Dva roky, dva životy

Deníček hlavně pro ty, kteří se nechali svými blízkými vtáhnout do spárů závislosti a bojí se odejít. Bojí se, že na ně už nic lepšího nečeká. Já tomu taky nevěřila. Teď vím, že to je ta největší blbost, které věříme a obhajujeme si tím své přežívání.

*

Červen 2017

Sedím na posteli a brečím. Nevím, jestli zoufalstvím, sebelítostí nebo vzteky. Takových probrečených dní jsem v poslední době zažila dost. Dost na to, abych konečně přestala čekat na zázrak a udělala to jediné, co mě zachrání. Odešla. Závislost je hodně těžký protivník, notabene závislost na sázení. Když přijde domů partner opilý nebo zfetovaný, poznáte to. Ale jak poznat, že si zase vsadil a dluží další peníze, přitom se tváří, jak se hrozně snaží, ale nikdo chudáčkovi nevěří? Těžko. Poznáte to jedině tak, že se váš život smrskne na neustálou kontrolu účtů, půjček, a nakonec zjišťujete, že stejně nemáte šanci uhlídat vše.

Kladu si otázku proč? Proč se sakra nemůže snažit, když několikrát denně tvrdí, jak mě miluje? Copak nevidí, jak mě to ničí? Odpověď moc dobře znám, jen je těžké si to připustit. Nemiluje mě. Miluje jen euforii ze sázení. Bojuji s výčitkami, že jsem mohla udělat víc, ale naštěstí mi ještě zůstal zdravý rozum a vím, že jsem udělala mnohem více, než jsem měla a že mě to semlelo. Nechci takhle už žít, denodenně ve strachu, že nám jednou zaklepe na dveře exekutor. Jenže stále nemůžu sebrat odvahu odejít. Vždyť já se stydím. Vždycky mě brali jako rozumnou a inteligentní holku a teď mám přiznat, že jsem žila s gamblerem, půjčila mu peníze, hodně peněz, a ještě ho před ostatními kryla? A dokonce si ho chtěla i vzít? Jenže něco udělat musím, jinak se z toho definitivně zblázním.

Červen 2019

Sedím na posteli a píši tenhle deníček. Vedle v pokoji spí syn a manžel se vrátí každou chvíli z práce. Nemůžu uvěřit tomu, že život popsaný v odstavci výše byl můj. Nedá se říct, že bych hrdinsky sebrala odvahu odejít, spíš mě k tomu donutily okolnosti. Obvinění z nevěry do toho všeho už bylo moc i na mě. V tu chvíli jsem se sbalila a odešla. Myslela jsem, že to bude těžké, ale neskutečně se mi ulevilo. První den bez kontroly počítače, účtů, a beze strachu byl pro mě jako z jiného světa. Samozřejmě on z toho vyšel zase jako chudáček. Vždyť se tak snažil a já ho opustila a ještě ho podvedla. Po tom, co jsem si s čistou hlavou dala jedna a jedna dohromady a pochopila spoustu náhod, které se mu děly, jsem nechápala, jak jsem s někým takovým mohla žít.

Peníze mi samozřejmě nevrátil a ani nevrátí a ještě prodal moje věci z bytu, ale to beru jako daň za svou blbost a naivitu. Mám teď mnohem více než peníze. Mám skvělou rodinu a pro někoho obyčejný život, ale po tom všem má tento život pro mě cenu zlata. Jen jednu věc bych si přála. Moci prožít některé okamžiky znovu. Den, kdy jsem si brala manžela, a ten, kdy se nám narodil syn, bych chtěla prožívat znovu a znovu. Právě pro takové okamžiky se vyplatí v životě bojovat. Tato zkušenost mi hodně vzala, ale taky mě to neskutečně posílilo. Dva roky zpět by mě ani nenapadlo, že tohle ještě někdy řeknu a hlavně ucítím, ale… jsem šťastná.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
6811
30.6.19 06:22

Milá anonymní, asi by ses divila, kolik osudů může být podobných. Prošla jsme si téměř tím samým… Dnes jsem šťastně vdaná, téměř dvouletého syna a za dva týdny se nám narodí další přírůstek. A najednou člověk pochopí, že se život dá žít :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.6.19 07:02

Clovek ma strach ze zmen a tak obcas zbytecne dlouho setrvava v jistote nespokojenosti.
Je dobre, ze jsi odvahu ke zmene nasla.

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.6.19 09:34

Krásný deníček :srdce: a ať se vám už jen daří a jste šťastní a zdraví :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12159
30.6.19 15:25

To je super konec. Vlastně začátek :lol: moc ti to přeji.

A přeji všem ženám, které jsou jako ty v první části deníčku, aby našly tu sílu a novou cestu :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit