Darovala jsem život
- Snažení
- Geace
- 08.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mnohé z vás mě odsoudí, jiné pochopí a některé mě budou mít za hrdinku.
Darovat krev, nebo plazmu? Věc, kterou by měl udělat alespoň jednou za život každý zdravý člověk. Darování vajíček je běh na dlouhou trať s nejistým výsledek a velkými zdravotními riziky. Ale upřímně, dnes není nic bez rizika. Znám případ, kdy kamarádka špatně spadla z kola - a to mělo za následek poraněný vaječník a následnou neplodnost.
Proč jsem se rozhodla to udělat? Mojí sestře zjistili genetickou vadu, kdy nemá šanci porodit živé dítě. Jelikož máme stejné rodiče, byla možnost, že budu mít stejnou vadu. Řeknu vám, že to není příjemné, čekat na výsledek, zda se Vám někdy narodí živé děti. Je mi 24 let a děti jednou určitě chci, takže představa, že si nikdy neprožiju, jak mi roste bříško a pod srdcem mi roste nový život, pro mě byla hrozná.
Naštěstí se ukázalo, že jsem zcela zdravá. Začala jsem se zajímat o možnost, že bych svoji sestře, která je starší a na miminko má už věk, darovala svoje vajíčka. Bližší genetický materiál nesežene.
Možná bohužel, možná bohudík.
Ale bylo mi vysvětleno, že z právnického hlediska by to byl incest a že darování vajíček musí být zcela anonymní.
Samozřejmě to na jednu stranu chápu. Třeba by mi jednou hráblo a chtěla bych svoji neteř/synovce, protože by to byla vlastně moje dcera nebo můj syn. Kdo ví.
Mám kolem sebe hodně kamarádek, které už dlouho nemůžou otěhotnět a vajíčko od dárkyně je pro ně, jako pro spoustu dalších, poslední možností. A i když ještě nejsem matka, dovedu si představit, že pro ženu, která dítě chce a nemůže ho mít, je to nejhorší věc na světě. Stačí se podívat do deníčků snažilek.
Po mnoha vyšetřeních z krve a moči, kdy se zjišťovaly pohlavně přenosné choroby, a po výsleších gynekologů a genetiků jsem dostala zelenou pro dárcovství. Podepsala jsem spoustu papírů a cca po 3 měsících si mohla jít vyzvednout léky a stimulační protokol. Dostala jsem celkem 3 druhy léků, které jsem si musela každý večer ve stejný čas píchat do břicha. Dělala jsem to poprvé a vždycky jsem měla z injekcí hrůzu, ale dalo se to zvládnout.
Jen jednou jsem si injekci špatně píchla a byla z toho malá modřinka, jelikož jsem se trefila prý do nějaké malé cévky. Podotýkám, že jsem celou dobu měla telefonní čísla na sestřičky, které mi odpověděly na všechno, co jsem nevěděla. I aplikace injekcí mi byla vysvětlena.
Na kontrolním ultrazvuku zjistili, že mám k odebrání asi 18 vajíček. Velikost byla od 1 cm do 1,8 cm. Břicho jsem teda měla trochu nafouklé, ke konci stimulace už víc, ale nic co by se nedalo schovat volnějším tričkem. Nálady jsem na sobě taky trochu pozorovala. Ale nic hrozného.
Přišel den odběru. Nástup ráno s košilkou, přezůvkama, nenalíčená, bez náušnic, nalačno. V čekárně před ordinacemi seděly asi 3 manželské páry, které šly nejspíš na konzultaci nebo něco podobného. Většinou cizinci. Napadlo mě, že možná některý z nich je ten můj. Všichni z personálu na mě byli moc hodní a příjemní. Odběr probíhá v cca 15minutové narkóze. Usnete během 3 vteřin.
Po probuzení jsem trochu chraptěla a bolelo mě břicho. Přišel doktor, který vajíčka odebíral, řekl mi, že mi jich odebrali 16.
Sledovali mě asi 3 hodiny na pokoji a pak jsem v doprovodu mohla odejít.
Bylo trochu nepříjemné chodit na záchod, kdy jsem cítila tlak a trochu bolest. Přece jen je to zásah do těla. Dneska je to 10 dní. Menstruaci jsem dostala podle plánu, takže první signál, že by mělo být vše v pořádku. Hormony, které jsem si do těla napíchala, společně s menstruací už postupně odchází a já už cítím, že se nálady vytrácí. ![]()
Kamarádky, které o odběru věděly, se mě ptaly, proč to dělám a jestli mi to za to stojí. Upřímně? Co když mě jednou potká třeba špatný pád z kola a já jednou nebude dárkyně, ale příjemkyně? Myslím, že žena, která moje vajíčka dostala, nikdy nepočítala s variantou, že nebude maminkou přirozenou cestou. A jelikož přibývá žen, které tyto vajíčka potřebují přibývá, tak nás prostě potřebují.
Někdo chodí nalévat polévky bezdomovcům, jiný posílá peníze na charitu. Já jsem udělala tohle. Nelituju toho.
A jestli se mě někdo chystá soudit, že hazarduju se svým zdravím, tak se zamyslete. Jak víte, že vy, někdo z vaší rodiny nebo blízkých nebude jednou potřebovat někoho, jako jsem byla já? Každá paní nebo slečna, která chce být matkou, by matkou měla být. A někdy se tomu musí pomoct.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 1216
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 1353
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 1063
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 876
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 382
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1651
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2711
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1179
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1426
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2232
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...