Dva roky, dva životy
- O životě
- Anonymní
- 30.06.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček hlavně pro ty, kteří se nechali svými blízkými vtáhnout do spárů závislosti a bojí se odejít. Bojí se, že na ně už nic lepšího nečeká. Já tomu taky nevěřila. Teď vím, že to je ta největší blbost, které věříme a obhajujeme si tím své přežívání.
Červen 2017
Sedím na posteli a brečím. Nevím, jestli zoufalstvím, sebelítostí nebo vzteky. Takových probrečených dní jsem v poslední době zažila dost. Dost na to, abych konečně přestala čekat na zázrak a udělala to jediné, co mě zachrání. Odešla. Závislost je hodně těžký protivník, notabene závislost na sázení. Když přijde domů partner opilý nebo zfetovaný, poznáte to. Ale jak poznat, že si zase vsadil a dluží další peníze, přitom se tváří, jak se hrozně snaží, ale nikdo chudáčkovi nevěří? Těžko. Poznáte to jedině tak, že se váš život smrskne na neustálou kontrolu účtů, půjček, a nakonec zjišťujete, že stejně nemáte šanci uhlídat vše.
Kladu si otázku proč? Proč se sakra nemůže snažit, když několikrát denně tvrdí, jak mě miluje? Copak nevidí, jak mě to ničí? Odpověď moc dobře znám, jen je těžké si to připustit. Nemiluje mě. Miluje jen euforii ze sázení. Bojuji s výčitkami, že jsem mohla udělat víc, ale naštěstí mi ještě zůstal zdravý rozum a vím, že jsem udělala mnohem více, než jsem měla a že mě to semlelo. Nechci takhle už žít, denodenně ve strachu, že nám jednou zaklepe na dveře exekutor. Jenže stále nemůžu sebrat odvahu odejít. Vždyť já se stydím. Vždycky mě brali jako rozumnou a inteligentní holku a teď mám přiznat, že jsem žila s gamblerem, půjčila mu peníze, hodně peněz, a ještě ho před ostatními kryla? A dokonce si ho chtěla i vzít? Jenže něco udělat musím, jinak se z toho definitivně zblázním.
Červen 2019
Sedím na posteli a píši tenhle deníček. Vedle v pokoji spí syn a manžel se vrátí každou chvíli z práce. Nemůžu uvěřit tomu, že život popsaný v odstavci výše byl můj. Nedá se říct, že bych hrdinsky sebrala odvahu odejít, spíš mě k tomu donutily okolnosti. Obvinění z nevěry do toho všeho už bylo moc i na mě. V tu chvíli jsem se sbalila a odešla. Myslela jsem, že to bude těžké, ale neskutečně se mi ulevilo. První den bez kontroly počítače, účtů, a beze strachu byl pro mě jako z jiného světa. Samozřejmě on z toho vyšel zase jako chudáček. Vždyť se tak snažil a já ho opustila a ještě ho podvedla. Po tom, co jsem si s čistou hlavou dala jedna a jedna dohromady a pochopila spoustu náhod, které se mu děly, jsem nechápala, jak jsem s někým takovým mohla žít.
Peníze mi samozřejmě nevrátil a ani nevrátí a ještě prodal moje věci z bytu, ale to beru jako daň za svou blbost a naivitu. Mám teď mnohem více než peníze. Mám skvělou rodinu a pro někoho obyčejný život, ale po tom všem má tento život pro mě cenu zlata. Jen jednu věc bych si přála. Moci prožít některé okamžiky znovu. Den, kdy jsem si brala manžela, a ten, kdy se nám narodil syn, bych chtěla prožívat znovu a znovu. Právě pro takové okamžiky se vyplatí v životě bojovat. Tato zkušenost mi hodně vzala, ale taky mě to neskutečně posílilo. Dva roky zpět by mě ani nenapadlo, že tohle ještě někdy řeknu a hlavně ucítím, ale… jsem šťastná.
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 480
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 238
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 497
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 820
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 308
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1183
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1371
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2066
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 625
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 755
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...