Jak může jít na svět?!

A může teď miminko vůbec ven? Je pod takovým obrovským tlakem, je tak moc sledované. Dostalo se do červené zóny, do období po termínu.

Myslím, že se bojí, jeho maminka totiž taky.
Začalo to před dvěma týdny. Vůbec mě nenapadlo, jaké to může být. Vlastně dost nenápadné, ale ten nenápadný stres je ještě horší, než ten vědomý, zřejmý.
Na kontrole na začátku 39. týdne mi doktor nabízí Hamiltonův hmat, abychom uspíšili příchod miminka na svět. Má totiž váhový odhad 4 kg. Prozatím to necháváme otevřené. Vůbec jsem o takovém zákroku neuvažovala. Slyšela jsem o něm jen okrajově. Za týden na další kontrole ve 40. týdnu doktor nabídku opakuje. Já zarytě říkám, že ne. Sakra, vždyť mám pozitivního streptokoka, rizika jsou jasná! Přichází něco, co jsem vážně nečekala. „Tak v tom případě bych doporučil vyvolání porodu, nejlépe ještě před víkendem. Zítra si dojdete do nemocnice.“ „Ne, rizika chápu, o vyvolání nemám zájem,“ odpovídám. Ale na agitaci do porodnice mě doktor stejně odeslal.
Odpoledne plné černých myšlenek, jak budu erudované lékaře a porodní asistentky posílat do háje. Píšu si s tchyní, ta nervózně odepisuje a pak i volá, ať lékařům důvěřuji, že ví, co dělají. Na druhý den už si domlouvá dovolenou, s tím že já nastupuji na vyvolání a ona hlídá naši malou. „Není potřeba hlídat, vyvolání odmítám. Nemám žádné přidružené komplikace. Žádná cukrovka, otoky, monitor je krásný, pohyby cítím pravidelně…“ Volám kamarádce lékařce. Ta na mě jde spíš psychologicky, vysvětluje pro a proti, ale závěr nechává na mě. Moje tělo, moje dítě, moje rozhodnutí. Uklidňuju se aspoň trošku. I tak jedu do nemocnice obrněná, vždyť jsem den po termínu a váhový odhad je přesný cca +/- půl kila. Pořád nevidím důvod hned porod vyvolávat. I když jsem tlustá, za celé těhotenství jsem přibrala jen 6 kg. Břicho mám ale ohromné, to jo.
A v nemocnici mě jedna PA připojuje na monitor: „4 kg a to nechcete vyvolávat, jo?“ „Nechci.“ Jiná PA mě nekomentuje, jen rozzuřeně vyplňuje porodopis do pc. Porodnice praská ve švech. Tato PA je unavená a rozčílená ze systému. Se mnou komunikuje i přesto vlídně a věcně. Přichází doktor, ne kvůli mně, já stále na monitoru, ale i tak se o mě zajímá, kouká do zprávy, ptá se na přidružené komplikace a klidně komentuje, že stanovisko pana doktora chápe, ale že 4 kg odhad mu také nepřijde tak hrozné. Po monitoru jdu k němu na vyšetření. Komentuje, že nález ani na vyvolání moc není, ultrazvukový odhad mu vychází na 3 900 gramů. Celý víkend budu mít klid. Do porodnice se podívám až zase v pondělí na kontrolu. Pokud by se ani do pátku nic nerozeběhlo, budu hospitalizována ve 41+2, abych byla intenzivněji sledována a případně se přistoupilo k vyvolání porodu. Zářím jako sluníčko. Tohle jsem potřebovala slyšet!
Nálada jde ale zase rychle do kopru.
„Tý jo, a určitě tam máš jen jedno?“
„Ještě nic?“
„Ještě pořád jste 3?“
„4 ilag, jo? Tak to už tě budou brát na císaře, ne?“
„A poznají, jestli je v pořádku plodovka? Slyšela jsem, že když přenášíš, tak už se může kazit“
„Dnes už začíná podzim, tak s tím něco dělej a vyžeň ho. Už je čas.“
„Si zaskákej na trampolíně!“
„A objednala sis něco pálivýho?“
„Procházka je na prd, měla jsi zkusit ten skákací hrad!“
„Já bych to vyvolání takhle neoddalovala.“
„Koukala jsem, že jste pryč obouma autama, tak jsem si říkala, jestli už.“
„Ty už jsi po termínu? To už bych měla nervy na pochodu.“
„Váha je dost velká, tak aby nebyl problém, až přijdou kontrakce.“
„Tak program na večer máte jasný.“ (narážka na nechráněný sex)
„Teda vás je pořádná hormada.“
„To čekáte dvojčata, ne?“
„Kamarádka teď porodila a předtím vyhnala manžela s dětmi na víkend pryč. Koukala na oblíbené filmy a mlsala dobroty. Tak se uklidnila, že se ji porod rozběhl.“
Rodino, přátelé, sousedi, porodní asistentky i úplně neznámí lidé… vím, že to myslíte dobře, ale já tomu všem nerozumím (nebo se na vás i trochu zlobím). Vždyť prakticky nepřenáším, našemu miminku se ještě nechce ven. Už ho taky přemlouvám, ale to proto, že bych chtěla, aby to byl jeho impulz a ne impulz koňské dávky syntetizovaného prostaglandinu ve špitále. Některé telefonáty začínám větou: „Ne, ještě nerodím.“ Moje okolí je nervózní a já z něj také. Jen horko těžko se smiřuju s tím, že mě moje dvouletá několik dní neuvidí a já ji. Že si nedáme pusinky před spaním, a že si s manželem poprvé nevykoupeme v porodnici našeho chlapečka spolu. Že budu mít na hubě roušku…
Místo toho, abych si poslední dny doma s holčičkou užívala, jsem podrážděná. Na její vzdor reaguju křikem, místo obvyklého domlouvání se. Její nálada kopíruje tu mou. Manžel se drží zuby nehty, aby byl pořád tím objímačem, který chápe moje rozladění ze všeho, co se děje. V mém rozhodnutí čekat mě podporuje, ale i on by byl rád, kdyby byl porod za námi.
Několik probdělých nocí plných poslíčků, které se ale nerozhoupaly v porod na celkové náladě vůbec nepřidaly a pondělní nález: „Zavřená, porodní cesty nepřipravené“ také ne.
A může teď miminko vůbec ven? Je pod takovým obrovským tlakem, je tak moc sledováno. Dostalo se do „červené zóny“, do období po termínu. Mluvím na něj, snažím se mu říkat, že to všechno zvládneme. Chci věřit nám oběma a přece ve mně hlodá červík, jestli dělám správně. Za ten týden už víc jak 200 gramů nepřibere, ale i tak si moc přeji, aby váhový odhad lhal, malý byl malý, aby se mu snadno lezlo ven a hlavně byl pak zdravý!
Tak nám, prosím, držte palce!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
smarket
373
25.9.20 06:27

Úplně chápu, já se taky vyvolání bránila do poslední chvile a vyplatilo se. Pak jsem dobíhala autobus a cca 30 minut na to mi praskla voda :mrgreen: taky jsem si říkala, že jsem ho možná ukecala, protože jsem k němu promlouvala pořád ať opustí prostor dobrovolně :mrgreen: Měl necelá 4 kila když se narodil a nijak zvlášť mě ta váha nepoznamenala, velikou hlavičku by měl i kdyby měl o kilo míň, takže si myslím, že by to velký rozdíl stejně nebyl :mrgreen: přeju hezký a bezproblémový porod, ať vám to dobře dopadne :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mmuerka
5938
25.9.20 07:30

Chápu tě, zažívala jsem u obou dcer to samé, co ty. Ty otázky typu „Nejsou to dvojčata?“ na dobrém rozpoložení nepřidají. U druhé dcery už jsem neodpovídala na SMSky a zprávy na Messengeru, protože to bylo pořád to samé „Pořád nic???“. Jako by měli rodit oni a ne já. První byla vyvolávaně, druhá byla přenášená a když už jsem se smířila s tím, že bude také vyhnána tabletou, tak se nakonec v den nástupu do nemocnice rozhodla vypustit bazén. :) Bohužel při druhém porodu bylo té chemie, nakonec víc, než při prvním vyvolávaném :roll:.

Přeju ti co nejrychlejší porod, nejlépe takový, jak si jej sama představuješ. :kytka:

Příspěvek upraven 25.09.20 v 07:32

  • načítám...
  • Zmínit
Sue2008
1908
25.9.20 08:35

Držím palce a přeji pevné nervy. První dcera se narodila 41+1 a nejhorší bylo, jak každý v nemocnici tvrdil něco jiného. Nakonec se porod rozjel sám a i tak se našel doktor, který chtěl urychlovat :zed:. Naštěstí na porodním bylo plno a poslali nás v klidu domu. V noci se dcera narodila.

  • načítám...
  • Zmínit
lovethelife
2256
25.9.20 09:30

Úplně tě chápu… tehdy jsem měla doma také dvouletou dceru… Já nosím miminka prostě dlouho. První dcera 42+0 přirozeně, druha 42+0 vyvolávaně. Dnes už bych se k tomu postavila jinak. Nejhorší je, jak se k tomu porodu už i k vůli okolí člověk upina, o to víc mi přijde zasekly proti porodu… držím ti moc palce, tohle je náročné období :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Mallorka
4535
25.9.20 19:09

A jak to dopadlo? Předpokládám, že miminko už jena světě.

  • načítám...
  • Zmínit
jasna.s
3077
27.9.20 13:20

Úplně tě chápu, mě můj gynekolog, toho času i hlavní porodník v mé porodnici, poslal do porodnice 10 dní před termínem, ať se tam už domluvím na indukci kvůli zvýšenému KT a že si mě tam sám vyšetří (s tímto mě tam přímo přede mnou objednával). No a já jsem jim na recepci porodnice řekla, že na tom netrvám, aby mě vyšetřil on. Měla jsem tak jiného doktora, ozvy v pořádku a tlak, který měřily studentky PA rtuťovým tlakoměrem, protože ten digitální začal vyhazovat jakýsi error, taky v normě. No, dodnes si říkám, že možná v normě nebyl, ale přes to KTG, na kterém jsme tam seděly 3, ti prostě zrovna tak uslyšela :D Syn se narodil přirozeně den před termínem :srdce:
Těším se na další pokračování deníčku, bude? :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Eneach
17
12.10.20 22:27

Všem, kdo drželi palce, děkujeme za podporu. :srdce: Nebudu předjímat, jak to dopadlo. Pokračování je už odeslané na schválení. :)
@jasna.s konečně jsem se k tomu dostala :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Už může jít na svět! Aneb: o mém porodu, na který budu ráda vzpomínat