Dva roky, dva životy
- O životě
- Anonymní
- 30.06.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček hlavně pro ty, kteří se nechali svými blízkými vtáhnout do spárů závislosti a bojí se odejít. Bojí se, že na ně už nic lepšího nečeká. Já tomu taky nevěřila. Teď vím, že to je ta největší blbost, které věříme a obhajujeme si tím své přežívání.
Červen 2017
Sedím na posteli a brečím. Nevím, jestli zoufalstvím, sebelítostí nebo vzteky. Takových probrečených dní jsem v poslední době zažila dost. Dost na to, abych konečně přestala čekat na zázrak a udělala to jediné, co mě zachrání. Odešla. Závislost je hodně těžký protivník, notabene závislost na sázení. Když přijde domů partner opilý nebo zfetovaný, poznáte to. Ale jak poznat, že si zase vsadil a dluží další peníze, přitom se tváří, jak se hrozně snaží, ale nikdo chudáčkovi nevěří? Těžko. Poznáte to jedině tak, že se váš život smrskne na neustálou kontrolu účtů, půjček, a nakonec zjišťujete, že stejně nemáte šanci uhlídat vše.
Kladu si otázku proč? Proč se sakra nemůže snažit, když několikrát denně tvrdí, jak mě miluje? Copak nevidí, jak mě to ničí? Odpověď moc dobře znám, jen je těžké si to připustit. Nemiluje mě. Miluje jen euforii ze sázení. Bojuji s výčitkami, že jsem mohla udělat víc, ale naštěstí mi ještě zůstal zdravý rozum a vím, že jsem udělala mnohem více, než jsem měla a že mě to semlelo. Nechci takhle už žít, denodenně ve strachu, že nám jednou zaklepe na dveře exekutor. Jenže stále nemůžu sebrat odvahu odejít. Vždyť já se stydím. Vždycky mě brali jako rozumnou a inteligentní holku a teď mám přiznat, že jsem žila s gamblerem, půjčila mu peníze, hodně peněz, a ještě ho před ostatními kryla? A dokonce si ho chtěla i vzít? Jenže něco udělat musím, jinak se z toho definitivně zblázním.
Červen 2019
Sedím na posteli a píši tenhle deníček. Vedle v pokoji spí syn a manžel se vrátí každou chvíli z práce. Nemůžu uvěřit tomu, že život popsaný v odstavci výše byl můj. Nedá se říct, že bych hrdinsky sebrala odvahu odejít, spíš mě k tomu donutily okolnosti. Obvinění z nevěry do toho všeho už bylo moc i na mě. V tu chvíli jsem se sbalila a odešla. Myslela jsem, že to bude těžké, ale neskutečně se mi ulevilo. První den bez kontroly počítače, účtů, a beze strachu byl pro mě jako z jiného světa. Samozřejmě on z toho vyšel zase jako chudáček. Vždyť se tak snažil a já ho opustila a ještě ho podvedla. Po tom, co jsem si s čistou hlavou dala jedna a jedna dohromady a pochopila spoustu náhod, které se mu děly, jsem nechápala, jak jsem s někým takovým mohla žít.
Peníze mi samozřejmě nevrátil a ani nevrátí a ještě prodal moje věci z bytu, ale to beru jako daň za svou blbost a naivitu. Mám teď mnohem více než peníze. Mám skvělou rodinu a pro někoho obyčejný život, ale po tom všem má tento život pro mě cenu zlata. Jen jednu věc bych si přála. Moci prožít některé okamžiky znovu. Den, kdy jsem si brala manžela, a ten, kdy se nám narodil syn, bych chtěla prožívat znovu a znovu. Právě pro takové okamžiky se vyplatí v životě bojovat. Tato zkušenost mi hodně vzala, ale taky mě to neskutečně posílilo. Dva roky zpět by mě ani nenapadlo, že tohle ještě někdy řeknu a hlavně ucítím, ale… jsem šťastná.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1605
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1646
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20656
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....