"Jak jsme to prošťouchli" :-D
Uvařte si kafíčko, deníček bude hodně dlouhý. Omlouvám se, ale nedokáži to jakkoliv zkrátit. :)
Znali jsme se s přítelem (teď už s manželem) přes 4,5 roku. Skoro 2 roky spolu už bydleli, plánovali svatbu, a tak nám nechybělo nic jiného než miminko. Rozhodli jsme se, že v prosinci hned po menstruaci se přestaneme chránit. Ale jak na potvoru jsem měla zpoždění.
Přestože jsme se do té doby chránili, tak jsem si po 4 dnech zpoždění udělala test. Jak naivní - samozřejmě byl negativní. 
Manžel se mi vysmál a ze srandy navrhl, že když jsem to ještě nedostala, tak bychom to tedy měli prošťouchnout… Budiž jeho přání vyplněno.
Menzes ale pořád nepřicházela a já kupovala další těhotenské testy a zkoušela skoro každý den. Asi na třetím testu byl slaboulinký duch a postupně sílil. Teda aspoň mi to tak připadalo, manžel tam žádnou čárku neviděl. Na gynekologii mi doktor řekl, že se o těhotenství nejedná, ale v krvi jsem přesto měla vyšší hodnotu HCG, tak si mě pozvali znovu.
Při druhé návštěvě mi řekl, že se pravděpodobně jedná o mimoděložní těhotenství, neboť hodnota v krvi rostla, ale na ultrazvuku nic nebylo. Místo toho, abychom na Nový rok oznámili, že bude přírůstek do rodiny, jsme už 30. 12. s brekem oznámili, že zítra nastupuji do nemocnice na ukončení mimoděložního těhotenství.
Ještě v ten den mi nečekaně volala sestra z gynekologie, že hodnota v krvi hodně vzrostla a že mám přijít ještě jednou na ultrazvuk. A? Byl tam už vidět nějaký ten váček či co a bouchající srdíčko. Doktor vypočítal termín početí na dobu, kdy jsem měla zpoždění. Takže jsme pravděpodobně zplodili děťátko po té větě: „Tys to ještě nedostala? Tak to prošťouchneme“
V průběhu těhotenství jsme se vzali, začali pořizovat výbavičku, bříško rostlo, dozvěděli se, že to bude chlapeček, vše bylo skvělé. Až do 34. tt.
Najednou mi začalo tvrdnout břicho a necítila jsem pohyby děťátka. Jeli jsme tedy do porodnice, kde si mě rovnou nechali a dávali mi kapačky s magnesiem, abych v sobě ještě miminko udržela. Bylo mi opravdu hodně zle, ale narazila jsem na pokoji na dvě super holky, které nastoupily na vyvolání porodu. Bylo mi to hloupé, ale tyhle dvě rodičky mě tam v podstatě obskakovaly.
Druhý den už mi bylo lépe a dále se to zlepšovalo. Podle ultrazvuku i všech ostatních vyšetření bylo vše v pořádku, a tak mě po 5 dnech pustili domů. Pak už bylo vše v pořádku, jen jsem častěji chodila na kontroly.
Jedno ráno, když jsem byla 39+9, mi začala pomalinku odtékat plodová voda. Nebyla jsem si tedy vůbec jistá, jestli je to plodovka, ale když asi ve 14:30 praskla úplně, tak jsme hned jeli do porodnice. Miminko bylo dle vyšetření v pořádku a já otevřená na 1 prst.
Pak mě dali na hekárnu, kde jsem se koukala na televizi. Protože mi vůbec nic nebylo, často mi dávaly ty pásy, aby bylo děťátko pod kontrolou. Občas se ozvy ztrácely, ale prý je vše pod kontrolou. Kolem 18. hodiny jsem byla otevřená na 2 prsty a doktorka říkala, že do rána se nic dít nebude a aspoň si na to ještě odpočnu.
Manžela jsem tedy taky poslala domů. Jakmile odešel, začínaly mi maličké kontrakce, o 2 hodiny později už to byly dost velké kontrakce po 2-3 minutách. Při kontrakcích jsem si musela kleknout na zem a zapírat se o postel, bolelo to už fakt hodně. Při dalším vyšetření jsem byla otevřená na 6 prstů. Tak jsem zavolala manželovi.
Hned jak přijel, tak mě přestěhovali na sál a dali klystýr. Kontrakce už byly opravdu strašné a po minutě. Manžel mi při nich nadlehčoval břicho, díky tomu se mi hodně ulevilo, ale i tak byla bolest šílená. Nejhorší bylo, když jsem musela ležet na posteli na těch pásech a u toho ty kontrakce!
Asi ve 2 hodiny v noci jsem byla otevřená na 8 prstů a šlo se rodit, už nebyly téměř žádné ozvy na pásech, tak nebylo na co čekat. Samotný porod mi už nepřišel tak strašný. Jasné, byla to pořád bolest obrovská, ale už jsem měla dovoleno tlačit, což byla úleva!
Po několika kontrakcích už mi doktorka řekla, že teď už fakt musím zatlačit pořádně, aby vyjela hlavička… Nepovedlo se.
„Tak znovu, teď už musíte, nebo bude zle.“
Tlačím, jak můžu, ale ne, nejde to, navíc nemůžu dýchat a dostávám masku s kyslíkem.
„Paní, slyšíte mě? Při další kontrakci zatlačte ze všech sil“
Najednou si uvědomuju, že je v místnosti asi 10 lidí a doktorka drží v ruce kleště, doktoři na sebe mrkají, manžel znepokojeně kouká na všechny… Při další kontrakci ze mě vyjel syn naráz. Ani jsem nevěřila, že už je venku, ten průchod ven jsem vůbec necítila!
Najednou je na pokoji mumraj, malého balí do deky, ihned odnáší, nechápu, co se děje, vůbec jsem ho neviděla. Proč mi ho nepoložili na břicho? Proč mi ho neukázali? Proč nikdo nic neříká? Najednou slyším jeho pláč, teda asi je jeho, syn je někde pryč…
Doktorka si začala chystat šití a asi po mém třetím zoufalém dotazu řekla, že je děťátko moc maličké a musí hned do inkubátoru. Pak nám ho dovezli ukázat už v tom inkubátoru, manžel ho vyfotil a hned ho odvezli na JIPku. Vážil 2170 g a měřil 46 cm, což je hodně málo na miminko narozené v termínu…
Pak nás nechali na pokoji samotné, byli jsme špatní z toho, co se stalo a proč nám nikdo nic neříká. Pak přišla doktorka z dětské JIPky a suše nám oznámila, že je velký zázrak, že je náš syn živý, ale že nemá vyhráno a že můžou nastat různé komplikace a nemoci atd.
Byli jsme z toho dost zdrcení - proč zrovna my? Zároveň nám řekla, že se na něj v poledne, až si odpočnu, můžeme přijít podívat. To jsme nakonec nevydrželi a stáli jsme u inkubátoru už v 5 ráno, asi 2,5 hodiny po porodu.
Následující asi 4 dny jsem byla na oddělení šestinedělí a čtyřikrát denně za malým chodila s odstříkaným mlíčkem. Až asi 4. den jsem si ho mohla pochovat, 5. den přiložit k prsu…
Sestřičky byly na JIPce super, ale ta paní doktorka… O ty děti se starala parádně, ale k maminkám moc neměla cit, na rovinu nám říkala ty nejhorší věci, celkově působila jak velký pesimista. Pamatuju si, že po každém jejím setkání jsem pak dlouho bulela. Po týdnu vyndali syna z inkubátoru a dali ho ke mně na pokoj (pořád na té JIPce) a byli jsme tam spolu další týden.
Velké díky patří mé známé - zdravotní sestřičce, která se párkrát koukla do synovy lékařské zprávy a zjistila, že jsou tam psány samé dobré věci, že syn prospívá atd. Vůbec ne ta negativa, kterými nás děsila paní doktorka.
Také doktoři poslali moji placentu na rozbor a zjistilo se, že už poslední 2 měsíce placenta nefungovala, miminko nebylo téměř vůbec vyživováno, v bříšku hublo a doslova bojovalo o život.
Pravděpodobně i proto jsem v tom 34. týdnu necítila pohyby a měla slabé kontrakce. Asi děťátko dobře vědělo, že by mělo už jít ven, ale nikdo z doktorů neshledal problém, kontrakce zastavili tím magnéziem. Doteď nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Po 14 dnech nás pustili konečně domů, měli jsme problémy s nepřibíráním, jezdili jsme na neurologii, na sono mozku… Vůbec to nebylo jednoduché období, ale nebudu to dále natahovat.
Teď je Honzíkovi 15 měsíců, je to zdravý, šikovný, aktivní kluk. A já mám momentálně 4 dny zpoždění s menstruací… Včera jsme to „prošťouchli“ a přesto, že se chráníme, jsem si dnes koupila těhotenský test…
Přečtěte si také
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 1438
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 746
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 841
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 3369
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 934
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 5294
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 4047
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 2225
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 5415
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1788
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
V dalším těhotenství budu asi více pod kontrolou a píchat si injekce do břicha…
Nene, druhé zatím na cestě není 