Drugs & Ghosts
- O životě
- Anonymní
- 25.03.16 načítám...
Duchové a různé nadpřirozené bytosti. Existují, a kdo říká, že ne, tak se s nimi stejně dřív nebo později setká.
V boha nevěřím, skoro všechna náboženství se mi příčí, církev nepodporuji, nemodlím se. Od jisté doby věřím pouze v sebe nebo v karmu - tom, co uděláš, se ti dřív nebo později vrátí zpátky, ať už v tomto životě, nebo v těch příštích.
Jeden krásný rok, kdy se narodil můj mladší bratr (za kterého bych život položila), jsem se začala cítit odsunutá. Asi jako většina dětí, kterým se narodí mladší sourozenec. Ale nebrala jsem to jako nevýhodu, vlastně jsem byla ráda, že se rodiče o ní starají více než o mě a že se jí pořád věnují. Brzo a velmi rychle jsem se osamostatnila a navíc beru každou zkušenost v životě jako užitečnou a potřebnou.
Už vím, že rodina se o mě starala a stará doteď nejlíp, jak umí, jenom kdysi jsem to neviděla.
To, že se o mě doma tehdy nezajímali tak, jak bych si v té době přála, jsem si vynahrazovala jinak - začala jsem kouřit, pak to byla marihuana, alkohol, a pak jsem poprvé zkusila lysohlávky. Nakonec začala brát pervitin, který jsem si oblíbila na krátké tři roky.
Mezi tou dobou se u nás doma začali dít zajímavé věci. Hlavně večer. Myslela jsem si vždycky, že za to mohou halucinace kvůli nedostatku spánku. Možná mohou, možná ne.
Jeden večer se mi sám zapnul počítač, jindy zase se zapnula a vypnula světla. Často něco spadlo v kuchyni, když tam zrovna nikdo nebyl. Různé zvuky byly na denním pořádku a dá se říct, že jsou slyšet doteď, někdy i ve dne.
Strach už nemám, spíš jen takový zvláštní pocit. Nevím, jestli to vnímá i zbytek rodiny, ale já ano. I s mojí fenkou, vlastně vždycky poznám, že něco u nás je, hlavně díky ní. Občas si štěkne, jindy to jenom pozoruje - ale velmi pečlivě. Nejde to vidět, pouze cítit (a nebo slyšet).
O své existenci se duch/ové hlásil/i, hlavně když jsem byla na drogách. Viděla jsem někoho chodit po pokoji, světlo mi nešlo zapnout a ani jsem často nemohla nahmatat zapínač. Před očima jsem viděla různě tvary „obličejů“. Nebo jsem třeba cítila, jak mě něco tlačí do postele a nemůžu vstát. Pravděpodobně jsem prožila spánkovou paralýzu.
Jedno z hrozných věcí, co se v té době událo, bylo to, že bratrovi začala epilepsie - jak jinak než v noci, kdy jsem byla sjetá.
Byla to pro mě strašně vysilující zkušenost. Vypadala, jak kdyby jí posedl ďábel a měla každou chvíli umřít - modré rty, neuměla dýchat, oči v sloup, třepala se. První pomoc jsem samozřejmě dělala já, stejně jako u všech jejích pozdějších záchvatů.
Ale zvláštní bylo, že se jí to stalo pokaždé a pouze, když jsem v ten den na něčem fičela. A taky jsem si začala myslet, že za to opravdu můžu já. Měla jsem si problémy s přítelem, školou, rodinou, zdravím, ale ani jsem se nesnažila to nějak řešit.
Byla jsem i za psychiatričkou si pro pomoc, kvůli úzkostem, ale byla to jedna z těch věcí, co bych raději neudělala. Jevila o mně zájem přesně takový zájem, jako asi každý, kdo si myslí svoje o drogách, aniž by je zkusil, nebo se snažil pochopit důvod. Takže mi napsala nějaké prášky, které samozřejmě nepomohly, a věnovala se mi maximálně 5 minut. Tak už jsem k ní na třetí sezení nešla.
A tak mi došlo, že nepotřebuji pomoc od nikoho a že všechno zvládnu sama a bez pomocí druhých.
Jak jsem řekla, tak se i stalo. Potřebovala jsem akorát změnit prostředí, opustit rádoby přátelé, a to nejdůležitější - najít smysl svého života.
V té době jsem za začínala zajímat o karmu, o životě a smrti, o energie. A světě div se, přestala jsem drogy užívat a bratr jako záhadou přestal mít epileptické záchvaty.
Možná že jsem trochu pověrčivá, ale myslím si, že to má spolu souvislost. Protože pro mě je nejhorší prožít strach o své blízké a zvlášť, když jde o mého mladšího bratříčka. A že to byl důsledek za to, co jsem své milované rodině dělala, za stres, tak mi to ti duchové dávali najevo.
Dokončila jsem školu, brzo se budu stěhovat. Nyní už drogy neberu, nekouřím cigarety ani marihuanu a alkohol nesnáším. Vyhýbám se chemii, problémy řeším hned, ráda čtu a baví mě se sebevzdělávat. Nedělám nic, co mi je proti srsti.
Mým smyslem života se stalo to, že chci být pro přírodu přínosem, ne zátěží. Takže prvním (pro některé nepochopitelným) krokem bylo přestat jíst maso. Na užívání mléka a mléčných výrobku se taky brzo dostane řada. Snažím se nepoužívat všechno, co může jakkoli ubližovat zvířatům. Ale o tom možná někdy příště. 
Miluji svého přítele, se kterým máme v sobě navzájem oporu, kterou nám může každý závidět. Nezdechly mi rostlinky, které pěstuji, ani domácí mazlíčci, o které se starám. Z naší lásky se nám za pár měsíců s čistým svědomím a vědomím, že bude o něj dobře postaráno, narodí miminko.
Jo, a „straší“ u nás pořád, ale malinko. Ale duchové jsou přece součástí našich životů. Třeba nám jenom chtějí poradit a pomoct. Stačí jen vnímat.
Přečtěte si také
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 0
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 58
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 37
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 55
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2323
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 3314
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 1990
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1241
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 4737
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 6217
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
proč né at žijí duchové. Píšeš, že se ti začli zjevovat v obdobi, kdy jsi brala drogy zejména lysohlávky jsou halucinogenní. Nekladla bych tomu nějaký hlubší význam 
. " Nezdechly mi rostlinky ani domácí mazlíčci" tím jsi mně rozsekala 
maso bys měla jíst kvůli mimču, a mléko? Vem si to z druhé stránky když by nikdo nepil mléko tak by dojná zvířata měla velké zdravotní potíže ve vemenech. A to by nebylo dobré!!! Přeji hodně zdaru v životě 
co se tyce vegetarianstvi v tehotenstvi-proc ne, predpokladam, ze autorka je seznamena se vsim a treba takova soja obsahuje mnohonasobne vets. i obsah bilkovin nez maso a tak je to se vsim, vse se da nahradit, ono to mliko zas tak zdravy neni, jsme defacto jediní savci, kteri piji materske mleko(jinych matek)po dobu delsi nez kojeneckou, takze ani veganstvi bych se nebala.co se tyce duchu, tak nevim, nakolik za jejich zjevovani mohly drogy, ale i tva vlastni aura mohla zpusobit epilepticke zachvaty sestry, jeji podvedomi nejspis silne vnima, co se deje tobe a na ty drogy mohlo reagovat takhle. drzim ti vsechny pesti, co mam, at jsi ok a tve miminko a sestra taky! 
..ježiš to video je hrozný,(přiznám že i trochu černě vtipný, ale hrozný!) nevim kde takhle s nima zacházejí, to posbírala ze všech farem které pak zavřely kvůli týrání zvířat ne? navíc je to v zahraničí. ale to stím opakovaným zasemeňováním kvůli mléku mi přijde jako blbost-kvůli masu no tomu bych možná věřila, ale pořád ne takovým způsobem..známý známého, jak se říká, má malou domácí farmu, na mléko, a nic tak hrozného to není, mají se tam docela dobře bych řekla, mají své pastviny - oproti tomu že prostě ve volné přírodě „divokou“ krávu prostě nenajdete..jasně že by se ktěm zvířatům mohli chovat lépe, ale maso zvířat se jedlo odjakživa, tak v tom nevidím problém..snad jen bojovat proti tomu hroznému zacházení které se může někde odehrávat..ale to u nás snad ani není na to tu máme příliš ochránců zvířat..ono se taky říká že v dospělosti už mléko není dobře stravitelné pro nás,,ale v obchodě najdete spousty jiných průmyslových věcí které nejsou stravitelné,,a přece se zas nebudem vracet do doby kdy jedly jen kořínky a bobule 
Tvůj deníček je jedna velká haluška…
krásný den 
s miminkem to bude těžké, ale ten tvoreček ji dá důvod se do těch hnusů nevrátit a myslim že si sama uvědomila, že drogy ničemu nepomůžou. Fandim ji 
Gratuluji, že jsi se dostala z drog a také k miminku. Ovšem pokud chceš mít zdravé dítě, nedoporučují experimentovat s jídlem, dokud jsi těhotná, nic neomezuj. V duchy a paranormální jevy věřím, ale v tvém případě bych deníček, pojmenovala spíše příběh jedné feťačky. Deníček je jeden z nejhorších, co jsem četla, ale tobě přejí štašný život, zdravé miminko a pro lepší psychický stav bez duchů navštěvovat odbornou pomoc…