Do třetice všeho dobrého?
Už od patnácti let jsem snila o tom,že budu mít jednou velkou rodinu. Později jsem zjistila, že to není až tak jednoduché, jak se zdá...
9+1
11+1
12+4
17+4
16+3
12+4
S mým přítelem jsme spolu byli už čtyři roky. Přítel se mi svěřil s tím, že by si přál miminko. Nemusel mě přemlouvat, chtěla jsem to samé, jen jsem čekala na to, až to budeme chtít oba…
Po vysazení antikoncepce jsme se domluvili, že tomu necháme volný průběh a nebudeme se na to soustředit. Hned po měsíci přišlo zpoždění a já to přičítala vysazené antikoncepci. Je přece normální, že po vysazení bývá nepravidelná. Po týdnu jsem to už nevydržela a koupila jsem si těhotenský test. Objevila se první čárka a pak i slabá druhá. Byla to neskutečná radost a divila jsem se, že to bylo tak rychlé. Jako správná nedočkavá ženská jsem hned každému oznámila, že čekáme miminko a objednala se ke svému gynekologovi.
O týden později sedím v čekárně a koukám kolem sebe na ty ženy s krásně kulatýma bříškama a nemůžu se dočkat toho, až mi pan doktor pogratuluje a ukáže první fotku. Ale pan doktor mi pouze oznámil, že tam nic nevidí a jestli vím, že existuje mimoděložní těhotenství. „Nemusíte se stresovat, přijďte za týden a už tam MOŽNÁ něco uvidíme.“ Takže jsem odcházela s nadějí, že třeba jsem tam šla moc brzo.
Za další týden už byl vidět váček. A následovala kontrola po třech týdnech. To mi pan doktor oznámil, že mi dává týden a pak mě posílá na zákrok. Vůbec jsem nevěděla, co to má znamenat, nevysvětlil mi to. Navštívila jsem tedy ještě jiného doktora, který mi potvrdil zamlklé těhotenství. Alespoň mi to vše vysvětlil.
Hodně jsme to obrečeli, ale nedalo se nic dělat a já musela na revizi dělohy. Takhle dopadl náš první pokus o to posunout se v životě o kus dál a spojit nás navždy.
Po šestinedělí a půlroční pauze jsme se mohli snažit znovu. To už nešlo na to nemyslet. Nemohla jsem se dočkat toho, až objevím další dvě čárky na tom kouzelném proužku papírku. Možná proto, že jsem to chtěla až moc, se ty čárky objevily až po čtyřech měsících. Řekla jsem to jen přítelovi a své nejlepší kamarádce. Neměla jsem takovou radost jako poprvé, věděla jsem totiž, že ještě nemáme vyhráno.
K lékaři jsem se pro jistotu objednala až po 14 dnech. Seděla jsem nervozní v čekárně a čekala na to, jestli mě zase nečeká špatná zpráva. Pan doktor mi řekl tu úžasnou větu. „Gratuluji, jste těhotná, v děloze už je vidět váček i se zárodkem.“
Hrozně se mi ulevilo a nechala si vyvolat první fotku. Okolí jsme ale stále nic neřekli. Do třetího měsíce se může stát ještě spousta věcí.
Další kontroly byly naprosto v pořádku a přišly Vánoce. Naše rodina dostala pod stromeček jako poslední a nejvzácnější dárek - fotku jejich budoucího vnoučátka, na které už vypadalo jako človíček. Byly to pro nás všechny nejhezčí Vánoce a už jsme se těšili na to, jak nás bude příští Vánoce o jednoho víc.
Čas šel dál, kontroly byly v pořádku a já se začala strašně těšit na našeho chlapečka, jak nám oznámil pan doktor. Chlapečka jsme si děsně přáli a hned měli jasno, jak se bude jmenovat. Bylo úžasné cítit jeho pohyby a vidět, jak je přítel šťastný a hladí a pusinkuje bříško, v kterém se skrývá náš malý poklad. Radost nám ale bohužel dlouho nevydržela…
Při návštěvě mého lékaře ve 21. tt mi oznámil, že maličký leží špatně a on si nemůže pořádně prohlédnout srdíčko. Poslal mě ke svému kolegovi genetikovi. Přijela jsem tam klidná a veselá a těšila se, až toho drobečka zase uvidím. Pan doktor mě mile přivítal, na první pohled to byl sympaťák. Dělá mi ultrazvuk, potvrzuje pohlaví a já jsem šťastná.
Najednou mě chytne za ruku a začne mi ji hladit. Čekala mě další špatná zpráva. „Vaše miminko má vrozenou vadu srdíčka. Jedná se o malpozice velkých cév, zvětšení pravé komory a úzké levé komory. Byl bych rád, kdyby se na vás ještě podíval můj kolega kardiolog a uděláme i pro jistotu amniocentézu, protože se může stát, že k této vrozené vadě může být přidružena i genetická vada.“
Náš život se opět začal hroutit a bylo to jen ježdění na různé vyšetření a čekání na výsledky. Ač nejsem věřící, každý den jsem se modlila za to, ať se dozvíme, že kromě toho srdíčka je náš chlapeček zdravý a srdíčko se dá operovat.
Když jsem jela na další UTZ srdíčka, tak mi pan doktor oznámil, že je zbytečné ho dělat, protože přišly genetické výsledky a náš malý má přestavbu na dvou chromozomech, takže by byl ještě ke všemu postižený. Ale nevěděli, jakým způsobem. Jednoznačné doporučení - ukončení těhotenství ve 24. týdnu těhotenství.
Byl to děsný šok. Vždy jsem říkala, že kdybych čekala postižené miminko, tak si ho nenechám, protože by stejně nemělo pořádný život jako ostatní děti a my také ne… ale v tu chvíli jsem cítila malého kopat a říkala si, jak můžu vzít život svému chlapečkovi, kterému u mě v bříšku nic nechybí.
Nedalo se nic dělat a já nastoupila ještě ten den do nemocnice na ukončení těhotenství. Byl to nejhorší zážitek, který mě kdy mohl potkat. Nikdy na to nezapomenu a říkám si, že když jsem přežila tohle, tak už snad přežiju všechno.
Další měsíce byly strašné. Nemohla jsem se s tím srovnat, nemohla jsem vidět těhotné ženy ani šťastné maminky vozící kočárek. Nemohla jsem vidět ani zprávy, ve kterých se neustále mluvilo o odložených nebo usmrcených miminkách. Proč takový lidé mohou mít zdravé miminko a já s přítelem ne? Existuje vůbec nějaká spravedlnost?
Absolvovali jsme genetická vyšetření a odjeli na dovolenou. Tam jsem si říkala, jak je život krásný i po té veškeré hrůze, co musí člověk v životě zažít. Poznali jsme spoustu fajn lidí a dovolenou si užili. Jsem šťastná za to, že mám takového chlapa, který mě dokáže podržet za každé situace a je vždy se mnou.
Po dovolené přišly výsledky. Oba jsme zdraví. Doktor říkal, že to mohla být jen hloupá náhoda, někdy se to prý stává. Takže po dalším půlročním snažení čekáme znovu miminko. Jsem 18+2 tt a čekáme holčičku. Máme za sebou genetické vyšetření a čekáme na výsledky. Potom už jen kontrola srdíčka a budeme mít 100% jistotu, že je naše maličká zdravá…
Věříme v to, že teď už to bude dobré, i když máme stejně strach, aby nás to nepostihlo znovu. A to čekání je příšerné a dlouhé…
Vím, že nejsme jediní, koho postihlo takové neštěstí. Tímto bych chtěla všechny povzbudit. Je důležité věřit. A já i přítel po tom všem stále ještě věříme.
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2273
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1449
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1030
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2053
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1299
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2478
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 4459
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4608
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 4026
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1773
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Čekáte znovu chlapečka? 
už bych jim nejradši dala výpověd z nájmu 
