Editino štěstíčko - 32. týden
- Těhotenství
- EDINA
- 31.07.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj těhuholky! Jak se daří v dalším týdnu? Předem varuju, že dnešní deníček je poněkud obsáhlejší, takže pokud se jej rozhodnete louskat celý a ke konci už vám nebude zbývat sil, tak si nestěžujte, že jsem vás nevarovala !!!!! My máme za sebou další kontrůlku, tentokrát skoro 1,5 hodinovou! Vše je v naprostém pořádku, tlak fajn, moč fajn, mimís hlavičkou dolů a srdíčko tluče jako o závod.
Jen ta váha!!!! Zase mám o dvě kg více, čili už + 13 kg. Je to možné?? No je
) Dost mě rozesmál manžílek, když jsem si mu ráno posteskla, že s takovou to do těch 15 kg opravdu nedotáhnu a že zase budu na konci jako menší slůňátko.
Tak on na to: neboj, však mimisek už toho za ty 2 měsíce moc nenabere, takže nanejvýš ještě přibereš 4 kg hi hi hi, na čež já - no jo, jenže on to není mimísek co se cpe každý den čokoládou
D
Vážně nechci to moje přibírání dramatizovat, jen se o tom tady zmiňuju, ať víte, že mé předsevzetí se ve sladkém omezovat jaksi nebere za své a z mé „pevné vůle“ bych radila si nebrat příklad
)
Dnes Andrya přišla s jednou mladičkou PA, která se teprve zaučuje. Byla moc milá a bylo vidět, že jí všechno zajímá a že si svou práci vybrala opravdu proto, že jí to baví. Sice nebude asi soukromou PA, ale to nevadí, protože státních PA, co by svou práci dělaly opravdu s láskou a dobře je potřeba jako soli!!!! To by potom nemusely ženy jako já rozbíjet prasátko, aby si mohly dovolit péči, která by jim vyhovovala.
Takže jsme probíraly spoustu témat a navíc Andrya přinesla několik albumů a fotky porodů, kterých se účastnila. Prohlédl si je i manžílek a Polinka, která mě překvapila tím, že na jedné fotce, kde je sotva vidět jak se prořezává ven hlavička začala na ten kousíček hlavinky ukazovat a volat - baby ! Vážně zírám, že to poznala. Možná si pamatuje, „od kud“ se rodí miminka právě z videa (3× porod do vody), které nám bylo doporučeno sledovat i s Apolenkou, kdyby náhodou byla přítomna porodu, ale to se zdá vždy shlédne s nevelkým zájmem a jde si po svých. Asi to dítě vstřebá a pamatuje si více, než si myslíme!!!!
Abych pravdu řekla, já jsem z těch fotografií měla smíšené pocity. Ale jeden pocit převládal nad ostatními - závist. Závist, že tyhle ženy už „to“ mají za sebou a pak přišel smutek, že možná já nikdy nezakusím, co to ony. Řekla jsem o tom i Andryi, nechci nic maskovat, přeci jen potřebuje vědět, jak se cítím a co v sobě dusím. Řekla jsem jí, že si ráda prohlédnu fotografie cizích porodů, kde je vyfocen každý detail a zachyceno je i nadšení a totální štěstí rodičů, když se to miminko narodí, ale nakonec to co pro mě tyhle fotografie znamenají je právě tohle - cizí lidé, cizí porod - jejich porod.
Můj může být zcela odlišný a vlastně bude právě tím, že bude NÁŠ a jak to vše budeme prožívat a co se přitom stane, na to mě nemůže připravit žádná kniha, žádná fotografie. To se musí zažít.
A čím více budu číst, čím více budu okoukávat cizí „zrození“ tím větší se ve mě usazuje smutek a strach z nepoznaného.
Někdy bych už nejraději měla celé to těhotenství za sebou, ale ne proto, že se mi špatně dýchá, nebo chytám do lýtek křeče a přibírám kilo za týden
) Ale proto, abych věděla, jak to celé dopadne!!!! Kdyby mi někdo mohl předpovědět, že tentokrát přirozeně porodím a zažiju to, co to je hned po narození držet své malé, upatlané a pupeční šňůrou se mnou ještě spojené miminko, které mi bude položeno na hruď a já budu moct být svědkem toho, jak nabere svůj první dech, tak si zbytek těhotenství užiju opravdu bez starostí, ale protože NIKDO neví jak to celé nakonec dopadne, tak se prostě někdy přistihnu, jak se tím trápím a bojím se. Bojím se, že mé tělo není schopné porodu. Bojím se, protože poprvé mi nebylo umožněno počkat alespoň do náznaku kontrakcí a tak si říkám, že mé tělo třeba ani „nefunguje“ a neví jak porodit.....
Andrya samozřejmě pochopila, moc dobře si uvědomuje, jak je pro mě celé tohle těhotenství a porod důležitý a někdy mi je jí až líto, protože do ní vkládám hodně svých nadějí. Vím, že zařídit to, aby můj porod proběhl jak si představuju nemůže, ale právě proto, že má obrovskou zkušenost s porody doma po císaři byl důvod, proč jsme si jí vybrali.
Nu dost už ne Ed????
) Já melu páté přes deváté viďte a možná to ani nedává smysl, za čež se omlouvám !
Asi jsem se potřebovala trochu po dnešku vypsat ze svých pocitů a opravdu už je mi lépe. Naštěstí můj muž oplývá optimismem a ví přesně co říct, abych se tolik netrápila a začala se opět těšit na to, co nás brzy čeká.
Tak se těším, piju čaj z malinového listí a masíruju hráz (teda teď ne, teď píšu deníček
D)
Další kontrola je opět za 2 týdny a prý budeme probírat, jak rozpoznat por. bolesti a začátek porodu!!! Jsem opravdu zvědavá, zda to poznám a kdy se „TO“ vůbec stane. Andrya si myslí, že přenášet nebudu, ale kde na to přišla, to opravdu netuším
)
Věková hranice pro porod doma je 36. týdnů těhotenství, idkyž od 37. týdne je mnohem menší pravděpodobnost, že dítě bude potřebovat důslednější poporodní péči a proto štěstíčko vydrž ještě alespoň pět týdnů a pak si dělej co chceš!!!
)
Okna už jsem vyleštila, prach utřela a vyšmejdila snad každý kout, takže teď už mě čeká jen praní výbavičky, balení tašek (do porodnice a pro Polinku, když jí bude třeba nechat někým hlídat), příprava různých věcí pro porod doma a po něm, sepsání porodního plánu apod. Je toho pořád hodně, co „nemám“, ale času pořád dost
)
Tak já pádím, ať můžu zase předat slovo vám!
Přidávám fotečku „pupíčku“ focenou v 32 + 2 tt. Rosteme!!!!!!!!!! Ale prý je mimi „akorát“ - čímž mě Andrya vždy uklidní
)
Pá
Ed
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 389
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 263
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 443
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 209
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 145
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17863
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2396
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2591
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2315
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1541
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....