Do třetice všeho dobrého?
Už od patnácti let jsem snila o tom,že budu mít jednou velkou rodinu. Později jsem zjistila, že to není až tak jednoduché, jak se zdá...
9+1
11+1
12+4
17+4
16+3
12+4
S mým přítelem jsme spolu byli už čtyři roky. Přítel se mi svěřil s tím, že by si přál miminko. Nemusel mě přemlouvat, chtěla jsem to samé, jen jsem čekala na to, až to budeme chtít oba…
Po vysazení antikoncepce jsme se domluvili, že tomu necháme volný průběh a nebudeme se na to soustředit. Hned po měsíci přišlo zpoždění a já to přičítala vysazené antikoncepci. Je přece normální, že po vysazení bývá nepravidelná. Po týdnu jsem to už nevydržela a koupila jsem si těhotenský test. Objevila se první čárka a pak i slabá druhá. Byla to neskutečná radost a divila jsem se, že to bylo tak rychlé. Jako správná nedočkavá ženská jsem hned každému oznámila, že čekáme miminko a objednala se ke svému gynekologovi.
O týden později sedím v čekárně a koukám kolem sebe na ty ženy s krásně kulatýma bříškama a nemůžu se dočkat toho, až mi pan doktor pogratuluje a ukáže první fotku. Ale pan doktor mi pouze oznámil, že tam nic nevidí a jestli vím, že existuje mimoděložní těhotenství. „Nemusíte se stresovat, přijďte za týden a už tam MOŽNÁ něco uvidíme.“ Takže jsem odcházela s nadějí, že třeba jsem tam šla moc brzo.
Za další týden už byl vidět váček. A následovala kontrola po třech týdnech. To mi pan doktor oznámil, že mi dává týden a pak mě posílá na zákrok. Vůbec jsem nevěděla, co to má znamenat, nevysvětlil mi to. Navštívila jsem tedy ještě jiného doktora, který mi potvrdil zamlklé těhotenství. Alespoň mi to vše vysvětlil.
Hodně jsme to obrečeli, ale nedalo se nic dělat a já musela na revizi dělohy. Takhle dopadl náš první pokus o to posunout se v životě o kus dál a spojit nás navždy.
Po šestinedělí a půlroční pauze jsme se mohli snažit znovu. To už nešlo na to nemyslet. Nemohla jsem se dočkat toho, až objevím další dvě čárky na tom kouzelném proužku papírku. Možná proto, že jsem to chtěla až moc, se ty čárky objevily až po čtyřech měsících. Řekla jsem to jen přítelovi a své nejlepší kamarádce. Neměla jsem takovou radost jako poprvé, věděla jsem totiž, že ještě nemáme vyhráno.
K lékaři jsem se pro jistotu objednala až po 14 dnech. Seděla jsem nervozní v čekárně a čekala na to, jestli mě zase nečeká špatná zpráva. Pan doktor mi řekl tu úžasnou větu. „Gratuluji, jste těhotná, v děloze už je vidět váček i se zárodkem.“
Hrozně se mi ulevilo a nechala si vyvolat první fotku. Okolí jsme ale stále nic neřekli. Do třetího měsíce se může stát ještě spousta věcí.
Další kontroly byly naprosto v pořádku a přišly Vánoce. Naše rodina dostala pod stromeček jako poslední a nejvzácnější dárek - fotku jejich budoucího vnoučátka, na které už vypadalo jako človíček. Byly to pro nás všechny nejhezčí Vánoce a už jsme se těšili na to, jak nás bude příští Vánoce o jednoho víc.
Čas šel dál, kontroly byly v pořádku a já se začala strašně těšit na našeho chlapečka, jak nám oznámil pan doktor. Chlapečka jsme si děsně přáli a hned měli jasno, jak se bude jmenovat. Bylo úžasné cítit jeho pohyby a vidět, jak je přítel šťastný a hladí a pusinkuje bříško, v kterém se skrývá náš malý poklad. Radost nám ale bohužel dlouho nevydržela…
Při návštěvě mého lékaře ve 21. tt mi oznámil, že maličký leží špatně a on si nemůže pořádně prohlédnout srdíčko. Poslal mě ke svému kolegovi genetikovi. Přijela jsem tam klidná a veselá a těšila se, až toho drobečka zase uvidím. Pan doktor mě mile přivítal, na první pohled to byl sympaťák. Dělá mi ultrazvuk, potvrzuje pohlaví a já jsem šťastná.
Najednou mě chytne za ruku a začne mi ji hladit. Čekala mě další špatná zpráva. „Vaše miminko má vrozenou vadu srdíčka. Jedná se o malpozice velkých cév, zvětšení pravé komory a úzké levé komory. Byl bych rád, kdyby se na vás ještě podíval můj kolega kardiolog a uděláme i pro jistotu amniocentézu, protože se může stát, že k této vrozené vadě může být přidružena i genetická vada.“
Náš život se opět začal hroutit a bylo to jen ježdění na různé vyšetření a čekání na výsledky. Ač nejsem věřící, každý den jsem se modlila za to, ať se dozvíme, že kromě toho srdíčka je náš chlapeček zdravý a srdíčko se dá operovat.
Když jsem jela na další UTZ srdíčka, tak mi pan doktor oznámil, že je zbytečné ho dělat, protože přišly genetické výsledky a náš malý má přestavbu na dvou chromozomech, takže by byl ještě ke všemu postižený. Ale nevěděli, jakým způsobem. Jednoznačné doporučení - ukončení těhotenství ve 24. týdnu těhotenství.
Byl to děsný šok. Vždy jsem říkala, že kdybych čekala postižené miminko, tak si ho nenechám, protože by stejně nemělo pořádný život jako ostatní děti a my také ne… ale v tu chvíli jsem cítila malého kopat a říkala si, jak můžu vzít život svému chlapečkovi, kterému u mě v bříšku nic nechybí.
Nedalo se nic dělat a já nastoupila ještě ten den do nemocnice na ukončení těhotenství. Byl to nejhorší zážitek, který mě kdy mohl potkat. Nikdy na to nezapomenu a říkám si, že když jsem přežila tohle, tak už snad přežiju všechno.
Další měsíce byly strašné. Nemohla jsem se s tím srovnat, nemohla jsem vidět těhotné ženy ani šťastné maminky vozící kočárek. Nemohla jsem vidět ani zprávy, ve kterých se neustále mluvilo o odložených nebo usmrcených miminkách. Proč takový lidé mohou mít zdravé miminko a já s přítelem ne? Existuje vůbec nějaká spravedlnost?
Absolvovali jsme genetická vyšetření a odjeli na dovolenou. Tam jsem si říkala, jak je život krásný i po té veškeré hrůze, co musí člověk v životě zažít. Poznali jsme spoustu fajn lidí a dovolenou si užili. Jsem šťastná za to, že mám takového chlapa, který mě dokáže podržet za každé situace a je vždy se mnou.
Po dovolené přišly výsledky. Oba jsme zdraví. Doktor říkal, že to mohla být jen hloupá náhoda, někdy se to prý stává. Takže po dalším půlročním snažení čekáme znovu miminko. Jsem 18+2 tt a čekáme holčičku. Máme za sebou genetické vyšetření a čekáme na výsledky. Potom už jen kontrola srdíčka a budeme mít 100% jistotu, že je naše maličká zdravá…
Věříme v to, že teď už to bude dobré, i když máme stejně strach, aby nás to nepostihlo znovu. A to čekání je příšerné a dlouhé…
Vím, že nejsme jediní, koho postihlo takové neštěstí. Tímto bych chtěla všechny povzbudit. Je důležité věřit. A já i přítel po tom všem stále ještě věříme.
Přečtěte si také
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 1606
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 832
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 917
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 3672
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 1021
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 5366
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 4131
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 2279
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 5506
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1827
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Čekáte znovu chlapečka? 
už bych jim nejradši dala výpověd z nájmu 
