"Jak jsme to prošťouchli" :-D
Uvařte si kafíčko, deníček bude hodně dlouhý. Omlouvám se, ale nedokáži to jakkoliv zkrátit. :)
Znali jsme se s přítelem (teď už s manželem) přes 4,5 roku. Skoro 2 roky spolu už bydleli, plánovali svatbu, a tak nám nechybělo nic jiného než miminko. Rozhodli jsme se, že v prosinci hned po menstruaci se přestaneme chránit. Ale jak na potvoru jsem měla zpoždění.
Přestože jsme se do té doby chránili, tak jsem si po 4 dnech zpoždění udělala test. Jak naivní - samozřejmě byl negativní. 
Manžel se mi vysmál a ze srandy navrhl, že když jsem to ještě nedostala, tak bychom to tedy měli prošťouchnout… Budiž jeho přání vyplněno.
Menzes ale pořád nepřicházela a já kupovala další těhotenské testy a zkoušela skoro každý den. Asi na třetím testu byl slaboulinký duch a postupně sílil. Teda aspoň mi to tak připadalo, manžel tam žádnou čárku neviděl. Na gynekologii mi doktor řekl, že se o těhotenství nejedná, ale v krvi jsem přesto měla vyšší hodnotu HCG, tak si mě pozvali znovu.
Při druhé návštěvě mi řekl, že se pravděpodobně jedná o mimoděložní těhotenství, neboť hodnota v krvi rostla, ale na ultrazvuku nic nebylo. Místo toho, abychom na Nový rok oznámili, že bude přírůstek do rodiny, jsme už 30. 12. s brekem oznámili, že zítra nastupuji do nemocnice na ukončení mimoděložního těhotenství.
Ještě v ten den mi nečekaně volala sestra z gynekologie, že hodnota v krvi hodně vzrostla a že mám přijít ještě jednou na ultrazvuk. A? Byl tam už vidět nějaký ten váček či co a bouchající srdíčko. Doktor vypočítal termín početí na dobu, kdy jsem měla zpoždění. Takže jsme pravděpodobně zplodili děťátko po té větě: „Tys to ještě nedostala? Tak to prošťouchneme“
V průběhu těhotenství jsme se vzali, začali pořizovat výbavičku, bříško rostlo, dozvěděli se, že to bude chlapeček, vše bylo skvělé. Až do 34. tt.
Najednou mi začalo tvrdnout břicho a necítila jsem pohyby děťátka. Jeli jsme tedy do porodnice, kde si mě rovnou nechali a dávali mi kapačky s magnesiem, abych v sobě ještě miminko udržela. Bylo mi opravdu hodně zle, ale narazila jsem na pokoji na dvě super holky, které nastoupily na vyvolání porodu. Bylo mi to hloupé, ale tyhle dvě rodičky mě tam v podstatě obskakovaly.
Druhý den už mi bylo lépe a dále se to zlepšovalo. Podle ultrazvuku i všech ostatních vyšetření bylo vše v pořádku, a tak mě po 5 dnech pustili domů. Pak už bylo vše v pořádku, jen jsem častěji chodila na kontroly.
Jedno ráno, když jsem byla 39+9, mi začala pomalinku odtékat plodová voda. Nebyla jsem si tedy vůbec jistá, jestli je to plodovka, ale když asi ve 14:30 praskla úplně, tak jsme hned jeli do porodnice. Miminko bylo dle vyšetření v pořádku a já otevřená na 1 prst.
Pak mě dali na hekárnu, kde jsem se koukala na televizi. Protože mi vůbec nic nebylo, často mi dávaly ty pásy, aby bylo děťátko pod kontrolou. Občas se ozvy ztrácely, ale prý je vše pod kontrolou. Kolem 18. hodiny jsem byla otevřená na 2 prsty a doktorka říkala, že do rána se nic dít nebude a aspoň si na to ještě odpočnu.
Manžela jsem tedy taky poslala domů. Jakmile odešel, začínaly mi maličké kontrakce, o 2 hodiny později už to byly dost velké kontrakce po 2-3 minutách. Při kontrakcích jsem si musela kleknout na zem a zapírat se o postel, bolelo to už fakt hodně. Při dalším vyšetření jsem byla otevřená na 6 prstů. Tak jsem zavolala manželovi.
Hned jak přijel, tak mě přestěhovali na sál a dali klystýr. Kontrakce už byly opravdu strašné a po minutě. Manžel mi při nich nadlehčoval břicho, díky tomu se mi hodně ulevilo, ale i tak byla bolest šílená. Nejhorší bylo, když jsem musela ležet na posteli na těch pásech a u toho ty kontrakce!
Asi ve 2 hodiny v noci jsem byla otevřená na 8 prstů a šlo se rodit, už nebyly téměř žádné ozvy na pásech, tak nebylo na co čekat. Samotný porod mi už nepřišel tak strašný. Jasné, byla to pořád bolest obrovská, ale už jsem měla dovoleno tlačit, což byla úleva!
Po několika kontrakcích už mi doktorka řekla, že teď už fakt musím zatlačit pořádně, aby vyjela hlavička… Nepovedlo se.
„Tak znovu, teď už musíte, nebo bude zle.“
Tlačím, jak můžu, ale ne, nejde to, navíc nemůžu dýchat a dostávám masku s kyslíkem.
„Paní, slyšíte mě? Při další kontrakci zatlačte ze všech sil“
Najednou si uvědomuju, že je v místnosti asi 10 lidí a doktorka drží v ruce kleště, doktoři na sebe mrkají, manžel znepokojeně kouká na všechny… Při další kontrakci ze mě vyjel syn naráz. Ani jsem nevěřila, že už je venku, ten průchod ven jsem vůbec necítila!
Najednou je na pokoji mumraj, malého balí do deky, ihned odnáší, nechápu, co se děje, vůbec jsem ho neviděla. Proč mi ho nepoložili na břicho? Proč mi ho neukázali? Proč nikdo nic neříká? Najednou slyším jeho pláč, teda asi je jeho, syn je někde pryč…
Doktorka si začala chystat šití a asi po mém třetím zoufalém dotazu řekla, že je děťátko moc maličké a musí hned do inkubátoru. Pak nám ho dovezli ukázat už v tom inkubátoru, manžel ho vyfotil a hned ho odvezli na JIPku. Vážil 2170 g a měřil 46 cm, což je hodně málo na miminko narozené v termínu…
Pak nás nechali na pokoji samotné, byli jsme špatní z toho, co se stalo a proč nám nikdo nic neříká. Pak přišla doktorka z dětské JIPky a suše nám oznámila, že je velký zázrak, že je náš syn živý, ale že nemá vyhráno a že můžou nastat různé komplikace a nemoci atd.
Byli jsme z toho dost zdrcení - proč zrovna my? Zároveň nám řekla, že se na něj v poledne, až si odpočnu, můžeme přijít podívat. To jsme nakonec nevydrželi a stáli jsme u inkubátoru už v 5 ráno, asi 2,5 hodiny po porodu.
Následující asi 4 dny jsem byla na oddělení šestinedělí a čtyřikrát denně za malým chodila s odstříkaným mlíčkem. Až asi 4. den jsem si ho mohla pochovat, 5. den přiložit k prsu…
Sestřičky byly na JIPce super, ale ta paní doktorka… O ty děti se starala parádně, ale k maminkám moc neměla cit, na rovinu nám říkala ty nejhorší věci, celkově působila jak velký pesimista. Pamatuju si, že po každém jejím setkání jsem pak dlouho bulela. Po týdnu vyndali syna z inkubátoru a dali ho ke mně na pokoj (pořád na té JIPce) a byli jsme tam spolu další týden.
Velké díky patří mé známé - zdravotní sestřičce, která se párkrát koukla do synovy lékařské zprávy a zjistila, že jsou tam psány samé dobré věci, že syn prospívá atd. Vůbec ne ta negativa, kterými nás děsila paní doktorka.
Také doktoři poslali moji placentu na rozbor a zjistilo se, že už poslední 2 měsíce placenta nefungovala, miminko nebylo téměř vůbec vyživováno, v bříšku hublo a doslova bojovalo o život.
Pravděpodobně i proto jsem v tom 34. týdnu necítila pohyby a měla slabé kontrakce. Asi děťátko dobře vědělo, že by mělo už jít ven, ale nikdo z doktorů neshledal problém, kontrakce zastavili tím magnéziem. Doteď nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Po 14 dnech nás pustili konečně domů, měli jsme problémy s nepřibíráním, jezdili jsme na neurologii, na sono mozku… Vůbec to nebylo jednoduché období, ale nebudu to dále natahovat.
Teď je Honzíkovi 15 měsíců, je to zdravý, šikovný, aktivní kluk. A já mám momentálně 4 dny zpoždění s menstruací… Včera jsme to „prošťouchli“ a přesto, že se chráníme, jsem si dnes koupila těhotenský test…
Přečtěte si také
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 17
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 50
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2008
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2302
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 2938
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2090
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1354
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 4761
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 2729
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 5500
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
V dalším těhotenství budu asi více pod kontrolou a píchat si injekce do břicha…
Nene, druhé zatím na cestě není 