Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Hra osudu, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Tiger-lily
35438
19.6.14 20:17

:hug: :hug: Drž se, přeju hodně sil a ať se brzo zadaří nové miminko.
:think: Nechci být za rejpalku, ale proč nedali miminku šanci? Jedna ledvina není žádná velká vada :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Pegs
134
19.6.14 20:21

@Tiger-lily děkuji psala jsem to už v reakci na komentář od St. Estephe, bez plodovky by to miminko nemělo šanci se vyvinout, pravděpodobně by ve mně samo umřelo nebo bylo mnoho jiných vad

  • načítám...
  • Zmínit
Laura1010
566
19.6.14 20:21

Drz se :srdce: taky jsem porodila letos mrtve miminko ve 33tt a kdyz jsem se ptala proc mi neudelaji cisare, rekli mi, ze je to proti lekarske etice a mrtvy plod takto rodit nelze. Preju ti hodne sil a at se brzy dockas zdraveho miminka :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jannina1
7257
19.6.14 20:28

@St. Estephe
Taky jsem se nad tím zamyslela.Se mnou ležela v porodnici maminka, porodila 28.týden, od 18 týdne neměla žádnou plodovou vodu! Dítě mělo zvláštně stočené chodidla, prý jak sedělo v děloze bez vody, ale prý cvičením se to spraví do normálu. Maminka měla celou dobu infuze antibiotik proti infekci. Jinak to byl hezký a zdravý chlapeček…
Zakladatelce přeji hodně štěstí a zdravé miminko.

  • načítám...
  • Zmínit
jannina1
7257
19.6.14 20:32

@Tiger-lily
Taky jsem si říkala, ale zřejmě tam byl ještě nějáký další problém..

  • načítám...
  • Zmínit
Pegs
134
19.6.14 20:40

@jannina1 no zřejmý nebyl, jelikož mi k tomu víc neřekli ani v nemocnici ani na genetice ani můj doktor… Docela mě děsíte těmito domněnkami…

  • načítám...
  • Zmínit
jannina1
7257
19.6.14 20:57

Nechci Tě děsit, chápu, že člověk nemá sílu se ptát na všechny problémy. A navíc jsem si zažila také svoje, ani nechci o tom psát.
Ale stojím si za svým, pokud je plod v pořádku, dá se za určitých okolností vypiplat i bez plodovky. Jestli v nižším týdnu nevím, ale paní neměla plodovku od 18 týdne. Porodila v prvním termínu, hned jak byl předpoklad, že dítě bude OK.

  • načítám...
  • Zmínit
Pegs
134
19.6.14 21:00

@jannina1 nevím třeba jo, třeba ne, třeba to ta paní měla taky trošku jinak. U každého je to jinak… Nemá cenu teď přemýšlet nad tím co by kdyby… miminko není a na tom se už nic nezmění, bolest zůstane.

  • načítám...
  • Zmínit
jannina1
7257
19.6.14 21:01

Souhlasím.

  • načítám...
  • Zmínit
Cristyna
3374
19.6.14 21:27

Nemohu ti říct, že bude líp, protože jsem tohle nikdy nezažila a strašně mě mrzí, že tímhle si někdo musí projít…Tvůj deníček jsem probrečela, vzpomněla jsem si, jak jsem se o naší vadě dozvěděla já, jedna funkční ledvina, druhá bez funkce…hrozí předčasný porod…držím strašně moc pěsti, at už se tě drží jenom štěstí a at se snad ta bolest někdy časem zmírní…Jseš strašně statečná! Obdivuju tě! Drž se :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Marcip
13131
19.6.14 21:45

Bože :,( :,( :,( smutný příběh. Přeji ti do třetice všechno nejlepší :hug: drž se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Ivuljenka15
4476
19.6.14 21:58

Pegs Ahoj, právě jsem si přečetla tvůj příspěvek, je mi líto co se stalo a chtěla bych se podělit o moje pocity které čerstvě zažívám.
S mým přítelem jsme začali chodit v dubnu 2013, na konci prosince jsem zjistila že jsem těhotná, dítě jsme chtěli, přiznávám, že jsem to brala tak nějak normálně, neměla jsem nevolnosti, jen občas jsem cítila pocit na zvracení. Bylo to naše tajemství které věděli jen ti nejbližší, až po genetickém vyšetření ve 13.týdnu, které dopadlo dobře a zjistili jsme že to bude holčička jsem to řekla v práci a v okolí. Pro jistotu kvůli věku - je mě 39 let, jsem šla na odběr plodové vody, vše bylo v pořádku a tak jsem byla v klidu a začala se o to víc na miminko těšit. Jenže, přišlo úterý 6.5.2014 a běžná kontrola u mojí gynekoložky, na ultrazvuku se jí najednou něco nezdálo a ptá se mě kdy přesně máte ten termín? a šla se dívat do PC co a jak, byla jsem ve 23.týdnu, ale miminko bylo velké jako ve 20.týdnu k tomu mě naměřili vysoký tlak 135/95 a tak mě předepsala Dopegyt a poslala na podrobnější vyšetření do porodnice na Obilním trhu a připravila mě na to že tam asi zůstanu ležet, tam mě vzali do ambulance porodního sálu, proběhly odběry krve a moči, pan doktor na ultrazvuku miminko změřil a vyšlo mu že je 22+2 týden, takže na to nevidí nic hrozného prý každý Mudr má jiný ultrazvuk… tak jsem se trošku uklidnila a šla domů. V pátek 9.5. jsem šla na druhý screening do Prenatalu na Veveří-Brno, tam jsem hned řekla co mám za problém a paní doktorka mě řekla že souhlasí s mojí paní doktorkou a ještě zavolala na konzultaci Mudr. Vlašína, ten hned řekl že miminko nerosta z důvodu nefukční placenty a poslal mě na hematologické vyšetření do FN Bohunice s návrhem že si budu píchat do břicha Fraxiparine, lék na ředění krve, kdyby byla v placentě nějaká trombóza tak to pomůže rozpustit a mimi začne zase růst. Ještě mě vzali krev na cytomegalovirus, ten taky může tohle způsobit. Šla jsem domů jako opařená, nevěděla jsem co si mám myslet, jedni doktoři se zhrozili a jiný doktor byl v klidu…
Hned druhý den- v sobotu se mě večer udělalo špatně a necítila jsem pohyby, byla jsem ze všeho hodně vystresovaná, zavolala jsem záchranku a ti mě odvezli do porodnice Bohunice, tam na ultrazvuku mudr. zjistila že mimi je opravdu menší než by mělo být a že mám málo plodové vody, hned mě přijali a začali mě píchat injekce na ředění krve a léky na tlak aby se vše upravilo. Ležela jsem tam týden, po všech možných vyšetřeních mě primář řekl že to nevypadá dobře a připravil mě na nejhorší, já jsem stejně tajně doufala, že vše dobře dopadne. že je to holčička a že bojujeme společně. Z kve zjistili že cytomegalovirus mám a že bych měla znovu podstoupit odběr plodové vody jestli ho nemá i mimi, zároveň s vodou vzali i pupečníkovou krev, za tři dny volali výsledky že virus je v plod. vodě, ale mimi ho nemá.
Po propuštění jsem každý týden docházela na kontroly jestli mimi roste, bohužel ne… zpoždění růstu se jen prohlubovalo, pořád to bylo 21.týden ale jinak už jsem byla 25, 26, 27, týden, mudr. mě na rovinu řekl že se to už nezlepší a že o mimi přijdeme, jenže se musí počkat až přestane bít srdíčko, každé pondělí jsem šla s hrůzou na kontrlolu a jen jsem si přála aby se tam už naše holčička netrápila… Toto pondělí už jsem věděla že už není, už jsem vůbec necítila pohyby a tak celkově jsem poznala že už je v nebíčku a byla to pravda. Hned mě přijali a že vyvolají porod, je to ta nejšetrnější cesta abych mohla ještě otěhotnět. Hned v pondělí mě na čípek dali tyčinky aby změkl a zkrátil se, v úterý ráno mě vzali na porodní sál a dali do dělohy tabletu na vyvolání stahů, za 2hodiny mě dali další tabletu, nic se nedělo… tak mě odpoledne ještě kapačku Oxitocinu, asi po hodině začaly stahy a byly asi 2hodiny a pak zase nic… ve středu ráno mě dali další tabletu s tím že když to nezabere že bude další a pak zase kapačka…,,naštěstí,, tableta zabrala a během hodiny začaly kontrakce, bylo to hodně rychlé, za další hodinu jsem porodila mrtvou holčičku…plakala jsem celou dobu, por. asistentka ji citlivě odnesla a řekla že miminko je opravdu maličké… musím říct, že přístup všech lékařů, sester byl velmi citlivý, byla jsem na nadstandartním por. sále abych měla co největší klid, dostala léky na uklidnění a při bolestech i epidurální anestezii.
Dnes mě pustili domů, řekli mě že vše půjde na vyšetření a za 3měsíce budou výsledky, které mě dají a mám i doporučení na psychologa.
Musím říct že jsem takovou péči a přístup nečekala, hodně se na naše zdravotnicví nadává, ale já jsem ráda za vše co pro mě udělali aby pomohli mě i naší holčičce. Chtěla bych všem poděkovat i když to nedopadlo… doufám že se s těmi lidmi setkám v lepších časech :-)
Omlouvám se že je to tak dlouhé, ale taky mě pomohlo se podělit o smutek v srdci. Iva

Příspěvek upraven 19.06.14 v 22:12

  • načítám...
  • Zmínit
Ivuljenka15
4476
19.6.14 22:06

Dovolím si reagovat i když nejsem odborník, mě doktoři řekli že porod je nejpřirozenější cesta, císař je velký zásah do těla… porodila jsem mrtvou holčičku ve 28. týdnu… :(

  • načítám...
  • Zmínit
An81
279
19.6.14 22:08

Tedy i já jsem se při čtení deníčku rozbrečela. @Pegs moc ti držím palce, ať je další těhotenství bez problémů a brzy se dočkáš zdravého miminka.
K tomu jsem si přečetla i poslední příspěvek od @Ivuljenka15 ..tak zase bulím. Holky, držte se!!!
Já mám doma 18měs. úžasnou holčičku..předtím jsem prodělala samovolný potrat, ale naštěstí úplně na začátku (7tt.), takže vše bez komplikací a mohla jsem hned znovu otěhotnět (což se stalo). I tak jsem se ale celé těhotenství prostě tak nějak bála, zda to dopadne.. A to je proti vašim příběhům úplné, úplné nic.
Je mi z těch vašich příběhů smutno, opravdu vám moc držím palce.. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
mlsalkaM
6078
19.6.14 22:32

Drž se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
helcisek
333
19.6.14 23:05

To je mi velmi líto. Tvůj příběh je fakt smutný a žádná budoucí maminka by tohle nechtěla zažít. Ale život jde dál. Teď to hodně bolí, ale přijde chvíle, kdy na svět přivedeš vaše miminko, které vás oba bude doprovázet po zbytek života. Moc vám oběma držím palce, ať čas vše zahojí a vaše vysněná radost přijde.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
20.6.14 00:07

@Pegs @Ivuljenka15 privolaly jste mi vzpominky.. zazila jsem neco velmi podobneho, prisla jsem postupne o plodovou vodu, miminko se prestavalo vyvijet a zivou, ale trikrat mensi, nez mela byt, jsem byla nucena porodit mou holcicku na hranici 24 tydne, podle doktoru bylo tehotenstvi absolutne bez sance na uspesne donoseni nebo s mnoha vadami.. :( Mala nemela zadnou zjistenou vadu a genetika dopadla vyborne, ale v pocatku tehotenstvi jsem mela virozu. Nikdy se nepotvrdilo, proc se to stalo. Mou malou mi take neukazali.. Sestra, ktera me mela na starosti, zanedbala analgezii, takze jsem rodila v silenych bolestech, kdyz jsem sestre rikala, ze mam velke kontrakce a pak ze uz asi budu tlacit (jeste pred podanim dalsi planovane davky tablet), tak mi rekla, ze to jsou urcite jen neco jako menstruacni bolesti :zed:, ale rodilo se, nebo spis ztracelo.. Poznamenalo me to i do druheho porodu.

Co se tyce vlivu nedostatku plodovky a rustoveho opozdeni miminka, neco mi sdelili doktori neco jsem nacetla v bezesnych nocich v tech dnech.. Velice zalezi na tom, zda plodova voda vymizi v prilis casne fazi tehotenstvi nebo v pozdni fazi, za nekterych okolnosti se da dokonce plodovka doplnit, coz je hodne neprijemny zakrok, ale ktera z nas by to nepodstoupila. Me to bylo puvodne navrzeno a pak mi misto potvrzeni zakroku bylo receno, ze se musim vzdat sveho ditete. Pokud dojde ke ztrate (z ruznych pricin) vody brzy, miminko je vyrazne opozdene a pripadne ma i jinou vadu (napriklad ledviny netvori moc, ktera doplnuje plodovou vodu), tak byva tehotenstvi pro velmi spatnou perspektivu ukonceno.

@Pegs @Ivuljenka15 je mi moc lito, co vas potkalo, pamatuji si svoje tehdejsi pocity.. ale snad vam dam nadeji do budoucna - my jsme se po doporucene pauze snazili znovu o dite a mam krasneho maleho chlapecka :srdce: Preji vam stejne stesti. Co se stalo, trochu obrousi cas a nejvic pomuze dalsi mimco, verim ze se dockate a moc vam drzim palce. M.

(prosim o zachovani anonymity)

  • Upravit
Petruska88
575
20.6.14 09:48

@Julika Ja kdybych mohla volit, také bych volila cisařský řez, ale jizvy na duši by to asi stejne moc nezmírnilo…jen zrátilo to fyzicke utrpeni, ale priroda to zaridila tak, aby jsme to co nejrychleji vytesnily…hormony po spontálním porodu se o to postarají, kdežto rozjezd hormonu po operativním porodu už nejsou tak prirozene a nekdy se to ani poradne nespustí…spontální porod je pro maminku i do budoucna plusem, protože jak už jednou je císař, hrozí riziko dalšího cisare a uz pak se jedna o rizikove další tehotenství, protože to předchozí skončilo operativne…

  • načítám...
  • Zmínit
miruska123
536
20.6.14 11:23

Opravdu smutný deníček zažila jsem si něco podobného ve svých 18 letech a protože v té době ještě nebylo tolik ultrazvuků a taková péče která se dnes maminka dostává ve 20 týdnu mi odtekla plodová voda já začala rodit a až v nemocnici se přišlo na to, že v sobě nosím už mrtvé miminko, musela jsem na sál kde mi miminko vzali:-( a až druhý den mi řekli, že jsem čekala jednovaječná dvojčátka měli to být kluci když jsem přijela domu což bylo těsně po vánocích bylo mi strašně také jsem nikam nechodila a při pohledu na maminky s kočárky jsem to vždy obrečela vždy jsem si říkala proč? proč se tohle stalo právě mě…dnes je mi 41let a pořád je to ve mě naštěstí dnes mám čtyři zdravé děti a to jsem poslední dcerušku měla až tet ve svých 40 letech
Vím, že to moc bolí a vždy to bude bolet, ale přeji aby jsi brzy poznala to krásné držet miminko v náručí to je pro nás ženy to nejkrásnější:-)hodně štěstí

Příspěvek upraven 20.06.14 v 11:30

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5616
21.6.14 13:40

Autorky je mi moc líto a přeji jí, aby se rána na srdci brzo zahojila a brzo přišlo další miminko :kytka:

Příspěvek upraven 21.06.14 v 13:43

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5616
21.6.14 13:59

@Julika když jste z oboru, tak si dovolím se Vás zeptat, proč se takto ukončuje těhotenství?
Ještě bych doplnila Petrušku, myslím si, že po spontánním porodu je tělo rychleji připravené na nové těhotenství. Po císaři se doporučuje dlouhá pauza kvůli hojení jizvy. A nejlepší lék na tak strašnou věc jako je ztráta dítěte je co nejdříve otěhotnět a donosit zdravé miminko.

Příspěvek upraven 21.06.14 v 14:00

  • načítám...
  • Zmínit
maciček82
3801
21.6.14 17:27

To je mi moc líto :,( posilám hodně sil, a ať se brzo dočkáš miminka :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
wladka73
2170
21.6.14 18:56

:,( Jak já Ti rozumím. Musela jsem porodit v 31. týdnu děvčátko aby mohlo v klidu zemřít. Měla jen 800 gramů ale bolest strašná. Rodila jsem 4× a toto bylo nejhorší. Po děvčátku mám dva krásný zdravý kluky. Po této děsné zkušenosti jsem do půl roku otěhotněla a strašně se v těhotenství stresovala, až po všech možných vyšetřní po porodu jsem toho prcka přijala. Hodně jsem mu tím stresujícím těhotenstvím ublížila. Až budeš příště těhotná, a ty budeš, tak se snaž být hodně v klidu. Ber to tak že to špatné už sis vybrala. Strašně, strašně, strašně moc Ti přeji zdravé miminko. Určitě se dočkáš. :hug: :kytka:

Příspěvek upraven 21.06.14 v 18:58

  • načítám...
  • Zmínit
wladka73
2170
21.6.14 19:00

@Veveří No vidíš, u nás to bylo naopak. Otěhotněla jsem půl roku po nezdařeném těhotenství, je to už 15 let a manželovi to nemůžu odpustit. Bylo to moc brzo. Každá jsme jiná, já asi potřebovala delší dobu.

  • načítám...
  • Zmínit
hanika
1961
21.6.14 20:38

@Aneta361 - Rodit sekcí znamená čekat s dalším tehotenstvim… Navíc nemůžeš mít mnoho sekcí v životě (vetsinou) a „vyplytvat“ jednu na mrtvý plod, o to horší.

Autorce díky za věrný popis. Kdo nezažil, může to působit drsně, ale i takové věci se dějí.
Do třetice přeji normální těhotenství se šťastným koncem.

  • načítám...
  • Zmínit
Anne20
717
21.6.14 21:01

:‚( tohle mě rozsekalo!!! Drž se, musí to být strašný, strašný, strašný..:‘(..přeju ti, aby se vám zadarilo.. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Aneta361
283
21.6.14 22:49

@hanika: Chapu jeb je to fakt drsne:(

  • načítám...
  • Zmínit
lucik2007
1275
23.6.14 18:52

Zrovna jsem ve 20.tt a nedokáži si vůbec představit, jak to musí být hrozné a bolestivé a při čtení článku jsem bulela jak želva :,(
Přeji hodně sil, drž se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Andělka55
2505
26.6.14 12:13

Bohužel musím říci, že ti úplně rozumím. Tak samo jsem se cítila i já. Napsala jsem o tom deníček se jménem Viktorek. Můj gynekolog přehlédl až do 24tt obrovské VVV, neměl ruce, některé kostičky v nohách a ty co měl, měl zlomené nebo ohnuté. Také jsem ho musela porodit bobečka malého, takže vím co to je za utrpení, když člověk ví, že žádný happyend na konci se nekoná :/ Museli jsme si vzít i urničku :/ takže je na hřbitově s našimi nejbližšími. Ale vím co to je, přijít domů a koukat na všechny ty drobounké věcičky :// Ale přeji ti tak jako všem s podobným případem zdravé nové krásné miminko :) My si dáváme roček pauzu :) na celkové vzpamatování a potom se do toho také vrhnem:)

  • načítám...
  • Zmínit
biancaa
351
16.7.14 11:54

@Pegs Po přečtení tvého deníčku je mi opravdu smutno, moc mě to mrzí :hug: Sama jsem byla předevčírem na revizi - 6tt. Miminko jsme neplánovali a bylo to pro nás oba překvapení, ale přesně jak píšeš, z prvního uleknutí se člověk rychle vzpamatuje a začne se těšit, ví, že v něm roste něco moc krásného a už se nemůže dočkat. O to horší je, když se dozví, že to malé zemřelo. Tvé druhé těhotenství mi hodně připomíná to mé, i když skončilo o dost dříve. Měla jsem také takový hodně vodový výtok - až teď jak jsi psala o té plodovce, jsem pochopila, že to mohlo být dost podobné. A ty bolesti při vyvolání porodu - když jsem začla potrácet, musel mě přítel odvézt do nemocnice, protože to nešlo vydržet. Cesta autem pro mě byla doslova mučení, celou cestu mě šíleně bolelo břicho a záda, taková tupá vytrvalá a silná bolest, která nepřecházela, studený pot, klepala sem se jak ratlík a na příjmu sem se jim 4× pozvracela. Papíry jsem také podepisovala mezi zvracením a svíjením se na židli…
Je mi také moc smutno, a doufám že i u tebe čas vše zahojí. Pokud jste oba podle doktorů v pořádku, mělo by vám to už příště určitě vyjít. A to malé ti to pak všechno vynahradí. Jen se dej trošku do kupy po psychické stránce, zkus zajít třeba k psychologovi, vybrečet se. Vím z vlastní zkušenosti, že to opravdu pomáhá. Nebo pokud máš pochybnosti o doktorech, zkus zajít k nějakému terapeutovi. Já mám boreliózu a za ty roky léčení jsem už ke klasické medicíně ztratila důvěru. Začala jsem hledat cesty v čínské medicíně a opravdu mi to moc pomohlo. Kdyby tě to zajímalo a máš pochybnosti, jestli jsi opravdu zdravá, protože doktoři kolikrát na všechno nepřijdou (štítná žláza), napiš mi na blanina. mik@seznam.cz, můžeme to probrat třeba po skypu apod. Sama se tomu nevěnuji, ani nejsem obchodní zástupce, nebudu tě k ničemu přemlouvat, jen můžu poradit. Sama jsem byla úplně na dně minulý rok, právě kvůli borelióze, takže jsem už nějaké věci vyzkoušela.
Každopádně ti budu moc držet palce!!! Pochopila jsem, že máš v příteli oporu, což je skvělé, ve dvou se to vždy lépe táhne :) Drž se!

  • načítám...
  • Zmínit
papaja21
138
22.10.14 15:07

Je mi to moc líto co se ti stalo. Já jsem o miminko přišla už po třetí ikdyž v rozmezí 7-12 tt. spontálně :,( To co sis musela vytrpět je hrozné. My se snažíme o miminko už pět let a v červenci jsem musela na kyretáž-kvůly silnému krvácení a padaly ze mě i kusy-ihned ukončení v 7 tt :,( a to už jsem myslela že se konečně podařilo. Jediné co mě drží nad vodou je moje dcera. Držím ti palečky ať už je lépe :hug: :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Radkadam
1
20.8.16 10:42

Vivienka naše

I já bych se chtěla podělit o své zkušenosti a trápení nad ztrátou naší vysněné holčičky.
Ještě než jsem otěhotněla, tak už manžel vymyslel jméno pro holčičku,, Vivien '' ihned jsem se do toho jména zamilovala. Po vysazení antikoncepce jsem otěhotněla ihned. Vzhledem k mému vyššímu věku jsem byla šťastná že se to podařilo tak rychle. Ještě před vynecháním menzes jsem si udělala test a hurá dvě čárky byly tam. Ten šťastný pocit jsem nevydržela si nechat jen pro sebe ale a hned jsem to napsala manželovi do práce. Ten byl šťastný jako blecha. Hned jsme začali mluvit o miminku jako o vivince. Nikdy by mě ani ve zlém snu nenapadlo že by se mohlo něco stát. Bohužel jsem se spletla. Nikdy jsem takový strach jako tohle těhotenství neměla. Po 10. dnech od vynechání měsíčku jsem šla ke svému původnímu gynekologovi s tím že jsem těhotná. Že jsem si dělala i několik těhotenských testu. Po první prohlídce mi potvrdil těhotenství a domů jsem odcházela s prvním obrázkem. Při shlédnutí obrázku jsme se s manželem smáli že vidíme dvě malé tečky. Ale říkám že to by asi doktor viděl a řekl mi to. Prohlídka proběhla ve čtvrtek a v sobotu jsem začala spinit. Manžel byl ten víkend zrovna v práci a přijel navečer a hned na mě poznal že se něco děje. Tak jsem mu řekla že trochu spinim ale že se to stává. Přesto jsem pro klid jela na pohotovost. Na pohotovosti jsem narazila na doktora staršího data. katechnika mumu nicnich neříkala. UTZ neuměl ovládat pc nevěděl také jak zapnout. Nebýt sestřičky. Po prohlídce mi řekl že je vše v pořádku a dal mi Ascorutin a že se mám v pondělí hlásit u svého gynekologa. Zbytek víkendu jsem jen ležela. V pondělí když jsem šla ke svému gynekologovi a ten mi řekl že to vypadá na zamkly potrat. Slzy mi tekly jako hrachy. Ale říkala jsem si že je to v začátku lepší než později. Věděla jsem že se to stává. Doktor po této hlášce se mě snažil uklidnit že ještě počkáme a za týden se mám ukázat. Týden byl v tu chvíli dlouhý a plný myšlenek že v sobě zřejmě nosím mrtvý plod. Po týdnu mi řekl že se mimi vyvíjí. Byla jsem v tu chvíli šťastná. Pro jistotu jsem měla přijít další týden znovu na kontrolu. Další týden následoval další šok z informace ze nevidí srdíčko. Po druhé už špatná zpráva mě zlomila. Ale pořád jsem uvnitř cítila že je vše v pořádku. Nic mi nebylo. Žádné příznaky že jsem těhotná. Trochu se začali napínat prsa a mírný tlak v podbřišku a špinění. Další verdikt byl že může být plod mladší než vypadá. Tak opět kontrola za týden. Už jsem měla nervy jako špagaty jen prasknout. Po týdnu na kontrole mě ujistil že srdíčko už tluče. Tak to už jsem nevydržela a řekla doktorovi že mi docela dost nakládá co se nervů týče. Na to mi odpověděl že to není jeho chyba ale miminka. Tak to mě dostalo. Copak miminko může za to že on neumí číst z UTZ a neví co se říká když si není jistý. A to už jsem byla rozhodnuta změnit lékaře. Doposud jsem s tímto lékařem neměla problém, neboť jsem si vždy šla jen pro recept a kontrolu. Jen musím podotknout že v této době jsem byla už v 8. týdnů a do té doby mi nevzal krev ani moc a nezměril ani tlak. To už jsem byla docela dost nervózní z jeho přístupu. Při otázce proč stále spinim mi bylo řečeno že to už teď když tluče srdíčko to nemám řešit. A to byla poslední kapka. V práci jsem se zmínila své kolegyni a ta mi řekla že má známou gynekolozku a že se pokusí zjistit zda by mě ještě vzala. Byla jsem moc ráda že jsem se tak rozhodla. Neboť mě po týdnu vzala do své péče. A to teprve začalo to peklo. Při první důkladné prohlídce zjistila že jsme čekali dvojčata! První šok. (to byli ty dvě tečky na prvním obrázku z UTZ) bohužel jedno se pustilo. Druhý šok byl ten že miminko ohrožuje velký hematom který ho mohl splachnout. Nová gynekolozka mi vše vysvětlila proč se to děje a co bude dál. Úplně jiný přístup. Po první prohlídce u ní mi napsala doporučení na screening do Prahy. S tím že už moc času není a vzhledem k mému věku není na co čekat. Ještě ten den jsem se objednala a už termín byl jen tak tak. Skoro jsem to nestihla. Termín objednání byl až po měsíci. Do té doby proběhly prohlídky a odběry. Dokonce se hematom vstřebal. Začala jsem se opět těšit že už se mi nic nemůže stát. S manželem jsme oba zdraví a žijeme zdravě. Hmm tak pořád naše smůla nebrala konce. Po necerpani sil přišel měsíc hrůz. Při odběru krve na screening mi vyšly špatně výsledky. Tak jsem se utesovala že je vyhodnocuje počítač že je někde chyba. Při UTZ na screeningu nám bylo zjištěno že je to špatné že naše miminko má vyšší hodnoty než je v normě. Stále jsem tomu nechtěla věřit. Omlouvala jsem to že určitě leží na prázdném plodovém obalu po sourozenci. Ale když mě z genetiky poslali na odběr placenty tak už jsem měla špatný pocit. Druhý den odpoledne se mi zhroutil svět. Potvrdili nám downův syndrom. A že je to holčička. Naše vytoužena Vivien. Teď jste před rozhodnutím které bych nikomu nepřála. Po pár dnech jsem jela na konzultaci na genetiku a tam mi bylo sděleno že jsem ten den už třetí. Říkala jsem si proč je to tak nespravedlivý. Rozhodnutí bylo pro mě těžké. Když to ukončit tak co nejdříve. Dřív než budu mít pohyby. Během pár dní proběhlo několik vyšetření. Musím říct že mám toho nejzlatejsiho chlapa na světě. Nebýt jeho podpory tak jsem už v blázinci. Ikdyz jsem u něj nikdy neviděla takových slz jako v této době tak mi je ohromnou podporou do teď. Teprve při nástupu do nemocnice jsem trpěla za své rozhodnutí se vším všudy. Nástup byl v úterý ráno. Kdy jsem měla útěchu ve své nové gynekolozce. Ta mi vše vysvětlila co se bude dít. Úterý a středu mi vkládáli tablety na otevírání dělohy. Tato metoda na mě nějak zvlášť nepusobila. Ve středu po ranní vizite mi bylo sděleno že když se nic neděje tak že mi pod narkozou zavedou do dělohy nějaké tyčinky které budou bobtnat a otevírat násilím dělohu. Poté že mi budou píchat injekce na vyvolání stahu. Po narkoze jsem třikrát zvracela a bylo mi špatně. Po infekcích mě začalo bolet strašně břicho. A věděla jsem že se začíná něco dít. Na odpolední směnu přišla jiná gynekozka. Musím podotknout že díky ní na tyto dny nikdy nezapomenu. V podvečer přišla zkontrolovat co se děje. Přišla že mě musí zkontrolovat. Kontrola jsem si myslela že spočívá v tom že se šetrně podívá. Tak to jsem se seredne spletla. Nedá se říct že by do mě sáhla ale vyrazila mi snad celou ruku do nitra. Kde mě nečitelne začala prohmatavat a pak udělala nějaký hmat že jsem myslela že mi vytrhla dělohu z těla ven. Bolest byla tak velká až jsem ji řekla co že mi to dělá, že to bolí. Arogantně mi zdelila že mě musí prohlédnout zda se otevírám. No hrůza. Po 14 dnech jsem zjistila že je to nějaký hmat na urychlení porodu, na který by se mělo rodicku upozornit. U mě se to nestalo. Je stále čtvrtek a stále nic se neděje. Večer se už nademnou slitovaly sestřičky a daly mi něco na bolest a uklidnění. V noci se vše uklidnilo a já se vyčerpáním mohla trochu vyspat. Ráno v půl osmé vše začalo na novo. Injekce na vyvolání. To už jsem snad měla bolesti po minutě. Kolem půl desáté mi do postele praskla plodova voda. Náhodou akorát na pokoj přišla sestra. Tak jsem ji to řekla, a požádala o převlečení postele. Tak v mezi dechu mezi kontrakcemi mi povlekla postel. Do půl dvanácté si mě nikdo nevšiml. Ale to jsem už potřebovala na WC. Tak hlásím že musím na malou. Sestra že jo ať klidně jdu. Tentokrát jsem se nezamkla. A teď se to stalo. Když jsem se začala zvedat tak jsem ucítila jak ze mě něco padá. Instinktivně jsem dala dlaň pod sebe a v ten moment ze mě vypadla moje nejmilovanejsi Vivi. Začala jsem panikarit co mám dělat. Viděla jsem ji ve vše dlani úplně celou. Hrozný moment. Ihned jsem začala volat na sestřičky které hned priběhly a odvedly mě do postele. Jedná vzala moji holčičku a dala ji do mísy na to nejhorší (stojici a moč) zřejmě si myslela že to nevidím. Moje holčička zkoncila jako nějaký odpad. To už jsem neměla silu. Poté přišla opět ta skvělá gynekolozka a začala mě prohmatavat zda ze mě ještě vypadne placenta. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět a bylo mi vše úplně jedno. Po té ihned na sál na vyčištění. Říkala jsem si že to bude v pořádku. Na sále jsem se začala probírat a doktorka ještě ve mě Hrabala! Už mě nenechala uspat s tím že končí. Poté jsem se měla přesunout na vozík kde mě převezli na pokoj. Od té chvíle je ve prázdno. Není den aby jsem si na to nevzpomela. Jedinou útěchou pro mě je ze nám na genetice řekli že se nám špatný chromorom přípletl náhodou a že by další miminko mělo být zdravé. Dnes je to 14 dní od ztráty moji malé. A stále to moc bolí. Říkám si že některé maminky které mají zdravé děti nevědí jaké mají štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář