Už může jít na svět! Aneb: o mém porodu, na který budu ráda vzpomínat

Byli jsme v červené zóně, v období po termínu a pod velkou kontrolou lékařů i okolí. Odmítla jsem vyvolávání porodu, i když mělo miminko odhad na porodní váhu 4 kg a čekala na to, až náš chlapeček bude chtít sám ven. Dočkali jsme se! Ve 41+1

Středeční kontrola 41+0 ukázala otevření na jeden prst, ale všechno pracovalo. Hamilton nebyl potřeba. I tak mě vyšetření podráždilo a vypadalo to, že se porod rozjede hned. Pak se ale zase vše uklidnilo. Ani noc nenasvědčovala tomu, že bych se vyhnula páteční hospitalizaci.

Ve čtvrtek po obědě přišli další poslíčci. Poučená z prvního porodu: Nic neuspěchej! Uložila jsem dceru, sama si dala sprchu a šla si lehnout. Ze spánku mě budili slabí poslíčci po cca 20 minutách.

Manžel pracoval na zahradě. Holčička se probudila a já ji šla ustrojit, učesat. Najednou už mi interval přišel nějak kratší. Ale ještě neplašíme, že? Čekám na pravidelné kontrakce. Začínám stopovat. U toho dělám dceři svačinu, naskládávám myčku a prodýchávám… Manžel se mihne ve dveřích při jedné kontrakci a nasazuje výraz smějícího se Sheldona Coopera. „Už jedeme?“ Ptá se. „Ještě ne, uvidíme za chvíli.“
Koukám na aplikaci v telefonu a zjišťuju, že jsem ukončila cca 6 kontrakci po 5-6 min. AHA! Ale to už tady taky bylo. A pak jsem rodila ještě dalších 30 hodin. Ale ani další sprcha kontrakce nemění. Musíme jet! Volám manžela, ať se jde umýt, je celý od cementu. Volám tchýni, že u ní po cestě do porodnice vyložíme dceru. Nemáme ani jeden hotovost. Stíháme se stavit v bankomatu.

Asi okolo 18. hodiny při přijímání a prvním monitoru jsou kontrakce pořád 5-6 minut, ale začínají se mi u nich kroutit palce na nohou. Doktorka čte můj porodní plán. Konstatuje, že v něm nemám nic, co by nesvedli. Ptá se mě na aniball, jestli jsem opět cvičila. Potvrzuju, že mám nacvičeno asi 32 cm.
Podle toho, co ukazuje monitor jako činnost dělohy (TOCO 7-20) tuším, že místo porodního boxu půjdu zase na předporodní pokoj. Ne, jdu rovnou na sál, na stejný jako před dvěma lety a hned se mnou PA dělají předporodní přípravu. Manžel zatím na chodbě. Kontrakce po 2-1 minutách. Už ho chci mít u sebe, ale PA nikde. Rodí ještě dvě další maminky.

Konečně mám komu mačkat ruku a o koho se opřít. Prodýchávám kontrakce ve stoje, za podpory muže. Všechno bolí daleko víc než poprvé. Slyším sama sebe, že už teď dost křičím. Po sprše mě připojují na další monitor. Teď už při kontrakcích zuřivě lomcuju madlem na lůžku a řvu. Doktorka hlásí slušný nález, ale varuje, ať ještě netlačím, abych si zbytečně porod nezpomalila. Přichází pár dalších kontrakcí a u jedné praskají plodové obaly a odchází voda. Asi za dvě další kontrakce hlásím, že jsem srab a chci infuzi na bolest. Přichází kontrakce a já si nahlas říkám: „Ještě netlačím, ještě netlačím, to nejdeeeeeee.“ Další podobná kontrakce mě na konci prohne jako luk, netlačím já vědomě, ale moje tělo. Doktorka přiskočí, vyšetří. Zahlásí porod a jde se na kozu. Od té chvíle nevím o tom, že bych měla další kontrakci. Dr. říká, že když nebudu zbrkle tlačit, ale budu ji trošku poslouchat, můžeme se vyhnout nástřihu a natržení, i když čekáme větší miminko. Během toho mi rázně masíruje hráz. A začíná diktovat jak mam tlačit. Tohle znám. Tohle mám přesně natrénované. Během chviličky je hlavička venku. Při posledním zatlačení mi dvě PA tlačí nohy na hrudník. Náš chlapeček je na světě!

Dostavuje se euforie, bonding, stříhání pupečníku. Kapačka stojí vedle mě prakticky celá. Doktorka po odchodu placenty kontroluje, že jsem opravdu v pořádku a pochvaluje si, že je vidět, že cvičení s aniballem má evidentně smysl. To ještě neví váhu miminka, ale ze zvědavosti se na vážení vrací na sál. 53cm, 4350g, obvod hlavičky 35cm, čas 21:46. To nejdůležitější ale je, že je brouček naprosto v pořádku!

Když mě chodí v následujících hodinách a dnech kontrolovat doktoři, PA a sestřičky, připadám si jako šprtka s vyznamenáním. Všichni chválí, že jsem byla šikovná, že jsem porod zvládla velice rychle a nikdo mi nechodí kontrolovat, žádné šití. To ale nejsou jen moje zásluhy, že ne? Vedle mě leží ten poklad, se kterým jsme se domluvili, že mu necháme jeho čas. A on dohromady s mým tělem mi přichystali porod, na který budu opravdu ráda vzpomínat.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PenelopaW
2979
15.10.20 14:19

Gratuluji k takovému porodu, obzvlášť poté, co jsem si přečetla míru a váhu miminka, s mými malými dětmi to na mne působí lehce děsivě :-). Ať jste všichni zdraví a dcerka přijme nového parťáka ;-).

  • načítám...
  • Zmínit
Qwentin
16.10.20 13:15

Moc pěkné! Gratuluji, a ať jste všichni v pořádku a miminko pěkně roste. :kytka: :mavam:

  • Upravit
Kassy
4062
17.10.20 00:21

Gratuluju k takovému porodu! Důvěřovat svému tělu a miminku je opravdu klíčové. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Trishelin
731
17.10.20 09:51

Wow, moc gratuluji..hlavně zdravicko.. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.10.20 08:38

Gratuluji, já měla 3× vyvolávaný a žádná hruza naopak poslední byl extra rychlý :lol:.A děti měli( 4) 4300-4500,bez poranění, bez aniballu ;)

  • Upravit
Barunkaska
1313
21.10.20 22:37

Super porod, taky jsem mela tu starsi velikou 4315g a taky bez nastrihu jen kosmeticke skrabance jak rikal pan doktor. Gratulace, krasne jste to oba zvladli. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Eiculka91
602
23.1.21 11:57

Taky jsem mela syna s váhou 4350, prvního… a vzpomínám na to opravdu nerada :lol: rodila jsem přes 20 hodin, křížový bolesti, nastrih skoro až na záda, hodina tlačení 8o no hrozný. Sestry mi skákali po břiše, bricho samá modřina… jo nebudu rady už nikoho děsit :mrgreen:
K miminku gratuluju :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak může jít na svět?!