Dnes je to rok...

Dopis, který nejde odeslat....

Moje milovaná maminko, dnes je to rok, co jsem neslyšela Tvůj hlas, co jsem Tě nemohla pohladit po vlasech a dát Ti pusu na rozloučenou.
Dnes je to rok, co jsem Ti chtěla tisíckrát a možná ještě víc zavolat. Zavolat jak se máš, jak Ti je, že v neděli přijedem, že kluci jdou poprvé do školky, jak se jim tam líbí, jak jsem na ně pyšná, měli první besídku a já plakala štěstím, u všeho mi moc chybíš, ta jistota kterou jsi mi dávala, ta láska bez podmínek, i když jsi to se mnou měla určitě těžké.
Je to rok, kdy jsem v několika dnech zažila obrovskou bolest ve chvíli, kdy jsem slyšela „Umřela Ti máma“ a obrovskou radost a štěstí, ve chvíli, kdy mi osud dal mojí Madlenku, holčičku, kterou jsme si obě strašně moc přáli, tak moc jsem toužila Ti říct, že je to holčička, přitom mě od toho dělilo jen pár dní. Když se poprvé usmála, otočila, byla nemocná, rozbalovali jsme dárky pod stromečkem, když já sama jsem měla narozeniny… každý den jsem měla telefon v ruce, klíčky od auta připravené…
Zrovna dnes udělala Madlička sama několik kroků, jejích prvních pár kroků v životě, v životě, ve kterém jí snad, doufám, budu tak skvělou maminou, jako jsi byla Ty pro mne.

Víš, denně, několikrát slyším, „mami, mamííí“ ale já sama to už neřeknu ani jednou…

Víš, poslední, co jsi mi řekla, když jsme se viděli bylo „V neděli se už neuvidíme.“ A já se smála a říkala jsem ti, že rodit se nechystám. Nerodila jsem, ale musela jsem se rozloučit s Tebou.

Miluju Tě a děkuji za vše, však Ty víš.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
zelvoon
384
23.3.10 09:06

Milá Marlenko,

je to neuvěřitelný, ale jsem na tom úplně stejně jako ty. Je mi do breku při čtení tvých slov, jako bych to psala sama. Také jsem dostala loni sms, ve které bylo napsáno „maminka umřela“ :cry: :cry: :cry: Vím, jak se hrozně cítíš, každý den jsem myšlenkami s ní a faktem je, že člověk, který o svoji maminku nepřišel, nemůže nikdy pochopit tak hroznou bolest, jakou asi cítíme (nemyšleno ve zlém)…

Hodně síly a děkuji za tvá slova… :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Romulda
23.3.10 09:34

Ahoj Marlenko,

při čtení tvého příspěvku tu brečim jak želva…Mně neumřela maminka, ale tatínek, řekla bych, že bolest je stejná !!!! Každej den na něho myslim a představuju si, co by asi říkal na mýho Tomáška, tak moc je mi líto, že ho nezná… držím ti palce, ať to brzy aspoň trošičku přebolí. Úplně to nepřebolí nikdy, ale jen to čas otupí, drž se, pa Romča

  • Upravit
karinečka
375
23.3.10 09:58

mě neodešl nikdo…ale pri čtení tvého dopisu jsem tady plakala jak želva…nedokažu si to představit…Tereza

  • načítám...
  • Zmínit
Nafteta
1154
23.3.10 10:19

Smutek

Musím se přiznat, že vím moc dobře, jak Ti je. Já už podobný dopis píšu sedm let svému milovanému tatínkovi. Vzpomenu si na něj pokaždé - když jsem kráčela k oltáři a vedl mě někdo jiný, když se mu narodila vnučka, kterou by miloval, když rostla a je mi čím dál víc podobná. Když se nám rozbilo zahradní křeslo a on by se hrnul do opravy. Když jsem na půdě našla model lodi, který nestihl sestavit. Je to už sedm let, ale pokaždé se mi chce brečet. A dneska taky - měl by narozeniny a nacpala bych si břich dortem a dělala bych si z něj legraci,že už je pěknej dědula. A místo toho jen zapálím svíčku na zahradě, kde odpočívá pod stromkem.
Drž se,myslím na Tebe.
Nafteta

  • načítám...
  • Zmínit
1Pears1
44198
23.3.10 12:57

Marlenko, nádherné,krásně od srdíčka napsané :srdce:
Taky mám slzy v očích.

U nás to bylo v neděli 10 let,co umřela moje babička,moc pro mě znamenala.A včera 7 let,co tragicky umřel můj strýc,když na nočním skautském výletě zachraňoval dítě a zřítil se při tom ze skály.

Jsou okamžiky,které se už nikdy nevrátí.O to hezčí je vzpomínka.
Držte se :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
katty
7928
23.3.10 16:07

Marlenko krásně jsi to napsala je mi to moc líto maminka tam nahoře na tebe kouká a opatruje celou vaši rodinu.

Přeji mnoho síly :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

Příspěvek upraven 23.03.10 v 16:07

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22063
23.3.10 16:35

Marlenko, ani nevíš, jak s Tebou cítím - v neděli to bude rok, co stejně nečekaně odešla i moje maminka… jen o 3 dny se nedozvěděla, že budeme mít Marečka… Chtěla jsem jí to říct o víkendu, no, a vidíš, už se toho víkendu nedožila. Do té doby byla naprosto zdravá a ještě jí nebylo 62…

  • načítám...
  • Zmínit
petra.lovosice
12947
23.3.10 18:57

marlenko, moc pekne si to napsala,i me ukápla slza, maminka na vás jistě kouká z nebíčka ,střeží tvoje detičky a jistě byla a je na vás pyšná,drž se :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Ježa
23.3.10 21:40

Ahoj Marlenko, neboj, časem bude líp. Ber to tak, že teď už jí nic nebolí. Zapomenout nejde, vím a je to i dobře.Moje mami už tu není pomalu 9 let, tátu nemám o 1,5 roku míň. Asi naši nemohli bez sebe vydržet, ale přála bych jim tu být i dýl než jen do 60…Nejvíc mě mrzí, asi stejně jako tebe u malé, že moji kluci nepoznají druhou babi a dědu - ty skvělý a úžasný rodiče, co mě milovaly a vychovaly. Teď už je jen na nás, dát těm dětem to nejlepší, co nás naši naučili.Drž se a nebuď moc smutná. Mamka by tě určitě chtěla vidět šťastnou.

  • Upravit
VenJe
75
24.3.10 10:29

Ahoj Marlenko,
při čtení tvého dopisu mě srdíčko tepe bolestí. Jee mi třicet, jsem v 8.měsíci svého prvního těhotenství, je to asi měsíc, co mi zemřela babička. Slýchávala jsem, že vždycky musí někdo zemřít, aby mohl na svět někdo nový přijít. Přesto je to moc těžké. Moje maminka má teď před operací a já před porodem, čekáme s manželem naše první děťátko - Esterku, která se mi teď ozývá v bříšku. Půlku svého těhotenství (kdy jsem o maminčině operaci věděla) jsem se o maminku moc bála. Teď cítím, že musím být silná - vždyť ta naše beruška bude chtít za pár týdnů přijít na svět a být tady šťastná a to je přece můj úkol jako nastávající maminky. Kéž by nás tyhle smutné chvíle mohly minout, ale asi to fakt nejde. :-) :-) :-)

Příspěvek upraven 24.03.10 v 10:30

  • načítám...
  • Zmínit
Romik
1837
24.3.10 16:05

Marlenko,
napsala jsi to moc krásně. Je mi líto, že tvoje maminka zemřela, ale přesto kousek z ní je v tobě a v tvých dětech. Její život měl smysl a dokud na ní budete vzpomínat bude tu s vámi napořád.
 Romana

  • načítám...
  • Zmínit
Marlenka11
3470
25.3.10 11:42

Holky, děkuji za reakce a podporu.
Nejhorší - první rok mám za sebou a bude už jen líp.
Jen je mi líto, že opravdu platí to, že to, co máme ve svých blízkých poznáme teprve, až je ztratíme.

  • načítám...
  • Zmínit
Jitulinda
1748
30.3.10 13:27

Marlenko, přečetla jsem si tvoji vzpomínku a pláču tady.

3.2. to bylo 6 let co odešel můj tatínek. náhle, bez možnosti se rozloučit, obejmout, říct mu, že ho miluju. a musím říct, že to moc bolí do dnes. není dne, kdy bych si na něj nevzpomněla. závidím ostatním, které tatínky mají. ten můj mi neskutečně moc chybí. byla jsem benjamínek a jeho miláček. mohli jsme se poštěkat a za pár minut byli nejlepší kamarádi.

nikdy nepoznal moje děti a když říka, že nikdy moje děti nepozná, smála jsem se mu. vím, že by je miloval. Mišák je celý já, jeho miláček a Karlička by si jako správná ženská omotala kolem prstu. byl by u nás pořád. pracoval by u nás na zahradě, rozmazloval děti, spřádal plány.

už tady není, bolí to a nezdá se mi, že míň než, když jsem slyšela od maminky v telefonu ta slova: „Jituško, tatínek v noci zemřel“. moje rekace byla: „si děláš prdel, ne“. jen jsem se s tím, že tatínek už nežije, naučila žít.

Jitul

  • načítám...
  • Zmínit
Marlenka11
3470
2.4.10 07:13

Jitul, jo, jo, naučila žít..... bude líp, uvidíš, mě tatínek zemřel před 11 lety, už se dokážu podívat na fotky, aniž bych hned začala brečet.. teď bolí maminka, ale přebolí to vím…

Já si říkám, že mám nahoře dva anděly, kteří na nás dávajéí sakra pozor, kdo by to uměl líp, než rodiče :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář