Jak náš chřipkový bacil na svět přišel

Jak se z jedné ošklivé chřipky po pár měsících vyklube to nejnádhernější stvoření na světě.

04 3D.JPG 04 3D.JPG
04 3D.JPG

u maminky v bříšku

DSCN2406.JPG

těsně po narození

10.jpg

jsou mi 2dny

  • 3
07.jpg

rodinka v porodnici

  • 1
DSC00017.jpg

takto se řehním na maminku po ránu

DSCN2497.JPG

Trénink je nutný

  • 1
DSCN2467.JPG

mamko nežehli, věnuj se mi radši

Předem se omlouvám za délku a asi ne moc záživné psaní i případné chyby.

Ačkoli jsme s mužským plánovali miminko, tak mě zpoždění MS vůbec nenapadlo přisuzovat těhotenství. Přeci jenom, já bydlela v té době v ČR, on v Německu, viděli jsme se jeden, když se zadařilo, tak dva víkendy v měsíci. Antikoncepci jsem nebrala skoro rok, ale nijak jsme návštěvy neplánovali podle plodných dní, pomalu jsem nevěděla, co to je a jak se to zjišťuje. :-D Prostě jsme to nechali náhodě.

Onen osudný víkend vůbec nebyl pohodový jako ty ostatní. A koho by napadlo, že zrovna, když nebudete v psychické pohodě, povede se. Asi opravdu platilo nemyslet na „to“, i když mi nepřišlo, že bych se na početí nějak extra upínala. Vždyť tak dlouho jsme se ještě nesnažili.

Chlap odjel, uplynuly asi dva týdny a mě zkolila krásná podzimní chřipka – horečka, kašel, rýma, no známe to všechny. Cpala jsem se Panadolem, když bylo hůř, tak padl i nějakej ten Ibalgin, Stoptussin byl taky věrný kamarád. MS skoro po týdnu od očekávaného termínu nedorazila. Určitě je na vině chřipka, myslela jsem si, i když cykly byly vždy, i přes nemoci, pravidelné. Mužskej se každý den ptal, jestli už potvora dorazila a kdy hodlám testovat, když mi půl roku v nočním stolku leží digi test. Já chtěla počekat, až se z toho vyhrabu, pak přeci MS musí dorazit. Když už začala hučet i máma, tak jsem se jedno odpoledne sebrala a koupila obyč testy. A aby měly jejich dušičky klid, nečekala jsem do rána, šla na wc, vykonala potřebné kroky a hle – na tom kusu počůranýho papíru se bez čekání objevily jasné //.

Byl to pro mě trochu šok, který jsem obrečela. Za dva dny další test, nechtělo se mi tomu věřit, ovšem výsledek, tentokrát už bez breku. Nakonec padl i digi test, výsledek + 2-3, asi to bude pravda. Za pár dní jsem už byla u doktora na první kontrole, byla jsem 6+1, srdíčko nebylo, ale já chtěla mít jistotu, že se miminko usadilo na správném místě. Další kontrola za 2 týdny přesně – 8+1tt, gynekolog mě vyšetřil a už pomalu vypínal UTZ, když se mě ptá, jestli jsem viděla srdíčko – nevím kdy, když to svým odborným okem bleskově zkontroloval a já coby laik miminko na utz nikdy nevidějící jsem ani nevěděla, kde ho mám hledat. Nikdy nezapomenu na to maličkatý blikající místečko. Vyfasovala jsem první fotečku a šla jsem domu. Po téhle kontrole si mě mužskej odvezl k sobě do DE.

Tady mi našel slovenského gynekologa, u kterého jsme měli první KO v 11+1. Prohlídka jako každá jiná – u sestřičky moč, krev, váha, tlak, u doktora klasická kontrola. Pan doktor najednou přepnul zobrazení na 3D, aby nám mohl miminko lépe ukázat a my nevěřili vlastním očím. Ono už vypadalo jako mini človíček, sice trošku zdeformovaný, ale stejně, bylo to už miminko! Na prvotrimestrální screening jsme nešli, věřili jsme, že vše bude v pořádku. Jen jednou jsem litovala, když mě doktor vyděsil. Našel maličké cystičku na mozku a řekl, že to mívají mongoloidní děti, ale vypadá to, že bude v pořádku. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezali. Vypsal nám žádanku ke kolegovi, prý víc očí víc vidí. U něj bylo vše pořádku, kámen mi spadl ze srdce.

V 35.tt se doktorovi nelíbil malý přírůstek na váze drobka, prý kdyby manžel byl také menšího vzrůstu jako já, bylo by to normální, ale jelikož jsem trpaslík a on má skoro 2 metry, mělo by být miminko průměrné nebo trošku větší. Proto nás poslal pro jistotu na první kontrolu do porodnice, ať se tam seznámíme, kdyby náhodou něco. Vše bylo dobré, jenom nám bylo předpovězeno opravdu drobné miminko. A tak jsme došli už v klidu do konce a byl tu „náš“ den. Tedy měl být.

Termín byl stanoven na 3.6.13. Ráno monitor v porodnici a – nic se nedělo, žádné kontrakce, jen občas pohyb miminka. Sestřička se nás ptala, zda opravdu máme termín a tvářila se celkem pobaveně. Po ozvách jsem se šla objednat ke svému doktorovi, který mě chtěl ještě vidět, pokud do termínu neporodím. Sestřička nás objednala hned na druhý den s tím, že kdyby něco, máme jet do porodnice. Večer proběhlo mazlení, manžel se zaměřil na horní partie, což asi malou vyprovokovalo a už mě nenechala vyspat.

Kolem půl druhé ráno mě probudila bolest v podbřišku, došla jsem si na WC a šla zase spát. Jenže ve chvíli, kdy jsem už skoro zabrala, se objevila znovu, za chvíli opět. Rozestupy docela dlouhé, tak jsem šla do vany s tím, že se to rozežene. A ono prdajs. Ani druhá vana nepomohla, intervaly se neprodlužovaly, ale ani nezkracovaly, intenzita bolesti taky stejná. A tak coby milující žena, nechala jsem chlapa se psem spát v posteli a šla se lámat, funět a zapisovat kontrakce do obýváku na gauč. Do rána jsem začala lehce krvácet, ale jelikož na kurzu povídali, že se to stává při otevírání, neřešila jsem to.

V 8 ráno byly kontrakce stále po 10-13 minutách, nic hrozného a tak jsme se pomalu vypravovali za doktorem, kde jsme měli být na půl 10. U sestřičky obvyklý rituál, na CTG krásné kontrakce, jenom stále dlouhé intervaly, doktor mě poslal kvůli krvácení do špitálu, ať se na mě podívají a rozhodnou co se mnou dál. V nemocnici opět monitor, chlap ho sledovat a při jedný kontrakci se mě trošku sadisticky ptal „Teď to bolí, že jo“. Pak sestřička zkontrolovala spodek a nadšeně prohlašuje, že jsem na 1 cm otevřená. Jaká to sláva po takový době. Pak jsme čekali n doktora, aby nám řekl co dál. Pan doktor ujistil, že určitě ještě ten den porodíme a jestli chci, mám jít ještě domů. Tak jsme šli, ale domů nikoli. Objeli jsme, co bylo potřeba, kontrakce sílily a byly častější, ale stále jsem to brala s humorem.

Kolem 2 odpoledne už úsměv pomalu přecházel jak mě, tak i manžela. Kolem 4 nás sousedka vezla opět do špitálu, tentokrát i s taškou, intervaly byly sice stále po 4-6 minutách, ale bolest mi už začínala přerůstat přes hlavu a tak pro jistotu. Po přjezdu opět napojení na ten ďábelský přístroj, nakázaná poloha na boku, to byla bolest, při každý kontrakci jsem se snažila rozdrtit čelo postele. :-D Po natočení malý opět kontrola dole – otevřená na 3 cm. Skvělý, po protrajdaným dopoledni, aby se to urychlilo, jsem čekala lepší skore.

Sestřička odešla, po chvíli se vrátila a prý jestli chci, můžu ještě domů, jinak že si mě tam nechají a dají mi kapačku, která prý pomůže lepšímu rozdýchávání a uleví od bolesti, pokud budu mít zájem. Skočila jsem po tom jak moucha po flusu, i když mi pak přišlo, že snad vůbec neúčinkuje. Sestřička tedy odešla pro kapačku, vrátila se s ní, napíchla mi zápěstí, napojila roztok, změřila tlak, předala nám papíry s tím, že pokud se nic nezmění další monitor v 9 večer a šli jsme mi sehnat pelech. Postel přidělena, věci vybalený, postel nešla napolohovat, ale aspoň už nemusím nikam cestovat. Huráá. Polehávala jsem, postávala, bolesti sílily, ale intervaly se moc nezkracovaly. Kolem 8 už manžel nevydržel se mnou trpět a asi také nechtěl dál děsit maminku vedle mě, došel pro papíry a ploužili jsme se o patro níž nechat zkontrolovat miminko.

Po chvilkovém monitoru a kontrole dole mi už sestřička neřekla, jak to postoupilo, nicméně jsem se domnívala, že už to nebude dlouho trvat, když si nás už nechali na porodním. Dala mi klystýr, po návštěvě hajzlíku jsem hupsla do sprchy a byl mi přidělen sál. Po chvíli promenádování se po pokoji mi přivezli postel z pokoje, nařídili mi si lehnout na pravej bok a napojili mě. Myslela jsem, že to bude max. 20 minut jako vždy, ale odpojili mě vždy jen s tím, že si mám zkusit dojít na WC a zase zpátky. Poctivě jsem tam trpěla na boku, chvílema mi dovolili si lehnout i na záda, ale stále na monitoru. Nechápala jsem proč, ale ležela jsem.

Asi po dvou hodinách to ďábelský zařízení přestávalo snímat miminko, řvalo to jak kráva, puls neukazoval žádnej nebo chvilkama aspoň 90. Celkem mě to stresovalo, už se mi honily hlavou myšlenky na nejhorší, tak muž běžel pro sestřičku. Ta konstatovala, že je to naprosto normální a odešla. Když mě opět na chviličku mě odpojili, manžel se ptal, jestli bych nemohla aspoň chodit po pokoji, že mi to pomáhalo od bolesti, než mě napojili poprvé. Ale bohužel, konal se jen přesun na postel porodní a opět připojení. Při další kontrole nám oznámili, že to ještě potrvá, protože miminko není dorotované. Sestřička donesla jakýsi homeopatika, nařídila kleknout na všechny 4, abychom ji pomohli a odešla. Po asi půl hoďce se vrátila, zkontrolovala vývoj a zase mě nechala odloženou na boku.

Kolem půlnoci se jim mě zželelo, odpojili mě od té zlé mašinky a já se mohla volně hýbat. Při každé kontrakci jsem se zapírala o vaničku na koupání miminka a mručela jak zuřivá medvědice. Mručení občas přecházelo i v nadávání, ještě že mi nerozuměli (snad). :-D Tentokrát sestřička v doprovodu s doktorkou donesla zase ty kuličky, větší množství asi v půl litru vody, že po každé kontrakci se mám napít a pak už to snad půjde. K tomu jsem za odměnu byla opět připojena na monitor, ale nechali mě stát aspoň. Mezi kontrakcema jsem po probdělým dni usínala, až mě musel mužskej chytat, abych sebou neflákla. Občas jsem cítila tlak na konečník, ale nic velkýho.

Po vypití jsem byla opět uložena na bok spolu se sondama. Kolem jedný mi při další kontrole spodku praskla voda. Nebo ji praskli oni, netuším, ale konečně se mohlo začít tlačit, když bude nutkání. Nutkání bylo, ale malý se nikam moc nechtělo. Měla jsem pocit, že snad neproleze a čekala, kdy bude nástřih. Ale nakonec jsme to zvládli bez něj, nevím na kolikátý zatlačení, s okolním potrháním, prý kvůli supermanovský poloze maličký, ale hráz „přežila“.

Následovala likvidace škod, myšleno šití. Nebylo to nic příjemného, ale rozhodně snesitelnější než bolesti při kontrakcích a hlavně jsem měla celou dobu tu naší bublinku na hrudi.

Karolínka se narodila 5.6.2013 v 1.21. Potvora byla domluvená s mojí ségrou, která si to takhle přála. :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Ninesen
80
7.8.13 00:20

Krasny :-)
:)

  • načítám...
  • Zmínit
zdenkado
50
7.8.13 08:37

Moc hezky napsané :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
pelikan21
20385
7.8.13 08:58

Gratuluji a denicek uzasny… :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Taťána18
2422
7.8.13 10:44

Krásný deníček :kytka: Maličká je nádherná :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
abeille
503
7.8.13 11:47

Pěkný deníček, přeji oběma hodně zdravíčka :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
sabcacech
2205
7.8.13 11:49

:lol: Moc hezké :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Petruszka
4823
7.8.13 12:42

Klárí koukám že sis to taky pěkně užila co :mrgreen: ale za ten uzlíček štěstí to stojí :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Clairisek
8877
7.8.13 12:45

@Petruszka jojo, jen doufam ze druhy bude pri nejmensim rychlejsi :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Petruszka
4823
7.8.13 12:57

@Clairisek to mi povídej těch mých 22 hodin mi jednou naprosto stačilo příště bych si přála tak 2 hodky :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Clairisek
8877
7.8.13 12:59

@Petruszka v porodce na pokoj nam jednou v noci dovezli maminu, ze se to teprve rozjizdi, no asi za 2 nebo 3 hodky se mimco narodilo vlastne samo, netlacila a pritom prcek lezl ven :-D to by se mi libilo :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Maky.p
24870
7.8.13 15:54

@Clairisek - krásnej deníček! :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Katka98
1373
7.8.13 17:51

Krásný deníček a Karolínka je krásná :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
veeerry
511
7.8.13 20:14

Hezky denicek. Ja mela to prvni taky vydreny skoro 20h. Ale druhej byl za 2h venku

  • načítám...
  • Zmínit
Clairisek
8877
8.8.13 07:40

Holky děkuji moc všem :) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
wercca
34
10.8.13 23:20

Moc hezké

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Zrození našeho druhého K