Dva roky, dva životy
- O životě
- Anonymní
- 30.06.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček hlavně pro ty, kteří se nechali svými blízkými vtáhnout do spárů závislosti a bojí se odejít. Bojí se, že na ně už nic lepšího nečeká. Já tomu taky nevěřila. Teď vím, že to je ta největší blbost, které věříme a obhajujeme si tím své přežívání.
Červen 2017
Sedím na posteli a brečím. Nevím, jestli zoufalstvím, sebelítostí nebo vzteky. Takových probrečených dní jsem v poslední době zažila dost. Dost na to, abych konečně přestala čekat na zázrak a udělala to jediné, co mě zachrání. Odešla. Závislost je hodně těžký protivník, notabene závislost na sázení. Když přijde domů partner opilý nebo zfetovaný, poznáte to. Ale jak poznat, že si zase vsadil a dluží další peníze, přitom se tváří, jak se hrozně snaží, ale nikdo chudáčkovi nevěří? Těžko. Poznáte to jedině tak, že se váš život smrskne na neustálou kontrolu účtů, půjček, a nakonec zjišťujete, že stejně nemáte šanci uhlídat vše.
Kladu si otázku proč? Proč se sakra nemůže snažit, když několikrát denně tvrdí, jak mě miluje? Copak nevidí, jak mě to ničí? Odpověď moc dobře znám, jen je těžké si to připustit. Nemiluje mě. Miluje jen euforii ze sázení. Bojuji s výčitkami, že jsem mohla udělat víc, ale naštěstí mi ještě zůstal zdravý rozum a vím, že jsem udělala mnohem více, než jsem měla a že mě to semlelo. Nechci takhle už žít, denodenně ve strachu, že nám jednou zaklepe na dveře exekutor. Jenže stále nemůžu sebrat odvahu odejít. Vždyť já se stydím. Vždycky mě brali jako rozumnou a inteligentní holku a teď mám přiznat, že jsem žila s gamblerem, půjčila mu peníze, hodně peněz, a ještě ho před ostatními kryla? A dokonce si ho chtěla i vzít? Jenže něco udělat musím, jinak se z toho definitivně zblázním.
Červen 2019
Sedím na posteli a píši tenhle deníček. Vedle v pokoji spí syn a manžel se vrátí každou chvíli z práce. Nemůžu uvěřit tomu, že život popsaný v odstavci výše byl můj. Nedá se říct, že bych hrdinsky sebrala odvahu odejít, spíš mě k tomu donutily okolnosti. Obvinění z nevěry do toho všeho už bylo moc i na mě. V tu chvíli jsem se sbalila a odešla. Myslela jsem, že to bude těžké, ale neskutečně se mi ulevilo. První den bez kontroly počítače, účtů, a beze strachu byl pro mě jako z jiného světa. Samozřejmě on z toho vyšel zase jako chudáček. Vždyť se tak snažil a já ho opustila a ještě ho podvedla. Po tom, co jsem si s čistou hlavou dala jedna a jedna dohromady a pochopila spoustu náhod, které se mu děly, jsem nechápala, jak jsem s někým takovým mohla žít.
Peníze mi samozřejmě nevrátil a ani nevrátí a ještě prodal moje věci z bytu, ale to beru jako daň za svou blbost a naivitu. Mám teď mnohem více než peníze. Mám skvělou rodinu a pro někoho obyčejný život, ale po tom všem má tento život pro mě cenu zlata. Jen jednu věc bych si přála. Moci prožít některé okamžiky znovu. Den, kdy jsem si brala manžela, a ten, kdy se nám narodil syn, bych chtěla prožívat znovu a znovu. Právě pro takové okamžiky se vyplatí v životě bojovat. Tato zkušenost mi hodně vzala, ale taky mě to neskutečně posílilo. Dva roky zpět by mě ani nenapadlo, že tohle ještě někdy řeknu a hlavně ucítím, ale… jsem šťastná.
Přečtěte si také
Jedna drzá žákyně mi znechutila mojí práci. Její rodiče se ještě pustili do mě
- AnetaMar
- 22.11.26
- 1409
Učím na základní škole už osmnáct let. Vždycky jsme se setkávala s dětmi, které byly fajn a dalo se s nimi vyjít. A pak s těmi, které dělaly problémy. Ale čím jsem starší, tím hůř to nějak zvládám....
Mohli jsme adoptovat holčičku. Manžel si to ale na poslední chvíli rozmyslel
- AnetaMar
- 22.11.26
- 795
Když jsme začali s adopcí, měla jsem pocit, že se nám konečně splní sen, na který jsme tak dlouho čekali. Jenže ve chvíli, kdy už jsme poznali malou holčičku a doma jí připravovali pokoj, manžel...
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 1404
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 470
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 446
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 1144
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 911
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 820
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 1004
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 812
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...