Darovala jsem život
- Snažení
- Geace
- 08.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mnohé z vás mě odsoudí, jiné pochopí a některé mě budou mít za hrdinku.
Darovat krev, nebo plazmu? Věc, kterou by měl udělat alespoň jednou za život každý zdravý člověk. Darování vajíček je běh na dlouhou trať s nejistým výsledek a velkými zdravotními riziky. Ale upřímně, dnes není nic bez rizika. Znám případ, kdy kamarádka špatně spadla z kola - a to mělo za následek poraněný vaječník a následnou neplodnost.
Proč jsem se rozhodla to udělat? Mojí sestře zjistili genetickou vadu, kdy nemá šanci porodit živé dítě. Jelikož máme stejné rodiče, byla možnost, že budu mít stejnou vadu. Řeknu vám, že to není příjemné, čekat na výsledek, zda se Vám někdy narodí živé děti. Je mi 24 let a děti jednou určitě chci, takže představa, že si nikdy neprožiju, jak mi roste bříško a pod srdcem mi roste nový život, pro mě byla hrozná.
Naštěstí se ukázalo, že jsem zcela zdravá. Začala jsem se zajímat o možnost, že bych svoji sestře, která je starší a na miminko má už věk, darovala svoje vajíčka. Bližší genetický materiál nesežene.
Možná bohužel, možná bohudík.
Ale bylo mi vysvětleno, že z právnického hlediska by to byl incest a že darování vajíček musí být zcela anonymní.
Samozřejmě to na jednu stranu chápu. Třeba by mi jednou hráblo a chtěla bych svoji neteř/synovce, protože by to byla vlastně moje dcera nebo můj syn. Kdo ví.
Mám kolem sebe hodně kamarádek, které už dlouho nemůžou otěhotnět a vajíčko od dárkyně je pro ně, jako pro spoustu dalších, poslední možností. A i když ještě nejsem matka, dovedu si představit, že pro ženu, která dítě chce a nemůže ho mít, je to nejhorší věc na světě. Stačí se podívat do deníčků snažilek.
Po mnoha vyšetřeních z krve a moči, kdy se zjišťovaly pohlavně přenosné choroby, a po výsleších gynekologů a genetiků jsem dostala zelenou pro dárcovství. Podepsala jsem spoustu papírů a cca po 3 měsících si mohla jít vyzvednout léky a stimulační protokol. Dostala jsem celkem 3 druhy léků, které jsem si musela každý večer ve stejný čas píchat do břicha. Dělala jsem to poprvé a vždycky jsem měla z injekcí hrůzu, ale dalo se to zvládnout.
Jen jednou jsem si injekci špatně píchla a byla z toho malá modřinka, jelikož jsem se trefila prý do nějaké malé cévky. Podotýkám, že jsem celou dobu měla telefonní čísla na sestřičky, které mi odpověděly na všechno, co jsem nevěděla. I aplikace injekcí mi byla vysvětlena.
Na kontrolním ultrazvuku zjistili, že mám k odebrání asi 18 vajíček. Velikost byla od 1 cm do 1,8 cm. Břicho jsem teda měla trochu nafouklé, ke konci stimulace už víc, ale nic co by se nedalo schovat volnějším tričkem. Nálady jsem na sobě taky trochu pozorovala. Ale nic hrozného.
Přišel den odběru. Nástup ráno s košilkou, přezůvkama, nenalíčená, bez náušnic, nalačno. V čekárně před ordinacemi seděly asi 3 manželské páry, které šly nejspíš na konzultaci nebo něco podobného. Většinou cizinci. Napadlo mě, že možná některý z nich je ten můj. Všichni z personálu na mě byli moc hodní a příjemní. Odběr probíhá v cca 15minutové narkóze. Usnete během 3 vteřin.
Po probuzení jsem trochu chraptěla a bolelo mě břicho. Přišel doktor, který vajíčka odebíral, řekl mi, že mi jich odebrali 16.
Sledovali mě asi 3 hodiny na pokoji a pak jsem v doprovodu mohla odejít.
Bylo trochu nepříjemné chodit na záchod, kdy jsem cítila tlak a trochu bolest. Přece jen je to zásah do těla. Dneska je to 10 dní. Menstruaci jsem dostala podle plánu, takže první signál, že by mělo být vše v pořádku. Hormony, které jsem si do těla napíchala, společně s menstruací už postupně odchází a já už cítím, že se nálady vytrácí. ![]()
Kamarádky, které o odběru věděly, se mě ptaly, proč to dělám a jestli mi to za to stojí. Upřímně? Co když mě jednou potká třeba špatný pád z kola a já jednou nebude dárkyně, ale příjemkyně? Myslím, že žena, která moje vajíčka dostala, nikdy nepočítala s variantou, že nebude maminkou přirozenou cestou. A jelikož přibývá žen, které tyto vajíčka potřebují přibývá, tak nás prostě potřebují.
Někdo chodí nalévat polévky bezdomovcům, jiný posílá peníze na charitu. Já jsem udělala tohle. Nelituju toho.
A jestli se mě někdo chystá soudit, že hazarduju se svým zdravím, tak se zamyslete. Jak víte, že vy, někdo z vaší rodiny nebo blízkých nebude jednou potřebovat někoho, jako jsem byla já? Každá paní nebo slečna, která chce být matkou, by matkou měla být. A někdy se tomu musí pomoct.
Přečtěte si také
„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli
- Anonymní
- 29.08.26
- 4544
S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...
Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři
- Anonymní
- 29.08.26
- 1280
Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...
Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám
- Anonymní
- 29.08.26
- 1434
Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...
Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta
- Anonymní
- 29.08.26
- 2163
Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...
Hraju si s dětmi v písku. Ostatní mámy mají konečně klid
- Anonymní
- 29.08.26
- 2527
My, mámy malých dětí, jsme na hřištích pořád. Který typ jste vy? Máma na lavičce nebo máma v písku?
Píšu si zápisník na vděčnost. Zatím v něm stojí jen: „Dnes nikdo nezvracel.“
- Anonymní
- 28.08.26
- 875
Ne, že bych nebyla vděčná za spoustu věcí. Mám milující rodinu, dvě krásné a zdravé děti a práci, kterou dělám ráda. Přesto mě konec prázdnin doslova ubíjí. Nejdřív měla střevní chřipku jedna...
Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě
- babiMáňa
- 28.08.26
- 5864
Syn je u nás v domě s rodinou velmi často. Jsem za to nesmírně ráda, protože jejich děti nadevše miluji a klidně bych brala i další vnouče. Pravda je, že mi přijde, že o tom diskutují i oni dva,...
Zamilovala jsem se do táty ze školky. Jenže naše děti jsou nejlepší kamarádi
- Anonymní
- 28.08.26
- 7471
Začalo to úplně nevinně. Ranní pozdravy v šatně, pár zpráv kvůli dětem, společné vyzvedávání a občasné kafe po školce. Jenže dneska čekám, kdy mi napíše, a doma se tvářím, že se nic neděje. Jenže...
Zasnoubili se po 10 letech a nespěchají. Naplánovaly jsme jim svatbu samy
- Anonymní
- 28.08.26
- 980
Po deseti letech! Přesně tak dlouho trvalo mému synovi, než se rozhoupal a koupil prsten. Když mi pyšně oznámil, že svou přítelkyni konečně požádal o ruku, spadl mi ze srdce balvan. Hned jsem si v...
Syn si mě doma nevšímá. Když jsem odjela na služebku, probrečel dva dny
- Anonymní
- 28.08.26
- 3649
Nedávno jsem se po mateřské vrátila zpátky do práce. Mám dva kluky, čtyři a pět let. Když přišla nabídka na čtyřdenní služební cestu, trochu jsem se zdráhala, ale nakonec jsem si řekla, že to...