Deník pracující matky č. 2
- Rodičovství
- Anonymní
- 13.09.16 načítám...
Konec zábavy, jde se do robotárny! Aneb jak jsem nastoupila do práce s 5měsíčním miminkem a na rodičák šel táta. Deníček pracující matky, která se potřebuje podělit o své pocity. Mám za sebou první pracovní týden. Hurrá!, zvládli jsme to. Všichni si zvykáme na své nové role. Snažíme se přežít a pomalu objevujeme radosti i strasti nového způsobu života.
Pozitivní je, že náš Maličkej to vzal za správný konec a je naprosto spokojenej s tatínkem doma a maminkou v práci. I svůj pracovní život jsme přizpůsobili synovi. Ráno vstáváme společně a hrajeme si v posteli. (Miluji to ranní mazlení a dětské úsměvy). Malej pak naprosto spokojeně tráví den s manželem a na mne si ani nevzpomene.
Alespoň to mohu soudit dle fotek a videí, které v průběhu dne dostávám. Naše spokojené dítko na nich výská a řehtá se na celý svět. Když přijdu večer domů, šťastně mne obejme, pomazlí se se svýma mlíkárnama a blahosklonně mi věnuje trošku času ke hraní. Jsou to nejkrásnější chvíle mého dne.
Vím, proč do práce chodím, a i když mi zcela logicky vše dává smysl, přeci jen srdce občas stávkuje. Maličkej vždy bude na prvním místě a budu chtít být s ním. Je jedno, zda je ještě mimi v dupačkách nebo už velkej kluk se školní aktovkou.
Nevadí mi v noci vstávat a krmit ho. I když Maličkej asi rozumí, co se nyní děje a vstává jen jednou (děkuju mu za to!).
Nejtěžší je PRO MNE ranní loučení. Když kluci leží v posteli, hrají si a řehtají se spolu, je těžké od nich odejít. Nejednou jsem zavřela dveře a ukápla mi slza. Těší mne, že jsou šťastní, ale mrzí mne, že s nimi nemohu být.
No a jak to zvládá táta? První den to doma vypadalo jak po výbuchu. Všude bylo všechno. Tatínek se o dítko postaral - celý den si hráli, užívali si zábavy doma i venku a jak správně odhadujete, tím to i skončilo.
Po několika dnech se situace trošku zlepšila. Manžel objevil myčku. Ještě tedy nepřišel na to, že existuje lednice a sporák, takže se většinou stravuje venku, ale věřím, že i to se zlepší. Není nutné nikam spěchat. Důležité je, že je syn zdravý a šťastný. Kdo by řešil, že chodí na procházky v pyžamku poskvrněném od příkrmů a sem tam má plínu naopak. Věřím v lepší zítřky…
Tatínek syna miluje, baví ho to s ním, po večerech čte články o výchově, zábavě i výživě. Nedávno mne dostal informací, že ví, co má syn jíst a jaké příkrmy zavést v jakém věku. Každý den si píše harmonogram, co s spolu kluci dělají, kolik toho sní a jak spinká. Večer mi vše hrdě ukazuje a vypráví s láskou o jejich společných dnech. Když chodí ven s kočárkem, je to hrdina sídliště. Kdejaká maminka po něm obdivně pokukuje, jak se stará o syna.
Před pár dny jsme obdrželi pozvánku na postkomunistickou zvyklost vítání občánků na radnici. Můj Američan oznámil, že rozhodně musíme jít, protože to chce vidět. Tak jsme se slavnostně oblíkli a vyrazili jednoho dne na radnici.
Pro jistotu se Malej dvakrát převlíkal, protože se poblil. Tyhle věci ho strašně baví. Například první den jsem do práce přišla v poblitý košili. Všimla jsem si toho až u oběda. Asi si mne chtěl ocejchovat, aby každej věděl, kdo je jeho maminka.
Celý obřad jsem tedy byla jako na trní a čekala, zda se nerozhodne znovu na mne zanechat nějaký pozůstatek oběda.
Vítání občánků byla rozhodně událost roku pro některé rodiče. Pánové oprášili svatební obleky, dámy se vměstnaly do šatů, které jim po porodu byly o několik čísel menší, a společně jsme všichni usedli do komunistického sálu naší radnice. Starosta ze sebe vymáčkl dvouminutový projev, předal dary, rodiče zamáčkli slzu, udělali jsme foto a bylo hotovo. Za půl hodiny vybaveno i s cestou. Manžel se mne nechápavě ptal, proč jsem dostala umělou kytku (karafiát) a kolik zlata je asi v té pamětní medaili. Podstata tohoto komunistického svátku mu zřejmě bude navždy utajena.
PS.: Děkuji všem čtenářkám za jejich reakce na první článek. Všechny jsem je přečetla. Máte plno krásných podnětů a určitě se je budu snažit ve svých příspěvcích obsáhnout. Pokud vás bude nadále mé psaní zajímat.
Přečtěte si také
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1248
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 466
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 822
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 1151
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 290
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 3115
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 2754
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 3533
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 1462
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 1337
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...