IVF zkušenost
- Snažení
- Anonymní
- 13.06.24
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem se dozvěděla, že mám tak nízkou hodnotu AMH, že není ani měřitelná, začala jsem na internetu pátrat, co a jak. S přítelem jsme byli postaveni před situaci buď teď nebo nikdy. Naše vyhlídky nebyly vůbec pozitivní, což se ještě mnohoásobně zhoršilo, když přišel přítelův spermiogram, který nedopadl vůbec dobře. Teď jsem po prvním embryotransféru a rozhodla jsem se podělit se o svoji zkušenost a o vše, co k tomu patří...
S přítelem jsme se rozhodli nechat volný průběh miminku od ledna 2024. Já osobně na to úplně připravená nebyla. Spíš to bylo rozumové rozhodnutí. Jsme spolu 6 let, bydlíme spolu a měli bychom se stěhovat do baráčku, už máme psa i kočky, bavíme se o svatbě a je nám kolem 30.
Takže dítě mělo být logicky dalším krokem. Hned od 1.1.2024 jsem se začala v noci potit, měla jsem deprese a šílené návaly vedra. Menstruace mi tak nějak blbla od očkování proti koroně, ale když nepřicházela i po 20+ dnech, raději jsem se objednala na gynekologii. Po ultrazvuku mi hned doktor řekl, že vaječníky nevykazují žádnou aktivitu, poslal mě na krev, aby zjistil hodnotu AMH, která byla tak nízká, že ji označili za neměřitelnou (AMH menší než 0.01). Do telefonu mi sdělil, že prodělávám předčasný přechod, a že děti rozhodně mít nebudu přirozenou cestou. Pokud chci někdy děti, musím to začít řešit ihned.
Hned jsme se s přítelem objednali do CARu v Pardubicích. Rozhodně jsem na tohle nebyla připravená. Od začátku jsem poslouchala o tom, že musím začít užívat hormonální preparáty, abych nebyla ve vysokém riziku infarktu, osteoporózy a podobně. Tohle poslouchat ve svých 29 jsem rozhodně nechtěla.
První konzultace v SANUSU byla hrozně zvláštní… Bylo nám naznačeno, že jedinou možností je dárcovství vajíček, ale že zkusí i něco jiného.
Každý týden až dva jsem chodila na kotroly. V plánu byla laparoskopie, genetika a imunologie. V únoru mi bylo řečeno, že jsem asi prodělala ovulaci. Upřímně řečeno jsem byla dost naštvaná. Při první konzultaci mi doktorka řekla, že svá vajíčka v podstatě nemám a najednou jsem prodělala ovulaci, která byla pryč.
Nechala jsem to být.
Přítelovi přišel zpět spermiogram s výsledkem Oligoasthenozoospermie. Takže bída.
Další návštěvy byly v podstatě o dalších kontrolách, kde se nic nedělo. Pak mi druhý den cyklu nasadily Letrozol, který podle pana primáře nezafungoval. Uteklo pár dní… S přítelem se nám nelíbil přístup doktorů a to, jak dlouho vše trvalo, také nám odebrali krev na genetiku a imunologii, ale výsledky na genetiku jsme se měli dozvědět až za 3 měsíce. Do výsledků z genetiky nechtěli doktoři nic dělat, ačkoli mi říkali, že nemám skoro žádný čas. Tři měsíce a tři cykly by mi uběhly, než by něco začali dělat.
Já jsem ve své hlavě ale slyšela dost tikat hodiny, nevěděla jsem, kdy bude má ovulace poslední. Objednali jsme se na doporučení urologa na jinou kliniku do Arlety v Kostelci.
Přístup obou klinik byl jako nebe a dudy. Hned do telefonu nám řekli, že nás vezmou na krev na gene a imuno a že partner půjde ten den na spermiogram. Tohle v Pardubicích trvalo dva měsíce, ačkoli je to komplet hrazeno pojišťovnou. Když jsme zjišťovali, jak dlouho bychom čekali na výsledky z genetiky v Arletě, bylo nám řečeno, že maximálně měsíc. Po úvodní konzultaci v Arletě jsem zjistila, že jsem prodělala další ovulaci.
Hned druhý den jsem měla kontrolu v Sanusu. Kde mi řekli to samé.
V tu chvíli to byla už druhá ovulace, kterou prošvihli.
S přítelem jsem se dost rozhodovali, jestli z Pardubic neodejít. Oba jsme se k tomu přikláněli.
Nakonec jsme se rozhodli v Pardubicích zkusit přeci jen jeden cyklus IVF, protože je to blízko a nemohu si v práci brát 2× týdně propustky na dojíždění na tři hodiny.
V Pardubicích mi píchli injekci na rozpuštění cysty, která naštěstí zabrala. Pak mi sestavili stimulační plán pro IVF.
Dvakrát denně letrozol obden dvě dávky meriofertu a pak kontrola. Na ultrazvuku se ukázaly dva folikuly. Následovala injekce orgalutranu, další den ovitrelle. V plánovaný den odběru vajíček se potvrdilo, že jsou dvě vajíčka.
Hrozně jsem se bála narkózy, protože jsem nikdy uspaná nebyla. Nakonec to opravdu nic nebylo. A měla jsem obrovské štěstí na strašně milou a pozitivní anestezioložku. Klidně bych šla i do práce. Po odběru vajíček se oplodnila obě, ale jedno bylo nezralé a to také zaniklo.. Ale jedno embryko prospívalo.
Protože jsem na odběru byla ve čtvrtek, dostala jsem v podstatě prodlouženou kultivaci zdarma a na embryotransfér jsem šla v pondělí, kdy embryjko mělo už 8 buněk. Hned po odběru vajíček jsem začala užívat prednison 5mg jeden ráno, půlku večer a progesteron bensis 2 tablety ráno a 2 večer.
V pondělí jsem byla na embryotransféru. Rozhodli jsem se využít i lepidla i hatchingu. Během zákroku (jestli se to tak dá nazývat) jsem nic necítila. Teď užívám prednison i progesteron ve stejné míře a za 13 dní mě čeká krevní test.
Přečtěte si také
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 713
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 1551
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 822
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 404
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 611
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 8533
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 4952
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 5576
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 3016
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 953
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.