Čtvrtý porod
- Porod
- Anonymní
- 28.08.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
První dítě se narodilo akutním CS, při odjezdu na sál mi tekly slzy strachu a smutku z toho, že se mi rozplývá sen o pěti dětech, bezmoc, že nedokážu porodit dítě... Už je to sedm let a mám úžasné čtyři děti...
Toto těhotenství bylo vysněné, zato nejnáročnější ze všech. První polovina těhotenství probíhala jako u předchozích. Do 20.tt mi bylo zle a v podstatě jsem chod domácnosti řídila z postele. Když mi bylo konečně lépe, začalo mě všechno bolet. Bolest kyčlí, píchání na čípku, motání hlavy, nízký tlak… od 30.tt jsem doufala, že už to bude, v noci mě budil vlastní pláč od bolesti. Ale miminko se nikam nechystalo.
Po termínu jsem už na kontroly musela do nemocnice. Miminko mělo odhad kolem 3,8 kg. Nechala jsem si udělat Hamiltona, po kterém se mi vždy porod rozjel, odvezla jsem děti do neděle na hlídání a čekala. Akorát se mi trochu zesílili poslíčci, že jsem neustále někde prodýchávala, ale nic z toho. Zvládli jsme víkendové lítání po obchodech, procházky. V neděli si naštěstí tchyně nechala ještě děti na pár dní u sebe. Máme všechny příbuzné kolem 50 km daleko a u nás nikoho, kdo by mohl případně pohlídat.
Přišlo pondělí a zase kontrola. Doktor se mě snažil povzbudit, jaký mám pěkný nález, nicméně obratem jsem dostala ledovou sprchu s tím, že ve čtvrtek nastoupím na vyvolání. Přišel na řadu další Hamilton a skoro v slzách jsem šla k autu. Hlavou se mi honilo jediné „Do čtvrtka MUSÍM! porodit“ Doma jsem byla jako tělo bez duše, tak mě manžel vytáhl na procházku a na pohár. Courali jsme do večera. Doma jsme rychle obstarávali zvířata, přičemž na mě skočila koza. Hezky na břicho, do místa placenty. A tak jsme se vydali na kontrolu do porodnice. Naštěstí bylo vše v pořádku, nález stejný, jen miminko o něco níže. Pan doktor se mě snažil přemluvit, jestli tam už nechci zůstat, že by mi porod vyvolali už teď. Odmítla jsem a jeli jsme domů. Měla jsem vybranou porodnici hodinu cesty od domova, takže jsme přijeli až pozdě v noci. Z plánovaného vyháněcího sexu nebylo nic. Odpadli jsme únavou.
Druhý den jsem se vzbudila a bylo skoro poledne. Nevěřícně jsem koukala na hodiny a běžela ven za zvířaty. Když jsem se dostala domů k snídani, manžel už venku pracoval a mně zase začaly ty otravné poslíčky. Poklidila jsem a jen tak si měřila intervaly. Bylo to chvíli deset minut, chvíli pět, pak tři a zase deset. Takže zase nic. Psala jsem si s kamarádkou, jaká je to otrava. Manžel chodil neustále dovnitř a ven. Lezlo mi to příšerně na nervy. Chtěla jsem se někde při poslíčkách v klidu kroutit. Vtom mi to došlo. Něco je jinak!
Intervaly byly pořád divoké, ale vážně už to bolelo. Šla jsem tedy za ním, že radši někam pojedeme. Odjel natankovat. Bylo 14:30 a psala jsem kamarádce, že teda někam jedeme, ale že nevím, jestli do té vybrané porodnice, nebo někam blíž. Když se manžel vrátil, bylo už jasno. Jedeme co nejblíže! V autě jsem si už ani nesedla, lezla jsem do něj po čtyřech a opřená vzadu o sedačky jsem už i zůstala. Cesta mi přišla nekonečná.
V 15:00 jsme vylezli tři poschodí k porodnímu sálu. Porodní asistentka mě hned zkontrolovala. Otevřená na osm. Papíry vyplníme po porodu, monitor už nebylo moc reálné natočit. Dostala jsem košili a odvedla nás na porodní sál. Voda prasknout už nešla, hlavička se tlačila ven. Nastal šílený tlak a čekání na poslední kontrakci, aby bylo miminko venku. Vzhledem ke stále nepravidelným stahům jsme čekali nekonečné tři minuty. Naštěstí nakonec přišla a v 15:30 se narodil náš čtvrtý poklad. K mé radosti to byl kluk. Mikulášek se nakonec narodil s váhou 4 130 g, bez porodní přípravy, bez nástřihu. Díky personálu nejbáječnější porod.
Doktor i porodní asistentky celou dobu vtipkovali a humor je naštěstí nepřešel ani, když se málem přizabili na hromadě plodové vody, která vytekla až s miminkem, ani když placenta nechtěla ven. Vyzkoušeli vše možné včetně babských rad, ale placenta nic. Už to byly dvě hodiny. Poslali manžela ven, malého odnesli, čekalo se na anestetika. Místnost byla najednou prázdná a ke mně došly veškeré pocity. Máme to za sebou, máme krásného chlapečka, je v pořádku a tak krásně voněl! Rozbrečela jsem se štěstím. Poprvé mi po porodu tekly slzy. V tom přišly lehké kontrakce a s nimi i placenta. A tak vše nakonec dobře dopadlo a hned po porodu jsem byla jako rybička. Jo, tělo umí zázraky a já za ně dnes a denně děkuji ![]()
Přečtěte si také
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 830
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 1446
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 1581
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 779
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 946
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 6618
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1922
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 2951
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1570
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 1278
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...