Třetí štěstí
- Porod
- hapi.isis
- 22.02.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o tom, jak jsem přivedla na svět naše třetí štěstí. Pro mě to byl ten nejkrásnější zážitek, a tak bych o něj ráda podělila.
Byl jeden krásný prosincový podvečer a já se s rodinkou chystala na procházku spojenou s rozsvícením vánočního stromečku. Procházka byla krásná a já si uvědomila, že to všechno na mě nějak padá a jsem přecitlivělá. Najednou mi došlo, že něco není, jak má být, a má pravidelná „návštěva kamarádky“ se opozdila.
Další den jsem utíkala do lékárny a po chvíli držela v ruce pozitivní test. Byla jsem v šoku. Miminko jsme nějak neplánovali, ale ono si k nám cestu našlo. Běžela jsme s testem za manželem a začala panikařit a plakat. Manžel mě objal a šlo vidět, že je dojatý. Přál si ještě jedno miminko, syna, ale já na to moc připravená nebyla. Po prvních pocitech plných obav jsem se začala těšit.
Trápily mě hrozné nevolnosti, ale ty naštěstí ve 12. týdnu přešly. Miminko krásně rostlo a my netrpělivě čekali na to, až se nám prcek ukáže na ultrazvuku a konečně se dozvíme, jestli to bude třetí princezna, nebo vysněný chlapeček. V 16. týdnu jsem přemluvila doktora, aby se kouknul, co tam prcek schovává, a ukázal se
kluk jako buk. Manžel byl hrozně šťastný a kupodivu i holky ❤️
Další měsíce ubíhaly jako voda a pomalu se blížil termín porodu. Ten jsem měla stanoven na 12.8. Ale už od 36. týdne mě doktor strašil, že do termínu nevydržíme. V těch vedrech jsem si to už i přála, ale trpělivě jsme čekali. Jednoho krásného dne, 5.8. přišla letní bouřka. Najednou mi začalo tvrdnout bříško, a to pravidelně po 5 minutách. Už jsem málem balila tašku, ale po teplé vaně vše ustalo. K večeru jsme ještě jeli nakoupit a já se cítila dobře.
Byla jsem domluvená s maminkou, že další den přijede, přespí u nás, a kdyby náhodou, tak se mnou pojede do nemocnice. Měla být se mnou u porodu. V noci kolem druhé ranní jsem se vzbudila s tím, že se mi chce čůrat, doběhla jsem na záchod, ale něco bylo jinak. Začala mi pomalinku odtékat plodová voda. Porod začal úplně stejně jako u holek. V klidu jsem se šla osprchovat, namalovat a pomalu budit manžela a volat mamince. Manžel mě odvezl do nemocnice, kde mě vyšetřili, a porod se zatím moc nerozbíhal. Byla jsem na dva prsty.
Dali mi antibiotika a odvedli na pokoj, kde jsem se měla ještě prospat. Maminka přijela za mnou a já se s ní domluvila, že ji zavolám, až se porod bude rozbíhat. Kolem páté ráno jsem napsala manželovi, že si jdu lehnout a vyspat se. Jenže jakmile jsem ulehla, tak začaly pravidelné bolesti po 3 minutách. Po půlhodině jsem šla za sestřičkou a ta mě vyšetřila. Porod se konečně začal krásně rozbíhat. Odvedla mě na porodní box, kde mi natočili monitor a tam už byly kontrakce krásně vidět. Vše jsme zatím zvládala prodýchávat. Před sedmou hodinou už jsem byla na 4 cm, odvedli mě na přípravu a pak jsem konečně směla zavolat maminku.
Po klistýru ale vše začalo mít rychlý spád. Během pár minut jsem se otevřela na 10 cm a začala tlačit. Porodní asistentka rychle volala lékaře, ale už to nestihl, ani maminka. Na 3 zatlačení byl Jindříšek venku. Moje nádherné štěstí mělo 3 kila a 48 cm. Maminka přišla, až když mi ho dávali na kojení. Byl to pro mě krásný zážitek. Konečně jsem si užila porod, aniž by mě někdo tlačil do něčeho, co jsem si nepřála, věřila jsem celou dobu sobě i maličkému, že to zvládneme. Teď je z něj nádherný, zdravý půlroční chlapík, kterého neskutečně miluji.
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 241
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 146
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 296
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 152
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 188
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1122
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1292
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1937
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 579
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 698
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...