Do nemocnice s tvrdnutím břicha
- Těhotenství
- Anonymní
- 27.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Včera jsem se vrátila z nemocnice a něco takového jsem teda nečekala. Jsem z toho trochu znechucená a nevím, jestli jsem teda blázen nebo ne. :D Doposud jsem měla v jiných nemocnicích dobré zkušenosti.
Nejdřív moje situace: 2 potraty, 2 břišní operace, podstoupení IVF. Momentálně jsem ve 20. tt, od 7. do 16. tt špinění a silné krvácení kvůli placentě uložené přes děložní hrdlo. Takže 2× nemocnice na odeslání gynekologem. Od 7. tt ležím.
V první nemocnici, kde mě vyšetřovali, mi dávali kapačky hořčíku, ale prý mám hodně nízký tlak a ty kapačky to můžou ještě zhoršit, může mi z toho hodně bušit srdce, bolet hlava a způsobit zažívací problémy. Tak to pouštěli pomalu a nic mi z toho nebylo, snášela jsem to velmi dobře. Dále mi zjistili, že placenta byla původně 12 mm přes čípek a teď už je 2 cm od čípku. Prý se bude už jenom zvedat a snížit se nemůže. Takže dobře zprávy.
Krvácení teď ustalo, placenta se začala vytahovat, ale bohužel mi začalo dost tvrdnout břicho, hlavně vleže. Nemohla jsem ani ležet a přetočit se, do toho bolesti v podbřišku. Tak jsem jela opět do nemocnice, tentokrát sama od sebe a vybrala jsem si jinou nemocnici, jejíž součástí je i porodnice. Přeci jenom jsem si říkala, že to tam aspoň před porodem omrknu a kdyby něco, tak mi snad víc pomůžou. Samozřejmě po tom všem mám o dítě strach, ale řekla bych, že úplně normálně. Jinak se raději vždy na všechno zeptám doktorů, než abych to pak musela dohledávat někde na internetu. Předepsané léky vždy beru.
A teď k hospitalizaci v druhé nemocnici: Při příjmu mi dělal ultrazvuk velmi mladý, ale sympatický doktor. Řekl mi, že mám hodně nízko placentu, prý těsně u čípku. Tak jsem mu řekla, že podle posledního ultrazvuku jsem ji měla už 2 cm od čípku, tak jak je to možné. Tak mi řekl, že to je nesmysl, že prostě není vytáhlá a je těsně u čípku. To mi vrtalo hlavou, tak jsem se další den u vizity zeptala primářky, jak je to možné, jestli se mi to mohlo zase posunout dolů. Přišlo mi, jak kdyby se urazila, a řekla, že mi doktor určitě nic takového při příjmů neříkal, že do papírů mi jenom napsal nízká placenta, ne že je těsně u čípku. Prý se to přeměří při propuštění, což nakonec stejně nikdo neudělal. Každopádně vím, co mi ten doktor říkal, ale nekomentovala jsem to.
Po příjmů chodily sestřičky, sahaly mi na břicho a dělaly lékařské diagnózy. Prý ty tvrdě bolestivé boule, co se mi dělají na břiše, je to dítě. Když jsem jim řekla, že zatím ani necítím pohyby, tak jak se mi tam může 300 g dítě boulit, tak prý může.
Doktoka řekla, že mám to břicho takové divné plně, tuhé a tvrdé a že by mi měly zabrat kapačky hořčíku. Většina sestřiček mi říkala, že to musí kapat pomalu, takže to bude na dlouho (stejně jako v první nemocnice). Večer ale přišla jedna protivná sestřička, pustila to celkem rychle a v devět to přišla odpojit. Kapačka nebyla vykapaná, ale prý ať můžeme jít spát a ona tam nemusí znovu chodit, tak mi ten zbytek pustí rychle. Dala to na plný proud… úplně se mi rozbušilo srdce, zrudla jsem a začaly mě pálit uši. No neřešila jsem to, za chvilku to přešlo.
Ráno přišla jiná sestřička, dala mi kapačku a prý to musí kapat pomalu. Jenže nás potřebovala přestěhovat do jiného pokoje a prý by to ráda stihla dopoledne, aby měla odpledne klid. Před obědem nebyla ještě kapačka vykapaná, tak ten závěr taky pustila rychle. Nic mi to neudělalo, ale po obědě se mi začala strašně točit hlava. Na to se tvářily sestřičky, jak kdybych si to vymyslela nebo je to otravovalo. K večeru mě začal bolet žaludek a střeva. Tak jsem to opět nahlásila. Zase se tvářily otráveně a potom jsem slyšela, jak se na chodbě povídají, že to je hrozně, prý mě nejdřív bolela hlava a teď zase střeva.
Střeva mě pořád bolela, tak jedna sestra mi řekla, že mi dá Espumisan. Jiná zase, že se to těhotným nedává. Tak jsem se zeptala, jestli si ho teda mám vzít nebo ne, jestli je to vhodné. Tak nakonec, že ano.
Potom přišly výsledky kultivace pochvy, měla jsem tam e.coli a enterokoka. Dali mi antibiotika Macmiror. Večer jsem si to zavedla a najednou mě to začalo strašně pálit, natekla mi pochva a pysky a nemohla jsem na to ani sáhnout. Tak jsem šla za sestrou a ta mi nepříjemné řekla, že s tím nic dělat nebude. A že mám přestat mít strach z léků. Že už na ten Espumisan jsem se ptala, jestli ho můžu (toto mi řekla ta sestra, která mi ho nejdřív nechtěla dát, jinak bych to vůbec neřešila). Tak jsem chtěla mluvit s doktorkou, co s tím mám dělat a jestli mi to nějak vypláchnou. Odmítala ji zavolat, no ale nakonec přišla. Doktorka mě ani neprohlédla a řekla, že to je alergie a výplach mi dělat nebude, prý se v těhotenství nesmí. Nechali mě tak a slyšela jsem, jak na chodbě sestřička doktorce říkala, že si pořád něco vymýšlím. Prý mě bolela hlava, pak střeva a teď mám alergií na Macmiror.
Ráno jsem šla na výstupní ultrazvuk. Dostála jsem kartu a měla jsem čekat. Tak jsem do karty nahlédla a tam bylo výrazně napsáno: „Včera volán lékař z důvodů úzkostných stavu a strachu o dítě.“ To mě teda docela šokovalo, když jsem tam byla s alergií v pochvě, která byla nakonec potvrzena a nijak neřešena.
No přišla dokorka a že mi udělá výstupní ultrazvuk. Překontrolovala plod, řekla pohlaví a prý vše ok. Zeptala jsem se, co mám dělat s tou alergií, že mi to přijde ještě horší. Prý mám nějakou suchou pochvu, Macmiror nevytéká, tak si mám udělat sama doma výplach. Ten, který se podle jiné doktorky nesmí. Očekávala bych, že mi to udělají oni, ale už jsem si ho dělala, tak jsem to neřešila.
Zeptala se mě, jestli chci nějaký recept nebo mám všechny léky. Tak jsem řekla, že nemám recept na Utrogestan, který mi naordinovala v této nemocnici jiná doktorka. Zeptala jsem se, jak dlouho mám ten Utrogestan brát. Tak prý do 12. tt. TOTO MI ŘEKLA PO KONTROLNIM ULTRAZVUKU. Tak jsem jí řekla, že jsem ale ve 20. tt., načež se mě zeptala, že proč ho teda ještě beru, že se dává max do 16. tt. Tak říkám, že mi ho tam předepsali oni a jestli ho teda mám brát nebo co. Moc mi nevěřila, kroutila hlavou, hledala v papírech a pak se naštvala, že samozřejmě ho mám brát, proč se pořád tak vyptávám, jestli ty léky brát. Že ji to nepřijde normální. Prý to mám brát tak 14 dnů.
Potom jsem šla zanést kartu sestře a prý až se nabalím, tak si mám přijít pro recept a podepsat papíry. Nabalila jsem se a šla za sestrou. Po cestě mě zastavila doktorka, že jestli mám ten recept, tak jsem řekla, že jdu zrovna pro něj. V tom vyšla sestra a že co se děje. Doktorka na to, že řešíme recept. Tak mi sestřička vynadala, že mi jasné řekla, že mám pro něj přijít a nechápe, proč s tím otravuju doktorku. Tak říkám, že sem pro něj šla a paní doktorka mě zastavila. Doktorka na to, že ne, podívaly se na sebe a zakroutily hlavou. To už mi fakt přišly, že že mě dělají blbce. Potom přišla jiná doktorka a řekla mi, že mám brát Utrogestan do 33. tt. Tak jsem řekla, že po ultrazvuku mi doktorka řekla, že to mám brát 14 dnů. Tak se naštvala, že nechápe, proč mám pořád takovou fobií z léků, a ať si dělám, co chci.
Potom mi odmítli dát propouštěcí zprávu, prý při propuštění není ještě napsána a pošlou ji jenom doktorovi a budou ji psát až druhý den. Což mě teda dost šokuje, protože jinde jsem je vždy dostala.
Už jsem doma a pořád nad tím přemýšlím. Odjížděla jsem s tím, že jsem blázen s úzkostnymi stavy a strachem o dítě a s panickou hrůzou z léků. Pochva mě stále pálí a bolí, Macmiror pořád úplně nevytekl. Mám si začít zavádět jiné léky, ale mám to úplně rozbolavěné. Ke svému doktorovi mám jít až za 14 dní.
Jinak v průběhu kontrol se názory doktoru dost měnily. Jedna doktorka říkala, že je děloha dobrá. Jiná zase, že je divné tvrdá a plná. Potom když se sešly dohromady, tak se tam vzájemné přesvědčovaly, jak to teda je.
Další věc, která mě v dnešní době dost šokovala, i když je to možná běžné i v jiných nemocnicích: v této nemocnici nebylo umývadlo na pokoji ani na záchodě, ale zvlášť mimo prostor. Stejně tak koš na odpadky. V celém oddělení nebylo k dispozici mýdlo, toaleťák ani dezinfekce. Jedna dezincekce byla teda při vchodu, ale prázdná. Samozřejmě pacienti mýdla neměli a když jsem si ho náhodou zapomněla na chodbě na umyvadle, tak bylo za chvilku prázdné. Tím pádem si tam skoro nikdo nemyl ruce. Za celý pobyt nám nikdo neumyl v pokoji stůl, ani stolík, nevyměnil skleničku. V jiných dvou nemocnich bylo vždycky umyvadlo na pokoji, stejně tak koš, mýdlo, dezinfekce. To stejně bylo na záchodě i s toaleťákem. Každý den probíhal úklid, včetně stolu, stolku a skleniček. Tady mi ani nepřevékli povlečení, protože ho mají prý málo. Tři dny nám na stole ležela náplast od krve od kapačky od jiné pacientky a normálně na to pokládali podnosy s jídlem, které jsme pak museli sami odneset a uklízet. Jako opravdu si nedovedu představit, že bych tady měla rodit.
Zajímal by mě váš názor, jestli jsem teda divná já, nebo ten jejich přístup nebyl úplně ideální.
Přečtěte si také
Tchyně nám pomohla s bydlením. Teď má pocit, že jí patří celý náš život
- Anonymní
- 27.06.26
- 2688
Tchyně nám finančně pomohla s bydlením a já jí za to byla opravdu vděčná. Jenže od té doby má pocit, že může rozhodovat o všem: o zařízení bytu, výchově dětí, našich dovolených i o tom, jak...
Švagrová pojmenovala dítě po mé zesnulé dceři. Nikdo nechápe, proč mi to vadí
- Anonymní
- 27.06.26
- 2124
Když moje švagrová porodila dceru, měla jsem z ní upřímnou radost. Ta ale zmizela ve chvíli, kdy oznámila její jméno. Od té doby je mezi námi napětí a část rodiny si myslí, že reaguji přehnaně.
Partner v 55 letech už dítě nechce. Já ho chci, uvažuju, že si to „zařídím“
- Anonymní
- 27.06.26
- 1172
Láska si nevybírá a neptá se na datum narození v občance. Když jsem před čtyřmi měsíci potkala Igora, věkový rozdíl devětadvaceti let jsem vůbec neřešila. Je mi šestadvacet, jemu pětapadesát, ale...
Manžel chce třetí dítě, já už ale nemůžu. Bojím se, že mi to nikdy neodpustí
- Anonymní
- 27.06.26
- 684
Máme dvě děti, domácnost, práci a každodenní kolotoč, který mě vyčerpává víc, než si manžel připouští. On by si přál ještě třetí dítě, protože sní o velké rodině a dalším miminku. Já ale cítím, že...
Chlap v base, 2 děti na krku a rodičák k smíchu. Stát mě hodil přes palubu
- Anonymní
- 27.06.26
- 787
Včera jsem stála u pokladny v supermarketu, v peněžence poslední dvě stovky a v košíku jenom ty nejlevnější plíny, mléko a pár rohlíků. Když mi prodavačka řekla výslednou částku, udělalo se mi...
„Zničili jste mi budoucnost.“ Tohle nám syn řekl po přijímačkách
- Anonymní
- 26.06.26
- 5426
Věděla jsem, že nepřijetí na vysokou školu syna zasáhne. Nečekala jsem ale, že místo zklamání přijde vztek. A že za svůj neúspěch začne obviňovat nás.
Muž chtěl třetí dítě, já už ne. Vyřešila to za nás až jeho vážná nemoc
- Anonymní
- 26.06.26
- 2083
O třetím dítěti jsme se začali bavit ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že konečně zase začínám dýchat. Děti byly větší, nocí ubývalo, život se pomalu skládal do nějakého rytmu. A právě tehdy přišel...
Vydělávala jsem víc než manžel. Rodičák mě ale srazil na úplné dno reality
- Anonymní
- 26.06.26
- 1790
Ještě pár měsíců před porodem jsem měla pocit, že máme s manželem věci nastavené fér. Oba jsme pracovali, já dokonce vydělávala o trochu víc než on. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela jako nad něčím...
Doma máme klid, děti a účty. S jiným mužem jsem si vzpomněla, že jsem žena
- Anonymní
- 26.06.26
- 1574
Doma nemáme hádky, křik ani velké drama. Máme funkční manželství, děti, účty a každodenní provoz, který navenek vypadá úplně normálně. Jenže mezi mnou a manželem už dávno není blízkost, touha ani...
Jsem jeho milenka a chřadnu čekáním. Bojím se, že ženu nikdy neopustí
- Anonymní
- 26.06.26
- 1014
Už tři roky miluji ženatého muže. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že se mnou zažívá něco, co nikdy předtím nepoznal, a že chce být jednou se mnou. Jenže pořád neodchází. Říká, že ho s...
Jinak jedině k té alergii- šla bych k doktorovi svému hned 
Nečekej 2 týdny přece, je to akutní. Navíc jsi po propuštění z nemocnice ..
To je zrale tak na stiznost. Maximalne po dvou dnech bych podepsala reverz a mazala jinam.
toe chování není normální a asi by měli vrátit diplom 
tahle se chovat k pacientům a ještě k těhotne ženské 
nadobi menili, jen pribor jsme si opecovavaly samy 
. O dva dny pozdeji mi tez pustili kapacku pomaleji a bylo to o neco lepsi. Posledni 2 dny mrnous kope snad bez pauzy tak se ptam jestli se nemuze neco dit spatneho s mimcem a bylo mi receno teg ze jsem precitlivela a ze je hloupost abyh tak moc citili v 19+5 pohyby. Doktor se mi prakticky vysmal. A přitom je citim uz delsi dobu,na dotek a nekdy ty prudsi i vidim jak se mi hybe bricho. Takze prcek kope stale a ja nevim cim to je. 
Kdyz se tam nazory takhle menily, mela jsi si jejich hovory nahravat na telefon a pak to nejen jim pustit zpetne, ale bud si zavolat reditele, nebo dodatecne napsat stiznost a pripojit zaznam… Ale je naprosto jasne, ze v tu chvili, kdyz jsou zdravitni komplikace, na to clovek nema ani myslenky ani chut. Urcite bych byt tebou volila prvni nemocnici a v teto se uz neukazala, pokud je ta moznost… Ja si zazila neco hoodne podobneho na sestinedeli. Jedna sestra rekla to, druha potom po mne zacla jecet, jestli jsem normalni a chci sve dite zabit. Do toho hornony a stres, cisar - vubec prvni operace celkove. No, mela jsem dost a tam nikdy vice
. Hlavne, at jste obe v poradku a volala bych svemu dr., aby te vzal drive. 
Prosim o zachovani anonymu, citlive informace