IVF zkušenost
- Snažení
- Anonymní
- 13.06.24
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem se dozvěděla, že mám tak nízkou hodnotu AMH, že není ani měřitelná, začala jsem na internetu pátrat, co a jak. S přítelem jsme byli postaveni před situaci buď teď nebo nikdy. Naše vyhlídky nebyly vůbec pozitivní, což se ještě mnohoásobně zhoršilo, když přišel přítelův spermiogram, který nedopadl vůbec dobře. Teď jsem po prvním embryotransféru a rozhodla jsem se podělit se o svoji zkušenost a o vše, co k tomu patří...
S přítelem jsme se rozhodli nechat volný průběh miminku od ledna 2024. Já osobně na to úplně připravená nebyla. Spíš to bylo rozumové rozhodnutí. Jsme spolu 6 let, bydlíme spolu a měli bychom se stěhovat do baráčku, už máme psa i kočky, bavíme se o svatbě a je nám kolem 30.
Takže dítě mělo být logicky dalším krokem. Hned od 1.1.2024 jsem se začala v noci potit, měla jsem deprese a šílené návaly vedra. Menstruace mi tak nějak blbla od očkování proti koroně, ale když nepřicházela i po 20+ dnech, raději jsem se objednala na gynekologii. Po ultrazvuku mi hned doktor řekl, že vaječníky nevykazují žádnou aktivitu, poslal mě na krev, aby zjistil hodnotu AMH, která byla tak nízká, že ji označili za neměřitelnou (AMH menší než 0.01). Do telefonu mi sdělil, že prodělávám předčasný přechod, a že děti rozhodně mít nebudu přirozenou cestou. Pokud chci někdy děti, musím to začít řešit ihned.
Hned jsme se s přítelem objednali do CARu v Pardubicích. Rozhodně jsem na tohle nebyla připravená. Od začátku jsem poslouchala o tom, že musím začít užívat hormonální preparáty, abych nebyla ve vysokém riziku infarktu, osteoporózy a podobně. Tohle poslouchat ve svých 29 jsem rozhodně nechtěla.
První konzultace v SANUSU byla hrozně zvláštní… Bylo nám naznačeno, že jedinou možností je dárcovství vajíček, ale že zkusí i něco jiného.
Každý týden až dva jsem chodila na kotroly. V plánu byla laparoskopie, genetika a imunologie. V únoru mi bylo řečeno, že jsem asi prodělala ovulaci. Upřímně řečeno jsem byla dost naštvaná. Při první konzultaci mi doktorka řekla, že svá vajíčka v podstatě nemám a najednou jsem prodělala ovulaci, která byla pryč.
Nechala jsem to být.
Přítelovi přišel zpět spermiogram s výsledkem Oligoasthenozoospermie. Takže bída.
Další návštěvy byly v podstatě o dalších kontrolách, kde se nic nedělo. Pak mi druhý den cyklu nasadily Letrozol, který podle pana primáře nezafungoval. Uteklo pár dní… S přítelem se nám nelíbil přístup doktorů a to, jak dlouho vše trvalo, také nám odebrali krev na genetiku a imunologii, ale výsledky na genetiku jsme se měli dozvědět až za 3 měsíce. Do výsledků z genetiky nechtěli doktoři nic dělat, ačkoli mi říkali, že nemám skoro žádný čas. Tři měsíce a tři cykly by mi uběhly, než by něco začali dělat.
Já jsem ve své hlavě ale slyšela dost tikat hodiny, nevěděla jsem, kdy bude má ovulace poslední. Objednali jsme se na doporučení urologa na jinou kliniku do Arlety v Kostelci.
Přístup obou klinik byl jako nebe a dudy. Hned do telefonu nám řekli, že nás vezmou na krev na gene a imuno a že partner půjde ten den na spermiogram. Tohle v Pardubicích trvalo dva měsíce, ačkoli je to komplet hrazeno pojišťovnou. Když jsme zjišťovali, jak dlouho bychom čekali na výsledky z genetiky v Arletě, bylo nám řečeno, že maximálně měsíc. Po úvodní konzultaci v Arletě jsem zjistila, že jsem prodělala další ovulaci.
Hned druhý den jsem měla kontrolu v Sanusu. Kde mi řekli to samé.
V tu chvíli to byla už druhá ovulace, kterou prošvihli.
S přítelem jsem se dost rozhodovali, jestli z Pardubic neodejít. Oba jsme se k tomu přikláněli.
Nakonec jsme se rozhodli v Pardubicích zkusit přeci jen jeden cyklus IVF, protože je to blízko a nemohu si v práci brát 2× týdně propustky na dojíždění na tři hodiny.
V Pardubicích mi píchli injekci na rozpuštění cysty, která naštěstí zabrala. Pak mi sestavili stimulační plán pro IVF.
Dvakrát denně letrozol obden dvě dávky meriofertu a pak kontrola. Na ultrazvuku se ukázaly dva folikuly. Následovala injekce orgalutranu, další den ovitrelle. V plánovaný den odběru vajíček se potvrdilo, že jsou dvě vajíčka.
Hrozně jsem se bála narkózy, protože jsem nikdy uspaná nebyla. Nakonec to opravdu nic nebylo. A měla jsem obrovské štěstí na strašně milou a pozitivní anestezioložku. Klidně bych šla i do práce. Po odběru vajíček se oplodnila obě, ale jedno bylo nezralé a to také zaniklo.. Ale jedno embryko prospívalo.
Protože jsem na odběru byla ve čtvrtek, dostala jsem v podstatě prodlouženou kultivaci zdarma a na embryotransfér jsem šla v pondělí, kdy embryjko mělo už 8 buněk. Hned po odběru vajíček jsem začala užívat prednison 5mg jeden ráno, půlku večer a progesteron bensis 2 tablety ráno a 2 večer.
V pondělí jsem byla na embryotransféru. Rozhodli jsem se využít i lepidla i hatchingu. Během zákroku (jestli se to tak dá nazývat) jsem nic necítila. Teď užívám prednison i progesteron ve stejné míře a za 13 dní mě čeká krevní test.
Přečtěte si také
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 5578
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v metru odmítla pustit mé tří leté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 7650
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 3589
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 3709
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 460
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli
- Anonymní
- 29.08.26
- 9051
S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...
Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři
- Anonymní
- 29.08.26
- 2429
Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...
Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám
- Anonymní
- 29.08.26
- 3191
Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...
Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta
- Anonymní
- 29.08.26
- 5862
Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...
Hraju si s dětmi v písku. Ostatní mámy mají konečně klid
- Anonymní
- 29.08.26
- 4286
My, mámy malých dětí, jsme na hřištích pořád. Který typ jste vy? Máma na lavičce nebo máma v písku?