IVF zkušenost

Když jsem se dozvěděla, že mám tak nízkou hodnotu AMH, že není ani měřitelná, začala jsem na internetu pátrat, co a jak. S přítelem jsme byli postaveni před situaci buď teď nebo nikdy. Naše vyhlídky nebyly vůbec pozitivní, což se ještě mnohoásobně zhoršilo, když přišel přítelův spermiogram, který nedopadl vůbec dobře. Teď jsem po prvním embryotransféru a rozhodla jsem se podělit se o svoji zkušenost a o vše, co k tomu patří...

S přítelem jsme se rozhodli nechat volný průběh miminku od ledna 2024. Já osobně na to úplně připravená nebyla. Spíš to bylo rozumové rozhodnutí. Jsme spolu 6 let, bydlíme spolu a měli bychom se stěhovat do baráčku, už máme psa i kočky, bavíme se o svatbě a je nám kolem 30.

Takže dítě mělo být logicky dalším krokem. Hned od 1.1.2024 jsem se začala v noci potit, měla jsem deprese a šílené návaly vedra. Menstruace mi tak nějak blbla od očkování proti koroně, ale když nepřicházela i po 20+ dnech, raději jsem se objednala na gynekologii. Po ultrazvuku mi hned doktor řekl, že vaječníky nevykazují žádnou aktivitu, poslal mě na krev, aby zjistil hodnotu AMH, která byla tak nízká, že ji označili za neměřitelnou (AMH menší než 0.01). Do telefonu mi sdělil, že prodělávám předčasný přechod, a že děti rozhodně mít nebudu přirozenou cestou. Pokud chci někdy děti, musím to začít řešit ihned.

Hned jsme se s přítelem objednali do CARu v Pardubicích. Rozhodně jsem na tohle nebyla připravená. Od začátku jsem poslouchala o tom, že musím začít užívat hormonální preparáty, abych nebyla ve vysokém riziku infarktu, osteoporózy a podobně. Tohle poslouchat ve svých 29 jsem rozhodně nechtěla.

První konzultace v SANUSU byla hrozně zvláštní… Bylo nám naznačeno, že jedinou možností je dárcovství vajíček, ale že zkusí i něco jiného.

Každý týden až dva jsem chodila na kotroly. V plánu byla laparoskopie, genetika a imunologie. V únoru mi bylo řečeno, že jsem asi prodělala ovulaci. Upřímně řečeno jsem byla dost naštvaná. Při první konzultaci mi doktorka řekla, že svá vajíčka v podstatě nemám a najednou jsem prodělala ovulaci, která byla pryč.

Nechala jsem to být.

Přítelovi přišel zpět spermiogram s výsledkem Oligoasthenozoospermie. Takže bída.

Další návštěvy byly v podstatě o dalších kontrolách, kde se nic nedělo. Pak mi druhý den cyklu nasadily Letrozol, který podle pana primáře nezafungoval. Uteklo pár dní… S přítelem se nám nelíbil přístup doktorů a to, jak dlouho vše trvalo, také nám odebrali krev na genetiku a imunologii, ale výsledky na genetiku jsme se měli dozvědět až za 3 měsíce. Do výsledků z genetiky nechtěli doktoři nic dělat, ačkoli mi říkali, že nemám skoro žádný čas. Tři měsíce a tři cykly by mi uběhly, než by něco začali dělat.

Já jsem ve své hlavě ale slyšela dost tikat hodiny, nevěděla jsem, kdy bude má ovulace poslední. Objednali jsme se na doporučení urologa na jinou kliniku do Arlety v Kostelci.

Přístup obou klinik byl jako nebe a dudy. Hned do telefonu nám řekli, že nás vezmou na krev na gene a imuno a že partner půjde ten den na spermiogram. Tohle v Pardubicích trvalo dva měsíce, ačkoli je to komplet hrazeno pojišťovnou. Když jsme zjišťovali, jak dlouho bychom čekali na výsledky z genetiky v Arletě, bylo nám řečeno, že maximálně měsíc. Po úvodní konzultaci v Arletě jsem zjistila, že jsem prodělala další ovulaci.

Hned druhý den jsem měla kontrolu v Sanusu. Kde mi řekli to samé.
V tu chvíli to byla už druhá ovulace, kterou prošvihli.

S přítelem jsem se dost rozhodovali, jestli z Pardubic neodejít. Oba jsme se k tomu přikláněli.
Nakonec jsme se rozhodli v Pardubicích zkusit přeci jen jeden cyklus IVF, protože je to blízko a nemohu si v práci brát 2× týdně propustky na dojíždění na tři hodiny.

V Pardubicích mi píchli injekci na rozpuštění cysty, která naštěstí zabrala. Pak mi sestavili stimulační plán pro IVF.

Dvakrát denně letrozol obden dvě dávky meriofertu a pak kontrola. Na ultrazvuku se ukázaly dva folikuly. Následovala injekce orgalutranu, další den ovitrelle. V plánovaný den odběru vajíček se potvrdilo, že jsou dvě vajíčka.

Hrozně jsem se bála narkózy, protože jsem nikdy uspaná nebyla. Nakonec to opravdu nic nebylo. A měla jsem obrovské štěstí na strašně milou a pozitivní anestezioložku. Klidně bych šla i do práce. Po odběru vajíček se oplodnila obě, ale jedno bylo nezralé a to také zaniklo.. Ale jedno embryko prospívalo.

Protože jsem na odběru byla ve čtvrtek, dostala jsem v podstatě prodlouženou kultivaci zdarma a na embryotransfér jsem šla v pondělí, kdy embryjko mělo už 8 buněk. Hned po odběru vajíček jsem začala užívat prednison 5mg jeden ráno, půlku večer a progesteron bensis 2 tablety ráno a 2 večer.

V pondělí jsem byla na embryotransféru. Rozhodli jsem se využít i lepidla i hatchingu. Během zákroku (jestli se to tak dá nazývat) jsem nic necítila. Teď užívám prednison i progesteron ve stejné míře a za 13 dní mě čeká krevní test.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
600
21.6.24 20:43

Můžu se zeptat, jak to dopadlo? Doufám, že pozitivně, moc vám držím palce :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
39
8.7.24 14:04

@Lucicek1988 dekuji, nedopadlo. prodělala jsem biochemické těhotenství, pak inseminaci a opět biochemické. TeĎ čekám na cyklus a jedeme znovu :/
Ale žiju si s tím, že druhý pokus má vyšší šanci, takže doufám, že to bude už dobré :)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
16.7.24 17:30

Držím ti moc palce! Jen takový (pozitivní) údiv z mé strany: tohle všechno jste stihli od letošního ledna, jestli jsem četla správně? U nás je to naopak jak ve zpomaleném filmu, jen pro porovnání, i když máme jiný problém:

  • říjen 2023 první vstup do CAR
  • prosinec 2023 1× neúspěšný pokus o IUI
  • prosinec 2023 teprve sesbírání všech výsledků, vč. výsledků genetiky kt. nedopadly dobře, čímž jsme se začali modlit, aby IUI vlastně nedopadlo
  • teprve březen 2024 odběr vajíček (než IVF prý schválí pojišťovny atp.)
  • duben/květen 2024 genetické testování embrya
  • od té doby každý měsíc pokus o KET - podotýkám, že máme jen 1 embryjko, pokaždé jsem onemocněla nebo to zhatily špatné výsledky, takže ho nerozmrazily a čeká se na další cyklus…
  • teď máme červenec 2024 (3/4 roku od 1. vstupu do CAR!) a jsem stále teprve před de facto dalším pokusem o KET

Nechci se sem cpát se svým příběhem, ale u vás se mi zdá že jsou docela rychlíci. Držte se :kytka:

  • Upravit
39
17.7.24 17:56

Vůbec se necpeš, já jsem ráda, jsme v tom všecny spolu. Ano, jsme rychlíci, ale to proto, že já mám vajíček, co bys na prstech napočítala, jestli vbec nějaký a není na co čekat. Teď podstupuju stimulaci, ale popravdě si myslím, že to nebude dobrý. Vrátily se mi symptomy přechodu, takže úspěch nečekám. Už při minulé návštěvě mi dr. radila zvážit darování vajíček.
Je mi moc líto, že jsi byla pokaždé nemocá. Znám ten pocit, kdy něco moc moc chceš a pořád se ti něco staví do cesty. ALe je určitě lepší počkat, až budeš úplně fit a mimčo bude mít krásný zázemí, kde poroste. Moc ti držím palce :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit