Editino štěstíčko - 32. týden
- Těhotenství
- EDINA
- 31.07.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj těhuholky! Jak se daří v dalším týdnu? Předem varuju, že dnešní deníček je poněkud obsáhlejší, takže pokud se jej rozhodnete louskat celý a ke konci už vám nebude zbývat sil, tak si nestěžujte, že jsem vás nevarovala !!!!! My máme za sebou další kontrůlku, tentokrát skoro 1,5 hodinovou! Vše je v naprostém pořádku, tlak fajn, moč fajn, mimís hlavičkou dolů a srdíčko tluče jako o závod.
Jen ta váha!!!! Zase mám o dvě kg více, čili už + 13 kg. Je to možné?? No je
) Dost mě rozesmál manžílek, když jsem si mu ráno posteskla, že s takovou to do těch 15 kg opravdu nedotáhnu a že zase budu na konci jako menší slůňátko.
Tak on na to: neboj, však mimisek už toho za ty 2 měsíce moc nenabere, takže nanejvýš ještě přibereš 4 kg hi hi hi, na čež já - no jo, jenže on to není mimísek co se cpe každý den čokoládou
D
Vážně nechci to moje přibírání dramatizovat, jen se o tom tady zmiňuju, ať víte, že mé předsevzetí se ve sladkém omezovat jaksi nebere za své a z mé „pevné vůle“ bych radila si nebrat příklad
)
Dnes Andrya přišla s jednou mladičkou PA, která se teprve zaučuje. Byla moc milá a bylo vidět, že jí všechno zajímá a že si svou práci vybrala opravdu proto, že jí to baví. Sice nebude asi soukromou PA, ale to nevadí, protože státních PA, co by svou práci dělaly opravdu s láskou a dobře je potřeba jako soli!!!! To by potom nemusely ženy jako já rozbíjet prasátko, aby si mohly dovolit péči, která by jim vyhovovala.
Takže jsme probíraly spoustu témat a navíc Andrya přinesla několik albumů a fotky porodů, kterých se účastnila. Prohlédl si je i manžílek a Polinka, která mě překvapila tím, že na jedné fotce, kde je sotva vidět jak se prořezává ven hlavička začala na ten kousíček hlavinky ukazovat a volat - baby ! Vážně zírám, že to poznala. Možná si pamatuje, „od kud“ se rodí miminka právě z videa (3× porod do vody), které nám bylo doporučeno sledovat i s Apolenkou, kdyby náhodou byla přítomna porodu, ale to se zdá vždy shlédne s nevelkým zájmem a jde si po svých. Asi to dítě vstřebá a pamatuje si více, než si myslíme!!!!
Abych pravdu řekla, já jsem z těch fotografií měla smíšené pocity. Ale jeden pocit převládal nad ostatními - závist. Závist, že tyhle ženy už „to“ mají za sebou a pak přišel smutek, že možná já nikdy nezakusím, co to ony. Řekla jsem o tom i Andryi, nechci nic maskovat, přeci jen potřebuje vědět, jak se cítím a co v sobě dusím. Řekla jsem jí, že si ráda prohlédnu fotografie cizích porodů, kde je vyfocen každý detail a zachyceno je i nadšení a totální štěstí rodičů, když se to miminko narodí, ale nakonec to co pro mě tyhle fotografie znamenají je právě tohle - cizí lidé, cizí porod - jejich porod.
Můj může být zcela odlišný a vlastně bude právě tím, že bude NÁŠ a jak to vše budeme prožívat a co se přitom stane, na to mě nemůže připravit žádná kniha, žádná fotografie. To se musí zažít.
A čím více budu číst, čím více budu okoukávat cizí „zrození“ tím větší se ve mě usazuje smutek a strach z nepoznaného.
Někdy bych už nejraději měla celé to těhotenství za sebou, ale ne proto, že se mi špatně dýchá, nebo chytám do lýtek křeče a přibírám kilo za týden
) Ale proto, abych věděla, jak to celé dopadne!!!! Kdyby mi někdo mohl předpovědět, že tentokrát přirozeně porodím a zažiju to, co to je hned po narození držet své malé, upatlané a pupeční šňůrou se mnou ještě spojené miminko, které mi bude položeno na hruď a já budu moct být svědkem toho, jak nabere svůj první dech, tak si zbytek těhotenství užiju opravdu bez starostí, ale protože NIKDO neví jak to celé nakonec dopadne, tak se prostě někdy přistihnu, jak se tím trápím a bojím se. Bojím se, že mé tělo není schopné porodu. Bojím se, protože poprvé mi nebylo umožněno počkat alespoň do náznaku kontrakcí a tak si říkám, že mé tělo třeba ani „nefunguje“ a neví jak porodit.....
Andrya samozřejmě pochopila, moc dobře si uvědomuje, jak je pro mě celé tohle těhotenství a porod důležitý a někdy mi je jí až líto, protože do ní vkládám hodně svých nadějí. Vím, že zařídit to, aby můj porod proběhl jak si představuju nemůže, ale právě proto, že má obrovskou zkušenost s porody doma po císaři byl důvod, proč jsme si jí vybrali.
Nu dost už ne Ed????
) Já melu páté přes deváté viďte a možná to ani nedává smysl, za čež se omlouvám !
Asi jsem se potřebovala trochu po dnešku vypsat ze svých pocitů a opravdu už je mi lépe. Naštěstí můj muž oplývá optimismem a ví přesně co říct, abych se tolik netrápila a začala se opět těšit na to, co nás brzy čeká.
Tak se těším, piju čaj z malinového listí a masíruju hráz (teda teď ne, teď píšu deníček
D)
Další kontrola je opět za 2 týdny a prý budeme probírat, jak rozpoznat por. bolesti a začátek porodu!!! Jsem opravdu zvědavá, zda to poznám a kdy se „TO“ vůbec stane. Andrya si myslí, že přenášet nebudu, ale kde na to přišla, to opravdu netuším
)
Věková hranice pro porod doma je 36. týdnů těhotenství, idkyž od 37. týdne je mnohem menší pravděpodobnost, že dítě bude potřebovat důslednější poporodní péči a proto štěstíčko vydrž ještě alespoň pět týdnů a pak si dělej co chceš!!!
)
Okna už jsem vyleštila, prach utřela a vyšmejdila snad každý kout, takže teď už mě čeká jen praní výbavičky, balení tašek (do porodnice a pro Polinku, když jí bude třeba nechat někým hlídat), příprava různých věcí pro porod doma a po něm, sepsání porodního plánu apod. Je toho pořád hodně, co „nemám“, ale času pořád dost
)
Tak já pádím, ať můžu zase předat slovo vám!
Přidávám fotečku „pupíčku“ focenou v 32 + 2 tt. Rosteme!!!!!!!!!! Ale prý je mimi „akorát“ - čímž mě Andrya vždy uklidní
)
Pá
Ed
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 5267
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1385
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1150
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1381
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4887
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3808
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2512
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1307
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4913
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3281
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...