Ema
Nikdy jsem netušila, že by se nám něco takového mohlo stát...
Největší změna se u nás stala už před čtyřmi lety, ani nevím, jak rychle to uteklo. Předcházelo tomu hodně věcí. Moje otěhotnění nebylo jen tak, jako mladé pískle jsem si myslela, že otěhotním jen tím, že se nebudu chránit, když jsme se s manželem domluvili, že už je na miminko čas, vysadila jsem antikoncepci a začali jsme se snažit. Když ani po roce se nám miminko nepovedlo, začal kolotoč vyšetření, laparoskopie.
Pak mi gynekolog doporučil CAR, šli jsme na konzultaci. A spustil se další kolotoč, několik pokusu nevyšlo vůbec, nikdo, kdo tím neprošel, neví, jak je to psychicky náročné. Když už jsem otěhotněla, samovolně jsem potratila. A pak přišel další pokus 28.9., pamatuji si to dodnes, modlila jsem se, i když jinak jsem nevěřící, že zmrazených embryí nám zbylo jen jedno, a to mi právě doktor vložil, kolotoč všeho a za 14 dní si udělat test, byly tam dvě čárky.
V 5.týdnu jsem začala zase krvácet a čekala, že o miminko zase přijdeme, poležela jsem si v nemocnici, pak ještě několikrát, ale narodil se ON, pan božský, milovala jsem ho od prvního okamžiku, ani porod nebyl takový, jaký jsem myslela, že bude, císařský řez. Kojení byla katastrofa, ale našemu synovi je 11 let a je úžasný.
A tak jako ostatní děti si hrozně přál sourozence a začal ten kolotoč znova. Odsátí vajíček, oplodnění, vložení a pořád dokola. Byla sobota 7.12. a volali mi z CARu, ať v úterý přijedeme, že máme připravených 7 vajíček. V tu dobu jsem byla u tatínka, který právě v nemocnici umíral, a tak jsme do CARu nejeli, nechali jsme vše zamrazit. Uběhlo půl roku a šli jsme do toho znova, opět jsme o miminko přišli, a pak další pokus a ono to vyšlo. V pátém týdnu zase krvácení, tolik jsem se bála a plakala, ale vše se vyvíjelo v pořádku, a tak jsme čekali naši Emičku, takové jméno ji vymyslel syn.
Všechny kontroly dopadly v pořádku až na jednu. Byl to 29. týden a sestřička neslyšela na monitoru srdíčko, poslala mě na utz a tam mi doktor řekl, že je mu to líto, ale že nic. Jak nic, chtělo se mi křičet na všechny strany, teď prý musíme hlavně zachránit vás. Byl to čtvrtek, Emička se narodila v úterý, po dlouhých dnech vyvolávání, smutku, pláče, beznaděje, vlastní neschopnosti, hodně jsem si to vyčítala. Až několik doktoru mě vyvedlo z omylu, prostě se to stává a my jsme špatně nic neudělali.
Někoho překvapilo, že jsme si tělíčko vzali a nechali ho spálit v pohřební službě, odmítla jsem nechat spálit Emičku s ostatním nemocničním bordelem. Nejhorší pro mě bylo, jak to zvládne syn a také vyplňování papíru pro matriku, kde bylo napsáno, že nám gratulují k miminku, co dělá s tělem psychika nejde ani popsat. Jednu chvíli jsem koukala z okna v sedmém patře a říkala si, že když skočím, bude vše za mnou, ale nemohla jsem, doma na mě čekal úžasný manžel a syn. A také zbytek rodiny, maminka, sestra a i manželova rodina.
A tak jsem šla domů, zůstala na „MATEŘSKÉ“ 6 týdnů a šla jsem do práce, musela jsem mezi lidí. A tak se ta obrovská bolest obrušovala a jak běžel čas, prosil nás syn, aby jsme miminko ještě zkusili, nikdy nechtěl být sám a my jsme nechtěli nikdy jedináčka. Tak jsme šli opět do CARu. Měli jsme 3 zamrazená embrya, rozmrazení přežilo jen jedno a to mi vložili.
V 5. týdnu se zase vše opakovalo s krvácením, manžel už byl zoufalý a řekl, že tohle už je vážně naposledy, že mě to ničí. Nicméně srdíčko začalo později bít a vše se začalo vyvíjet dobře až do 12. týdne, kdy mi doktor oznámil, že krevní testy nevyšly dobře, poslal mě na kliniku do Prahy. Na utz se to panu doktoru nelíbilo a po konzultaci mi hned odebrali vodu z chloriových klků, že do dvou dnů se mi někdo ozve. Neskutečně dlouhé dny, kdy čekáte, až vám zazvoní telefon a dozvíte se ten krutý verdikt, že vaše miminko má Downův syndrom.
Po zvážení všeho pro a proti jsem šla na přerušení, dodnes si nejsem 100% jistá, že to bylo dobře, na genetice mi potvrdili, že to byla zase holčička. Myslím, že už jsem dost srovnána s celou situací, i když mě zase trápí jiné zdravotní potíže, zřejmě způsobené všemi těmi hormony. Troufám si tvrdit, že nás to jako rodinu hodně spojilo, mám skvělého manžela a úžasného syna, který mi vynahrazuje vše, čím jsem si prošla, jen mi je někdy líto, že zůstane sám, už nemám sílu zkoušet další miminko…
Přečtěte si také
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 4759
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 2101
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 970
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...
Muž odmítá kroužky, já tlačím své ambice. Kdo zachrání mého staršího syna?
- Anonymní
- 06.11.26
- 985
Mateřství je neustálý boj mezi tím, kým bychom chtěli, aby naše děti byly, a kým ony ve skutečnosti jsou. Nejvíc bolí, když si uvědomíte, že svým vlastním tlakem možná křivíte osudy těch, které...
Chůvě jsem dával 300 korun za hodinu. Syn mi ukázal, co si má k večeři zalít
- Anonymní
- 06.11.26
- 1396
Syn přede mě položil kelímek instantních nudlí a zeptal se, jestli mu ho zaleju stejně jako Klára. Bylo půl osmé večer, zrovna jsem přišel z odpolední a žena měla službu ještě do rána. V lednici...
Celý život předstíral, že ho přitahuji. Manžel se mi přiznal až teď
- Anonymní
- 05.11.26
- 3743
Když mi manžel po dvanácti letech společného života oznámil, že ho vlastně nikdy nepřitahovalo moje tělo, nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaký nepovedený vtip. Máme dvě děti, společný dům,...
Vím o manželově nevěře. Přesto s ním chystám dětem Vánoce
- Anonymní
- 05.11.26
- 1796
Na manželovu nevěru jsem přišla v říjnu. Od té doby s ním vybírám dárky, domlouvám návštěvy a před dětmi se snažím fungovat jako dřív. Řekla jsem si, že rozhodnutí nechám až po Vánocích. Jenže teď...
Můj maká do úmoru, její se válí. Přesto mi kamarádka tvrdí, že jsem hloupá
- Anonymní
- 05.11.26
- 2016
Znáte ten typ kamarádek, které vám sice celá léta radí, ale vy máte pokaždé pocit, že se vám spíš snaží zbořit dům? Nejvíc veselo bývá tehdy, když nejhlasitěji křičí ti, kteří mají doma největší...
Po rande mi poslal QR kód na 640 korun. Zaplatila jsem, pak přišla další zpráva
- Anonymní
- 05.11.26
- 9217
QR kód na 640 korun mi přistál v telefonu v sedm šestnáct ráno, ještě než jsem si stihla vyčistit zuby. Pod ním stálo „Tvoje půlka za včerejšek.“ Chvíli jsem na to koukala. Večer předtím mi ten...
Syn je v devítce a netuší, kam dál. Já už mu v hlavě vybrala tři školy
- Anonymní
- 05.11.26
- 734
Můj syn na otázku, kam chce jít po základce, odpovídá „nevím“. Nejdřív jsem to brala v klidu. Teď po večerech procházím stránky středních škol a každou další zmínkou o přijímačkách ho spolehlivě...
mrzí mě to, ale jak píšeš, máš úžasného syna, manžela, buďte spolu šťastní 
ta bolest asi nikdy nezmizí, ale toto ti ji dokáže řádně zmírnit 
Je to nespravedlivy, jak se nekomu rodi deti „bez prace“ a nekdy i aniz by o to „rodice“ stali a pak mají smutný detstvi, pokud se ho vubec dockaji, a k nekomu, kdo by si miminko pral, ne a ne prijit…napada me teda i nahradni mama, ktera by miminko odnosila, pokud je v tomhle taky zakopany pes… Viz vzdy krvaceni na zacatku… Tak treba si k vam sourozenec cestu najde jinak…
A vida, před pár dny jsem si odnesla z porodnice krásnou zdravou holčičku 
Držím ti palce. Je to náhoda, někdy to vyjde, někdy ne, to je život. Pořád jsem si říkala, že všechno taky nemůže dopadnout blbě 
