Čtvrtý porod
- Porod
- Anonymní
- 28.08.19 načítám...
První dítě se narodilo akutním CS, při odjezdu na sál mi tekly slzy strachu a smutku z toho, že se mi rozplývá sen o pěti dětech, bezmoc, že nedokážu porodit dítě... Už je to sedm let a mám úžasné čtyři děti...
Toto těhotenství bylo vysněné, zato nejnáročnější ze všech. První polovina těhotenství probíhala jako u předchozích. Do 20.tt mi bylo zle a v podstatě jsem chod domácnosti řídila z postele. Když mi bylo konečně lépe, začalo mě všechno bolet. Bolest kyčlí, píchání na čípku, motání hlavy, nízký tlak… od 30.tt jsem doufala, že už to bude, v noci mě budil vlastní pláč od bolesti. Ale miminko se nikam nechystalo.
Po termínu jsem už na kontroly musela do nemocnice. Miminko mělo odhad kolem 3,8 kg. Nechala jsem si udělat Hamiltona, po kterém se mi vždy porod rozjel, odvezla jsem děti do neděle na hlídání a čekala. Akorát se mi trochu zesílili poslíčci, že jsem neustále někde prodýchávala, ale nic z toho. Zvládli jsme víkendové lítání po obchodech, procházky. V neděli si naštěstí tchyně nechala ještě děti na pár dní u sebe. Máme všechny příbuzné kolem 50 km daleko a u nás nikoho, kdo by mohl případně pohlídat.
Přišlo pondělí a zase kontrola. Doktor se mě snažil povzbudit, jaký mám pěkný nález, nicméně obratem jsem dostala ledovou sprchu s tím, že ve čtvrtek nastoupím na vyvolání. Přišel na řadu další Hamilton a skoro v slzách jsem šla k autu. Hlavou se mi honilo jediné „Do čtvrtka MUSÍM! porodit“ Doma jsem byla jako tělo bez duše, tak mě manžel vytáhl na procházku a na pohár. Courali jsme do večera. Doma jsme rychle obstarávali zvířata, přičemž na mě skočila koza. Hezky na břicho, do místa placenty. A tak jsme se vydali na kontrolu do porodnice. Naštěstí bylo vše v pořádku, nález stejný, jen miminko o něco níže. Pan doktor se mě snažil přemluvit, jestli tam už nechci zůstat, že by mi porod vyvolali už teď. Odmítla jsem a jeli jsme domů. Měla jsem vybranou porodnici hodinu cesty od domova, takže jsme přijeli až pozdě v noci. Z plánovaného vyháněcího sexu nebylo nic. Odpadli jsme únavou.
Druhý den jsem se vzbudila a bylo skoro poledne. Nevěřícně jsem koukala na hodiny a běžela ven za zvířaty. Když jsem se dostala domů k snídani, manžel už venku pracoval a mně zase začaly ty otravné poslíčky. Poklidila jsem a jen tak si měřila intervaly. Bylo to chvíli deset minut, chvíli pět, pak tři a zase deset. Takže zase nic. Psala jsem si s kamarádkou, jaká je to otrava. Manžel chodil neustále dovnitř a ven. Lezlo mi to příšerně na nervy. Chtěla jsem se někde při poslíčkách v klidu kroutit. Vtom mi to došlo. Něco je jinak!
Intervaly byly pořád divoké, ale vážně už to bolelo. Šla jsem tedy za ním, že radši někam pojedeme. Odjel natankovat. Bylo 14:30 a psala jsem kamarádce, že teda někam jedeme, ale že nevím, jestli do té vybrané porodnice, nebo někam blíž. Když se manžel vrátil, bylo už jasno. Jedeme co nejblíže! V autě jsem si už ani nesedla, lezla jsem do něj po čtyřech a opřená vzadu o sedačky jsem už i zůstala. Cesta mi přišla nekonečná.
V 15:00 jsme vylezli tři poschodí k porodnímu sálu. Porodní asistentka mě hned zkontrolovala. Otevřená na osm. Papíry vyplníme po porodu, monitor už nebylo moc reálné natočit. Dostala jsem košili a odvedla nás na porodní sál. Voda prasknout už nešla, hlavička se tlačila ven. Nastal šílený tlak a čekání na poslední kontrakci, aby bylo miminko venku. Vzhledem ke stále nepravidelným stahům jsme čekali nekonečné tři minuty. Naštěstí nakonec přišla a v 15:30 se narodil náš čtvrtý poklad. K mé radosti to byl kluk. Mikulášek se nakonec narodil s váhou 4 130 g, bez porodní přípravy, bez nástřihu. Díky personálu nejbáječnější porod.
Doktor i porodní asistentky celou dobu vtipkovali a humor je naštěstí nepřešel ani, když se málem přizabili na hromadě plodové vody, která vytekla až s miminkem, ani když placenta nechtěla ven. Vyzkoušeli vše možné včetně babských rad, ale placenta nic. Už to byly dvě hodiny. Poslali manžela ven, malého odnesli, čekalo se na anestetika. Místnost byla najednou prázdná a ke mně došly veškeré pocity. Máme to za sebou, máme krásného chlapečka, je v pořádku a tak krásně voněl! Rozbrečela jsem se štěstím. Poprvé mi po porodu tekly slzy. V tom přišly lehké kontrakce a s nimi i placenta. A tak vše nakonec dobře dopadlo a hned po porodu jsem byla jako rybička. Jo, tělo umí zázraky a já za ně dnes a denně děkuji ![]()
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 306
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 805
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 472
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 1484
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 627
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4158
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3137
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1570
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1626
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1139
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...