Dvojčátka
- Prázdná náruč
- sebel
- 11.10.18 načítám...
Jak jsme přišli o holčičky v 32. týdnu těhotenství...
Po dlouhém snažení se konečně na konci února zadařilo. S manželem jsme byli šťastní a užívali si toho štěstí, co nás potkalo.
Byla to jednovaječná dvojčata, která jsme se na kontrole dozvěděli, že budou holčičky. Začali jsme pomalu vše chystat, oblečky, postýlky, vybavení a nakonec i kočárek.
Celé těhotenství probíhalo bez komplikací, žádné ranní nevolnosti, prostě vše v pořádku, Na kontrolách UTZ bylo tak vše v pořádku a nic nenasvědčovalo tomu, co se mi stalo.
Na poslední kontrole v 31. tt byly průtoky i pohyby a vše podstatné dobré. Po víkendu přišel šok.
V pondělí večer pohyby, v úterý nikoli, ale říkala jsem si, že jsou holky asi unavené, a tak jsem šla k doktorovi až ve středu. Tam mi sdělil tu strašnou zprávu - nevidím srdeční aktivitu.
Málem mě omyli. Manželovi jsem to řekla já a pak i lékař. Nikdo nevěděl, co se stalo…
Byla jsem hospitalizována ještě ten večer a porod vyvolali ráno v 7 hodin - dostala jsem oxytocin a čípky. V 10 hodin se narodily oba moji andílci mrtvý.
Po porodu placenty, kterou doktor prohlédl přímo na místě, jsme našli zřejmou příčinu - měly trombózu v pupečníku. Doktor říkal, že to se u jednovaječných dvojčat stává, že tuto příčinu bohužel není možné dopředu odhalit, když na UTZ je vše v pořádku.
Celý porod netrval ani 20 minut. Při porodu jsem je viděla, byly obě nádherné. Rozloučila jsem se s nimi a nechala je jít dál…
V nemocnici jsem pak byla 3 dny, kde jsem to nějak zvládala, doma jsem uklidila oblečky, s mužem jsme rozmontovali postýlku a vše zabalili do pytlů. Nesnesla bych tu mít tu postel a dívat se na to prázdné místo, když tam mohly za 1,5 měsíce být moje zlatíčka.
Teď odpočívám a nabírám nové síly, po šestinedělí se budeme snažit o další miminko…
Na holčičky moje nikdy nezapomenu. 
Přečtěte si také
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 9
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 42
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2306
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 3266
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 1945
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1228
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 4705
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 6169
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 5511
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 2620
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
hodně sil do dalších dnů, přeji, ať se Vaše rodinka co nejrychleji rozroste.
ted tu mam 4 mesicni uzasnou holcicku 
, a zase bych si přála dvojčátka, ale budu ráda i za jednoho prcka 
