Editino štěstíčko - 6. týden
- Těhotenství
- EDINA
- 02.02.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj těhulinky a pidi bříška i ta větší bříška a i ta bříška, která na toho svého mimíska teprve čekáte. Další týden, který je za námi utekl tentokrát kupodivu rychle a ve znamení velikánské únavy a nevolnosti.
Už jsem se zmínila, že nezvracím, ale pocit, že budu mě doprovází od momentu kdy rozlepím ráno oči až do chvíle, kdy je večer zase zalepím
)
Jsou to různá jídla nebo pachy, které tento pocit na zvracení dokáží umocnit a včerejší výlet do supermarketu byl pro mne skoro za trest. Procházela jsem regál od regálu s buď zatajeným dechem nebo naopak s hlubokým výdechem a nádechem a modlila se, ať zůstane pouze u pocitu na blinkavost.
Ble ble ble a ještě jednou ble. A to jsem si pískala, jak mi bylo fajn a že nemám opět žádné příznaky těhotenství
) Ikdyž teda myslím, že by to mohlo být horší, takže si nestežuji.
Na záchod častěji zatím nechodím, možná je to tím, že se prostě před spaním snažím tolik nepít a pokud ano, tak se „vyždímu“ a do rána to prostě vydržím, takže momentálně se stále v noci ještě krásně a bez přestávek vyspím.
Pokud jste si ještě nevšimli, tak deníček vždy píšu zpětně. Takže v neděli výjde vždy pokračování, které bude takové ohlédnutí po tom co se v určitém týdnu událo a v úterý vždy načínáme týden nový.
Také jsem zjistila, že mě spousta věcí dokáže vyvést rychleji z míry a mou náladovost většinou slízne kdo jiný, než manžílek
))) Teda, ne že by si to nezasloužil. Včera ohrnoval nos, když jsem mu řekla, aby povysával. Jenže - on neohrnoval nos kvůli tomu povysávání, to on klidně a rád vysaje, ale proto, že jsem mu řekla povysávej a ne „mohl by jsi miláčku prosímtě povysávat“
)))
No a už to bylo - řekla jsem mu, že mě se také nikdy nikdo nedoprošuje, abych umyla nádobí, povysávala nebo vyžehlila a já nevím co ještě a tak že nevím proč on by měl být vyjímka che che. No co vám budu vyprávět. Nakonec jsem mu řekla, že si to raději udělám sama, ať si jde mezitím pofoukat své poraněné ego a pěkně jsem supěla.
Celkem mě mrzelo, že se v tomto krásném období musím rozčilovat a už jsem se začínala strachovat, jak jsem tomu svému mimískovi ublížila tím, že stresuju.
Vylovila jsem svou moudrou těhu knihu a musím uklidnit nejen sebe ale vás všechny, kdo máte někdy podobné starosti se svými drahými polovičkami he he, že stres nebo zloba nemá na miminko žádný vliv.
Cituji: „různé emoce zapříčíní vypuštění chemikálií do krevního oběhu. Např. zloba - adrenalin, strach - cholamin, radost - endorphin. Tyto chemikálie se dostanou do krevního oběhu a skrze placentu během několika sekund potom, co některé z těchto emocí zažijete.
Krátké časové úseky intezivního strachu nebo zloby (zapříčeněné zlobením staršího sourozence, nebo hádkou s partnerem
) NEMAJÍ vliv na vaše nenarozené dítě. Ba naopak! Pomáhá jim to již v děloze na přizpůsobení se a vyrovnávání s různými pocity.“
Takže tak. Doufám, že jsem vás uklidnila tak, jako sebe, ikdyž je fakt, že dalším hádkám se raději budu vyhýbat už jen proto, že to nestojí za to
))
A co štěstíčko? Prý už je velké 4 mm a váží asi 1 g!!!!! A co více, už má srdíčko, které ke konci šestého týdne, začátkem sedmého začíná dělat ťuky ťuk
))
Tak a to by bylo od nás všecičko. Opatrujte se a všem co mají technickou kotrolu u doktora přejeme jen dobré zprávičky.
Navíc si touto cestou dovoluji poblahopřát Johance, které se narodil synáček. Přejeme vám Johanko moc a moc štěstí a zdraví !!!!
Páááááá
Ed
Přečtěte si také
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 2579
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 1554
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1338
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 705
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 624
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1674
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 920
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 10294
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2455
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 980
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...