abys nakonec svého přítele neotrávila stálým mluvením o svatbě. Manipulaci žádný normální chlap nesnese.  

Máš-li nějaké záliby, zkus se jim více věnovat, problémy v práci se určitě také vyřeší. Třeba by mohlo být prospěšné někam vyrazit, vypadnout na chvíli z deprimujícího prostředí.  

Přeji ti, aby se tvé problémy obrátily v dobré!
 Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
janinkacumacek
529
26.6.09 10:00

Ahoj Lilith, předem ti moc přeji, aby jsi byla šťastná. Vím co to je léčit se s psychiatrickým problémem a musím ti říct, že podpora by měla vyjít od tvého přítele a to v podobě návrhu o přestěhovaní, byť do podnájmu třeba 1+1 nebo garsonky, on ten duševní klid stojí za to. Hlavně co nejdále od tvého otce, je nejspíše jedním z hlavních spouštěčů tvé deprese a ztoho se vyvíjí tvůj až příliš toužebný plán o svatbě.
Po roce je opravdu brzy, v tom má tvůj partner pravdu, ale měl by tě ujistit, že do budoucna s tebou a budoucím potomstvem počítá, už to je úžasně uklidňující a má to velký význam pro váš spolený život. Z příspěvku je patrné, že jste ještě mladí, nespěcháte na děti, je pravda, že na ty je čas a hlavně se potřebuješ dát dohromady.
Radím i najít si koníčka a tak nebýt závislá na příteli, pomohou ti v tom tvé kamarádky ???
Stačí třeba zajít s nimi na kafčo, do musea, do kina, na plavání, cvičení, do Zoo, je to opravdu fajn, být i s někým jiným.
Drž se a hlavně si s přítelem proberte priority ve vašem životě.
Janča  

  • načítám...
  • Zmínit
Hanka1
26.6.09 11:27

Ahoj,
budu se opakovat, ale napisu to co holky prede mnou. Odstehovat se. Budes mit klid a neposlouchat blbe kecy opileho otce. Nepises kolik ti je, ale taky si myslim, ze brat se po roce vztahu je zbytecne brzo. Uzij si cestovani, kaficka s kamaradkama, cviceni, nejaky konicek. Nejhorsi je mit za konicka chlapa a prijit tim o veskere pratele.

  • Upravit
Lilith
2
26.6.09 11:43

Moc děkuji za Vaše rady. Už jsem vážně uvažovala o tom, že bychom mohli bydlet sami, jinde. Takže jste mě vlastně utvrdily, že to není špatný nápad. :) Možná se potom změní i má touha po svatbě, každopádně, abych to uvedla na pravou míru, nemyslím na svatbu za měsíc ani za půl roku…spíše bych  chtěla třeba počkat rok, rok a půl. No, opravdu děkuji za rady :-)…

  • načítám...
  • Zmínit
EvaA1
9
26.6.09 16:43

Jo, holky maj pravdu - odstěhovat se a najít si koníčka (bez přítele!).
Co se týká svatby, tak tady platí stara známá pravda, ze chlapovi připadá všechno jako super nápad, pokud na to přijde sám. Takže tady bych volila trochu nenápadnější taktiku, o svatbě bych vůbec nemluvila a spíš bych se snažila, aby na „výhody“ sňatku přišel sám. Asi to bude vyžadovat značnou dávku trpělivosti, ale o to sladší bude sklizené ovoce. :-) Tak hodně zdaru.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář