Já vs. dítě

  • Těhotenství
  • Anonymní
  • 01.10.18
    • načítám...

Mám ráda děti, ale jakmile jsem zjistila, že jedno čekám, dostala jsem strach a mám hrůzu z toho, že mě mateřství nebude naplňovat. No a tak hledám způsoby, jak tohle všechno skloubit.

Dvě čárky na testu. Nemělo to být žádné překvapení, ale já přesto překvapená byla. Děti miluju a na své jsem se těšila. Najednou jsem začala pochybovat. Začala jsem se bát, že ztratím samu sebe. Zpočátku jsem nebyla nadšená a chtěla jsem si tu informaci, že čekám dítě nechat pro sebe. Nejradši bych ji nikomu neříkala. O tom, co se děje, věděl jenom partner.

Pak přišel čas podělit se o to s okolím. Všichni byli nadšení. Popravdě byli nadšenější než já a začali mě vnímat jinak. Jako těhotnou. V práci mi začali odebírat kompetence a práci a začala jsem své povinnosti převádět na další kolegy. Přišla jsem o svou funkci. Ohlásila jsem, že kurz, který jsem několik let vedla, již další rok neabsolvuji, protože s novorozenětem se nedá cestovat po republice. Našli místo mě náhradu celkem rychle, stejně jako v práci.

Zjistila jsem, že jsem snadno nahraditelná. Všichni mí dobří přátelé jsou bezdětní. Jsou okamžiky, kdy se cítím sama, ač jsem obklopená lidmi. Bojím se, že mi mateřství nebude stačit k tomu, abych se cítila jako já. Moje bývalé já bylo akční, žádný víkend nebylo doma, pořád cestovalo, bavilo se s přáteli a organizovalo projekty. Teď hledám novou kotvu. Hledám nový způsob jak definovat své nové já.

Napsala jsem do jedné internetové poradny, zda bych nemohla online radit lidem v krizi. Mám na to vzdělání a pracuji několik let s touto cílovou skupinou. Myslím, že to by mě ukotvilo. Taky jsem zvolnila. Přemluvila jsem partnera, aby kurz řídil se mnou a zbytku týmu jsem řekla, že letos budu fungovat jen na půl a jedině s partnerem a že nezastanu stejnou práci jako předchozí ročníky, teď čekám na jejich vyjádření.

No a doufám, že toto lze skloubit s mateřstvím. Jsem v tom začátečník a vůbec netuším, zda na to všechno okolo budu mít čas a sílu, ale přesto cítím, že bez toho všeho bych to nebyla já. A svého já se nikdy nevzdám. Tak hledám alternativy a předpokládám, že moje dítě bude pohodář a nebude mu vadit cestování :) Tak mi držte palce :)

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
  • PenelopaW
  • 14.04.26
  • 815

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
winter.gift
128
1.10.18 07:05

Byt tebou počkám, az se malinké narodi. Treba te ceka uplne nova kariera, ktera te může naplňovat mnohem více, než ta dosavadní. Navic budovat projekty mužes celý život, ale ten drobeček bude malinký jen jednou a straaasne rychle vyroste. Přeji hodně štěstí a mateřské lásky ;)

  • načítám...
  • Zmínit
vantili
283
1.10.18 08:26

Mám spousty velice akčních známých, kterým příchod dítěte jejich aktivity nikterak nenarušil. Pokud budeš chtít, můžeš s dítětem dělat cokoli. A jestli máš k tomu navíc oporu v partnerovi, jste za vodou. Tak se neboj, dopředu nic neruš a nech se vést svým aktuálním pocitem. Mateřství není nemoc.

  • načítám...
  • Zmínit
beruska9
15995
1.10.18 08:34

Taky bych pockala, jak to bude ;) Ja se sice pri detech ns praci vykaslala, ale jinak jsme podnikali dost, muj prvni mel za 2 roky nacestovano vic nez nekteri.lide za zivot :mrgreen: , ale moc bych to neplanovala dopredu. Nevis, jak to bude, jaky bude porod, jak se budes citit. Mozna zjistis, ze te to naplnuje vic, nez si cekala, mozna te to.naplnovat nebude a budes hledat po pul roce chuvu a vracet se.na.plny uvazek. Mozna budes mit pohodove dite, mozna bude rvat, jen co uvidi autosedacku…Materstvi je docela „systemovy sok,“ jak to nazvala jedna znama :D Jdi do toho s otevrenou mysli, at nejsi zbytecne zklamana. Ale drzim palce!

  • načítám...
  • Zmínit
llida
1462
1.10.18 09:48

No ja na deti nikdy moc nebyla, tehotenstvi jsem brala jako beznou a nijak vyjimecnou vec… pak se narodil prcek, no co… no ale behem par mesicu - je to ta NEJVETSI kotva zivota, bez nej nas s manzelem nebavi zadny vylet, chceme s nim vsechno podnikat… neprestala jsem pracovat, proste ho jen beru vsude sebou… cloveku se zmeni mysleni, upravi si zivot, ale za me jen k lepsimu (coz jsem hned po porodu teda takto nevidela, ale ted uz ano :srdce: )

Příspěvek upraven 01.10.18 v 09:49

  • načítám...
  • Zmínit
Nika079
1240
1.10.18 10:18

Vyhodou materske a posleze rodicovske je taky to, ze uz nemas prave jen ty vikendy na cestovani ;-) Ja si to tedy uzila na maximum, bylo to i narocne, ne ze ne, ale kdykoliv jsem chtela, vzala jsem deti na tyden na chatu nebo protahla vikend na horach. Pruser nastava, kdyz zacne dite chodit do skoly a musis se drzet predepsanych prázdnin. Ale to máš ještě daleko, tak se neboj! Nebude to stejné, ale může to být přeci ještě lepší :kytka:
Ps: a to,ze teď pochybujes a tapes,je naprosto normální a pochopitelné.

Příspěvek upraven 01.10.18 v 10:34

  • načítám...
  • Zmínit
Bebuše
8056
1.10.18 10:52

Člověk míní, dítě mění ;) Nikdy neříkej nikdy ;) Nic víc se k tomu napsat nedá… Aneb plánovat si můžeš co chceš, jen se s dítkem zvyšuje mnohonásobně riziko, že pak budeš frustrovaná, protože vše nepůjde podle představ ;) Taky jsem měla představu ohledně práce, nakonec se mi podařilo znovu pracovat až od 20m mladší dcery, takže něco přes tři roky od narození prvního dítka…

  • načítám...
  • Zmínit
luccifera
1.10.18 11:20

@llida mam to uplne stejne :lol:

  • Upravit
Darvulia
249
1.10.18 11:37

Hele když dítě po půl roce začne opakovat, cos ho naučila, když ti začne rozumět, dělat první kroky, začne ti dávat pusinky, dělat malá… To je ten nejlepší projekt, na který budeš strašně pyšná :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
kyticka86
2015
1.10.18 14:17

Ja pracovala od pul roku dvojcat. Nejprve na mini uvazek a hodne home office a pozdeji jsem byla v praci 2× tydne na pul dne. Hlidal muz, ktery se dohodl se sefem. Ted cekame dalsi a opet planuju navrat. Doma bych se zblaznila..

A jinak vylety, akce a pod podnikame taky. Ale ja potrebuju i to pracovni vyziti ;)

Takze se toho neboj, to pujde :palec: :hug:

Příspěvek upraven 01.10.18 v 14:18

  • načítám...
  • Zmínit
Astyna88
781
1.10.18 16:06

Ahoj, já to mám podobně - děti mám ráda, ale že bych z nich byla nějaká odvázaná…to zrovna ne :nevim: po prvním porodu se toho moc nezměnilo, syn mi byl cizí asi první 3 měsíce, jako by mi někdo dal dítě a starej se…ale to tady nechci probírat.

Hlavně neplánuj. Dítě toho moc změní, ono to cestování s dvouletákem, které se učí bez plenky je taky zážitek, podobně jako s téměř ročním, které chce chodit - a to pořád. Mě stačí 2h cesta vlakem, nebo nedejbože 5h cesta autem, to jsem už na Bohnice 8o

Deníček se četl hezky :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Astyna88
781
1.10.18 16:08

@Darvulia

Staršímu synovi jsou skoro 3 roky a od jeho 2,5 let je to už asi nejlepší (zatím) období - bez plen, nají se sám, řekne, co chce, zabaví se sám, usne kdekoliv…ale než se k tomu člověk dostane :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
Limi123
8458
1.10.18 16:46

Take bych pockala. Ja pred materskou zila praci, myslela jsem, ze se vratim do 6 mesicu, porad jsem neco podnikala. Pak se narodilo dite (narocne dite, i kdyz jsem verila v pohodare :mrgreen: ) a najednou se mi ke stare praci vracet nechce. Necestuji jen vikendy, ale v lete uzivam kazdy den, kazdy den neco delame. K zivotu, jaky jsem mela, bych se uz nevratila.

Dite te v nekterych ohledech omezi, ale v mnoha ohledech (cas, moznosti neco podnikat) ti naopak doda svobodu.

Příspěvek upraven 01.10.18 v 16:47

  • načítám...
  • Zmínit
chs.jasmin
16915
1.10.18 17:18

Nejsi první a ani poslední, koho zaskočí a donutí přemýšlet nad správností jejích plánované těhotenství. Když o tom mluvíš, sníš a přemýšlíš, je to vždy v budoucnosti, v myšlenkách toho ještě hodně stihneš a pak, když je to modré na bílém, tak ten pojem „mít dítě“ je najednou tak reálný, že to nejednu z nás zaskočí :nevim: Neboj, je to normální.
Pokud sebe potřebuješ definovat pomocí vykonávané práce, pak si najdi něco co budeš moci vykonávat i jako těhotná, nebo si sama najdi nápln práce a rozjed vlastní projekt. Veř ale, že jakmile se ti to maličké narodí, tak ráda příjmeš novou roli a to roli mámy a budeš se cítit naplněná. Vyčkej na porod, nebud smutná.

Já jsem v době prvního těhotenství musela odejít z rozjezdu nového projektu, ukončila jsem i dobrovolnickou činnost, vše co jsem roky vykonávala. Dobrovolnickou činnost ted alespon podporuji finančně, vzala jsem si k tomu další projekty, které podporuji, začala jsem se hodně sebevzdělávat (kurzy, semináře, školení, VŠ) a naskytly se mi jiné pracovní příležitosti - sice to nepřišlo hned, ale tak nějak po čase.

Znám opravdu hodně maminek, které něco rozjely při mateřské, možná že jich je tak strašně moc, že mají maminky na mateřské pocit, že nemůžou být „jen“ maminkou na mateřské, ale, že musí rozjíždět a řídit projekty a být společnosti užitečná :think: Neumí, nebo se bojí prostě vystoupit z toho zajetého vlaku, kdy byly někdo a mají strach, že s mateřskou se z nich stává nikdo. A to není pravda.

  • načítám...
  • Zmínit
Darvulia
249
1.10.18 17:57

@Astyna88 těším se :mrgreen: My zatím 1 rok

Příspěvek upraven 01.10.18 v 18:13

  • načítám...
  • Zmínit
Alex17
2467
1.10.18 20:37

Ja se v tehotenstvi taky bala odchodu z prace a vubec jsem se tam chtela vratit zpet co nejdriv … nakonec jsem se vracela po trech letech a trech mesicich, kdy uz jsem musela, jinak by mi nedrzeli misto :). Mam ale kratsi uvazek. Rok ted jsem chodila pracovat jen na 15 hodin po vecerech, abychom meli neco navic a tak vubec, abych se proste dostala do jineho prostredi. Ale muzu ti rict, ze jsem si prave uzivala ty cele dny s malou (hlavne dlouhe leto), muzes jet na vylet nebo kam chces kdy chces. Nejsi svazana „Pevnou pracovni dobou“, tvuj sef je porad s tebou :). My jsme s malou treba do tri let cestovali hodne - letadlem, vlakem. Ona na druhou stranu nema rada auta (je ji tam spatne). To si nevyberes, proste tyhle veci se nedaji ovlivnit. Po pravde nemam pocit, ze by me dite v necem omezovalo - co opravdu chces, to udelas / zvladnes a na tom zbytku asi tak nezalezi. Jak jsem onehdy cetla: Kdo chce - hleda zpusob, kdo nechce - hleda duvod. U me to sedi :). Bude to fajn, je to nejvetsi pocit lasky na svete (u me taky nastal az na druhy pohled ale stal za to :)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
1.10.18 23:02

Každý máme své strachy, se kterými se musíme vypořádat. Když jsem byla poprvé těhotná, napadaly mě stejné myšlenky: Zvládnu život s dítětem? Nepřijdu o pracovní pozici? A co cestování? Pak jsme o dítě přišli - jednou, dvakrát, třikrát… Přijímám to, co život nachystal. Neměj obavy, zvládneš to a uvidíš, že si budeš nakonec mateřství užívat. I když to určitě nebude pořád procházka růžovým sadem, pořád bude převažovat to pozitivní - jsi rodič a můžeš předávat to, co je v Tobě dál. Tomu se určitě žádné pracovní projekty nevyrovnají. Hned bych s Tebou měnila…

  • Upravit
Vložit nový komentář