Vyšetření ve FN Olomouc
- O životě
- trixinka
- 01.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tohle je můj první deníček, je o úplně banálním vyšetření v nemocnici, které mělo trvat 3 až 4 hodiny, my tam byli celý den a výsledky nemáme. Abych to vzala tak nějak od začátku, když měl syn 5 měsíců, prodělal akutní zánět ledvin, po různých vyštetření zjistili, že má reflux 23. stupně. Naštěstí jen na jedné straně, ale tím pádem jsme věděli, že po nějaké době budem muset na dětskou kliniku do Olomouce, kde mají extra přístroj na zjištění funkce ledvin a rozhodnou, jestli je nutná operace nebo ne. V dubnu přišel lístek, že nás čekají 28. 6. a k tomu pár řádků, kterým hned tak nikdo nerozumněl.
21. 6. jsme byli na nefrologii pro různé zprávy a snímky, které jsme měli mít s sebou a nechala jsem si nefroložkou vysvětlit, co nás tam tedy čeká. Bylo mi řečeno, že malý bude mít ultrazvukové vyšetření, pak mu kanylou zavedou nějakou látku, která tam má být 3 hodiny, pak ho nějak trošku oblbnou, aby byl klidný a půjde někam k tomu jejich specílnímu stroji a hotovo. Realita byla mírně jiná.
28. 6. budíček ve 4:15, protože dojezd máme přes 100 km a nevíme, co se kde přitefí. Na pozvánce bylo jasně napsané 7 hodin, dorazili jsme na centrální zápis někdy po půl 7, sestra nám napsala kartu a poslala nás do 6. patra, že si nás tam převezmou. Už na pozvánce bylo, že kvůli malé prostorové kapacitě může jako doprovod jen jeden rodič, což je super, když máte 9měsíční dítě, které má skoro 10 kg, ale pustit na všechny čtyři ho nemůžete.
V 7 dorazili ještě jedni rodiče s ročním klučinou a další tak s 9letým a čekalo se na 19letou slečnu!Sestra nám řekla že musí být 4 pacienti, protože látku kterou jim budou zavádět, když otevřou, tak musí rozdělit na 4 díly. Slečna si v klidu a pohodě dorazila v 7:35, ostatní už měli napíchané kanyly a jelo se převozovou sanitkou někam do jiné vzdálenější budovy pro látku, kterou měli zavést těmi kanylami.
Ještě jsme se tam seznámili s tím, co bude následovat a opět to bylo skoro to samé, co nám řekla doktorka, jen tedy s tím rozdílem, že po zákroku k nim ještě příjdeme, aby se dítko dospalo, oni vyndají kanyly a pak domů.
Bylo něco po půl 9, když všem 4 pacientům tu látku dali a začali rozdávat lístečky, kdy se má kdo vrátit na to vyšetření, takže 19letá slečna měla na lístku 11:30, 9letý klučina 12:10, roční dítko 12:50 a my 13:40, to už jsme byli docela na rozpacích, proč vůbec zvou 4 lidi najednou, když vyšetření trvá asi 40 minut a mají jeden stroj, proč každého nezvou s hodinovým odstupem. Mezitím jsem se seznámila s maminkou s tím skoro stejně starým chlapečkem, abychom tam nešaškovali tak úplně sami, ve dvou se šaškuje líp, když se chtělo některé na záchod, tak aspoň ta druhá dítka držela.
Dojeli jsme převozovkou zpět a že nás vezmou na UTZ, to se týkalo jen těch dvou malých, větší pacienty jsme už nezahlídli. Sestra nám v 6. patře řekla, že nás vezmou za půl hodiny, nakonec jsme ještě další půlhodinu čekali než jsme fakt přišli na řadu. Naštěstí kromě přavozu a samotného vyšetření mohli být s námi i taťkové.
No to už bylo, alespoň pro nás, krásných 10 hodin, ve 13hodin jsme měli dorazit zpět do 6. patra na uspání, což ještě pořád jen mluvili o uklidnění dítěte a tam jsme se dozvěděli, že jde o úplné uspání, jenže co od těch 10 do 13 hodin? Rádi bychom si někam venku sedli, jenže z areálu jsem nesměli a v areálu celé nemocnice jsme našli jednu jedinou lavičku na sluníčku a ještě obsazenou, určitě se najde některá z maminek, co tam chodí a jestli mi prozradí, kde tam jsou lavičky, tak budu moc ráda, pro případ že by jsme tam jeli zase.
Druhou rodinku jsme potkávali, jak taky obchází pořád dokola pár budov, protože si není kam sednout. Našli jsme kavárnu, ale sedět tam 3 hodiny by asi nebylo vhodné. Bylo poledne a druhá rodinka šla uspat dítko, velice brzo byli zpět, že pro nás mají zprávu, oni dostali náš čas o hodinu déle a my ještě dééééle, protože se jim něco pokazilo a ani ta hodina nebyla jistá, takže další kroužení kolem budov.
Bylo 13 hodinm tak nás zavolali na prohlídku, že je tam zrovna doktorka, roční chlapeček pak dostal uspávadlo a byl do 3 minut tuhý, takže vyjeli opět jen s mamčou převozovkou zase na vyštření, náš malý dostal uspávadlo ve 14 hodin a nic, ani po 20 minutách, kdy jen brečel a brečel, sestra nás tedy poslala, ale s námi i další dávku uspávadla, kterou po převozu dostal. Jenže ouvej, pořád nic, bylo něco po půl 3. a malý jen brečel, nakonec to opravdu zabralo a konečně usnul, ale to už bylo třičtvrtě na 3 a ranní šichty pomalu končily a vyšetření musí trvat 45 minut, doktor tam byl super, vysvětlil sestře, že má času dost a když už konečně přece chlapeček usnul, že to zvládneme, sestra se sebrala a šla, už jsem ji neviděla.
Konečně jsme měli po vyšetření, jenže pan doktor mi řekl, že se na převozovku, co mě tam dovezla, nemůže dovolat, tak že mám jít dolů a nějak to zařídí, takže já s malým uspaným dítětem na rukou čekala skoro 20 minut na normální sanitku, kterou mi pan doktor byl schopem sehnat, aby nás zavezla zpět a i když měl po pracovní době, tak se opravdu choval pěkně.
Ovšem sestra, která mě měla předtím doprovázet, už se neukázala a druhá sestra, která byla na dospávacím pokojí v tom 6. patře, dala zatím našemu taťkovi papíry, co jsme si dovezli, že je máme vrátit na nefrologii, aby ty velké snímky nemuseli posílat, ale že výsledky nebudou, protože už je pozdě a udělají jindy a pošlou poštou té nefroložce.
Dospání nám prý domluvila ve 4.patře. Takže když jsme dojeli zpět a jeli do 4. patra, sestra na nás hukla, že musíme mít návleky, já je hledám a z ní vypadlo že je tam automat na desetikoruny, ale bere jen ty desetikoruny! My jsme žádnou neměli, vyhrabala jsem to nakonec v drobných a ona mi dala desetikorunu, jenže druhou jsme neměli, to už se docela dopálil chlap, že to přece není možné, že jsme měli být o 2 patra výše oba v klidu s malým být, aby dospal a jaksi všem ostatním to vyšlo a my, kteří jsme tam už celý den, si jako ještě máme zaplatit jo? O těch 10 korun nám v tu chvíli nešlo, spíš o to, že jsme je prostě neměli, měli jsme jen papírové a to neměla na rozměnění ta sestra.
Jo, když řekla slovo návleky, tak jsem se automaticky zula, že když nemám desetikorunu, tak mi bylo řečeno, že ani to není dovoleno.
Nakonec jsem měla návleky aspoň já a mohla jsem s malým dospat na chodbě! Žádný pokoj, nic jen chodba s tím, že mi sestra malého dovezla v postýlce do herny, kde si hrály děti a byl tam gauč, malý se hned probral, jen co ho dala do té postýlky, jsem se zeptala, jestli tedy už můžem zase jít, bylo mi řečeno že ne, že jsme brzo po zákroku, sestru volala druhá sestra na pauzu. Ani mě nenechala říct, že už jsme 20 minut stáli na vzduchu a čekali po zákroku na sanitku, jinak dospání v 6. patře tvrá normálně tak do 30 minut, což u nás bylo asi tak v době, kdy jsme se dostali na to oddělení s návleky! Jenže nezájem. Po dalších asi 20 minutách se malý tak hlasitě ozýval, že ta sestra konečně přišla a prý že už opravdu vypadá dospaně 
No konečně, takže jsme se rozloučili a v půl 5. vyjeli po 10 hodinách domů.
Jo a protože můj chlap byl vlastně celou dobu u té druhé budovy, tak i ta sestra, co nás doprovázela, šla domů a sanitář, který nás tam zavezl a pak dojel s tou mamčou s ročním dítkem zpět, tak zametl sanitu a šel, že by ho zajímalo, proč, kdy nějakou matku někam zavezl, nedoveze ji zpět a nikomu to jaksi neřekne, je taky v pohodě, nevím kdo z nás by si to mohl v práci dovolit, něco nedodělat a sebrat se a odejít.
Takže jediné co mě napadá, tak v téhle nemocnici je organizace úplně na prd a zaměstnanci prostě jak odbije třetí, tak hodí lopatou a jdou. A já jsem si vždycky myslela, že tak nějak tohle zaměstnání je poslání, kromě toho, že stroj se rozbil jim a nemohli jsme za to my. A to jsme ještě uvažovali, co by se stalo, kdyby se jim ten den po vyšetření něco stalo s počítačem, kde byly od malého výsledky, které nebyly vyhodnocené a vytisknuté (snad se jim to automaticky zálohuje?), protože když ho vyšetřovali, tak vyhodnocovali zprávu tomu ročnímu klučíkovi před námi, ale po nás to prostě vypli a konec.
Jestli tohle taky někoho čeká a přečetli jste si tenhle deníček, tak aspoň víte, co si všechno máte s sebou vzít, protože tam budete celý den, doporučovala bych skládací křesílko.
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 376
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 395
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 308
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 325
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 243
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 695
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 810
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 541
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 442
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 421
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
.Přeji vám ať jste zdraví a ať tam už nemusíte 
Nemám slov, jen přeji, ať už tam nikdy více nemusíte a podobný zážitek se neopakuje 
Nám se dilatace naštěstí upravily samy 
