Druhá šance
- O životě
- hapi.isis
- 27.11.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jaké to je ztratit celkem hodně, ale mnohem více získat.
Předem se omlouvám všem maminkám, zda se jim můj deníček nebude líbit. Jsou to čtyři roky, co jsem zde uveřejnila svůj první deníček o narození dcerky. Tenkrát bylo vše krásné a tak růžové. Dlouho jsem uvažovala, zda deníček napsat. Střídaly se obavy a rozpaky, ale možná to mé dušičce pomůže.
Štěstí netrvá věčně a v mém případě to tak určitě bylo. Když dcerka oslavila druhé narozeniny, začaly můj život provázet těžké chvíle. Byly to především hádky v rodině, obava o mé zdraví a časté hádky s přítelem. Snaha o udržení rodiny netrvala věčně. Hádky byly častější, nadávky hrubší a dokonce došlo i na facky. V létě mi přítel oznámil, že odchází. Našel si o dost mladší přítelkyni, do které byl bezhlavě zamilovaný.
Po jeho odchodu jsem začala mít těžké deprese. Ta hrozná samota a prázdno se nedalo vydržet. Ještě hůře mi začalo být, když jsem pár dní po jeho odchodu zjistila, že čekáme druhé dítě. Samozřejmě bylo neplánované. Nevím proč, ale brala jsem to jako znamení, že by se snad dalo něco zachránit. Myslím, že naivita ze mne jen sršela.
On se mi vysmál a samozřejmě druhé dítě odmítl. Oznámil mi pouze, že k nám se rozhodně nevrátí, ať si jej nechám, ale budu na něj sama. Byla jsem úplně na dně. Každý den jsem se probouzela uslzená se strachem a obavami v naši budoucnost.
To nádherné stvořeníčko, které ve mě rostlo, jsem nadevše milovala a rozhodla se bojovat za něj, za obě své děti. Bohužel se stalo, že i mne stihl potrat. V sedmém týdnu jsem začala silně krvácet. Z jeho strany žádná lítost, obětí či aspoň slova podpory. Když na to vzpomínám, je mi těžko. Byla jsem plná smutku, beznaděje a tak moc se ponižovala.
Věřím, že každý z nás udělal v životě spousty chyb a tohle byla ta má největší. Snažila jsem se získat zpět lásku člověka, který nestál o mě ani o jeho dcerku.
Po roce jsem nastoupila do nové práce. Poznala nové lidi, kteří mi vlili energii do žil. A především mi padl do oka můj krásný šéf. Jeho modré oči mě uhranuly. Byl o sedm let starší, už měl syna z předešlého vztahu a jeho bývalá přítelkyně ho opustila kvůli jinému.
Hned jsme si padli do oka a po pár dnech si začali psát. Pak přišlo pár schůzek a z nás se stal nádherný pár. Znovu jsem pocítila, jaké to je, když vás má někdo doopravdy rád, miluje vás i s chybami a nejvíc mě uchvátilo, jak si zamiloval mou dcerku a ta mu lásku opětuje.
Ač se to zdá jako bláznovství, tak jsme se po pár měsících vzali. Každému to přišlo jako šílenství, ale my věděli, co chceme a proč se milujeme.
Letos v únoru manžel odjel na pár měsíců do Anglie, kde se mu stal úraz a prodělal operaci mozku. Byly to nejhorší dny v mém životě. Ta bezmoc a strach. Naštěstí je v pořádku. Po jeho návratu mi manžel oznámil, že by si přál ještě miminko. I když jsem měla obavy, nakonec se povedlo a v srpnu mi doktorka oznámila, že čekáme miminko. Nyní jsem v 19. týdnu a vypadá to, že čekáme holčičku.
Nyní konečně každý večer usínám s úsměvem na rtech. Vidím vedle sebe nádhernou princeznu, na kterou jsem neskutečné hrdá. V bříšku mě jemně pokopkává moje druhá princezna a já cítím v srdci takové nádherné teplo.
Vím, že žádný člověk není dokonalý. Žádné manželství či vztah není bez hádek. Ale teď vím, že jde mít vedle sebe člověka, který vám dokáže říct, jak moc jste nádherná, i když vám otékají kotníky, přibíráte kilo za kilem a hormony z vás jen srší. Věřím, že tohle je to mé štěstí.
Přečtěte si také
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 14
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 50
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17171
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2297
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2472
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2221
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1474
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 4155
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 6286
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3462
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Přeju ti, aby vám tenhle krásný vztah vydržel 
