Den D: porodila jsem si největší životní lásku

Porod, komplikované těhotenství, pokračování příběhu

Den D: porodila jsem si největší životní lásku

Noc z neděle na pondělí je hrozně dlouhá, od dvou nespím, nejde to. Ať už je ráno a jedu do nemocnice, to čekání je hrozné. Ráno už jen dochystat věci a na 7.00 hodin do nemocnice. Tam mě hned pošlou do prvního patra, kde je porodnice. Převléct, zajít na první z mnoha kontrol a také zavedení tablety na vyvolání a pak už jen čekat. Bolesti se postupem času zvětšují a poté, co mi praskne voda, lezu bolestmi pomalu po zdi. Už vím, jak bolí porod.

Pak už se bolesti přesunou i do pánevní oblasti, což mi dává naději, že už se to blíží. Tak a teď tlačit a pomoct tomu drobečkovi na svět. Už nemůžu, mám toho plné kecky, ale musím. Tlačím, co to dá. Netuším kolikrát, zdá se mi to nekonečné, ale najednou je hlavička venku. Ještě jednou nebo dvakrát, ať dostaneme ven ramínka, radí porodní asistentka.

Tlačím dál. Najednou cítím, jak ze mě miminko vyjede. Porodní asistentka i s mladou slečnou už zručně miminku odmotávají pupeční šňůru, balí ho a dávají mi ho na břicho. Slečna má slzy na krajíčku. Jsme její první porod. Já jsem totálně vyčerpaná, ale na břichu mi leží zabalený malý uzlíček ještě fialový, ale nejkrásnější na světě. Čekáme, až dotepe pupečník a celou dobu mám našeho Kubíčka na břiše a nemůžu se vynadívat. Pak přestřihnout pupeční šňůru, čehož se přítel statečně ujme. Prý to šlo ztuha, prohlásí pak. To už pak ale Kubíčka berou sestry, aby ho umyly, zvážily a zkontrolovaly.

Kubíček je naštěstí v pořádku. Startuje do života s mírami 3 800 gramů a 50 cm. Umytého a zabaleného nám ho pak dávají do náruče a my máme čas si ho pořádně prohlédnout. Je nádherný. Ještě rychle poslat info rodině, která netrpělivě čeká na zprávy a bojí se o nás… Další průběh pobytu v porodnici už není důležitý. Náš ztělesněný zázrak máme u sebe, je hrozně křehoučký, ale zároveň hrozně silný, že zvládl, tak těžký porod. Sice má odřenou hlavičku, jak se tlačil ven a následně trpí na bolesti bříška, prý taky kvůli náročnému porodu, ale my všechno společně zvládneme…

Je to sice neuvěřitelné, ale za 10 dní už bude mít toto moje malé velké štěstí 5 let. Je to pěkný čert, ale taky pekelně chytrý, vnímavý a velký pomocník. Dennodenně mě překvapuje, umí být už i pěkně drzý, ale je to ten nejlepší parťák, kterého jsem si mohla přát. Plně souhlasím s tvrzením, že největší životní lásku si žena porodí sama. U mě to teda platí na sto procent.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
180
28.4.21 15:34

Tak to dopadlo moc hezky, je to napsáno výstižně a tak mile dojemně. Hned jsem zavzpomínala na vlastní porod 8), i když byl sekcí, ale byla jsem při vědomí. Ať vám malý šikula dál dělá samou radost. :D

Příspěvek upraven 28.04.21 v 15:36

  • Zmínit
  • Nahlásit
972
4.5.21 14:34

Teda slyším poprvé, že miminka mají bolesti bříška z těžkého porodu :think: to Vám řekl doktor?

  • Zmínit
  • Nahlásit
18
4.5.21 19:33

@Janičcka92 ano, někdo v nemocnici, buď doktor nebo sestra. Že vyvolávané porody a těžké porody můžou způsobit bolesti bříška. A že na to trpí víc kluci

  • Zmínit
  • Nahlásit
972
5.5.21 14:00

@Katee87M tak to by u nás odpovídalo :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
18
včera v 20:24

@Janičcka92 u nás to sedělo taky. První syn měl koliky půl roku, ten druhý naštěstí jen asi dva měsíce a byl klid. Ale všichni pořád říkali, že na to kluci trpí daleko víc.

  • Zmínit
  • Nahlásit