Drugs & Ghosts
- O životě
- Anonymní
- 25.03.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Duchové a různé nadpřirozené bytosti. Existují, a kdo říká, že ne, tak se s nimi stejně dřív nebo později setká.
V boha nevěřím, skoro všechna náboženství se mi příčí, církev nepodporuji, nemodlím se. Od jisté doby věřím pouze v sebe nebo v karmu - tom, co uděláš, se ti dřív nebo později vrátí zpátky, ať už v tomto životě, nebo v těch příštích.
Jeden krásný rok, kdy se narodil můj mladší bratr (za kterého bych život položila), jsem se začala cítit odsunutá. Asi jako většina dětí, kterým se narodí mladší sourozenec. Ale nebrala jsem to jako nevýhodu, vlastně jsem byla ráda, že se rodiče o ní starají více než o mě a že se jí pořád věnují. Brzo a velmi rychle jsem se osamostatnila a navíc beru každou zkušenost v životě jako užitečnou a potřebnou.
Už vím, že rodina se o mě starala a stará doteď nejlíp, jak umí, jenom kdysi jsem to neviděla.
To, že se o mě doma tehdy nezajímali tak, jak bych si v té době přála, jsem si vynahrazovala jinak - začala jsem kouřit, pak to byla marihuana, alkohol, a pak jsem poprvé zkusila lysohlávky. Nakonec začala brát pervitin, který jsem si oblíbila na krátké tři roky.
Mezi tou dobou se u nás doma začali dít zajímavé věci. Hlavně večer. Myslela jsem si vždycky, že za to mohou halucinace kvůli nedostatku spánku. Možná mohou, možná ne.
Jeden večer se mi sám zapnul počítač, jindy zase se zapnula a vypnula světla. Často něco spadlo v kuchyni, když tam zrovna nikdo nebyl. Různé zvuky byly na denním pořádku a dá se říct, že jsou slyšet doteď, někdy i ve dne.
Strach už nemám, spíš jen takový zvláštní pocit. Nevím, jestli to vnímá i zbytek rodiny, ale já ano. I s mojí fenkou, vlastně vždycky poznám, že něco u nás je, hlavně díky ní. Občas si štěkne, jindy to jenom pozoruje - ale velmi pečlivě. Nejde to vidět, pouze cítit (a nebo slyšet).
O své existenci se duch/ové hlásil/i, hlavně když jsem byla na drogách. Viděla jsem někoho chodit po pokoji, světlo mi nešlo zapnout a ani jsem často nemohla nahmatat zapínač. Před očima jsem viděla různě tvary „obličejů“. Nebo jsem třeba cítila, jak mě něco tlačí do postele a nemůžu vstát. Pravděpodobně jsem prožila spánkovou paralýzu.
Jedno z hrozných věcí, co se v té době událo, bylo to, že bratrovi začala epilepsie - jak jinak než v noci, kdy jsem byla sjetá.
Byla to pro mě strašně vysilující zkušenost. Vypadala, jak kdyby jí posedl ďábel a měla každou chvíli umřít - modré rty, neuměla dýchat, oči v sloup, třepala se. První pomoc jsem samozřejmě dělala já, stejně jako u všech jejích pozdějších záchvatů.
Ale zvláštní bylo, že se jí to stalo pokaždé a pouze, když jsem v ten den na něčem fičela. A taky jsem si začala myslet, že za to opravdu můžu já. Měla jsem si problémy s přítelem, školou, rodinou, zdravím, ale ani jsem se nesnažila to nějak řešit.
Byla jsem i za psychiatričkou si pro pomoc, kvůli úzkostem, ale byla to jedna z těch věcí, co bych raději neudělala. Jevila o mně zájem přesně takový zájem, jako asi každý, kdo si myslí svoje o drogách, aniž by je zkusil, nebo se snažil pochopit důvod. Takže mi napsala nějaké prášky, které samozřejmě nepomohly, a věnovala se mi maximálně 5 minut. Tak už jsem k ní na třetí sezení nešla.
A tak mi došlo, že nepotřebuji pomoc od nikoho a že všechno zvládnu sama a bez pomocí druhých.
Jak jsem řekla, tak se i stalo. Potřebovala jsem akorát změnit prostředí, opustit rádoby přátelé, a to nejdůležitější - najít smysl svého života.
V té době jsem za začínala zajímat o karmu, o životě a smrti, o energie. A světě div se, přestala jsem drogy užívat a bratr jako záhadou přestal mít epileptické záchvaty.
Možná že jsem trochu pověrčivá, ale myslím si, že to má spolu souvislost. Protože pro mě je nejhorší prožít strach o své blízké a zvlášť, když jde o mého mladšího bratříčka. A že to byl důsledek za to, co jsem své milované rodině dělala, za stres, tak mi to ti duchové dávali najevo.
Dokončila jsem školu, brzo se budu stěhovat. Nyní už drogy neberu, nekouřím cigarety ani marihuanu a alkohol nesnáším. Vyhýbám se chemii, problémy řeším hned, ráda čtu a baví mě se sebevzdělávat. Nedělám nic, co mi je proti srsti.
Mým smyslem života se stalo to, že chci být pro přírodu přínosem, ne zátěží. Takže prvním (pro některé nepochopitelným) krokem bylo přestat jíst maso. Na užívání mléka a mléčných výrobku se taky brzo dostane řada. Snažím se nepoužívat všechno, co může jakkoli ubližovat zvířatům. Ale o tom možná někdy příště. ![]()
Miluji svého přítele, se kterým máme v sobě navzájem oporu, kterou nám může každý závidět. Nezdechly mi rostlinky, které pěstuji, ani domácí mazlíčci, o které se starám. Z naší lásky se nám za pár měsíců s čistým svědomím a vědomím, že bude o něj dobře postaráno, narodí miminko.
Jo, a „straší“ u nás pořád, ale malinko. Ale duchové jsou přece součástí našich životů. Třeba nám jenom chtějí poradit a pomoct. Stačí jen vnímat.
Přečtěte si také
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 541
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1107
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1371
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 2989
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 2987
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
Tchyně řekla mé dospívající dceři, že je tlustá. Ta teď jen počítá kalorie
- Anonymní
- 11.09.26
- 2223
Některé věty dospělí řeknou bez většího přemýšlení. Dítě si je ale může zapamatovat na roky. Přesně to se stalo v naší rodině. Moje tchyně poznamenala před dcerou, že je „nějaká tlustá“. Od té...
Vrátila jsem se do práce, doma ale dál sloužím na plný úvazek
- Anonymní
- 11.09.26
- 6226
Po čtyřech letech na rodičovské jsem se těšila mezi lidi a na práci, ve které budu zase někým jiným než jen mámou. Brzy jsem ale zjistila, že se změnil pouze můj denní program. Péče o děti i...
Všechno máme napůl. Jenže já už nechci být ve vztahu, kde se všechno počítá
- Anonymní
- 11.09.26
- 5944
Dlouho jsem si myslela, že jsme s manželem vzorem moderního partnerství. Oba pracujeme, oba vyděláváme, oba se staráme o domácnost a o děti. Když přijde účet v restauraci, zaplatíme každý polovinu....
Střídání letního a zimního času zase a opět. S dětmi je to peklo
- Anonymní
- 11.09.26
- 641
Nejste už taky naštvaní, že se situace kolem střídání letního a zimního času pořád nevyřešila? Já už tedy značně. Mám dvě malé děti a upřímně každý rok, navíc dvakrát, pokaždé změna času...
WhatsApp chtějí zpoplatnit, přijde mi to nefér. Na čem chtějí ještě vydělávat?
- Anonymní
- 11.09.26
- 1072
Musím uznat, že zpráva o tom, že WhatsApp bude zpoplatněn mě nejdřív dost vyděsila. Přes tenhle komunikační kanál se dorozumívá prakticky celá naše rodina. Přijde mi skvělé, že si můžeme posílat...
Gratuluji, že jsi se dostala z drog a také k miminku. Ovšem pokud chceš mít zdravé dítě, nedoporučují experimentovat s jídlem, dokud jsi těhotná, nic neomezuj. V duchy a paranormální jevy věřím, ale v tvém případě bych deníček, pojmenovala spíše příběh jedné feťačky. Deníček je jeden z nejhorších, co jsem četla, ale tobě přejí štašný život, zdravé miminko a pro lepší psychický stav bez duchů navštěvovat odbornou pomoc…