Editino štěstíčko - 6. týden
- Těhotenství
- EDINA
- 02.02.03 načítám...
Ahoj těhulinky a pidi bříška i ta větší bříška a i ta bříška, která na toho svého mimíska teprve čekáte. Další týden, který je za námi utekl tentokrát kupodivu rychle a ve znamení velikánské únavy a nevolnosti.
Už jsem se zmínila, že nezvracím, ale pocit, že budu mě doprovází od momentu kdy rozlepím ráno oči až do chvíle, kdy je večer zase zalepím
)
Jsou to různá jídla nebo pachy, které tento pocit na zvracení dokáží umocnit a včerejší výlet do supermarketu byl pro mne skoro za trest. Procházela jsem regál od regálu s buď zatajeným dechem nebo naopak s hlubokým výdechem a nádechem a modlila se, ať zůstane pouze u pocitu na blinkavost.
Ble ble ble a ještě jednou ble. A to jsem si pískala, jak mi bylo fajn a že nemám opět žádné příznaky těhotenství
) Ikdyž teda myslím, že by to mohlo být horší, takže si nestežuji.
Na záchod častěji zatím nechodím, možná je to tím, že se prostě před spaním snažím tolik nepít a pokud ano, tak se „vyždímu“ a do rána to prostě vydržím, takže momentálně se stále v noci ještě krásně a bez přestávek vyspím.
Pokud jste si ještě nevšimli, tak deníček vždy píšu zpětně. Takže v neděli výjde vždy pokračování, které bude takové ohlédnutí po tom co se v určitém týdnu událo a v úterý vždy načínáme týden nový.
Také jsem zjistila, že mě spousta věcí dokáže vyvést rychleji z míry a mou náladovost většinou slízne kdo jiný, než manžílek
))) Teda, ne že by si to nezasloužil. Včera ohrnoval nos, když jsem mu řekla, aby povysával. Jenže - on neohrnoval nos kvůli tomu povysávání, to on klidně a rád vysaje, ale proto, že jsem mu řekla povysávej a ne „mohl by jsi miláčku prosímtě povysávat“
)))
No a už to bylo - řekla jsem mu, že mě se také nikdy nikdo nedoprošuje, abych umyla nádobí, povysávala nebo vyžehlila a já nevím co ještě a tak že nevím proč on by měl být vyjímka che che. No co vám budu vyprávět. Nakonec jsem mu řekla, že si to raději udělám sama, ať si jde mezitím pofoukat své poraněné ego a pěkně jsem supěla.
Celkem mě mrzelo, že se v tomto krásném období musím rozčilovat a už jsem se začínala strachovat, jak jsem tomu svému mimískovi ublížila tím, že stresuju.
Vylovila jsem svou moudrou těhu knihu a musím uklidnit nejen sebe ale vás všechny, kdo máte někdy podobné starosti se svými drahými polovičkami he he, že stres nebo zloba nemá na miminko žádný vliv.
Cituji: „různé emoce zapříčíní vypuštění chemikálií do krevního oběhu. Např. zloba - adrenalin, strach - cholamin, radost - endorphin. Tyto chemikálie se dostanou do krevního oběhu a skrze placentu během několika sekund potom, co některé z těchto emocí zažijete.
Krátké časové úseky intezivního strachu nebo zloby (zapříčeněné zlobením staršího sourozence, nebo hádkou s partnerem
) NEMAJÍ vliv na vaše nenarozené dítě. Ba naopak! Pomáhá jim to již v děloze na přizpůsobení se a vyrovnávání s různými pocity.“
Takže tak. Doufám, že jsem vás uklidnila tak, jako sebe, ikdyž je fakt, že dalším hádkám se raději budu vyhýbat už jen proto, že to nestojí za to
))
A co štěstíčko? Prý už je velké 4 mm a váží asi 1 g!!!!! A co více, už má srdíčko, které ke konci šestého týdne, začátkem sedmého začíná dělat ťuky ťuk
))
Tak a to by bylo od nás všecičko. Opatrujte se a všem co mají technickou kotrolu u doktora přejeme jen dobré zprávičky.
Navíc si touto cestou dovoluji poblahopřát Johance, které se narodil synáček. Přejeme vám Johanko moc a moc štěstí a zdraví !!!!
Páááááá
Ed
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 3497
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 2583
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1301
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1324
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 887
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4783
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3770
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 1108
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 3465
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 3328
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...