Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená

Bylo v tom zvláštní nadšení. Přepínala jsem mezi prací a rodinou, měla jsem pocit, že si to nějak skládám dohromady a že si na nový režim zvykám. V noci se ještě dalo spát v krátkých blocích, i když přerušovaně. Tenhle křehký balanc mi dával iluzi, že to celé může fungovat.

Koliky přišly náhle a bez varování. Z jednoho dne na druhý se z klidnějšího broučka stalo dítě, které pláče dlouhé hodiny, kroutí se bolestí a nedá se prakticky utišit. Noci se změnily v nekonečný kolotoč uspávání, nošení a zkoušení všeho, co mi kdo poradil. A spánek? Ten zmizel.

Začala jsem fungovat v režimu, který se nedá nazvat jinak než přežívání. I když mi byl manžel oporou, ráno jsem vstávala s pocitem, že jsem vlastně vůbec nespala, jen jsem několikrát na pár minut ztratila vědomí. A přesto jsem pokračovala dál, protože jsem měla pocit, že jiná možnost není.

Nejtěžší bylo, jak rychle se to změnilo. Zvládnutelný režim se během pár nocí proměnil v něco, co mi bralo sílu i soustředění. V práci jsem začala dělat chyby, ztrácela jsem nit, někdy jsem se musela několikrát vracet k jedné větě, protože jsem si ji nepamatovala. A doma jsem měla pocit, že už nedávám ani to minimum, které bych chtěla.

Začala jsem si připadat, jako bych žila dva životy, ale ani v jednom nejsem pořádně přítomná. Když jsem byla s dítětem, myslela jsem na práci. Když jsem pracovala, myslela jsem na to, jestli miminko zase pláče. A mezi tím jen únava, která se nedala dospat.

Nejhorší bylo, že jsem to dlouho nechtěla přiznat ani sama sobě. Vždyť jsem to přece chtěla. Vždyť to bylo moje rozhodnutí. Jenže realita se neptá, jaké jste měli plány.

Zlom přišel až ve chvíli, kdy už jsem nebyla schopná předstírat, že to zvládám. Kdy jsem seděla u počítače a měla pocit, že se mi rozpadá hlava i tělo zároveň. Tehdy mi došlo, že i dobré rozhodnutí se může v kombinaci s realitou změnit v něco, co člověka úplně vyčerpá.

Dnes už vím, že to nebylo selhání. Jen střet představy a reality, která byla mnohem tvrdší, než jsem čekala. A že i když si něco vyberete sami, neznamená to, že to nemůže být extrémně těžké.