Co více si přát?
- O životě
- adajar
- 01.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych napsat o našem životě plném nástrah a kopanců. Vypovídat se a ukázat, jak to vidím já a třeba i někomu trošku vlít optimismus do žil. Píše se rok 2003 oslavila jsem své 18. narozeniny a poznávám svou největší lásku a oporu v životě (no, v té době jsem o tom ještě nevěděla).
naše rodinka již doma.
rozdíl po roce
- 4
druhý den doma měl 2500g cca
- 4
Ještě v nemocnici na ARU
- 2
cvičení vojtovky
Velice záhy jsme spolu začali bydlet a jako většina párů jsme se museli naučit jeden druhého respektovat. Proběhlo i pár hádek a skoro rozchod, kdy se přítel (říkejme mu David) rozhodoval, jestli mě má ještě rád. Ale jak vidíte, rozhodl se pro to být se mnou a pořídit si miminko.
Naše snažení začalo v roce 2007, hned po 2 měsících jsme otěhotněla a Davidovi to dala jako dárek k narozeninám. Byl listopad a čekali nás krásné Vánoce. Dohodli jsme se, že se v lednu vezmeme, dokud nebudu mít velké bříško. Ale co osud nechtěl, přesně 31. 12. 2007 měl přítel nehodu. Naštěstí ji přežil (a já shodou okolností jsem s ním odmítla jet) a byl zdravý, jen trochu vykulený.
Nastal náš den D, tedy svatba, 12. 1. 2008, byla jsem ve 3 měsíci. Moc jsme si svatbu užili a těšili se na naše miminko. V únoru jsme podstoupila amniocentézu (podezření na Downův syndrom). A 17. 3. jsem krásně oslavila narozeniny. O den později jsem začala krvácet a skončila jsme v krčské nemocnici s probíhajícím potratem (musela jsme počkat, dokud plod neporodím), ten den jsme se dozvěděli, že čekáme zdravého chlapečka. Byli to nejhorší noci v životě bez naděje, že můj chlapeček přežije, ale přitom žil a kopal. Dne 20. 3. 2008 jsme potratila ve 21. tt živého chlapečka, který pár minut po porodu umřel. Bylo to strašné a šílené, ale měla jsme tam pořád svou oporu, svého manžela a svého anděla strážného.
Po půl roce jsme se začali snažit o další miminko, ale nešlo nám to (psychika hraje obrovskou roli). Rozhodli jsme se koupit byt a přestěhovat se na Kladno (jak se říká, začít znova). Byt jsme koupili a v srpnu jsme se přestěhovali a začali rekonstruovat. Blížil se březen a já byla nervózní, jak zvládnu onen den, ale příroda mě překvapila a já 7. 3. zjistila, že čekám miminko. Moc jsme se těšili. Od začátku těhotenství jsem jen ležela a zvracela. Chtěla jsem věřit v úspěšný konec těhotenství, ale jak to tak bývá, nic není jednoduché. V 23+4 mi odešla zátka a letěla jsem do nemocnice (sice jsme si přišla jako největší hypochondr, ale co, strach je větší), kde verdikt zněl: otevřená na 2 prsty, vyklenující vak blan a hrozící předčasný porod. Okamžitě mě převáželi k Apolináři, kde mají neonatologii. Tam jsme 2v1 vydrželi ještě několik dní.
Náš malý syn se narodil 10. 8. 2009. Měřil 33 cm a vážil 880 g. Agar skóre měl 1-5-7. Já rodila s horečkou a malý chytil nějakou infekci. Tedy narodil se z infekcí, celkovou sepsí. Poprvé jsem ho viděla ráno a dost mě to sebralo, taková malá panenka, která se chvěje. To ani není možné, je to moje dítě? Ale byl to on. Moc jsme si uvědomovala, jaké problémy můžou nastat, ale musela jsem být moc silná, ten malý tvoreček mě potřeboval. Nebudu to víc popisovat, třeba někdy jindy v jiném deníčku. Bylo to nejhorší období v mém životě a prosili jsme jeho brášku, andílka, ať nám ho nebere a nechá nám ho na zemi.
Malého bojovníka jsme si domů odvezli 22. 10. 2009, byl to nejkrásnější zážitek. Ani cestou domů stres nepolevil, přišly neustálé návštěvy lékařů a kolotoč cvičení. První rok byl těžký, léky a taky problémy s kojením a nedonošeností. Rok malého bojovníka byl skoro za námi a utekl jako voda. Danýsek je opravdu veliký bojovník a v roce 2011 by již nikdo nepoznal, že je nedonošený.
Dnes jsou malému 2 roky a kousek. Je to neposedný nezbeda, který začíná mluvit ve větách, běhá a je moc chytrý a od léta je přes den bez plenek i na cestování. Čeká nás pár vyšetření a je více sledovaný, ale tohle je naše štěstí a vím, že má smysl si počkat. Třeba minulý týden nám ukradli auto a manžel měl problémy s prací. Vlastně se pořád něco děje, ale u koho ne. A vždy, když je mi nejhůř, kouknu na fotky, co všechno musel zvládnout můj syn. A vím, že všechno ostatní jsou jen blbosti, které mrzí, ale já mám největší štěstí na světě, a to zdravé dítě a zdravého milujícího manžela. Co více si přát?
Děkuji všem, kteří dočetli až sem. Nechci rady ani soucit, jen dodat pár lidem trošku optimismu. Aby věřili sami v sebe.
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 65
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 71
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 93
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 110
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 99
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1660
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2298
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1323
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1216
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1429
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
, po ránu parádní probuzení,děkuju, že jsem si mohla tento deníček přečíst 
a domu s porodnice jsem šla s prázdnou náručí a krvavím srdíčkem,držte se a mějte se rádi 
teda pokud jeste stale jsi…tvuj denicek je krasne napsany a vsichni jste moc a moc statecni 
Je krásný. Ať se vám dějí už jen samé hezké věci.
a obdivuji tě,jak jsi statečná 
