Čtvrtý porod
- Porod
- Anonymní
- 28.08.19 načítám...
První dítě se narodilo akutním CS, při odjezdu na sál mi tekly slzy strachu a smutku z toho, že se mi rozplývá sen o pěti dětech, bezmoc, že nedokážu porodit dítě... Už je to sedm let a mám úžasné čtyři děti...
Toto těhotenství bylo vysněné, zato nejnáročnější ze všech. První polovina těhotenství probíhala jako u předchozích. Do 20.tt mi bylo zle a v podstatě jsem chod domácnosti řídila z postele. Když mi bylo konečně lépe, začalo mě všechno bolet. Bolest kyčlí, píchání na čípku, motání hlavy, nízký tlak… od 30.tt jsem doufala, že už to bude, v noci mě budil vlastní pláč od bolesti. Ale miminko se nikam nechystalo.
Po termínu jsem už na kontroly musela do nemocnice. Miminko mělo odhad kolem 3,8 kg. Nechala jsem si udělat Hamiltona, po kterém se mi vždy porod rozjel, odvezla jsem děti do neděle na hlídání a čekala. Akorát se mi trochu zesílili poslíčci, že jsem neustále někde prodýchávala, ale nic z toho. Zvládli jsme víkendové lítání po obchodech, procházky. V neděli si naštěstí tchyně nechala ještě děti na pár dní u sebe. Máme všechny příbuzné kolem 50 km daleko a u nás nikoho, kdo by mohl případně pohlídat.
Přišlo pondělí a zase kontrola. Doktor se mě snažil povzbudit, jaký mám pěkný nález, nicméně obratem jsem dostala ledovou sprchu s tím, že ve čtvrtek nastoupím na vyvolání. Přišel na řadu další Hamilton a skoro v slzách jsem šla k autu. Hlavou se mi honilo jediné „Do čtvrtka MUSÍM! porodit“ Doma jsem byla jako tělo bez duše, tak mě manžel vytáhl na procházku a na pohár. Courali jsme do večera. Doma jsme rychle obstarávali zvířata, přičemž na mě skočila koza. Hezky na břicho, do místa placenty. A tak jsme se vydali na kontrolu do porodnice. Naštěstí bylo vše v pořádku, nález stejný, jen miminko o něco níže. Pan doktor se mě snažil přemluvit, jestli tam už nechci zůstat, že by mi porod vyvolali už teď. Odmítla jsem a jeli jsme domů. Měla jsem vybranou porodnici hodinu cesty od domova, takže jsme přijeli až pozdě v noci. Z plánovaného vyháněcího sexu nebylo nic. Odpadli jsme únavou.
Druhý den jsem se vzbudila a bylo skoro poledne. Nevěřícně jsem koukala na hodiny a běžela ven za zvířaty. Když jsem se dostala domů k snídani, manžel už venku pracoval a mně zase začaly ty otravné poslíčky. Poklidila jsem a jen tak si měřila intervaly. Bylo to chvíli deset minut, chvíli pět, pak tři a zase deset. Takže zase nic. Psala jsem si s kamarádkou, jaká je to otrava. Manžel chodil neustále dovnitř a ven. Lezlo mi to příšerně na nervy. Chtěla jsem se někde při poslíčkách v klidu kroutit. Vtom mi to došlo. Něco je jinak!
Intervaly byly pořád divoké, ale vážně už to bolelo. Šla jsem tedy za ním, že radši někam pojedeme. Odjel natankovat. Bylo 14:30 a psala jsem kamarádce, že teda někam jedeme, ale že nevím, jestli do té vybrané porodnice, nebo někam blíž. Když se manžel vrátil, bylo už jasno. Jedeme co nejblíže! V autě jsem si už ani nesedla, lezla jsem do něj po čtyřech a opřená vzadu o sedačky jsem už i zůstala. Cesta mi přišla nekonečná.
V 15:00 jsme vylezli tři poschodí k porodnímu sálu. Porodní asistentka mě hned zkontrolovala. Otevřená na osm. Papíry vyplníme po porodu, monitor už nebylo moc reálné natočit. Dostala jsem košili a odvedla nás na porodní sál. Voda prasknout už nešla, hlavička se tlačila ven. Nastal šílený tlak a čekání na poslední kontrakci, aby bylo miminko venku. Vzhledem ke stále nepravidelným stahům jsme čekali nekonečné tři minuty. Naštěstí nakonec přišla a v 15:30 se narodil náš čtvrtý poklad. K mé radosti to byl kluk. Mikulášek se nakonec narodil s váhou 4 130 g, bez porodní přípravy, bez nástřihu. Díky personálu nejbáječnější porod.
Doktor i porodní asistentky celou dobu vtipkovali a humor je naštěstí nepřešel ani, když se málem přizabili na hromadě plodové vody, která vytekla až s miminkem, ani když placenta nechtěla ven. Vyzkoušeli vše možné včetně babských rad, ale placenta nic. Už to byly dvě hodiny. Poslali manžela ven, malého odnesli, čekalo se na anestetika. Místnost byla najednou prázdná a ke mně došly veškeré pocity. Máme to za sebou, máme krásného chlapečka, je v pořádku a tak krásně voněl! Rozbrečela jsem se štěstím. Poprvé mi po porodu tekly slzy. V tom přišly lehké kontrakce a s nimi i placenta. A tak vše nakonec dobře dopadlo a hned po porodu jsem byla jako rybička. Jo, tělo umí zázraky a já za ně dnes a denně děkuji 
Přečtěte si také
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 20
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 47
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 48
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 53
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1449
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3161
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2649
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1869
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 983
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 5875
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Nadherny porod 
ja mam za necelych 14dni TAP q po necelych 4.5letech se tesim, jak si vse zopakuji 
. Gratuluji. 
všude fakt skvělej přístup 
každopádně třetí porod byl nejhorší takže čtvrtý už ani podstupovat nehodlám 
